VeruFreckles komentáře u knih
Klidně to přiznám. Tuhle sérii miluju hlavně kvůli Robin a Cormoranovi. To, co se děje v jejich životech, mě zajímá úplně stejně, jako řešení detektivní linky. V tomto díle jsem si opět přišla na své. Nenudila jsem se ani chvilku a na čtení jsem se vždycky těšila. Jestli může být detektivka tzv. feel good, tak je to pro mě tohle.
Mimichodem, v knihách je linka detektivů stejně důležitá jako vyšetřování už od prvního dílu série. Pokud vám to vadí, tak se prostě nezdržujte a další díly nečtěte.
Nemůžu se dočkat pokračovaní. Doufám, že se v Knize Zlín trošku hecnou a nebude to trvat zase dva roky.
(SPOILER) Paní M. psát umí, ale uvítala bych, kdyby se odvážila ponořit trochu hlouběji, když už si vybrala tyto temné vody.
S hlavní hrdinkou jsem soucítila hned od začátku, i když jsem ještě neznala hlavní pointu. Jak hrozný musí být život člověka, který nikomu nestojí ani za to, aby mu říkali jeho jménem. To se nedozvíme ani od autorky a tak už navždycky zůstane jen tou holkou. Cácorou.
Edit 27.4.: Tak hlavní hrdinka už jméno má a je jím ToyBox. Ty detaily v příběhu jsou tak totožné s výpovědí této oběti zneužívání, že vyjádření autorky o tom, že se nikde neinspirovala vyznívají až trapně.
Vážně stačí, aby byla kniha napsaná čtivě, aby se kolem ní strhl takový hype?
Stránky ubíhají, ale je to jako číst nějaký delší medailon o Elizabeth Taylor v bulváru.
Ostatní knihy autorky jsem nečetla a nevím, jestli se někdy odhodlám jim dát šanci.
Když se vám nechce přemýšlet, tak směle do toho. Budete nadšeni.
Tuhle knihu jsem ani číst nechtěla, ale nějak na mě vykoukla z knihovny. Ove mě nebavil, Medvědín byl ok a tak jsem si Backmana zařadila do kategorie “dá se” a do dalších se nehrnula.
Jsem trochu cynik, ale tady jsem se teda dojímala řádně! Asi proto, že i já jsem měla prarodiče, kterým se nic a nikdo nevyrovná. A Backman mi kouknul až do duše.
Lehce mě štvala vymyšlená království, ale když se Elsa pohybovala v realitě, tak to bylo perfektní čtení. Život je prostě složitý a snadný zároveň.
O tom, že člověk může zůstat sám sebou i když se z něj stane žijící rocková legenda. O tom, že když věci děláte z čisté lásky, tak to nakonec dobře dopadne.
Dave mi vždycky připadal jako správný chlap, co stojí nohama na zemi a tahle knížka nabitá neuvěřitelnými příběhy z hudebního prostředí to potvrzuje. There goes my hero, He’s ordinary.
(SPOILER) Pohádka pro dospělé v tom nejlepším slova smyslu. Lovestory a rychlý historický exkurz posledními 300 lety v západním světě.
Bavilo mě to, hlavní hrdince jsem celou dobu fandila a soucítila s jejím osudem, který si tak trochu sama vybrala. Konec mě nezklamal, na happyendy dávno nevěřím.
A díky moc pěknému provedení bych snad i přidala tu pátou hvězdu.
(SPOILER) Povedený díl, který si zachoval atmosféru a milé hlavní postavy. Jen ten děj byl tentokrát malinko překombinovaný a rychle utnutý závěr, kdy se (SPOILER) čtenář dozví vše, ale policie jen malou část, trošku kazí dojem. Ale možná je to součástí autorčina plánu na zápletku dalšího dílu. Uvidíme. Já si ho nenechám ujít.
Soukupová má dar autentického psaní. Postavy a jejich dialogy jsou reálné, bez příkras. Takhle spolu lidi (možná bohužel) mluví a takhle žijí.
Nikdo není sám popisuje tíhu, kterou musí nést sendvičová generace. Pokud se v některé části sendviče nacházíte, tak s vámi bude kniha rezonovat. Je to tíseň a zároveň odloučení. Každý chce a zároveň nechce být sám.
U čtení jsem si neodpočinula, postavy jsem si nezamilovala, po povrchu se neplulo. A za to dík.
Přesně takhle si představuji oddechovou detektivku.
Příjemné prostředí, různorodé postavy, zápletka zamotaná tak akorát, sem tam nějaký vtípek a všechno pěkně odsýpá.
Detektiv Peter Vinston se svým třídílným oblekem mi přirostl k srdci. Doufám, že budou následovat další díly.
(SPOILER) Ishiguro umí nastolit atmosféru a nedovysvětlenost dílčích pravidel, kterými se svět budoucnosti řídí, nevnímám jako pohoršující okolnost.
Nejzajímavější byl pro mě aspekt toho, jak se u Kláry vyvine princip víry. Stejně jako u člověka přichází z nedokonalého pochopení fungování světa. Za mě je to stěžejní myšlenka téhle knihy, na kterou budu ještě dlouho myslet.
Kniha je jiná, důležitá a čtivá. Neobvyklý styl psaní mi sedl. Téma je výletem ze zaprděného českého rybníčku. Bála jsem se patetického moralizování, ale nic takového se nekoná!
Pro dívky, ženy, jiné. Doufám, že si knihu přečte co nejvíce (bílých, privilegovaných) mužů. Když je to dobré pro Baracka, tak to bude dobré i pro vás.
Měla jsem náladu na nenáročný román o vztazích a zároveň jsem doufala, že nesáhnu po úplné banalitě/stupiditě.
Jeden den byla skvělá volba. Ema a Dexter byli od počátku to, čemu se říká "spřízněné duše". Kdyby byl život pohádka, žili by spolu od té první "osudové" noci šťastně až do smrti. Život ale pohádka není a tak autor ukazuje všechny peripetie jejich životů a vztahů.
Jsem zvědavá na film.
Kuchařku jsem dostala pod stromeček. Zatím jsem se s ní jen zběžně seznámila a vypadá stejně dobře, jako obě Kuchařky pro dceru. Zatím čeká na první skutečné otestování a proto prozatím nehodnotím.
EDIT
Po prvním ostrém vyzkoušení hodnotím stejně jako Kuchařky pro dceru - recept yjsou srozumitelně napsané a vařit podle nich je radost! Navíc jsou recepty doplněny pěknými texty, které začínající kuchtíky poučí i pobaví.
Moc mě mrzí, že se u nás více nečte překladová beletrie (až na nějaké to krimi a pár marketingově vyhypovaných knih za rok). Ochuzujeme se o tolik zajímavých příběhů.
A tenhle byl navíc moc dobře vystavěný, čtivě a citlivě napsaný. Prostředí pohřební služby a pěveckého sboru jsou ve zvláštním kontrastu a při tom i v jakési symbióze. Kdybych se rozhodla jednání postav (především Williama a jeho matky) více problematizovat, tak určitě narazím na nějaké nepravděpodobnosti/nelogičnosti, ale dovolila jsem si nechat se vtáhnout do děje a dojít v melancholické náladě až ke konci. Díky!
To vysoké hodnocení, které Heřmánkové údolí má, docela chápu. Příběh o statečné, těžce zkoušené dívce, která odráží jednu ránu osudu za druhou a ještě u toho odchová doslova kupu dětí, to prostě naláká. Zvlášť když k tomu autorka přihodí nálepku podle skutečné události. A možná právě proto mi to celé asi přišlo až moc přitažené za vlasy. Stránky se obrací rychle, což o to, ale na každé desáté se objeví nějaká chyba nebo překlep. Čekala bych, že si nakladatelství dá tu práci a u takto oblíbeného titulu v už třetím vydání nedostatky opraví. Dojem z knihy to rozhodně nevylepšuje.
Whodunnit with a twist.
Možná jsem se s těmi 5 trochu unáhlila, ale bylo to prostě dobré. Užívala jsem si každou postavu, nezvyklou dějovou souslednost a nevysvětlené/ nevysvětlitelné prvky mě nijak nerušily. Naopak.
Ve 3/4 knihy jsem se v osobách už lehce ztrácela, ale tak se asi cítil i hlavní hrdina. Pak se to zase srovnalo a užila jsem si fajn finále.
Doporučuji nedělat ve čtení moc velké pauzy, ať v mysli udržíte jména a jiné detaily.
Myslím, že jsem už přečetla dost detektivek/ thrillerů a tak se málokdy stane, že bych v rámci žánru našla něco neotřelého. Tohle mě ale bavilo. Čtivé, zábavné, napínavé až do konce. Díky za fajn odpočinkovou knihu!
Ta kniha je skvělá! Nemohla jsem se od ní odtrhnout! Děj krásně plyne, vyšetřovatel Strike a jeho asistentka Robin mi hned přirostli k srdci. Popisy mám u J.K. ráda, ale ještě raději mám ty super dialogy. Pro mě bylo rozuzlení příběhu překvapivé. Další díl si přečtu určitě!
Hvězdičky dávám za skvělý nápad (utopický svět, kde už lidé nepřemýšlejí, jsou masově ovládáni a čtení i vlastnění knih je protizákonné), krásný jazyk a skvělé myšlenky autora ( člověk by měl dělat správné chyby a být za ně vděčný a mnoho jiných), obrácení významu slova požárník. K plnému počtu mi chybí propracovanější dějová linka. Jakoby mě pan Bradbury vzal na projížďku svým utopickým světem a já si jen v rychlosti na telestěně prohlédla Montagův příběh. I tak jsem ráda, že jsem po knize sáhla.
Srpny Jakuba Stanjury jsou pro mě velkým překvapením, i když pochvalné recenze naznačovaly, že nesáhnu vedle.
Autor ve své prvotině (!!) skvěle pracuje s tempem vyprávění a buduje atmosféru tak hmatatelnou, až se mi u čtení napínalo tělo nevolí.
A samotné téma je určitě potřeba otevírat. S nějakou formou manipulace jsme se v různých vztazích bohužel setkali asi všichni. Stanjura ukazuje, kam až to může dojít a že mlčením se nic vyřešit nedá.
Doufám, že jméno Jakub Stanjura v literárním světě nezapadne. Držím palce.
PS: Obálku má na svědomí talentovaná Alena Gratiasová.