Verunka289
komentáře u knih
Hovor se smrtí
Chris Carter
Carter je sázka na jistotu. Když chci pětihvězdičkovou knihu, vím, kam sáhnout. Opět napínavé, čtivé, rychlý spád, pachatel nepředvídatelný. Líbí se mi vykreslené myšlenkové pochody vyšetřovatelů i vysvětlení motivu pachatele.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Velmi zdařilá detektivka a milé zpestření mezi všemi těmi severskými detektivkami a thrillery. Tady jsem si dokázala víc představit prostředí, ve kterém se děj odehrával a i česká jména mi byla tak nějak bližší.
Popravčí
Chris Carter
Druhý díl ze série Roberta Huntera mnohonásobně předčil první díl (Dvojitý kříž)! Velmi kvituji taky kraťoučké kapitoly, kniha se mi tak čte mnohem lépe, protože čtu většinou ve vlaku při cestě do práce a nesnáším, když musím skončit uprostřed kapitoly a vystoupit.... je to pak takové useknuté.
---------SPOILER---------
Kniha je jen důkazem, že každé zlo šíří zase jenom zlo a tak dál a dál a šíří se to jako virová infekce. V podstatě mi vraha bylo v určité fázi knihy dokonce i líto. Nedovedu si představit, že bych celé dětství prožívala takové peklo.... doma šílená rodina, alkoholismus, týrání... a pak se nemůže vlastně obrátit ani na žádné kamarády, u kterých by se vypovídal, vyplakal... najde zase jenom zlo, šikanu a ponižování.... a když už najde jediného člověka, kterého miluje, který mu rozumí a se kterým může sdílet konečně nějaké pěkné zážitky, tak o něho přijde... Šílené! Neumím si to představit a jsem šťastná,že jsem zažila krásné dětství a přála bych to každému... Nejhorší na tom je, že ač kniha byla smyšlená, takové věci ohledně šikany, domácího násilí, zneužívání dětí se dějí dnes a denně všude kolem nás..... to je asi to nejděsivější.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Malé rozsahem, velké obsahem.... dalších komentářů není třeba.
Já jsem smrt
Chris Carter
(SPOILER) Chris Carter je sázka na jistotu, ještě nikdy mě nezklamal. Tentokrát se mi moc líbilo prolínání děje z minulosti a současnosti, které ale čtenář odhalí až na konci knihy. Postava Červa mi hned byla "podezřelá", takže jsem tak nějak tušila, že to nebude jen tak... Na postavách Cartera se mi líbí ten vývoj, že je vždy musela nějak poznamenat minulost, aby se z nich stalo to, čím jsou teď. Nikdy to není tak, že by se někdo prostě jen tak narodil jako vrah, donutil je k tomu jejich předchozí život.
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Knížka splňovala naprosto všechno, co od thrilleru očekávám. Krátké, napínavé kapitoly, prolínání dějových linek z minulosti a přítomnosti, rychlý spád, žádné zbytečné popisy. Jediné, s čím mám asi trošku problém, je pak takový hodně rychlý závěr, klidně bych si to vychutnala a nechala vysvětlit trošku víc.
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
Knihu jsem dočetla jen s velkým sebezapřením. Ne snad proto, že by se mi nelíbila, ale proto, že jsem ji prakticky celou probrečela....
Sochař smrti
Chris Carter
Nechápu, kam Carter na ty nápady chodí. Opět děsivé a nechutné zabíjení, vrah velmi nečekaný a opět ukázka toho, že zlo plodí zase jenom další zlo.
Noční lovec
Chris Carter
A máme tu další skvost! Opravdu zatím nejde Cartera hodnotit méně než 5 hvězdičkami. Na začátku jsem měla pocit, že mě tento díl až tak bavit nebude, ale pak se to pořádně rozjelo a ke konci jsem knihu opět nemohla odložit.
A i zde opět důkaz, že zlo plodí vždy jen zlo....
Divočina
Cheryl Strayed
Knihu jsem právě dočetla a musím říct, že to pro mě bylo příjemné zpestření mezi všemi těmi psycho- nebo krimithrillery.
Mám pocit, že bych měla ještě dnes sbalit batoh a vyrazit zdolávat kopce. Ač byla kniha ve své podstatě vlastně hrozně smutná, přesto z ní nemám pocit nějaké sklíčenosti, ale naopak se cítím opravdu nabuzeně a plná odhodlání, že člověk dokáže cokoliv, jen musí chtít a nepolevit.
A musím říct, že mě téma zaujalo natolik, že jsem si začala vyhledávat různé takové treky a začala jsem sledovat i blogy nebo youtube kanály zaměřené na cestování.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Miluju svět Harryho Pottera! I když tato kniha byla úplně jiná než všechny předchozí, stejně mě dostala zpět do Bradavic a já úplně hltala každou stránku a vzpomínala na předchozí příběhy :)
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Moc ráda a často se ke knize vracím a vždy v ní najdu zase něco nového s ohledem na životní situaci, ve které se zrovna nacházím.
,,Dobrý den. Proč jsi tu lampu zrovna zhasl? "
,,Je to předpis."
,,Jaký předpis?"
,,Že mám zhasnout lampu."
,,Tak proč jsi ji zase rozsvítil?"
,,Je to předpis."
,,Tomu nerozumím," trápil se malý princ.
,,Na tom není čemu rozumět. Předpis je předpis."
Jak často děláme spoustu věcí bezmyšlenkovitě, nelogicky, jen proto, že je to předpis, nařízení, že prostě musíme..... A takových otázek k zamyšlení je kniha plná!
Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami
Art Spiegelman
Umberto Eco řekl: "Maus je kniha, kterou nemůžete odložit, a to ani když se vám chce spát."
A mně nezbývá než souhlasit!
Tsunami
Karin Krajčo Babinská
Ke knize jsem přistupovala bohužel s obrovskými předsudky, protože Karin Krajčo Babinskou vlastně neznám a vždycky jsem ji měla zaškatulkovanou jen jako manželku Richarda, která se snaží těžit z jeho jména. Vůbec nevím, jak mě to napadlo a jak jsem se mohla tak hodně mýlit. Kniha byla fantastická, typická česká depka. Bavila mě od první do poslední stránky, nebyla tam hluchá místa. A opět ukázka toho, jak zamotané a těžké mohou rodinné vztahy být a kolik tajemství si některé rodiny v sobě nesou.
Odvaha
Markéta Lukášková
Tvorba Markéty Lukáškové pro mě zatím není až tak moc známá, dosud jsem od ní přečetla jen knihu Losos v kaluži, která se mi ale docela líbila tím, jak hrozně byla jiná v porovnání s literaturou, kterou běžně čtu. Proto jsem i na knihu Odvaha byla docela zvědavá. Už dle anotace jsem pochopila, že tady na rozdíl od Lososa v kaluži to nebude jen změť myšlenek, ale bude to mít i nějaký příběh. Musím říct, že jsem si při čtení uvědomila, že většinou se dostanu spíš k literatuře přímo z období 2. světové války, tzn. holokaust, koncentrační tábory.... Ale už málokdy se pak dostanu k tomu, jak to bylo vlastně dál po válce a uvědomila jsem si, že i takovou literaturu chci začít číst. Je strašné, že Židi museli trpět za války i po válce, nebyl tam u nich prakticky žádný rozdíl....
Po přečtení anotace knihy mě vůbec nenapadalo, na jakou že to otázku má Ada odpovědět ano nebo ne. A po dočtení nabývám dojmu, že správně nebylo stejně ani jedno...
Símka
Lucie Hušková
Další výborná česká depka. Bylo mi tak strašně smutno z toho, že Símka by pro maminku udělala naprosto všechno, všeho by se vzdala jen za kousek pozornosti a lásky. Ale všechny snahy byly marné. A asi je potřeba si uvědomit, že mateřská láska není automatická a že máme obrovské štěstí, pokud se nám jí dostává.
Vězeňkyně
B. A. Paris (p)
Asi tady budu v hodnocení docela přísná, ale mě knížka prostě nějak neuchvátila, místy mě spíš nudila. Nemělo to takový ten drive, co vás nutí číst pořád dál a dál a neodkládat, což u thrillerů většinou mívám. Takže za mě bohužel zatím asi nejslabší kniha B. A. Paris.
Hrad ve Skotsku
Julie Caplin
To bylo zase tak krásné pohlazení po duši, kniha mi krásně sedla do nějaké mojí momentální nálady. Nebyla to pro mě nejlepší kniha autorky, tam mám trošku jiné favority (Chorvatsko, Švýcarsko). Tady mi celkem vadila postava Rosse - dospělého chlapa, který je náladový a vlastně ani neví, co chce. Vlastně jsem si celou dobu říkala, že bych v této knize ani nějakou romantickou dějovou linku nepotřebovala, že mě tady mnohem víc bavilo, jak všichni na hradě byli neuvěřitelně přátelští, obětaví, jak si všichni krásně pomáhali, jak jim šla týmová práce od ruky..... líbila se mi taková ta vesnická pohoda, vřelost všech lidí, využívání pouze lokálních produktů.... dokázala bych o tom číst hodiny a hodiny a romantiku bych ani nepotřebovala :)
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
Tak tato autobiografie ve mně bude ještě hodně dlouho doznívat a pravděpodobně se k ní budu jednou za čas vracet. Postavu Chandlera Binga jsem v Přátelích milovala ze všeho nejvíc a vůbec jsem netušila, čím vším si její představitel procházel... až teď jsem si začala všímat, že opravdu v jedné sérii byl vyhublý na kost, v jiné zase opuchlý podle toho, jestli zrovna chlastal nebo bral.... Nechápu, že jsem si toho při sledování seriálu vůbec nevšímala.
Neodsuzuju ho, vlastně mi je ho jen strašně líto. Vím, že každý svého štěstí strůjcem, ale nikdy nevíme, co se komu odehrává v hlavě a s jakými démony musí bojovat. Cítila jsem z knihy, že opravdu moc chtěl, že se snažil, že chtěl být čistý, ale i když měl kolem sebe lidi, nejvíc ze všeho ho ubíjela samota, které šel někdy i sám naproti.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Další tradiční oddechovka od Julie Caplin. Četla jsem teď hodně dílů relativně blízko od sebe a možná i proto už mi tento díl přišel takový trošku slabší a dělalo mi problém se pořádně začíst. Trošku mi začínají překážet neustále se opakující spojení "spiklenecky na něj pohlédla", "v očích mu zajiskřilo", "kráčela se zvednutou bradou", "kousala se do rtu".... Já nevím, jsou to takové maličkosti, ale když se to opakuje v každém díle, strašně mi to překáží.
Na druhou stranu postava Alexe byla po Toddovi z Brooklynu moji druhou nejoblíbenější mužskou postavou. Takový schopný, hodný, skromný, obětavý a pečující chlap je snem asi mnoha žen.
