vesihiisi
komentáře u knih
V kolonii
Kien Nguyen
Docela zdařilá kniha. Musím říct, že o tématu misionářství jsem předtím nijak hlouběji nepřemýšlela a vlastně jsem se s ním v jiných knihách dosud nesetkala, ale toto podání ve mně ještě nějakou dobu zůstalo ležet. Kniha se totiž sice tváří jako historický román (kterým teda taky je), ale právě téma snahy přesvědčit každého kolem sebe o své jediné správné pravdě z ní podle mě dělá velmi aktuální dílo.
Náhlá smrt
Álvaro Enrigue
V doslovu knihy jsem se dozvěděla, že jde o "nebývale originální, poutavý a v neposlední řadě zábavný historický román". Souhlasím s tím historickým románem. O originalitu se autor bezesporu snaží, ale bohužel pro samou originalitu a okázalou snahu čtenáře oslnit "uměleckostí" mu nezbývá prostor na nic jiného. K poutavosti asi tolik, že po stu stranách jsem knihu odložila a donutila se ji dočíst po více než měsíční přestávce. O zábavě by se dalo silně spekulovat - záleží, jak moc člověka baví násilí a dlouhé písemné popisy tenisových zápasů. Za mě tedy velké zklamání.
Listopád
Alena Mornštajnová
Do Listopádu jsem se pustila kvůli lákavému tématu, byla jsem ale velmi zklamaná. Jde obecně o dystopii, ale provázanost s listopadem 89 je dost povrchní - kdyby u jednotlivých kapitol nebyla uvedena data, dal by se příběh zasadit do jiného času minulého i budoucího nebo do jiné země. Alternativní "velkou" historii totiž nelze popisovat jen skrze "malé dějiny" - autorka zcela pomíjí přirozené otázky, jako např. co se tedy stalo s hlavními organizátory protikomunistických protestů, pokud se osud vcelku bezvýznamné postavy ubírá tak, jak popisuje; jméno Havel padlo jednou. Neustálé zmínky o zmizelých a zavražděných nebudí ve čtenáři emoce, pokud za nimi nestojí příběh. Nevím, jestli autorka potřebovala knihu vydat co nejdříve, ale působilo to na mě tak, jako by text nebyl románem, ale jen jeho osnovou - autorka nevypráví, ale jen popisuje, což je bohužel trochu nudné.
Bizarní povídky
Olga Tokarczuk
Na Bizarních povídkách se mi líbila zejména různorodost jednotlivých příběhů, která ale naštěstí nevede k tomu, že by kniha nepůsobila jako jeden celek. Vyhovoval mi autorčin styl v tom smyslu, že představí určitý svět, příběh, situaci, postavy, ale nechá čtenáři dostatek prostoru, aby si povídku sám dovytvářel svou vlastní představou příčin, následků a kontextu, ve kterém se odehrává. Mám v plánu si povídky přečíst i v originále, třeba budou působit ještě trochu bizarněji :)
Psí park
Sofi Oksanen
Sofi Oksanen mám moc ráda, ale musím říct, že mi víc sedí její estonštější, historicky laděné romány. V Psím parku je hodně emocí, výrazné téma, ale děj na mě postupuje zbytečně pomalu, všechno je okázale tajemné, na každé stránce se MLUVÍ o nebezpečí, ale nestrhlo mě to natolik, abych ho i CÍTILA.
Mezipřistání
Matěj Hořava (p)
Jsem nadšená, stejně jako z Pálenky. Způsob vyprávění se mnou naprosto souzní, fascinuje mě, že se vůbec dá do tak úsporného děje dostat tolik myšlenek, přestav, dojmů. Většina situací je rozehrána a nedořečena, a stejně člověk nějak sám od sebe tuší, jak to je dál.
Helena neboli Nikdo
Rhea Galanaki
Za sebe musím říct, že očekávání bylo silnější než potom zážitek z četby. Rozhodně jsem se dozvěděla zajímavé věci z malířčina životního osudu i z reálií tehdejší řecké společnosti, ale asi od polovina kniha trochu ztratila energii a stále se vracela a přemílala již řečené.
Kniha o Blanche a Marii
Per Olov Enquist
Četla jsem Enquistovy vzpomínky "Jiný život" a říkala jsem si, že by bylo zajavé přečíst si i některý z jeho románů. A byla jsem překvapená, jak moc je Kniha o Blanche a Marii Jinému životu podobná. Teď mi skoro přijde, jako by Enquist nedokázal psát o ničem jiném než o sobě (což nemyslím jako kritiku). Možná zkusím ještě některou z jeho dřívějších knih :) Na Enquistových knihách je pěkné, že on prostě umí psát, vystavět příběh a vyvolat napětí. Škoda jen, že je v knize několik překlepů (některé celkem stojí za to, třeba slovo "nášušnice"...), taky by se hodil doslov.
Skřítek: Cesta do tmy
Antti Leikas
Čtení na jeden den a ztřeštěnost, ale za mě vtipná :) Moc bych se neupínala na to, že jde o tzv. finské podivno - mám pocit, že se touto nálepkou prezentuje už málem každá kniha přeložená z finštiny, ale třeba s "Ne před slunce západem" Johanny Sinisalo se Skřítek moc nedá srovnávat (co se týče závažnosti témat, například). Jen jsem nepochopila, proč je celou dobu odběr vzorku DNA prezentován jako hrůza, která skřítka ohrozí na životě, ale vzhledem k vyznění celé knihy... je to asi jedno :D Taky se pozná, že autor je matematik a ne chemik - pokud se nepletu, uvádí se množství alkoholu v pivu v objemových (ne hmotnostních) procentech, takže ten výpočet nebude tak snadný ;)
Každopádně bych Skřítka určitě doporučila :)
Chceme to, co máte vy
John Lanchester
"Chceme to, co máte vy" je velmi čtivá kniha, která dokáže čtenáře velmi rychle vtáhnout do děje. Zajímavé téma, zajímavé postavy, zajímavé dějové zvraty a pro mě docela nový pohled na Londýn. Jen ta pointa člověku dojde dřív, než autor předpokládal... Ale rozhodně doporučuji :)
Kainovo znamení
Othar Čiladze
Na tuto knížku jsem narazila náhodou a musím říct, že mě velmi mile překvapila. Historické romány obvykle nevyhledávám, ale tady nešlo až tak o konkrétní dobu, v níž se děj odehrává, ani nebylo potřeba znát historii Gruzie (i když by to moje vnímání příběhu asi obohatilo) - šlo především o perfektně a do hloubky promyšlené a popsané postavy a děje. Byla jsem z této knihy nadšená, už dlouho jsem nečetla takto propracovaný román - rozhodně doporučuji!
