Vesmich
komentáře u knih
Nikdykde
Neil Gaiman
To je lákavá možnost. Někudy vstoupit do trochu jiného světa. Být autentičtější, víc v kontaktu se se sebou i se vším kolem. Své práci i předmětům určovat hodnotu směnným obchodem a pak si moci vybrat, jestli teď tam, potom tady, anebo nakonec raději nikdykde.
Čachtická paní
Jožo Nižnánsky
Plastický obraz života venkovského lidu v Horních Uhrách, jak ho tak mohl vidět, anebo chtít/moci prezentovat spisovatel v sedmdesátých letech minulého století. Přijde mi, že i tou dobou by to mohlo přijít čtenáři dlouhé. V některých momentech se děj vůbec nikam neposouvá a všechno to vzdychání a objímání, kupříkladu, by se dalo i zkrátit a stále by to mělo vypovídací hodnotu. Krev cáká, maso se škvaří, oběti úpí docela dost a znovu, kdyby se to celé neopakovalo, mohl být text kratší a čitelnější. Pro mě nejzajímavější byl ten folklór a uspořádání stavů. Postavení městských občanů a vesnických nevolníků, různé možnosti, které měl feudál k tomu, aby dostal, co chce. A také základní představení Uherska v rámci monarchie, které bylo úplně jiné, než postavení naše. Místy je to hodně napínavé, dobrodružné a úplně se mi chtělo některým osobám i nadržovat.
Mimo dosah
Samanta Schweblin
Od samého začátku mě příběh strhnul. Bylo to přiměřeně tajuplné i temné, osudové, neřiditelné a zcela mimo lidské možnosti.Ať děláme, co děláme. Rozhodně je vždycky mimo dosah něco, co by člověk potřeboval, aby se drželo šňůrky jak přikované. A ono ne a ne a ne.
Čárový kód
Krisztina Tóth
Maďarská škola krásně podobná té naší! Pobíhání po schodech, protože nebyla tělocvična, hodině zdar! pozor! pohov! vyrovnat! Učitelka, která si vychutnává svou moc a čte nahlas zabavené cokoliv. V knize to netvoří nijakou extra osu, ale mně to zaujalo ihned. Jdu pátrat po další autorčině knize.
Vesmírní baroni: Elon Musk, Jeff Bezos a tažení za osídlením vesmíru
Christian Davenport
Strhující dobrodružství! Jako starší ročník si všechny ty vesmírné závody pamatuji, ostatně jsme si jako děti na kosmonauty hrály, byli to naši hrdinové. Potom to zmizelo a je to tu zas a je to stejně velké vzrůšo!!
Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky
Jiří Žáček
Mně se nejvíc líbily ty drsnější, připomínalo mi to Prevítovi. Kupříkladu králova hláška "Proč mi jen osud zkazí každou radost?!", když vnukovi Medúza neukousla hlavu, ale místo toho se mladej vrátil a s nevěstou k tomu, je hodna zařazení do denního repertoáru. Také ty s těmi zvířátky byly parádní, kravička Bukola třeba. Takže jdu rovnou na pohádky čarodějné.
Máslem dolů
Petr Šabach
Od autora jsem nikdy nic nečetla, doposud jsem se omezila na filmy. U nich ovšem divák typu já nijak nesleduje co je podíl autora a scénáristy a režiséra, prostě se dívá na film. Tento přístup po přečtení tady toho Másla rozhodně změním. Autor je vypravěč, který umí poskládat všednodennost do celku tak, aby byla bolestná i radostná, aby tam byl strach a přátelství a láska a celá rozsáhlá škála pocitů, které už všechny člověk ve věku hlavních hrdinů zná a má někde v sobě odžité. Jednotlivé události, které se oběma chlapům dějí, jsou rovněž z kategorie, že se s nimi už člověk prostě v nějaké rovině setkal. U sebe nebo u druhých. P.Š.to všechno vzal a smíchal a vzniklo z toho dobré jídlo, takže já si rozhodně přidám a přečtu si od něj něco dalšího.
Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
To se teda neomrzí a když se člověku někdy nechce do klasické podoby se zahloubat, tak Petiška stačí. Čím jsem starší, tím víc si všímám, jak ze všech těch příběhů skutečně vyndal přesně to, co děti poberou. A ostatně já taky.
Dobře utajené housle
Miroslav Horníček
Jazykově je to parádní text, autor se slovy uměl zacházet jak na jevišti, tak v psané podobě a jeho čeština je bohatá a rozmanitá. Že by to bylo vyprávění laskavé, jak je v anotaci, to mi ani nepřišlo a že bych se u toho smála, až bych se za břicho popadala, to také ne.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Takto lyricky popsat mnohé hnusoty, k tomu je třeba speciálního talentu a speciální osobnosti, což všechno B.H. splňoval. Takový krátký úsek ze života mladého muže..vlastně celkem obyčejného. Vzpomínám, že za mých mladých let (což je dávno) takoví mladí muži byli. Třeba jsou i nyní, to už ovšem já těžko posoudím. Je to taková krásná četba, příjemná, laskavá a lehounká, akorát se u ní chce člověku brečet. Nebo řvát. Nebo zoufat.
V zemi babišismu a buranokracie: Rozvrat české demokratické politiky v letech 2013–2020
Bohumil Doležal
Autorův směr uvažování, argumentace i závěry, ke kterým dochází, jsou mi blízké. Články mají opakující se motiv, který autor pečlivě zdůvodňuje a texty, ve kterých se vyjadřuje k tady a teď právě před rokem, jsem si četla opakovaně. Pozoruhodné.
Jak jsem potkal ryby
Ota Pavel
No jo no, je to napsané tak, že člověk, byť v ruce v životě prut nedržel, se hned vypraví k vodě, stoupne si do ní zima nezima a číhá na pstruha, kterého bude chytat do ruky a taky cítí, že co bylo kdysi dávno, už není a jak ošemetné je vracet se do míst, která má s dětstvím spjatá, protože ona už nejsou, co byla a nic není jak dřív a tak dál a prostě tohle.
Vraždy podle abecedy
Agatha Christie
(SPOILER) V tomto příběhu se famózní Poirot rozjede asi nejmohutněji, no, vedle tedy Vraždy v Orient Expresu. Tady je ovšem nejvíc vidět, že když darebák spáchá zločin, tak je to sice hnus, ale dá se to kolikrát pochopit. Ovšem ohavnost nejvyššího kalibru je, když si najde nějakého troubu, na kterého to hodí. Takový padouch si žádný dobrý konec nezaslouží a Hercula na něj!
Přežít civilizaci: mých 30 cest za obzor (1983–2019)
Martin Vopěnka
Všechny autorovy postřehy a komentáře, které se týkaly žití v době normalizace, mi osvěžily paměť. Oživila jsem si naše vandry, jejich cíle a průběh, vybavení. Deníkové popisy domnělých cizích i nahlédnutých vlastních selhání mi nevyhovovaly, nenacházela jsem v nich nic, co by bylo potřeba sdílet s kýmkoliv mimo zainteresovaný okruh, ale budu asi ovlivněná Messnerovou knihou Gobi, kde autor předvedl reflexi na takové spisovatelské úrovni, že nevím, jestli se to dá překonat. Cesty ve společnosti Jaroslava Pavlíčka, které dávaly hodně nahlédnout do Pavlíčkova stylu pohybu v přírodě, mě zaujaly nejvíc a připomněly mnohé naše tehdejší postupy pod jeho vlivem - od vyrábění pemikanu, chroupání kostek másla v mrazu, po nocování ledaskde. Knížku jsem četla v jednom tahu, zaujatě a pozorně.
Anihilace
Jeff VanderMeer
To było ale zajímavé! Začala jsem číst a říkala si "co je to za slátaninu?" švih, odhoz knihy (to dělám odmala)..ráno zvednutí, odložení. Za čas další pokus.."hňupina jakási" a civilnější odložení..a potom přišel takový vhodný zimní večer, venku fujavice a tak si říkám, anihilační počasí, zkusím to...a chytlo mě to a nepustilo!!! S hrůzou jsem v Bioložce spatřovala celou řadu vlastních rysů, prostředí bylo naťuknuté přesně natolik, aby si zbytek člověk dohrál v hlavě, skvělé dobrodružství!
Vůdcové, myslitelé, hrdinové
Walter Isaacson
Jde o to, co si od toho člověk slibuje. Autorovy životopisy čtu a pokaždé je to dobré čtení. Tyto krátké eseje jsem poslouchala v audiopodobě, a pustila jsem si vždycky jeden při tom, když jsem prováděla cvičení na rozhýbání svých starých opotřebovaných zad. Za tímto účelem to bylo ideální "čtení", nicméně abych si s tím sedla/lehla a začetla se do papíru, to bych nedělala.
Kdo maže, ten jede
Marie Rejfová
Učitelka Josefína nemááá nikdy ústa línááá lalalala, to se v tomto případě přímo nabízelo si zanotovat. Mnohokrát jsem se usmála, mnohokrát pobavila, pachatele dokonce i odhalila a ještě si s nimi lednově zaběžkovala. Takže paráda.
Opatova protivenství
Pavel Hrdlička
Milevsko je pro mě geograficky nejbližší město, takže jsem se těšila, jak si počtu originální podání o založení kláštera. Čtení to bylo poklidné , zasazovala jsem si to rovnou do místní krajiny a taky se šla podívat, kdeže to byla ta hliniště a dělala si do textu poznámky. V poslední třetině jsem vynechávala pasáže z křížové výpravy a soustředila se pouze na klášter a Milevsko a užívala jsem si to.
Vadí nevadí
Jacqueline Wilson
Stará dobrá Jackie neotravuje své čtenáře nepravděpodobnými dobrými konci, její děti jsou autentické, živé a uvěřitelné a cesty, kterými se vydávají, vždycky vedou k dosažitelným cílům.
Straka v říši entropie
Markéta Baňková
Poslouchala jsem jako audioknihu a neprohloupila! Je to načtené parádně! Dobře jsem se bavila, jak se dá fyzika taky učit a některé filozofické přesahy byly velmi nápadité. Poradna slípky Jarmily je originálním přenesením fyzikálního jevu do mezilidských vztahů.