Vesmich
komentáře u knih
Osamělý mrtvý muž
Václav Erben
V ZOO se teda dějí/děly věci! To aby se jeden bál vypravit se za klokanem! Ležérní trio Exner a Vlček v rouše Beránka naštěstí zločince umí posbírat. Nejvíc si vychutnávám tu atmosféru noční a časně ranní Prahy.
Velký sešit
Agota Kristof
Přemýšlím, co jsem si od toho textu slibovala. Asi nic a taky jsem nic nedostala. Je to brilantní návod, jak vychovat psychopata krok za krokem. Všechno pěkně sedne. Správný čas, ideální místo a vynikající vychovatel(ka). V době, kdy píše knihy každý, kdo se ve škole naučil skládat písmenka za sebou ( = každý) a je potřeba se jimi prohrabovat, je těžké narazit na speciální styl, kterým lze popsat speciální situaci tak, aby se to vůbec dalo číst. No a toto je přesně ten případ. Být to jen o trochu víc emotivní, nedalo by se to. Ovšem autorka je (byla) dáma ze starého světa a tak jí nějaký sentiment nemohl zastavit. Asi si to už podruhé číst nebudu...i když..U Laskavých bohyň jsem si to taky říkala a četla..
Zápisky šílencovy
Ivan Mládek
Ivan Mládek je originál a veškerá jeho tvorba zrovna tak. Jeho TV pořady neznám, takže pro mě byly texty nové a svěží a kupříkladu hláška "Asi se budeme muset domluvit s Chramostou" se mi jeví jako velice e aktuální.
Šikmý kostel
Karin Lednická
No, je to velmi působivé. Jako texty Kateřiny Tučkové. O ženách, pro ženy. Ženský svět uvnitř jakéhosi velkého všude kolem. Celou dobu čtení jsem si prozpěvovala texty Jarka Nohavici a jen jsem čekala, kdy se objeví kdosi "odněkud ze Lvova". Prostě krásné dvacáté století!
Lékař umírajícího času
Vladimír Körner
Jako film se to i čte, rovnou to lze vidět v obrazech. Rozličné dějepisné postavy se tu míhají, všelicos spolu mají k vyřizování a mezi tím umírá čas a mění se v jiný. To z textu dýchá nejvíc, to odcházení a nastupující tvrdá změna.
Dumasův klub
Arturo Pérez-Reverte
Krásná práce tohleto! Vzpomínám na lovy po antikvariátech, vesnických knihovnách a domácnostech pracovníků Jézetdé. Měli doma třeba dvě knihy, ale jedna z toho byl Däniken. V knihovně v L. zase měli všechny knihy zabalené do jakéhosi bílého balicího papíru, jedna jako druhá a vůbec tam nedorazil index, takže si šlo půjčit nejen Franze Kafku, Vladimíra Škutinu ale i jiné iideologicky mnohem nevhodnější texty. Po deseti letech existence knihovny měla moje průkazka číslo 14....Ó krásné dny našeho mládí! Každý čtvrtek novou knihu! Famózní dobrodružství. Nó, takže jako v čtenářském deníku: "kniha se mi velmy lýbila!"
Krize
Felix Francis
Když moje "koňské" spolužačky kdysi na střední četly Dicka Francise a pořád mlely o těch koních, působilo to na mě dost odpudivě, takže jsem ho měla celoživotně v kategorii NEČÍST. Že Felix je syn = bude to něco stejného, bylo jasné = NEČÍST. No a tady mě zaujal ten začátek, takže jsem opatrně zkusila ČÍST...no a bylo to super! bavilo mě to od začátku do konce, všechny ty koní podrobnosti mi nijak nevadily, mělo to příběh a spád a švih a překvapení a prostě bylo to parádní čtení! A zejména letní.
Černá káva
Charles Osborne
Inu, jak je v tom Agatha, stávám se zcela neobjektivní! Tady jsem si říkala, jestli půjde o nějaké pěkné travičství nebo jaký druh mordu mě čeká? Jinak je to standard, takové spíše nic nového, ale současně nic nudného, takové poctivé řemeslo.
Plzeňské mordy / Nepohřbený rytíř / Případ s alchymistou
Vlastimil Vondruška
Slyšela jsem jako audioknihu, která je pojatá jako rozhlasová hra. Z obou hlavních autorových "detektivů" - renesančního a románské-gotického, je mi tento přeci jen o něco bližší, stejně jako ta jeho celá družina a způsoby.
Zápisník na míru: Kreativní průvodce bullet systémem
Zennor Compton
Velmi povedené a užitečné! Něco rozhodně nevyužiju, ale mnohé ano a některé nápady jsou skutečně neotřelé.
Bretaňský odkaz
Jean-Luc Bannalec (p)
No, tak to mě teda zklamalo! Jako velký vyznavač komisaře Dupina a milovník Bretaně, který na mnohá místa ze série jezdívá a každou novou knížku hltá, jsem se tentokrát v tom všem ztrácela. Jestli je to překladem nebo čím nevím, nicméně všechno bylo pořád báječné a všichni lidé byli báječní a přes samou báječnost ani nevím, kdo koho zamordoval a proč, protože tomu se text věnuje asi na pěti stranách. Jinak je to samá návštěva u těchto báječných a jedení tamtoho báječného u jiných báječných a všichni se tam tak divně zbytečně motají. To už nevím, jestli čtu detektivku nebo kuchařku nebo průvodce. Tak doufám, že pokračování číslo 9 se vrátí k původnímu konceptu.
Tvýma očima
Peter Høeg
Je to můj oblíbený autor, takže můj komentář nemá valnou hodnotu. Připomínalo mi to film Hráči se smrtí. Také taková silná vzájemná blízkost, propojenost, posedlost výzkumem. Každá autorova kniha je úplně jiná.
Smrt v Benátkách
Thomas Mann
Nejspíš to patří k základům vzdělání a je škoda, že jsem se k textu nedostala zamlada. Nyní za téměřstara je té imprese na mě nějak moc a místo, aby mi to jitřilo mysl až k uvzdychání, mě to nudilo až k uzívání.
Věž zajatců
Thomas Thiemeyer
V pokračování je o mnoho méně nevěrohodných detailů, více interakce, komunikace a spletitých vztahových sítí. Dobře se čte i druhý díl, překlad je znovu lehoučký a do příběhu se konečně dostává nějaký přesah, který bych bývala očekávala i v knize první, vzhledem k cílové skupině čtenářů.
Město přeživších
Thomas Thiemeyer
Chvíli mi trvalo, než jsem se naladila na slovník cílové skupiny a nějak se do toho režimu přepnula. Dokud se mi to nezdařilo, přišlo mi to zbytečné a slaboduché. Po přeladění o něco méně. Je to taková novodobá Verneovka, takové Dva roky prázdnin, anebo spíš bez prázdnin. Příběh teče a překlad je lehoučký, nicméně u té četby nesmí člověk myslet. Zatímco samotná zápletka je snadno akceptovatelná, detaily už ne.
Eva tropí hlouposti
Fan Vavřincová (p)
Jakmile člověk potřebuje povzbudit v těžké chvíli (a nejspíš nejen tehdy), těžko říct, jestli volit Evu od Vavřincové, anebo Poláčkův Hostinec u kamenného stolu. I filmová zpracování jsou v obou případech parádním koncertem. Bohatý jazyk, anglický humor a nikde žádné příkoří, které by se nedalo vyřešit, nikde žádné mráčky na obloze, které by značily nějakou hnusnou změnu. Čirá krása. Všichni jsou krásní a mladí a ztřeštění a svobodní a ti co ne, tak jsou zase přiměřeně odpudiví a srandovní. Evu čtu poprvé, dosud jsem si vystačila s filmovým zpracováním a také jsem Natašu Gollovou měla celou dobu před očima. Knihkupectví jsou zahlcena kdečím, ale Fan Vavřincovou ne. Škoda.
Ďáblův spár
Lara Dearman
Na ostrově se nic moc neschová a není to kam vyhodit, tak jim to tam zůstalo. Bude to začátek nějaké série a legenda, kde se vzala Doreyová tam, kde je, je dobrá a pěkně se čte. Detektiv je taky sympaťák a jeho pomocník teprve :) Pošuk je dostatečně pošahaný, motiv je taky dostatečně věrohodný = mně se to rozhodně líbilo. Sice si to nebudu pamatovat - nejspíš už zítra, ale to je fuk. Beztak si nepamatuji i důležitější věci.
Nenalezená
Remigiusz Mróz
(SPOILER) Začátek mě docela ohromil! Rytmus, spád, nápad. Hlavní postava nebyl typ chlápka, kterého bych si oblíbila a s přibývajícími stránkami mi lezl na nervy ještě víc. Což ostatně úplně všechny postavy. Až na úplném konci jsem ho vzala na milost, protože to bylo takový štěně uvázaný v lese u stromu. Autor tam to domácí násilí (podle doslovu důvod, proč knihu napsal) rval přes mrtvoly, až to bylo otravné a zbytečné. I hodně intelektově limitovaný, a jen nepatrně empatický čtenář pochopil hned za dva večery, že žena, kterou manžel pravidelně zpracovává pěstmi a kopanci, je v prabídném postavení a vykročit z kruhu není snadné. Tím míň, čím více je na něm závislá. Ale sledovat to detailně každý večer jsme snad ani nepotřebovali. Pokus o vhled ze strany násilníka byl spíš vlažný a celkem o ničem, přitom, jestliže to bylo tedy hlavní téma knihy, se to docela nabízelo. Celá ta pointa příběhu byla nicméně dost super. Kdyby tak autor domácí násilí tak nějak vynechal a napsal o něm jinou knihu a v této se věnoval té druhé lince, tak z toho mohla být naprostá pecka.
Dívej se, jak padám
Mons Kallentoft
Audiokniha, Od autora jsem četla kdysi začátek té série s názvy ročních dob a Zimní oběť mi přišla originální. Texty z pozdější doby už byly pro mě nečtitelné. To je tohle taky. Poslouchala jsem, neboť kniha je součástí členského obsahu. Kupovat ji by mě nenapadlo a dobře bych byla udělala. Nápadů je v knize mnoho (až tak mnoho, že není jasné, o čem je ta kniha primárně) a autor s přímočařejší linkou psaní i myšlení by z nich vyždímal jak svižnou detektivku, tak i pěkný námět na biják. Tady to severské naturalistické skuhrání a detailní popisování sebemenšího hnutí hrdinovy mysli je ovšem k uzoufání. Je tam toho tak moc, že už to ani nevyvolává empatii, spíš vztek (tedy u mě). Tak už něco udělej hlavně, to nebo to, to je jedno, ale furt neskuhrej! Ono to takhle docela dobře může v hlavě člověku, kterému se podobné věci dějí, probíhat, ale každý mám svého dost a ještě si to číst...takové prvoplánové sebetrýznění bez nějakého výsledku. Kdyby on se alespoň rozhodnul, který případ vlastně řeší...
Dědina
Petra Dvořáková
Úplně klidně se to může jmenovat Městina, Maloměstina, Okresnina...nepíše se tady nějak zvlášť o jakýchsi skvělotách a nádherných, filmových příbězích, které jistě někde někdo zažívá. Tady je prostor pro takovou tu denní malost, obvyklé průběhy myšlení i konání, pro všechno, o čem se mezi sebou nebavíme. Mně to rozhodně sedlo!