Vesmich
komentáře u knih
Dracula
Bram Stoker
Napínavý thriller z doby, kdy upír nebyl sympatický a následováníhodný dorostenec, který se vyznačuje zejména láskyplností a kdy se nikdo moc nehrnul se jím stát. Hned úvodem, při pobytu v Transylvánii, mě zaujalo, že mezi tamními domorodci zaujímají na žebříčku podivínů Češi hned druhé místo za Slováky. Jedni chodí v krojích, druzí v kožichách a divocí jsou jako čerti. Protiupírský arzenál - kolíky, stříbrné předměty, rostliny - je zde podrobně představen - k čemu co je a jak co přesně působí. Je to dlouhý text, ale s pozorností jsem neměla nejmenší problém.
Byla jednou jedna žena, která chtěla zabít sousedovo dítě
Ljudmila Stefanovna Petruševskaja
A mě to bavilo! Bylo to božsky ruské! Vůbec se s tím nemazala, pokaždé rovnou šup a hup a už jsme v tom. Za mě super!
Sestup
Tim Johnston
Jejda, tato četba asi nebyla pro mě. Poslouchala jsem jako audioknihu, takže to v autě dostalo šanci na "dočtení", což by se v papírové podobě nemohlo stát. Byla to pro mě taková hluboce prožívaná nuda, až mi bylo úplně jedno, jak celá ta rodina dopadne, nehledě na to, že se v tom nedalo orientovat. Samotné téma, jak ona je tam, kde je a děje se s ní, co se děje, je snad nějaká mánie...totéž v La Loba..je to asi nějaké aktuální schéma, zřejmě se to děje hromadně nebo co...
Cizinec
Albert Camus
Už je to dávno, co jsem četla Mor. Cizinec mě zatím míjel. pěkně sem to táhne, pán je takový shnilák, nějak ho to všechno míjí a jak ho to tak míjí, tak najednou bum a už je nejen vržen, ale i vtažen. Ale i když vtažen, stejně vržen, takže zase hnije a hnije, až shnije.
Hvězdná pěchota
Robert A. Heinlein
To by mě bohdá nenapadlo, že budu toto číst a už vůbec ne, že mě to bude bavit! To střídání poloh od adorace vojákování přes republikánské úvahy až sem tam úplně mimózní plky...líbilo se mi to od začátku do konce a přijde mi úplně srozumitelné, co na tom vojančení ty chlapy může přitahovat.
Tři muži ve člunu a na toulkách
Jerome Klapka Jerome
Tak pro našince to zase není až takovej odvaz, vydat se někam na člunu, takže já bych víc ocenila spíše popisy krajiny, které podle anotace autor nakonec vynechal, aby se text lépe prodával.I když scénka s otvíráním konzervy byla hodně živá. Když chlapi vyrazili na kolech po Německu, byla to větší sranda. Líčení kontroly provozuschopnosti bicyklu mě rozesmálo k slzám.
Hrábky drápky odpadky
* antologie
Uživatelsky velmi příjemné grafické zpracování a ilustrace, čtenářsky pozoruhodná pouť velmi různorodou poezií, z nichž některá je pro děti více a jiná méně. No, nakonec je to jedno, ať si děti čtou, co chtěj.
Purpurové řeky
Jean Christophe Grangé
Film je něco tak dokonalého, že mě ani nenapadlo si to někdy číst. Až teď. Ve světle knihy je film vlastně laskavý a umírněný. Příběh je to parádní, všechny postavy a to bez výjimky, famózní, zápletka originální, kulisy úchvatné a celé ladění mi vlastně víc připomnělo film Sedm, než Purpurové řeky. Od začátku až do konce velká jízda!
Mrtvý klíč
D. M. Pulley
Jó holky to maj těžký! Věčně by je nějaký votlema využíval a používal ke svým nekalým záměrům, ale čas od času s ním některá dobře vytře podlahu. Tady se o to pokusilo holek hned několik a napříč časem, a nějak to (vytření podlahy) asi víceméně možná, když se to tak vezme, jakž takž snad vyšlo. Závěr je totiž slabota, takže si to každý musí nějak přebrat. Děj se odehrává v jediné budově a udržet napětí na tak malém prostoru a postupně odhalovat, co je třeba, se rozhodně povedlo. Není to nejnapínavější kniha roku a těžko říct, co vlastně měla za poselství, kromě toho napětí a sdělení, že holky to maj těžký, ale tak v noci do banky se člověk hned tak nedostane. Takže za mě dobrý.
Smrtící bílá
Robert Galbraith (p)
Je to čím dál lepší. Autorka se do série nejspíš opřela a věnuje jí celou pozornost. Jak dokáže točit těmi vztahy a udržovat je v naprosto uvěřitelné a vlastně běžné podobě, je obdivuhodné. Robin tentokrát strhne pozornost na svou stranu a vývoj její postavy je mistrovský!
Noc na křižovatce / Maigret se mýlí
Georges Simenon
Četla jsem jen Noc na křižovatce a dlouho jsem netušila, co se to tam vlastně asi tak může dít a kdo je hlavní padouch.
Who The Fuck Is David Koller?
Milan Ohnisko
Zaujala mě ta obálka a celá ta grafika. Stálo to tady ve školní knihovně, tak mi to nedalo. Vzala jsem to jedním vrzem. Kapelu jsem neposlouchala nijak vášnivě, hudba nemá v mém životě zrovna extra pozici. Ten rozhovor s D.K. je rozhodně napínavý, vlastně mě nenapadlo, že už je to starej chlap. Od dětství jediný cíl a jediný směr. To je vždycky silné. Výpovědi plejády rozličných lidí, které tvoří druhou část knihy, jsou většinou o ničem a nic by se nestalo, kdyby nebyly vůbec vysloveny. Nicméně to na mě v momentech, kdy se D.K. více pouštěl do společenských témat působilo dost prostince a nemohu si pomoci, ale bylo z toho patrné, že čím je člověk starší a společensky angažovanější, tím více je znát, když mu chybí nějaké ucelené formální vzdělání.
Maigret na dovolené
Georges Simenon
Pro některé lidi dovolená není a tak je pro ně požehnáním, když je z ní něco vytrhne. Měli to tak úderníci v Andělovi (Dovolená s Andělem), má to tak komisař morous. Jakmile zavětří cosi smrdutě podezřelého, jde po tom jak ohař! Pachatel, který naplánoval dokonalý zločin, má smůlu, když se mu ovíněný znuděný policajt přimotá do příběhu a nedá pokoj, dokud ho nerozlouskne. Pěkné počteníčko!
Mrtvá v knihovně
Agatha Christie
Od té doby, co Voxi vydává Agathu Christie v parádním načtení, kdy slečnu Marplovou čte Růžena Meruňková, což je standard, ale všechny ostatní čte Otakar Brousek ml., což je vysoký nadstandard, si je pouštím dokola v autě a musím se pořád smát a při každém znovupřečtení objevím něco nového, takový suchý anglický humor, takové famózní vedlejší postavy a celá ta sestava vesnická! :)
Smrt na Nilu
Agatha Christie
Některé knihy od A.CH. jsou jako audioknihy načteny takovým způsobem, že je radost je poslouchat pořád dokola. Zatím je mou nejoblíbenější Vražda na faře, ale Smrt na Nilu jí šlape na paty. Jen si tak člověk leží a poslouchá, jak mu ten děj leze do hlavy a zvuk se mění v obrazy a ty míhají před očima jako film, a přestože ten příběh zná už dávno, stejně čeká, jak to dopadne :)
La Loba
Alan Russell
Aljaška dobrý. Knih z Aljašky moc není. Nápad taky dobrý. Padouch moc dobrý. Ostatní padouši taky moc dobrý. Nácvik dovedností nutný k přežití a seznamování se s tím, že sever je na severu, jih na jihu, mraky plují ze západu na východ a řeky tečou na jih, slabší. Ale dovednosti v praktických ukázkách padouchových, dobrý. Rozhovory padoucha s paní taky dobrý. Motivy padoucha (biologické) dobrý, filozofické (nejslabší ze všeho). Mudrování paní, když je v extrémní krizi, vynechat zcela.Moc slabý. Poslední třetina utahaná. Ke konci mi největší vyděšení způsobilo, že snad začne nějaký další příběh. Závěr, ale až to totální finále, zase dobrý.
Doktor Spánek
Stephen King
Vzala jsem do ruky knihu náhodně, předchozí příběh neznajíc a bylo dokonáno. Stephen King je prostě pro mě. Jakmile na něj narazím, nemohu se odtrhnout, úplně mě to pohltí. Všechna ta přímočará jednoduchost, variace na vlastně stále stejné téma, přesto pokaždé jiná. Čtu ho víceméně nahodile, jak na něj kde narazím. Takže obvyklý kingovský souboj mezi něčím jako Trochuvícdobro a Trochuvíczlo, odehrávající se především uvnitř nás samých, kdy jsme vrženi do okolností, které si nevybíráme a proto volba je pro některé dopředu téměř jasná. A o to TÉMĚŘ jde. Na straně Skorodobra King představil partu, která je tak civilní, že je prostě uvěřitelná - pevná, vzájemně se milující rodina, pár Anonymních alkoholiků, sem tam duch a šťastná hvězda. Parádní příběh!
Po práci legraci
Jakub Šofar
Jako dítě narozené koncem šedesátých let, jsem si připomněla mnohé, mnohé si vůbec nepamatuji, že bych kdy slyšela nebo si nevybavuji, že by se to kdy používalo. Četla jsem tři z těchto lexikonů a autoři byli schopní skutečně stále někde vydolovávat cosi nového starého. Celkově to na mě překvapivě dýchlo spíše mrtvým dechem márnice, než že bych se nějak třeskutě bavila. Taková jedna velká ubohost kolem, koncentrovaná do vtípků o režimu, přisprostlých hlášek a snahou se vypořádat s životem v kleci. Naštěstí mě normalizace zastihla v dětství a to člověk dává všechno snadno. Graficky je to zpracované retro - parádně, včetně toho papíru, na kterému je text vytištěný.
Malevil
Robert Merle
Naše máma byla velkou čtenářkou R.M., můj starší bratr tu lásku odkoukal a mívali jsme tyto tlustopisy doma. Takže jsem to četla kdysi v mládí a pamatovala si z toho základní kostru a uchovalo se mi to v hlavě jako něco pozoruhodného. Před časem byla kniha načtena jako audio, ukázka mě zaujala a tak jsem si to po čase nechala přečíst ještě jednou. Něco jsem teď vnímala jinak, ale něco docela stejně - zatoužila jsem znovu po velkém pozemku, lánech polí, lesích, panství a hradu na něm. Po radosti z vzešlé pšenice a z deště a po pořádném kopanci do zadnice proradného zlotřilce!
Temný karneval
Ray Bradbury (p)
Jako velký fanoušek Stromu duchů, tedy té části Bradburyho tvorby, která není sci-fi, jsem se vášnivě zahloubala do této povídkové sbírky. Jsou tu klasické pecky, jako Malý vrah, kde je temné zlo zahnízděno v čisté nevinnosti nebo Rodinná sešlost v různých pokračováních, což je taková první sága všech těch upírských rodin, které v současnosti zaplavují trh a Zástup, bleskově se přemisťující skupina čumilů při nehodách. Pár povídek jsou spíše takové črty a jen je člověk dočte, už ani neví, o čem to bylo. Pro mě největší pecky byly Žila byla stará žena, o dámě, která usoudila, že na smrt nevěří a nehodlá si nechat nic diktovat takto nátlakovým způsobem a Kosa, kdy se táta stane farmářem na základě nečekaného daru, který se ukáže býti spíše veslem převozníkovým, které v pohádce jeden předává druhému a jak už vesluješ, není ti pomoci. Všechny povídky jsou na začátku opatřeny příběhem, jak vznikly a kdy.