Vidlička
komentáře u knih
In vino veritas
Vladimír Renčín
"Někdy se sám sebe ptám - odkud jsme přišli, co jsme, kam směřujeme, jaký je smysl lidské existence. Ale pak si naleju odpověď a je zase dobře."
O češtině každodenní
František Uher
Zajímavý výlet časem do roku 1984. Slova, o kterých autoři mínili, že se ujmou, zapadla, a ta, která vydržet neměla, zůstala (např. džíny). Navíc, krásný nápad takový jazykový sloupek, a větší krása, že se čtenáři zajímali a dotazovali! O tom, jak čeština dopadla se všemi těmi sales managery, se raději rozepisovat nebudu...
Český rok
Václav Vokolek
Četla jsem průběžně celý rok, vždy příslušné pasáže vztahující se k právě probíhajícímu ročnímu období, aby to na mě správně dýchlo. A taky že jo. Měla jsem vždycky chuť připojit se k MUDr. Zdeňce Burkeové, nebo pomáhat tajemnému Morounkovi. Jak říká cERT21 pode mnou, knížka nebude pro každého, ale kdo má rád lehké absurdno, přijde si na své. Navíc je graficky nádherná. Povedla se.
Tolkienovi hrdinové
David Day
Pro ty, co se nechtějí pročítat odbornými literárněvědnými pojednáními, myslím, velmi pěkný počin, hlavně díky grafickému zpracování a bombový gumový obálce. Nejedná se samozřejmě o žádné veledílo, ale pro stručný vhled do páně Tolkienovy mysli a jeho inspiračních zdrojů dostačující.
Tichý Don I–II
Michail Alexandrovič Šolochov
Všimli jste si, že na konci každé kapitoly popisuje autor buď nějakou přírodní scenérii nebo stejně nezúčastněným stylem něčí hnusnou smrt? To mě rozsekalo.
Vánoční povídky (3 povídky)
Charles Dickens
Atmosféru mají všechny tři povídky bezesporu. Ale co se snese u Pickwicka díky humoru, mi tady bohužel pije krev - pitoreskní postavičky hodňoučkých pánků (slovo pán se sem prostě nehodí) a cudné přesvaté přehodné dcérečky s myslí čistou jak ten sníh, co se k vánočním povídkám alespoň hodí. Ale třetí hvězdičku přidám Charliemu za altruismum, kvůli kterému psal tak, jak psal, a za výchovný efekt, který podle doslovu jeho dílo mělo.
Příběhy ze Shakespeara (I)
Charles Lamb
Shakespeare pro začátečníky. Rozhodně užitečná forma, kterou jsem jako děcko začínala.
Příběhy z čarovné říše
J. R. R. Tolkien
Nimral mě naprosto roznimral a Kovářovi slintajíc závidím.
A eseje o pohádkách? Nedávno jsem se dívala na jeden díl Historie.cs taky na toto téma, a tam jsem se od odborníků dozvěděla, že pohádky původně nebyly určeny vůbec pro děti a jak to vůbec s pohádkami je. Páně Tolkienovy eseje mi toto hodně připomněly a celé mi to slily do jednoho uceleného celku (to je blbá kombinace slov "ucelený celek"....). Určitě doporučuju shlídnout. Navíc mi připomněl mě, když komentoval, které pohádky mu v dětství pily krev a proč... A vůbec - je to celý prostě zajímavý.
Neznámí hrdinové mluvili i německy
Martin Krsek
Nějak se nemůžu ztotožnit s výběrem "hrdinů"... Každopádně zjišťuji, že podobný formát se mi líbí jako dokumentární seriál v televizi, ale v knižní verzi na mě nemá ten efekt, který by měl mít. Nesnižuji proto dvěma hvězdičkami hodnotu toho, co se kniha snaží říci, hodnotím jen svůj pocit z ní... a jdu zapnout televizi.
Výlety pana Broučka
Svatopluk Čech
Měsíc byl super ale Husiti byli bohužel jenom hrozně popisný (šaty, místnosti, davy...) a vtipný bylo v podstatě jenom to, když pan B. zakopával o tu halapartnu nebo co to bylo, takže 4+2/2=3. Škoda, hrozně moc jsem se na tuhle mnou ještě nečtenou klasiku těšila, ale Sváťa, myslím, chtěl ve "dvojce" popsat co nejvíc stran. Ne že bych ho podezírala ze zištnosti nebo touze po popularitě, jen po úspěchu "jedničky" chtěl asi dopřát čtenáři více čtiva. A víme, jak je to s tím "Méně je někdy...". Ale každopádně jsem s panem B. výletila moc ráda.
Školák Kája Mařík 3. díl
Felix Háj (p)
V prvním díle je Kájova upovídanost a povaha ještě roztomilá. V druhém už čtenář začína o chlapcově mentální způsobilosti pochybovat. A třetí díl mě vrátil do dětství, kdy jsem se o četbu Kájových příběhů pokoušela poprvé, kdy jsem ho absolutně nesnášela, pil mi neskutečně krev a vytáčel mě doběla. No, ale čtyřku, co mám doma, přece ještě jen z určitého druhu masochismu asi dám...
Garfield si dává nášup
Jim Davis
"Nikdy nezaměňujte lenost s apatií. My líní nejsme apatičtí. Apatický je ten, komu nic nevadí. Líným lidem věci vadí, akorát s tím nic nedělají."
"Někdo přebytečná kila shodí. Já jim dám jen povolenku ke krátké vycházce."
Mám se děsit, že jsme si s Garfieldem tak podobní? Kdepak - on je borec!
Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Martin C. Putna
Anotace tentokrát absolutně nelže, čtenář si krásně ucelí dosavadní znalosti a doplní ty chybějící, to všechno v celkových souvislostech. Souhlasím s většinou komentářů níže, klobouček před autorem. Doporučuju.
Zlaté tele
Ilja Ilf (p)
Bender je prostě BOREC!!! Kéž bych měla jen setinu jeho invence a životní filosofie :-))) Knížka je navíc nááádherně ilustrovaná a celkové vůbec báječně zpracovaná včetně červené ořízky a lacetky. Bude velet přehlídce v mojí knihovničce!
Nadšenci a podivíni
František Langer
Nedivím se, že byl pan Langer kamarád s panem Čapkem. Z díla obou dýchá podobná atmosféra, a to moc hezky člověčí. Opět se mi líbily nejvíc filatelistické povídky, a dokonce jsem podle jedné z nich kdysi viděla úžasnou inscenaci s pány Abrhámem a Somrem.
Doporučuju k přečtení i ke zhlédnutí.
Slavné příběhy anglických dějin
Robert Lacey
Spousta, spousta, spousta (fakt ranec - 800 stran :-)) ) povětšinou notorický známých příběhů, ale i spousta těch méně. Bohužel se v té spoustě našla i spousta chyb (v textu, obzvlášť takhle dlouhém, neřeším, ale v letopočtech u historické knihy by asi bylo záhodno to dvakrát překontrolovat), ale to je chyba vydavatele, ne spisovatele. Jinak moc příjemné čtení pro každého anglofila jako stvořené na spoustu a spoustu a spoustu dlouhých zimních večerů.
Školák Kája Mařík 2. díl
Felix Háj (p)
Pravda, z druhého dílu už nejsem tak odvázaná jako z prvního, naopak mi připadá, že Kája začíná jevit mírné známky retardace, když není schopen pochopit, že má držet pec, když je k tomu opakovaně vyzýván, ale pořád má knížka krásnou atmosféru starých zašlých časů.
Marbot
Wolfgang Hildesheimer
...kdyby sis to, Vidličko, přečetla nejdřív až úplně do konce, než začneš psát komentáře, viď...protože on to není životopis, ale přece jen fikce! :-DDDD Nicméně ani tak bych následující (ukvapený) komentář asi neměnila, přidám akorát hvězdičku, protože v tom případě se to móóc povedlo!
Z toho mála údajů o Marbotovi, myslím, sestavil autor poměrně vyčerpávající životopis vykreslující především Andrewův způsob myšlení, v době probíhajícího romantismu určitě přelomový a novátorský, pokud šlo o náhled na umělcovo dílo i duši. Pro mě doposud postava zcela neznámá ale rozhodně zajímavá, se kterou jsem se mohla ve spoustě názoru i ztotožnit.
Dozvíme se i něco málo ze soukromí význačných osobností té doby z Marbotova úhlu pohledu, a samozřejmě velmi (!) zajímavé a nezvyklé věci ze soukromí jeho samotného. Kniha ovšem není žádná drbárna, pouze předkládá čtenáři všechna známá fakta, která měla potom samozřejmě vliv na další Marbotův život, chování i uvažování.
Knížka navíc vyšla v krásné edici nakladatelství Paseka, takže se přebalem pokochá i vaše oko. Dávám sice "jen" 3*, ale i přesto bych doporučovala přečíst si knihu každému, koho zajímá umění, trochu té psychoanalýzy a 1. polovina 19. století.
A nakonec jeden citát, který se mi moc líbil. Napsala ho v dopise Andrewovi jeho matka:
"...stejně jako vítr, který když nevane, není." Proč já nikdy nevymyslím taky něco takového?!
Vzpomínání
Eleonora Dujková roz. Bubna-Litic
Budu souhlasit s předchozími. Spisovatelsky žádná velká sláva, ale, jak sama autorka v předmluvě předesílá, jedná se spíše o sepsání vzpomínek především pro její děti a vnuky.
Myslím ale, že k nevelkému rozsahu knížky neuděláte chybu, když se do četby dáte, je to otázka několika desítek minut, a náhled do cizího nelehkého života je vždycky obohacující.
Co se týče sympatií, tak jsem pisatelce rozumněla a soucítila s ní, protože já jsem taky takové vemínko stydlivé, které na sobě nechá dříví štípat...
Pidispoiler: Teda toho jejího manžílka bych s chutí nakopala! Ale asi jeho chování bylo dáno dobou, protože já už jsem zmlsaná rovnoprávností :-D Navíc, kdo ví, čím zase vytáčela paní Eleonora jeho, že ;-)