Vidlička komentáře u knih
Ó, jak mě bylo pana Holouška líto!
Když se řekně žurnalistika, každý si asi většinou představí seriózní povolání a téměř poslání předávat lidstvu důležité informace, a tady ejhle! Čapek krásně připomíná, že se najdou ale i tací, kteří to dělají prostě takto...
Smutné celkem, ale čapkovsky vtipné.
Nikdy mě asi nepřestane udivovat, jak moc byl pan Č. vnímavý, přemýšlivý a moudrý člověk. A ačkoliv často psal o událostech své doby, jeho zamyšlení mají přesah nejen do dneška, ale do jakékoliv doby. A nikdy neopomene nechat skápnout i do nejvážnějších témat slzu humoru...
Skvělá knížka plná erudovaných faktů, která vám ucelí znalosti zejména o prvních dvou stoletích vlády tohoto našeho panovnického rodu.
Jak už název napovídá, jedná se o takovou "Brownovku", ale troufám si tvrdit, že dos Santos o stupeň vede. Vedle detektivního pátrání po šifře samotného Boha se čtenář hlavně srozumitelně a erudovaně seznámí s kvantovou fyzikou, která je myslím vědecké téma číslo jedna naší doby. Moc povedené.
Miluju seveřany, miluju mýty, a proto miluju Eddu.
Rozhodně tato kniha otevře oči asi všem, kdo znají Ríšu jen ze Shakespeara (což je ovšem ale taky perfektní dílo, i když z jiného důvodu). Doporučuji přečíst všem, které zajímá anglická historie!
Z několika povídek "neffovina" přímo sálá, některé jsou neutrálnější, ale Čtvrtý den až navěky je opravdu pecka. Povídka zůstane v člověku zaseknutá někde uvnitř. Celkově opět super, pane Neff!
Protože mám ráda normální i alternativní dějiny, tak polovina knihy, kdy jde Alan životem a světem a bortí i ustavuje režimy, byla samozřejmě zajímavá. Druhá detektivková, po vylezení z okna, měla dobře vymyšleno, (POZOR SPOILER!!!) jak vymotat hrdiny ze dvou vražd/zabití, přesto mě krutě nebavila. Celkem vtipné a mnohde i chytré, knížka se četla dobře, ale za mě jen pro jedno přečtení...
Prostě nemožné nedat PANU Francisovi pět hvězdiček, obzvláště, když hrdinou příběhu je Sid Haley. Přesně jak píše Rup, mezi všemi těmi zloduchy, zlobou, i obyčejným lidským neštěstím, vždy vykouzlí svět, kde jeho postavy (a to je možná to, co jeho fanouškům dodává optimismus do dalšího klání se světem) dokáží nalézt několik věrných přátel, trochu štěstí a vždy hlavně i něco v sobě, o čem nevěděli, že tam je. Vím, že tento komentář působí hrozivě pateticky, ale popřít to nelze, že? Navíc se vždycky musím před Francisovými hlavními hrdiny trochu zastydět, jak i přes několik slabších chvilek jsou nakonec tak odvážní a nezlomní a charakterní, a i přes toto "mirekdušínovství" jsou vždy tak bezbřeze sympatičtí! Doporučí mi někdo, prosím, nějakého obdobného, nejlépe anglického, spisovatele s podobným stylem psaní? Děkuji.
Chtěla jsem si přečíst jen kapitoly o etickém zacházení se zvířaty a co se mi líbí hlavně, je, že se vůbec někdo zaobírá takhle zevrubně otázkou ceny jejich života v porovnání s lidskou. Autor všeobecně rozděluje bytosti na osoby a neosoby a na lidská a ne-lidská zvířata, což je přesně tak, jak to cítím já. Hezky taky pohovoří o speciesismu, což je něco, o čemž podle mě nemá 99 % lidských zvířat ani potuchy a je to škoda. Což ale skoro všechno, co lidé myslí a dělají... A protože se mi Singerovo myšlení líbí a souhlasím s ním, kliknout na pět hvězdiček je pro mě samozřejmostí. Když jsme u té etiky, udělala bych totéž, kdyby se mi vývody nelíbily, ale logickými argumenty by mě autor přesvědčil?
Pro mě opět geniální Ouředníkova paradoxní dystopie aneb osvobozující raut nekorektnosti, jak to nazval autor doslovu.
Nemůžu se vždycky vynadivit, jak krásně nezvykle se podívá na dějiny a naservíruje vám je tak, že by se k tomu hodil i veliký kyblík. Já se nicméně pokaždé lámu smíchy.
Nedají se vypsat všechny perly, protože bych musela přepsat celou knížku, ale pro naprosto tápající přece jen větičku dvě zvěčním:
"Ale později, když se jazyk definitivně proměnil v bublající magma blbosti....."
"- Sedmdesát let bez války, to není normální.
- Myslíte?
- To tu nikdy nebylo.
- Všechno má svůj začátek.
- Přesně tak. A taky konec."
"Od chvíle, kdy byl ustanoven pojem času, nic se neděje v pravou chvíli."
"Spisovatelé mé doby byli vyfukovači bublin. Uvelebení ve svých průhledných historkách jako v odřeném křesle, rozvalení v tajnosnubných metaforách, které by rozbrečely mrtvolu, vařili ze slov bryndu natolik bezvýznamnou, natolik nicotnou, že ji po třech nebo čtyřech letech mohli vydat znovu jako ineditní - stačilo změnit název.
Vyfukovači bublin. Dělníci nicoty. Benediktýni bezvýznamnosti. Vím, o čem mluvím. Koupili jste si mou knihu? Nebyl to šťastný nápad."
Dle mého Páťa vždycky udeří hlavičku na hřebíček.
Jako bych snědla ne jeden ale hned dva dorty od pejska a kočičky, takový mám pocit přeplněnosti a přeplácanosti. Kdyby to byla série, čekala bych, že se všem těm rasám, nárůdkům a bytostem dostane řádného rozpitvání v dalších dílech, ale takhle to bylo vždy jen polechtání zvědavosti a nazdar, jedem zase dál.
A moje tradiční bolístka - ženské postavy. Kromě Renaty byly zase všechny jako přes kopírák, nymfomanický semetriky...
Japonský meč byl tak nějak úplně mimo, i když je to v podstatě celé o něm, ale k lásce k Nočnímu klubu se autor vyznal přímo v textu.
Co ale oceňuju jsou sem tam nějaké ty hlášky, kulisy Slovenska a zlouni pocházející z jeho historie a spousta českých strašidel (i když na můj vkus moc "moderně" pojatých).
No a lištičky!
Celkově ale jenom průměr.
Sice mi taky skanula, jak by taky ne, když vidíte natahovat košišku, ale celý je to takový sladkobolně uslintaný... Je to tak u všech mang? Nevím. Další díly určitě číst nebudu.
J: Podívej se na sebe - Život ti utíká, Garfielde.
G: (ležíc) Dohlídni, ať za sebou cestou ven zavře dveře.
Nejlepší jsou ovšem vždycky ty Jonovy pohledy "do kamery" plné rezignace a zmaru po Gardieldových nihilistických hláškách!
Negativa průvodců jsou samozřejmě v jejich brzkém zastarávání, ale hlavní představu o městě si uděláte. Ty ulice a budovy asi jen tak nezbořej... Do Moskvy se už asi nepodívám, tak jsem si tam zajela alespoň prostřednictvím téhle brožurky.
Je poznat, že se jedná o anglické dílko do češtiny pouze přeložené, kdy překlad a vůbec redaktorská práce často pokulhává a samotný text je plný blbostí. Autoři se například na několika místech neshodli, ve kterém roce že to umřel Lenin...
Vzhledem k dnešním ruským poměrům je také zajímavé, jak moc se knížka zabývá zábavou a ubytováním pro LBDT komunitu.
Fotek je málo a bídných. Často se jedná jen o pohled na nějakou část budovy nebo o skupinku procházejících se lidí. Vopravdu teda vypovídající...
Celkově tedy průměr, ale čtvrtou rudou hvězdu jsem přihodila za vtipný a často ironozující styl psaní, což bych u takhle prakticky zaměřené publikace nečekala, ale bylo to velmi osvěžující.
Čtení o Moskvě pro mě bohužel ale celou dobu mělo velmi trpkou příchuť.
Nadmíru lákavé konečně se dozvědět odkud že se Saturnin vlastně vzal. Ano, vzal, protože Saturnin je spíše neobvyklý jev než osoba! Dětství a školní léta bych si představovala přesně nějak takhle. Pak se z něj ale stala zlatá mládež a seladon, což mi při jeho inteligenci k němu vůbec, ale vůbec nepasuje! Obzvlášť všechno to dívčí hemžení kolem něj. "Můj" Saturnin je nad něco tak nepoťouchlého, jako jsou pletky s děvčaty, povznesen. A konec už šel dolů kopcom, ako hovoria bratia. Chyběl hausbot a kariéra osobního sluhy byla na příběh hodně na sílu našroubovaná. Moc mě to mrzí, protože až doposavaď jsem byla s jeho novými příběhy docela spokojená. A když jsem si přečetla, co se schystá v následujícím díle, nevím, nevím, jestli se do něj pustím...
Ale jó, samozřejmě že jó, snad to návrat starých dobrých postav zase trochu zachrání.
Heslo "nástup internetu" mě hodně rozesmálo... rok vydání 1999.
Textová část super, obrazová na můj vkus obsahuje trochu moc monotematický výběr koláží, slovem - samý kozy... Ale neva, knížek o kolážích není v mé knihovničce nikdy dost.
Hvězdičky dávám skutečně jen za leckdy zajímavý výběr osobností, o kterých jsem neměla ani tušení (hlavně všichni ti vynálezci, vědci a architekti). Ale texty jsou tááák strašně poplatné době, že šly překousat jen horko těžko. Další díly, které mám doma, přečtu pro inspiraci k podrobnějšímu hledání, ale jinak je to dílo značně přežité.