Vidlička komentáře u knih
Jestli si vážíte alespoň trochu svého času, tak rozhodně tuto knihu nečtěte! Autorka (protože o "spisovatelce" se dá mluvit stěží) za své zdroje cituje Tinu, Blesk apod., popřípadě pár filmů - opravdu fundovaná, nezkreslená a zaručeně ověřená fakta... Stylisticky sotva do páté třídy, a na to, že je to mladá žena, působí její názory školometsky a do knihy nepatřičně. A když už se člověk těšil aspoň na zajímavé fotky, tak ani ty nepohledal...
Člověk úplně vidí ty týpky, kteří jednotlivé příběhy vypráví. S krutostí, kterou válka umí, jde bojovat asi jenom humorem. Navíc pan John opravdu umí pracovat s jazykem a zná dokonale lidi a hlavně Čechy. Chvílemi samozřejmě smutné, ale jinak velmi krásné a vtipné čtení. Škoda, že asi málo známé. Doporučuji! Povídka Hlavolam vás dostane:
"Poslušně hlásím, toť jest hlavolam."
"Wie?"
"Hlavolam - Kopfzerbrecher auf dajč."
"Aha! Trč-prt-krz-krt!"
"Jawohl, Herr Leutnant."
......
"Jak to - skladaty koza?"... :-D :-D :-D
Jak to, že mě při mé spotřebě SF dosud míjel pan Souček? Vtipností se může rovnat s dalším klasikem Ondřejem Neffem a neopakovatelnými nápady asi jen sám sobě. Lámala jsem se u každé povídky hrozně moc! Jeho obliba náboženských a historických témat snoubených s mimozemšťany je moje krevní skupina. A Broučci? Tak to mě zabilo :-D! Pět hvězdiček nedávám jen kvůli první novele, protože africké prostředí není můj šálek čaje, i když námět byl opět zajímavý. Ale jednoduše doporučuji!
Kouzelné povídání sem tam i s trochou pravdy pro ty, kteří mají rádi pověsti a legendy. A hlavně pozor při procházce Novostrašeckem kolem rybíků a jezer! Zdá se, že tamější vody obývá nezvykle velké množství vodníků a hastrmanů...
Výborně zpracované poslední roky LDT a náhledy do minulosti. Je vidět, že autor si dal spoustu práce s vyhledáním veškerých možných faktů. Knížka je však i psána velmi čtivým způsobem. Doporučuji!
Z několika povídek "neffovina" přímo sálá, některé jsou neutrálnější, ale Čtvrtý den až navěky je opravdu pecka. Povídka zůstane v člověku zaseknutá někde uvnitř. Celkově opět super, pane Neff!
Kotleta prostě časem bohužel vyměk'. Ale pořád se vyplatí přečíst si jakoukoliv další knížku, kotletovka je to každopádně, jen těch drsňáren a hlavně HLÁŠEK(!!!) ubývá a ubývá a postavy jsou čím dál sympatičtější... Co naplat. Ale SPAD dobrej.
Protože mám ráda normální i alternativní dějiny, tak polovina knihy, kdy jde Alan životem a světem a bortí i ustavuje režimy, byla samozřejmě zajímavá. Druhá detektivková, po vylezení z okna, měla dobře vymyšleno, (POZOR SPOILER!!!) jak vymotat hrdiny ze dvou vražd/zabití, přesto mě krutě nebavila. Celkem vtipné a mnohde i chytré, knížka se četla dobře, ale za mě jen pro jedno přečtení...
Relativně vtipná, odpočinková detektivka z Německa 70. let. Na pátrání po ne zcela jasném vrahovi se vedle obhájce a policejního asistenta podílí mimo jiné i nezaměnitelný promaštěný klobouk policejního komisaře, zvaný sombrero, který na vše shlíží ze svého stanoviště na věšáku a svým pohupováním nenechá nikoho v klidu.
Tak tohle je perla perel, jedna z mých nejoblíbenějších knížek (nelze nazvat "knihou", i když má několik set stran)! Banda joudů, kteří bez bázně a hany vyrážejí bojovat proti blbosti tehdejších Angličanů (a co si budeme povídat, lze to napasovat na jakýkoliv národ či věk) a díky nezlomně kouzelnému optimismu se z každého dobrodružství vracejí se štítem (a ne na něm) a navíc i s několika novými přáteli a životními zkušenostmi. Ironické, servítky si neberoucí, ale velmi velmi laskavě a vtipně podané. Klenot!
Prostě nemožné nedat PANU Francisovi pět hvězdiček, obzvláště, když hrdinou příběhu je Sid Haley. Přesně jak píše Rup, mezi všemi těmi zloduchy, zlobou, i obyčejným lidským neštěstím, vždy vykouzlí svět, kde jeho postavy (a to je možná to, co jeho fanouškům dodává optimismus do dalšího klání se světem) dokáží nalézt několik věrných přátel, trochu štěstí a vždy hlavně i něco v sobě, o čem nevěděli, že tam je. Vím, že tento komentář působí hrozivě pateticky, ale popřít to nelze, že? Navíc se vždycky musím před Francisovými hlavními hrdiny trochu zastydět, jak i přes několik slabších chvilek jsou nakonec tak odvážní a nezlomní a charakterní, a i přes toto "mirekdušínovství" jsou vždy tak bezbřeze sympatičtí! Doporučí mi někdo, prosím, nějakého obdobného, nejlépe anglického, spisovatele s podobným stylem psaní? Děkuji.
Ačkoliv SF, obzvláště s touto tématikou několikageneračního letu do vesmíru, mám moc ráda, tak Let mě bohužel moc neoslovil. Možná proto, že rozebírá psychiku pouze jednoho z astronautů, možná proto, že, jak mi alespoň připadalo, si autor zkouší na čtenáři svoje fyzikálně-filozofické názory, a možná proto, že jsem chvílemi měla pocit, jakoby psal knihu na několikrát a malinko přeskakoval v hrdinových zájmech od jednoho k druhému, a celý obsah mi tak připadal nesourodý. A možná mi prostě jen nesedl páně Dilovův styl psaní. Neurazilo, nenadchlo, bohužel...
Jen tři hvězdičky dávám pouze proto, že mé hodnocení je opravdu velmi přísné. Sborník je sestaven z několika skutečně různorodých textů, přinášejících i ne tolik známé informace o FJ, doplněné o zajímavé přílohy či fotografie. Velmi čtivé i pro laika. Doporučuji. Škoda jen tolika tiskových chyb.
Musím bohužel souhlasit s karlo, ačkoliv jsem se na tento titul tak těšila... Nejspíš je to ale má vina čekajíce od titulu poněkud jiný obsah, než kniha nabízí. Doufala jsem ve více faktografických údajů ve stylu "co by bylo, kdyby", ale kniha je psána ve více polemické rovině. Rozhodně neupírám autorovi erudovanost, ale s tím slovosledem tedy naprosto souhlasím. Zajímavé, ale maličko zklamání.
Byla jsem zvědavá na pohádky mého oblíbeného souostroví a ejhle, další věc, která se mi na něm líbí. Mnohdy trošku morbidní (ale ani ty české nejsou zrovna nejpacifičtější...), ale většinou kouzelné a ještě kouzelnější s báječnou anglickou atmosférou a skoro bych řekla i typičností, i když pár jich je asi mezinárodních, známých i u nás. Každopádně doporučuji a chválím vyprávění pana Šruta a moc moc chválím ilustrace paní Prachatické!!
Kniha, kterou určitě stojí za to přečíst, už jen proto, aby dala dnešnímu čtenáři vhled do poměrně přelomových změn, zvratů a myšlenkových směrů, které hýbaly člověkem poloviny 19. století. Ovšem čtenářsky vděčná bude asi pouze pro člověka 19. století. Dnešního louskala asi stylisticky ani stylově již neosloví. Některé pasáže byly opravdu opravdu móóóc rozvláčné (což ovšem pranýřoval už i autor sám) a posunu děje moc nepomáhaly. Ovšem, podle mě, více než o děj šlo autorovi o myšlenky o sobě, ostatních, Bohu a Rusku, které chtěl čtenáři předat, což se povedlo. Za klad hodnotím opravdu krásně tragický a originální příběh lásky hrdiny k oběma hlavním hrdinkám, určitě v literatuře ojedinělý, a také Myškin mi byl opravdu sympatický, už jen proto, že byl prostě jen strašně hodný, a takových lidí mnoho není. Ačkoliv literaturu "století páry" mám moc ráda, tato klasika to bohužel nepotvrdila...
Tááák to je ta největší sračka jaká se mi kdy dostala do hnátek... Sorry, ale vyřešit mýrnix-týrnix tři vraždy div ne za jedno odpoledne... A navíc je to psaný jak od páťáka. Přiznávám - nedočteno, čili jestli se to po třech kapitolách výrazně zlepšilo, tak beru zpět, ale to už se nikdy naštěstí nedozvím.
Ještě pochopím, že kdo sáhne po této knize náhodou bez bližšího výběru, nepochopí, která bije. Ale jak může někdo, kdo si ji účelově vybere jako humoristickou, nenajít nebo nepochopit tu neskutečnou poklonuvyžadující záplavu neuvěřitelně inteligentního a přesto i komicky směšného humoru?! Asi jen takový člověk, z kterého si dělá legraci i kniha sama nejen dějem ale už v názvu... Omlouvám se za urážlivá slova, ale je to tak. Dávám pět hvězdiček, protože toto je opravdu perla, pro které jediné je mám vyhrazené. A dalších pět za geniální překlad, kde se jistě pan Kořán báječně vyřádil. (Pro rejpaly: Nejsem takový génius, za jakého se zde vydávám - taky jsem do tohoto skvostu musela dozrát a dala jsem ji až napodruhé)
Nezlomitelný Jim (Dickerson/Dickinson a podobně komolen) si sice za většinu svých trablů může sám (jeho ksichty a imrvérní nasávání v jakékoliv situaci vede!),to mu ale neubírá nic na sympatičnosti, a na tom, jak mu celou knížku držíte palce, ať vyjde vítězně ze všech soubojů a karambolů, které si navařil on sám nebo život. Příběhu dominuje kouzelná anglická atmosféra, ale čtenáři je i jasné, že ve své době určitě kdejakou tu hladinu kniha rozčeřila. Každopádně jsem se smála nahlas i v metru...
Ruská spisovatelka vzpomíná na svého manžela, vzdáleného příbuzného slavnějšího Lva Nikolajeviče. Pro toho, kdo má rád životopisné příběhy jako já, ideální volba. Kniha je navíc ve slovenštině, takže se můžete příjemně pocvičit v její psané podobě. Celkově příjemné čtení.