vikaa komentáře u knih
Ponořte se naplno do dvou příběhů, které se nápadně podobají, fanděte dvěma osudovým láskám, nenáviďte padoucha s velkým P a nebuďte smutní, že všechno nedopadne podle vašich představ. Užívejte si tu nádhernou jízdu naplno, neplačte, že už kniha po 451 stranách končí a těšte se na další báječná dobrodružství z Pohřebiště zapomenutých knih.
V knize jsem našla všechno, co jsem čekala a ještě něco navíc - svoji milovanou Barcelonu, ve které se osudy hrdinů odehrávají.
Co napsat o této velmi působivé knize o zradě a odpuštění? Mimo poutavého a dojemného líčení části dějin Afghánistanu a osudů jeho obyvatel nám autor předává poselství, že i v podstatě dobrý člověk může udělat osudovou chybu, za kterou se celý život stydí. Tento stud neboli svědomí je ale to, co odlišuje lidi dobré od těch zlých. Chyba má vést k zmoudření a konání dobra.
"Pro tebe třeba tisíckrát" je výrazem bezpodmínečné lásky, kterou bychom nikdy neměli brát od svých blízkých a přátel jako samozřejmost, ať žijeme kdekoli...
Podle obálky knihy bych nikdy nepředpokládala, že se nejedná o klasický apokalyptický thriller, jak je na přebalu uvedeno, ale o sondu do duše obyčejné ženy, matky a manželky v životu ohrožujících podmínkách. Mnohokrát jsem se při čtení ptala sama sebe, jak bych se na Anině místě chovala já sama. Co bych si přála a hlavně jak bych snášela neustálou přítomnost bývalé manželky mého muže s dítětem a lidí, kteří do doby, než krizová situace vypukla nebyly rozhodně mými blízkými přáteli a teď jsou těmi jedinými, se kterými budu nucena do konce života žít, pomáhat jim a spoléhat na ně. Za mně napínavé čtení a rozhodně bych se nebránila dalšímu pokračování osudů mých oblíbených postav.
Právě jsem dodívala skvělý ruský seriál natočený podle knihy s názvem K jezeru a rozhodně Vám ho doporučuji (Netflix). No a potom byla téměř povinnost si po mnoha letech (resp. 5 letech) osvěžit děj knihy:-) Hodnocení nechávám, žádné zklamání se po letech nedostavilo.
Knihu jsem měla koupenou už více než rok a nějak jsem neměla tu pravou chuť si ji přečíst. Teď, když jsem se vrátila do dětství a dočetla Gabru a Málinku, naladila jsem se na "žítkovskou vlnu". Do knihy jsem se začetla okamžitě a za dva dny jsem knihu doslova zhltala. Životní osudy Dory, Jakoubka a její tety nám autorka postupně otevírá pomalým tempem, kterým Dora objevuje neuvěřitelné skutečnosti o své rodině a ostatních bohyních. Smyšlený příběh o kopanických bohyních se mohl takhle docela dobře odehrát, je uvěřitelný a opravdový. Je vidět, že autorka psala o tom, co ji zajímalo, bavilo a zcela pohltilo a že rozhodně nepodcenila studium archivních materiálů i spisů, vydaných na toto téma. Dora mi byla velmi sympatická, ale potom, co odkryla pečlivě uchovávané tajemství, už jsem nevěřila tomu, že kniha skončí happyendem. Kniha mě přivedla k tomu, že se pokusím i z jiných zdrojů (knihy, internet) zjistit něco dalšího o životě těchto moudrých žen. Za mě určitě 6 hvězdiček z pěti, kniha ve mně bude ještě dlouho doznívat...
Příběh napsaný podle skutečnosti vypráví o lásce a přátelství a o mládí a zrání v období druhé světové války. Kniha zaujme především knihomoly, protože její děj se odehrává z velké části v knihovně a hlavní postavy knihami opravdu žijí. Obě hrdinky prochází vývojem - od sobeckosti mládí a černobílého nahlížení na svět po zpracování svých životních zkušeností a zmoudření. Dalo by se říct, že Lily to měla v životě jednodušší - své mládí prožívala v míru a obklopena lidmi, kterým na ní záleželo. Přesto se na ní podepsala ztráta matky v mladém věku, kterou neměla čas pořádně zpracovat, protože její otec si velmi brzy založil novou rodinu. Proplout různými životními úskalími bez nehod jí pomáhá stará moudrá paní ze sousedství Odile. Na oplátku Lily dává Odile nový smysl života, chuť žít a možnost svěřit se s tím, co zapříčinilo její útěk z válečné a poválečné Paříže .
Kniha ukazuje krásu a nesmlouvavost mládí a krásu a moudrost stáří.
Já jsem nalezla v knize mnoho tipů na čtení a naději, že ať člověk udělá jakoukoli chybu, je v jeho silách ji alespoň částečně napravit, pokud opravdu chce. Nejvíce na mě zapůsobily "vraní dopisy". Udávání je něco pro mě zcela neomluvitelného, něco co nezavinila válka, ale charakter a závist obyvatel okupované Paříže.
"Ber lidi takové, jací jsou, ne takové, jaké je chceš mít"
Původně jsem si myslela, že půjde o nějaké lehké čtení, ale to jsem se trochu přepočítala. Přestože kniha pojednává o těžkém životním traumatu, nechybí v ní ani humor a světlo na konci tunelu. Eleanor je divná, to je pravda, ale je také zábavná, chytrá, neotřelá, jedinečná a je jí úplně jedno, co si o ni kdo myslí... Nemyslím si, že Eleanor někdy splyne s davem (ani po 1000 terapiích ne), ale to je právě dobře.
Silný příběh z nepříliš známé historie, na kterou by mnozí rádi zapomněli. Já v Přerově vyrůstala, ale o tom, co se dělo na Švédských šancích jsem se dozvěděla teprve nedávno. Za komunistů se o tom nemluvilo, ani moji rodiče mi o tomto hrůzném činu, který zůstal v podstatě nepotrestán, neřekli. Kniha je napsána čtivě, jak jsme u Lenky Chalupové zvyklí a já se chvílemi nemohla od příběhu Helenky, Petra a Loty odtrhnout. Tak ráda bych jim všem přála pěknou budoucnost....
Life must go on!
Ve vzpomínkách těch, co zažili havárii Černobylu nebo přijeli dobrovolně i méně dobrovolně pomáhat při likvidaci katastrofy, se dozvídáme mnoho nejen o samotné tragédii, ale především o ruské duši. Vidíme, jak organizace záchrany lidí pokulhávala, jak nikdo pořádně nevěděl, co má dělat a hlavně se setkáváme se zatajováním skutečného nebezpečí. Mnoho lidí tak bylo (možná zbytečně) obětováno smrti. Kniha se nečte lehce, ale záměrem autorky nebylo předložit nám poutavé čtení, ale shromáždit výpovědi lidí, kteří se na likvidaci havárie podíleli. Můžeme si přečíst výpovědi opuštěných žen, kterým muži zemřeli na černobylskou nemoc, výpovědi žen s nemocnými dětmi, výpovědi tehdy mladých mužů, kteří havárii likvidovali i výpovědi lidí na vyšších postech. Havárie Černobylu ovlivnila život v Bělorusku paradoxně více než válka.
Já sama jsem výbuch zažila a vím, že veškeré ( a značně kusé) informace u nás jsme se dozvídali z vídeňské televize a ne od naší vlády. Ničivý rozsah tragédie byl socialistickými zeměmi bagatelizován a pravá skutečnost se začala velmi pomalu odkrývat až daleko po revoluci.
V zamořeném území v Bělorusku prý v současnosti žije cca 2000000 obyvatel.
Domnívám se, že zároveň s otevřením hranic, pociťovala Lída Baarová nutnost představit se českému čtenáři v lichotivějším světle, než jak ji vykreslil ve své knize Škvorecký a než jaké bylo obecné povědomí o jejím osudu. Knihu psala v poměrně pokročilém věku, v období, kdy se mohla po mnoha letech vrátit do České republiky, což zcela logicky doprovázelo životní bilancování. Nezazlívám Lídě Baarové, že v této knize "prokličkovala" svou zásadní i když krátkou životní epizodou s Goebbelsem. Jak sama v knize několikrát zdůraznila, za všechno, čím se v životě provinila, ji osud krutě potrestal. Po přečtení knihy jsem se nemohla zbavit dojmu, že přes všechnu svou krásu a slávu nebyla Lída Baarová skutečně šťastná...
Příběh Sarah a její rodiny odhaluje stinnou stránku francouzských dějin během 2. světové války, o níž mnoho lidí nemělo ani tušení. Jako první jsem viděla film, který mnou otřásl. Po několika letech jsem náhodou narazila na stejnojmennou knihu a osudy Sarah a jejího bratříčka nemohu dostat z hlavy. Dvě rodiny spojuje jeden pařížský byt a jedno děsivé tajemství, které se tam odehrálo...
"Je pošetilé se domnívat že jsme mocnější než moře nebo nebe."
Další kniha od geniální autorky, která mě naprosto pohltila. Ze začátku jsem si musela zvykat na kratičké kapitoly, ale nakonec jsem knihu dočítala do tří hodin v noci. O ztroskotání lodi Wilhelm Gustloff jsem nic nevěděla a o Jantarové komnatě velmi málo, některé informace se ještě pokusím dohledat na internetu. Líbilo se mi, jak autorka propojila skutečné události s fikcí. Moji oblíbenou postavou byla Emilia - silná žena, či spíše ještě dívka, která se snažila vyrovnat s těžkými ranami osudu a za pomoci Rytíře se jí to nakonec podařilo. Největší záporák byl bezesporu zbabělý Alfred, na němž jsem neshledávala od začátku vůbec nic lidského, přestože i on byl jen produktem svojí doby.
Podle mého názoru kniha nedosahuje kvalit autorčiny prvotiny V šedých tónech, ale rozhodně zaujme všechny milovníky silných příběhů z nepříliš vzdálené historie.
Příběh lásky z mrazivé, ale přesto nádherné Aljašky. Příběh lásky manželské, mateřské i milenecké je zasazený do drsného prostředí, kde si musíte každý úspěch tvrdě zasloužit. Přestože vám neúprosná Přiroda zdánlivě nedá nic zadarmo, věnuje vám nakonec to, co si nejvíc na světě přejete - nekončící lásku a pevné přátelství. Při čtení jsem často cítila na svém těle chlad a kouzlo sněhových vloček, přestože bylo žhavé léto. Jedna z mála knih, ke které se ráda vrátím někdy později... Šest hvězdiček z pěti.
Napínavý příběh nejen o únosu malé holčičky, ale především o vztazích v široké rodině, kde má každý nějakého toho kostlivce ve skříni. Závěr byl alespoň pro mě překvapivý, i když ne nepochopitelný... Doporučuji a sama si od autorky určitě ještě něco ráda přečtu.
Skvělá rodinná sága mapující nepěkné období našich dějin. Tentokrát na mě kniha působila dost depresivně (rozhodně víc než Kyselé třešně), ale možná to bylo způsobeno i mým osobním nastavením. Na Lenčiných knihách se mi líbí, že postavy nejsou nikdy černé nebo bílé, ale mají v sobě dobrou i špatnou stránku tak, jak je tomu i ve skutečném životě.
Knihu mi už dlouho doporučovala dcera a já jsem statečně odolávala, protože tento žánr nijak nemusím. Knihu jsem začala číst kvůli Čtenářské výzvě a musím říct, že toho nelituji. Kniha je obdivuhodně graficky zpracovaná, doplnění textu fotografiemi a dopisy je tím, co dělá knihu tak zvláštní a jedinečnou. K samotnému ději musím říct, že oproti většině čtenářů mě bavila část beze stvůr mnohem více, než ta akční část v poslední třetině. Tady bylo vidět, že cílovou skupinou měli být spíše mladší čtenáři. Nicméně závěr knihy mě zase chytil a knihu musím hodnotit kladně. Nejvíc oceňuji alegorii s druhou světovou válkou a židy.
Knihu jsem dlouho sháněla a když jsem ji sehnala, nemohla jsem se do ní začíst. Odložila jsem ji a zkusila to znovu se stejným výsledkem. Teprve asi po dvou letech jsem se ke knize vrátila a po pár stranách jsem konstatovala, že nechápu, co na knize ostatní mají. Teď po 450 stránkách už to vím...Historický román, který se volně opírá o skutečné osudy Dity Krausové, jejího manžela, Rudolfa Vrby a především Fredyho Hirsche, o kterém jsem slyšela poprvé, vás nenechá v klidu. Sháněla jsem na internetu informace o Hirschovi a Ditě a porovnávala je s tím, jak jejich osudy zpracoval autor. Dita mi byla sympatická a obdivovala jsem její statečnou maminku, která stála své dceři po boku celou dobu a vyčerpaná zemřela teprve krátce po osvobození. Dita měla velké štěstí, že se mohla i v těch nejtěžších časech vracet "domů" a přestože jako každý teenager měla k chování matky výhrady, byly okamžiky, kdy ji nepoznávala a obdivovala ji za její statečnost. Ditě pomáhalo dobu, kterou strávila v Osvětimi přežít její "poslání knihovnice" a obdiv k Fredymu, který byl pro děti na bloku 31 něco jako bůh. I v prostředí lágru Dita zrála a poznávala, že lidé jsou jenom lidmi a jejich slabosti je nemohou zbavit obdivu z toho o co se snaží a čeho v životě dosáhli. Ocenila jsem dodatek s vylíčením osudů některých protagonistů knihy po válce i když zdaleka ne všech.
Neuvěřitelné, že knihu napsal Španěl, při čtení jsem měla pocit, že knihu musel napsat Čech. Za mě plných pět hvězd.
Příběh středoškoláků z vesnice mě zaujal. Líbilo se mi střídání vypravěčů a různé pohledy na stejné situace. Taková malá vesnice a tolik grázlů a nešťastných událostí!!! No ale proč ne, vzpomeňme si třeba na vraždy v Midsomeru:-) Kniha byla čtivá a nechybělo v ní napětí, romantika, láska, pomsta ani smrt.
Příběh jedné velké rodiny, v níž se odehrává láska, žárlivost, nenávist i zrada. Smrtelná nehoda malého Prokůpka nastoluje i po letech otázku viny a trestu. Od začátku autorka nijak nezakrývá, kdo za nešťastnou smrt malého chlapce může, ale to, kdo se stane vykonavatelem pomsty, odkrývá, jak je jejím zvykem až v posledním okamžiku. Napínavé, drsné a temné...
Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Krásný nenáročný příběh velké bohaté rodiny na historickém pozadí se sympatickou hlavní hrdinkou. Hlavní postavy jsem si až na výjimky (Elisabeth) oblíbila a těším se na pokračování jejich osudů. Taková pěkná pohádka pro ženy, která dokáže spravit i blbou náladu:-)
Kouzelný příběh z válečného Londýna na vás zapůsobí tou pravou britskou atmosférou a anglickým humorem. Přestože kniha píše také o velmi smutných věcech, je ve své podstatě optimistická a pohladí vás po duši. Ukáže vám, co je v životě opravdu důležité: láska, přátelství a pomoc druhému v nouzi. Určitě doporučuji ke přečtení všem ženám, které se nespokojí jen s červenou knihovnou!!!