ViolettaCh. komentáře u knih
Vždycky se těším na dobu v půli roku na začátku léta a stejně tak na prosinec. V této době vždy dostaneme dáreček v podobě nové dánovky. Ani tato poslední nezklamala. Zatímco téměř celé osazenstvo vraždařské kanceláře 141 slavilo Vánoce v rodinném kruhu, Otík Hanzel, sloužící vánoční službu, se měl co otáčet, když se mu dostalo bohaté nadílky v podobě rovnou tří smrťáků. V jednom ze dvou rozlousknutých případů mu sekundoval kolega z obvodu. Třetí případ se nakonec ukázal jako případ pro okres, tak se ho Ota zbavil. Knihu jsem jako již tradičně poslouchala v audioverzi v podání pana Mňahončáka, které bylo jako obvykle suprové.
Už dlouho jsem si nevychutnala starší historický román z české historie, takže tato četba mi přišla k chuti. Román je správně jiráskovsky ponurý, odehrávající se v 17. století, v době pobělohorské protireformace, pro níž se vžilo přiléhavé označení doba temna.
Kniha popularizuje zajímavé téma genetiky, zkoumání mitochondriální DNA a související témata tak, aby byla přístupná i čtenáři laikovi. Zpracování je velmi dobré, jen bych se připojila ke čtenářce níže s námitkou, že samotné smyšlené příběhy jednotlivých (fiktivních) dcer Eviných tu byly zbytečné. Možná by na místo toho bylo lepší trochu přiblížit jednotlivé pramatky např. přiblížením doby vzniku, posunem do různých oblastí (třeba za pomoci mapek), uvedením oblastí, kde se nachází nejvíce, obecnými zdravotními dispozicemi osob, které k té které skupině patří. Takové informace lze najít na internetu, jistě by si je opatřil i tento odborník.
Celkově by tato kniha, pokud by se týkala jen archeogenetiky, na níž je odborník J. Krause, byla skvělým popularizačním počinem s nárokem na 5 hvězdiček. Na kvalitě jí ovšem silně ubírá ideologické zabarvení, souladné se současným mainstreamovým trendem, reprezentovaným heslem Wir schaffen das, ačkoliv realitu by vystihovalo totéž heslo, ovšem ještě s posledním slovem nicht. Pan Krause je jistě odborník na archeogenetiku a pokud ji chtěl čtenářům popularizačním způsobem přiblížit, měl si jako společníka zvolit nějakého literáta, nikoli globalistického ideologa a sociologa. Plně se ztotožňuji s názorem čtenáře Eldar80.
Paní Sar Blochovou mám ráda, i když některé její teorie stojí hodně na vodě, bez relevantních historických faktů na základě pramenů. Řada z nich je právě v této knize. Autorka má nějaký svůj koncept, přičemž vybírá z pramenů to, co se jí hodí, aby si tento koncept potvrdila. To, co se jí tam nehodí, přehlédne, nebo si to prostě domyslí. Každopádně znalosti má velmi dobré, a to jak ze své odbornosti, jíž je kunsthistorie, tak z oblasti okultismu, posvátné geometrie apod., tudíž má z čeho čerpat. Určitě si přečtu i další její knihy. Dala bych 3 hvězdy, ale vidím, že za knihou bylo opravdu hodně práce, což oceňuji, takže dávám 4 hvězdy.
Hlavní postavou na straně vyšetřovatelů je tentokrát Malin Rehnbergová, jejímž kolegou byl dříve Fabian Risk, detektiv z autorovy předchozí šestidílné série. Zmínky o něm, že se odstěhoval do jiného města, probleskly i zde. Protože knihy s tímto detektivem se mi líbily, očekávala jsem podobné dojmy i z této knihy. Bohužel nebylo to tentokrát ono. Námět resp. zápletka případu, který Malin s kolegy řešila, byla sice zajímavá a celkem neotřelá, ale její zpracování bylo takové nepřesvědčivé, povrchní, celkově se mi to zdálo nedotažené, některé otázky zůstaly nezodpovězené.
Stejně jako první díl se mi kniha velmi líbila. Kriminální případy byly vyprávěny bývalým elitním detektivem pražské mordparty panem Štočkem, a to velmi barvitě a posluchačsky přívětivě. Ač většina vyprávěných případů pro mě nebyla novinkou, nebyly mi známy mnohé podrobnosti z jejich vyšetřování, s nimiž se pan Štoček nyní svěřil. Jeho vyprávění bylo poutavé a autentické, zvláště, když sem tam upozornil na nějaký drobný detail, který nakonec tvořil vodítko k rozuzlení případu.
Kniha vrací čtenáře v čase do mafiánských devadesátek, které na Slovensku byly snad ještě divočejší než u nás, zejména vnějšími projevy bojů mezi mafiánskými skupinami (střelba mezi lidmi, auta ve vzduchu atd.). Kniha dějově navazuje na díl Nehanebné neviňátko, konkrétně je situována do jara 1997. Je to taková ta divočina, všude samí mafiáni, do toho tajné služby, vojenské zpravodajství apod. No, snad už to brzy skončí a zase bude nějaký pěkný ryze kriminální případ, který bude lépe slušet osazenstvu vraždařské kanceláře č. 141. Jako obvykle jsem si nenechala ujít skvělou audio verzi, čtenou výtečným M. Mňahončákem.
Patrně půjde o krimi prvotinu autora (nepočítám ty Orlické vraždy, které byly popisem skutečných událostí), tak z tohoto pohledu jsem jako čtenář shovívavější. Jedná se celkem o solidní detektivku, nicméně děj je velmi předvídatelný, je to celkově takové popisné, bez dostatečného vykreslení jednotlivých (alespoň těch hlavních) postav. Ale potenciál rozvoje tam určitě je.
Kniha je opravdu taková zvláštní. Příběh je poměrně jímavý, ale hlavně teskný a depresivní, popisující rodinné vztahy a to, co je pod pokličkou. Styl psaní je příjemný, zvážím četbu i jiné knihy této autorky. Ten konec se mi ale moc nelíbil, chtělo by to větší propracovanost. Knihu jsem poslouchala v audio podobě a jako taková mi zpříjemnila víkend.
Úžasná kniha, která je nejen rodovou ságou rodin Bornových a Nedobylových, ale i historickou freskou vývoje Prahy a naší země v 19. století. S historickou autenticitou jsou zachyceny změny ve vývoji společnosti, technický pokrok, rozvoj podnikání i politické události, které měly vliv na formování české národní identity v 19. století. Vědomí, že literární postavy měly své skutečné historické předobrazy z autorovy rodiny (vzorem pro Jana Borna je Neffův dědeček, Jan Neff, známý pražský obchodník, mecenáš a vlastenec, majitel obchodu s kuchyňskými potřebami v ul. Na Příkopě), autenticitu děje ještě posiluje. A k tomu ta lahodná čeština! Černobílé seriálové zpracování z r. 1968 je mým nejoblíbenějším TV seriálem vůbec, má bohužel jen málo dílů. Pokračování seriálu z 80. let už bohužel takovou atmosféru nemá.
Moje první kniha tohoto typu mi ukázala, že J. Grasham je výborný autor. Právnické prostředí je mi blízké, byť tady to moc o právu nebylo. Šlo o svižný thriller s napínavým dějem, plným zvratů. Celkově má kniha spád, udržující pozornost čtenáře/posluchače. Hlavní hrdina prchá snad před všemi, tedy jak před mafiány, tak před FBI. Určitě se porozhlédnu i po dalších knihách tohoto autora. Poslouchala jsem to v audioverzi v podání M. Písaříka a je to opravdu příjemný víkendový poslech.
Asi jako většina recenzentů přede mnou jsem po této knize sáhla v rámci letošní ČV. Je to soubor dosti slabých povídek, mnohé dějově naprosto o ničem. Např. už ta první: hlavní ženská postava potká chlapíka, usměje se na něj, ten ji pozve na večeři, při které mu zazvoní mobil a on ho hned vypne. Večeře skončí, odjedou domů. To je celé. A u ostatních to není lepší. Alespoň, že je to celkem krátké, byť na všechny povídky jsem fakt neměla sílu. Jednu hvězdičku dávám za jazyk a styl psaní.
Za mě poměrně slabé, ale každopádně lepší než předchozí Polednice, to byla úplná slátanina. Zápletka Vzplanutí se zpočátku jevila záhadná a nadějná, vyústění příběhu tomu ale neodpovídalo. Opět v podstatě osamocený policejní vyšetřovatel, na kterého koukali ostatní jako na zelenáče, ač měl mít za sebou odhalení sériového vraha (v díle Polednice). Tento autor se mi opravu neosvědčil, knihu bych nečetla, ale všimla jsem si, že to dávali v rádiu jako četbu na pokračování. Interpretace skvělá.
Žádný velký zázrak, čistě oddychová záležitost na víkend.
Kladně hodnotím celkem neotřelou zápletku, ale to její zpracování opravdu nic moc. Celkově je to takové podivné, chatrné, divné postavy se zvláštním jednáním, konec vyloženě utržený ze řetězu. Celkově mě to tedy nijak nenadchlo. Měla by to být prvotina své autorky, tak snad později to rozjela lépe.
Moje první kniha od Jáchyma Topola se mi celkem líbila, zejména musím ocenit živost děje, danou bohatým, květnatým jazykem včetně běžného hovorového stylu, což v soudobé české literatuře v takové podobě není až tak obvyklé. Co se týče samotného děje, je poněkud překotný, skáče se z minulosti do přítomnosti a zpět, což mi příliš nevyhovovalo, ne vždy jsem přesně zachytila dějovou linku. Knihu jsem poslouchala v audio verzi, kdy musím vyzdvihnout vynikající četbu P. Čtvrtníčka, kterého jako herce moc nemusím, ale pro tento typ knihy to byla opravdu skvělá volba.
Moje první kniha od Lisy Regan mě zase až tak neuchvátila, čekala jsem podle komentářů více. Je to příběh plný náhod, což je v detektivkách dost častým jevem, ale chválím celkem originální zápletku i ten konec se mi líbil, taktéž napínavost děje tu je celkem dobrá. Knihu jsem si vyslechla v audio podobě s excelentní četbou paní Ježkové.
Jedná se o prvotinu autorů - švédského manželského páru, která pro mě byla k rozmyšlení, zda se podívám ještě na další knihy této série. No, jsem poněkud na rozpacích. Starý a nový případ vyšetřuje velmi podivná dvojice - studentka a bezdomovec. To je tedy síla. Zápletka je celkem zajímavá, ale to extrémní množství náhod, to je fakt hustý. No, možná tomu ještě dám šanci. Knihu jsem měla ve formě audioknihy, na poslech je to celkem příjemná zábava ve výtečné interpretaci pana Stránského a paní Krausové.
Pěkná a napínavá nesboovka tentokrát přináší čtvrtý Harryho případ. Harry má k jednomu z řešených zločinů osobní vazbu. Případ je zajímavý, přiměřeně zamotaný, ale vše - jako obvykle - dopadne dopadením toho správného zločince. No a prodejný policajt, který Harrymu už několik dílů otravuje život, stále ještě nebyl odhalen a potrestán. Ale všeho dočasu ...