vitaly0472 komentáře u knih
Dá se číst jako humoristicky pojatou historii zániku rodu, ale spíš je to historie vývoje a zániku celé civilizace vymyšlené a pak i naši vlastni. Tragikomedie
V knize je obrovské množství skrytých symbolů. Například jména:
Buendía - dobrý den
Arcadio - Arkádie - část Řecká, kde, podle legendy, lidé žijí bezstarostný život.
Aureliano - Aurum - zlato
Aureliano Babilonia - Babylón - nepodařená stavba kvůli neschopnosti se domluvit. Samota.
Musíte obdivovat to, jak to dokázal napsat. Žádné odkazy na moderní dobu, neřeší aktuální témata. Jakо byste byly očitými svědky s myšlením starověkého člověka.
PS: Tak to tak asi úplně není, když se nad tím zamýšlím :D
Učeni Atona o rovnosti a tak. Autor sám říkal, že píše o své době v historickém stylu. Ale i tak. Starověký Egypt ovládne všechny vaše smysly.
Takovou úzkost u čtení jsem dlouho nezažil. Při tom nejde se od toho odtrhnout.
Po přečtení této knihy se Tomáš G. Masaryk stál mým vzorem. Přistihl jsem se, že jakmile dojde řeč na politiku, tak se o něm musím zmínit. Takový kontrast s naší současnou vládou. Pro jasnost, duben 2018, Zeman na Hradě a premiér v demisi Babiš s komunisty a SPD v zádech a možná za chvíli ČSSD před sebou jako kryti.
Symfonie slova. Jestli se učit francouzsky, tak hlavně kvůli tomu, aby zazněla v původní formě.
Na Proces, Zámek (musí se číst současně) a celkově na Kafku jsem se těšil, ale nakonec zůstal zklamán - osobně, literární hodnotu nemohu posoudit.
Ještě před otevřením knihy mi bylo jasné, že to musím vnímat jako sen: vnitřní prožitky, vzorce reality, ale ne realita samotná v konkretnostech. Konečným dojmem je vhled do prožitků člověka neschopného se vypořádat se světem. Chudák Kafka. Nechtěl bych byt v jeho kůži. Strach brání rozhodnému jednání. Poslušnost nedovoluje se postavit autoritám nebo se samotnému autoritou stát. Živoření pod tlakem vymyšlených a absurdních pravidel. Zdravý člověk by praštil do stolu a řekl by: "A dost!", což taky hodně lidí dělá a žije plnohodnotný život, ale ne p. K a všichni jemu podobni. Nepříjemná zkušenost. Přečtení ale může vést k Open Jar Thinking efektu
Ještě je nutné si uvědomit, že Kafka nechtěl svoji tvorbou měnit svět. Nechtěl vydávat. Psání pro něj bylo doktorem, psychologem. Jen šťastnou náhodou jsme se dostali k jeho textům. Nejsou to fantazie určené ke spotřebě. Jsou to jeho skutečné prožitky. Citlivý charakter a ještě navíc zasazený do Rakouskouherské Prahy, kde Češi nesnáší Němce a Němci nesnáší Židy...
Chudák, chudák malý Kafka.
Kniha se mi četla těžko. Čím dále pokračoval příběh, tím pochopení bylo lehčí a nejasnosti z prvních části začínaly dávat smysl. Původně jsem příběh chápal, jak zánik jednoho z mnoha otrokářských rodů Ameriky. Ve skutečnosti je to vedlejší. Kniha dává smyl, když se čte, jako spis o čase. Nejde o příběh, takových příběhu už bylo napsáno hodně i před Faulknerem, nic nového v tom není, jde o formu, o zvláštní způsob náhledu na děj.
První část je nejdůležitější. Popisuje vnímání času jako jednoho celku v nezávislosti na tom v jakém úseku se zrovna pozorovatel nachází. Benjy neumí rozlišovat mezi přítomnosti a minulost. Často taky umí předvídat budoucnost, když truchli nad něčím, co se ještě nestalo.Takto vidí čas někdo/něco, co je mimo něj neboli sám Stvořitel. Postižený Benjy je tak překvapivě vyvyšován nad všechny ostatní postavy.
Trochu jiný náhled na čas je zobrazen v oddíle Quentina. Quentin je opakem Benjamina - je vzdělaný, má skvěle vyjadřovací schopnosti. Oba dva rozdílné bratry spojují dvě věci: posedlost sestrou Caddy a Čas. První tak zajímavý není. Jak jsem uváděl, děj v románu je jen prostředkem. Quentin se snaží čas zachytit intelektem, na rozdíl od jeho bratra, který ho umí pojmout v jeden celek jen tak. Quentin proti času bojuje. Utržené ručičky od hodinek nezastaví mechanizmus. Sebevražda nepřetrhne běh času a příběh Compsonových pokračuje dál.
Další dvě části knihy slouží k pochopení a rozpletení prvních dvou. Jsou tam i klíče pro čtenáře k navedeni na správné vnímání románu. Slečna Quentin Compson opakuje cestu své matky nebo slova služka Dilsey Gibson: "I've seed de first en de last . . . . I seed de beginning, en now I sees de endin"
Chystám se na druhé čtení. Ostatním taky doporučuji pro plné pochopení číst víc než jednou.
Panoramat idejního života evropské společnosti na prahu první světové války. Postavy nejsou lidi, ale názory, duševní hnuti, myšlenky německé společnosti na přelomu století. Snažte se román číst jako příběh ideji a jejích interakce, ne jako příběh skutečných lidí.
Dalším klíčovým tématem je čas.
Kouzelný vrch je jako labužnické kouření Maria Mancini. Dobře si ji vychutnejte :)
Knihu jsem četl několikrát. 5 krát myslím. Dostal jsem se k ní po přečtení Ohnivého keře od Karla Weinfurtera, kde taky Gustav Meyrink vystupuje. Pro pochopení Golema byl Ohnivý keř ideální předčetbou. Golemá lze číst, jako tajemný pražský příběh a nebo jako duchovní cestu jednoho člověka skrz vnitřní prožitky. Druhá varianta je pravděpodobnější, protože často nevíte, jestli se popsaný děj odehrává ve skutečnosti a nebo v myšlenkách.
Moc pěkný. Jako v Silmarillionu, počátkem všeho je píseň, tak počátkem této knihy je jazyk.
Nejdřív jsem viděl film. Pověst jsem četl až potom. Film na mě udělal silnější dojem. Myšlenka, pointa, je stejná, podobná. Těším se na hru.
V podstatě je to superhrdinská kniha. Vypráví se o vývoji postavy, která je ke konci mocná a skoro neporazitelná, když je obklopená svými uctívači. Ale na rozdíl od klasických superhrdinných příběhu jde o osud jednoho vesmírného celku. Díky exkurze do budoucnosti skrz viděni víme, že jedno rozhodnutí hlavního hrdiny může nenávratně ovlivnit dějiny. Velká část knihy probíhá ve vnitřních prožitcích. Proto taky každý pokus o zfilmování byl neúspěšný.
Přečteno poněkolikáté a pořád z toho mám dobrý a příjemný dojem. Doporučuji všem číst v originále. České překlady nejsou špatné, ale Hobit je jedno z děl, které zakládá na hře s jazykem a jeho melodii. Požitek z anglického textu je mnohem větší.
Velice působívá hra. Vnímavější povahy mohou po přečtení ztratit motivaci k životů. Přesto by to měl risknout každý.
Poselství - nejvyšší láska, láska k Bohu. Biblická fungující pravda. Pak je člověk požehnaný a obklopený milujícími a milovanými, protože část Boha je v každé bytosti.
Nemohl jsem se od knihy odtrhnout. Až později jsem zjistil, že ji Fědor psal do svého časopisu na pokračování a tak na konci každé kapitoly nechával malé tajemství, aby čtenář s nedočkáním vyhlížel další číslo. Příběh se odehrává hlavně "pokojově" v dialozích, myšlenkách a vzpomínkách, jak je u Dostojevského zvykem. Postavy jsou skutečné. Velká část jejích motivů zůstává skrytá. Jen nechápu to, jak psychické vypětí může dovést k fyzické nemoci. Dalo by se to čekat u hodně citlivých osob, Myškin, Rozkolnikov. Tady ale tím trpí skoro každý.
Romantika od mládí do hlubokého stáří.
Občas moc nymfomanie a pedofilie.
Ale popis klystýru při souloži, to je vrchol.
Díky, stačí :D
Popis životů umělců se zaměřením na jejích tvorbu. Mohu soudit o životopise Tolstého. Je to jen pohled západně smyšlejícího člověka na mohutného pravoslavného ruského umělce. Ani sami Rusové neumějí pochopit velikost celé jeho tvorby. Pohled Romaina je ale zajímavý. Byl současníkem Tolstého. Vedli spolu korespondenci.