vitaly0472 komentáře u knih
Musíte obdivovat to, jak to dokázal napsat. Žádné odkazy na moderní dobu, neřeší aktuální témata. Jakо byste byly očitými svědky s myšlením starověkého člověka.
PS: Tak to tak asi úplně není, když se nad tím zamýšlím :D
Učeni Atona o rovnosti a tak. Autor sám říkal, že píše o své době v historickém stylu. Ale i tak. Starověký Egypt ovládne všechny vaše smysly.
Překvapilo mě, jak vyznavači judaismu mohou byt nemravní. Asi jako většina ostatních vyznavačů jakéhokoli jiného náboženství.
Mistrovsky napsané povídky. Dobře propracované alegorie.
Povídky mezi sebou jsou spojené volně. Většinou se dál nerozvádějí. Seřazené chronologicky. Starší mají jinou formu než mladší, protože je mezi nimi velký časový rozestup.
Po přečteni začnete vidět portály do vedlejších světů.
Kdo je svobodnější? Slon běžci prérii a nebo mšice, která stráví celý svůj život na jednom listu?
Moc pěkný. Jako v Silmarillionu, počátkem všeho je píseň, tak počátkem této knihy je jazyk.
Základní modul. Nutný pro první kroky v Asterionu. Popis historie, geografie, náboženství a společnosti. Modul není striktně navázán na žádný herní systém. Můžete se v něm pohybovat podle jakýchkoliv pravidel.
Přečteno poněkolikáté a pořád z toho mám dobrý a příjemný dojem. Doporučuji všem číst v originále. České překlady nejsou špatné, ale Hobit je jedno z děl, které zakládá na hře s jazykem a jeho melodii. Požitek z anglického textu je mnohem větší.
Nejzajímavější mi přišel popis mechanizace a automatizace budoucnosti, jak to viděl člověk začátku minulého století. Naproti jeho očekávání prožíváme věk digitalizace.
Odsunuti člověka do pozadí kvůli vysoké robotizace se ukázalo jako mylné. Neděje se tak. Lidský prvek je nutný pořád a ve všem a v budoucnu se to nezmění.
Romantika od mládí do hlubokého stáří.
Občas moc nymfomanie a pedofilie.
Ale popis klystýru při souloži, to je vrchol.
Díky, stačí :D
Dá se číst jako humoristicky pojatou historii zániku rodu, ale spíš je to historie vývoje a zániku celé civilizace vymyšlené a pak i naši vlastni. Tragikomedie
V knize je obrovské množství skrytých symbolů. Například jména:
Buendía - dobrý den
Arcadio - Arkádie - část Řecká, kde, podle legendy, lidé žijí bezstarostný život.
Aureliano - Aurum - zlato
Aureliano Babilonia - Babylón - nepodařená stavba kvůli neschopnosti se domluvit. Samota.
SPOILER!
Frankensteinová zrůda spojena niti "omlazovacích cyklů" Po každém omlazeni hlavní hrdina začíná nový život a v několika epizodách o svých dobrodružstvích vypráví. Při tom se zdá, že pokaždé je to jiná postava, jakoby se Heinlein snažil zužitkovat nápady na knihy, které už nestihne zpracovat. Některé pasáže jsou tak nudné, že je musíte přeskočit a nebo knihu odložit. Nakonec po zdlouhavém popisu incestu s vlastní matkou přes 2000 let starý hrdina, vlastník železných zvyků a návyků důležitých pro tak dlouhý život, umře jednou z nejhloupějších smrti.
Velice působívá hra. Vnímavější povahy mohou po přečtení ztratit motivaci k životů. Přesto by to měl risknout každý.
Kniha se mi četla těžko. Čím dále pokračoval příběh, tím pochopení bylo lehčí a nejasnosti z prvních části začínaly dávat smysl. Původně jsem příběh chápal, jak zánik jednoho z mnoha otrokářských rodů Ameriky. Ve skutečnosti je to vedlejší. Kniha dává smyl, když se čte, jako spis o čase. Nejde o příběh, takových příběhu už bylo napsáno hodně i před Faulknerem, nic nového v tom není, jde o formu, o zvláštní způsob náhledu na děj.
První část je nejdůležitější. Popisuje vnímání času jako jednoho celku v nezávislosti na tom v jakém úseku se zrovna pozorovatel nachází. Benjy neumí rozlišovat mezi přítomnosti a minulost. Často taky umí předvídat budoucnost, když truchli nad něčím, co se ještě nestalo.Takto vidí čas někdo/něco, co je mimo něj neboli sám Stvořitel. Postižený Benjy je tak překvapivě vyvyšován nad všechny ostatní postavy.
Trochu jiný náhled na čas je zobrazen v oddíle Quentina. Quentin je opakem Benjamina - je vzdělaný, má skvěle vyjadřovací schopnosti. Oba dva rozdílné bratry spojují dvě věci: posedlost sestrou Caddy a Čas. První tak zajímavý není. Jak jsem uváděl, děj v románu je jen prostředkem. Quentin se snaží čas zachytit intelektem, na rozdíl od jeho bratra, který ho umí pojmout v jeden celek jen tak. Quentin proti času bojuje. Utržené ručičky od hodinek nezastaví mechanizmus. Sebevražda nepřetrhne běh času a příběh Compsonových pokračuje dál.
Další dvě části knihy slouží k pochopení a rozpletení prvních dvou. Jsou tam i klíče pro čtenáře k navedeni na správné vnímání románu. Slečna Quentin Compson opakuje cestu své matky nebo slova služka Dilsey Gibson: "I've seed de first en de last . . . . I seed de beginning, en now I sees de endin"
Chystám se na druhé čtení. Ostatním taky doporučuji pro plné pochopení číst víc než jednou.
Nejdřív jsem viděl film. Pověst jsem četl až potom. Film na mě udělal silnější dojem. Myšlenka, pointa, je stejná, podobná. Těším se na hru.
Dobré pro pochopení svého vlastního dospívání.
Popis životů umělců se zaměřením na jejích tvorbu. Mohu soudit o životopise Tolstého. Je to jen pohled západně smyšlejícího člověka na mohutného pravoslavného ruského umělce. Ani sami Rusové neumějí pochopit velikost celé jeho tvorby. Pohled Romaina je ale zajímavý. Byl současníkem Tolstého. Vedli spolu korespondenci.
Symfonie slova. Jestli se učit francouzsky, tak hlavně kvůli tomu, aby zazněla v původní formě.
Na Proces, Zámek (musí se číst současně) a celkově na Kafku jsem se těšil, ale nakonec zůstal zklamán - osobně, literární hodnotu nemohu posoudit.
Ještě před otevřením knihy mi bylo jasné, že to musím vnímat jako sen: vnitřní prožitky, vzorce reality, ale ne realita samotná v konkretnostech. Konečným dojmem je vhled do prožitků člověka neschopného se vypořádat se světem. Chudák Kafka. Nechtěl bych byt v jeho kůži. Strach brání rozhodnému jednání. Poslušnost nedovoluje se postavit autoritám nebo se samotnému autoritou stát. Živoření pod tlakem vymyšlených a absurdních pravidel. Zdravý člověk by praštil do stolu a řekl by: "A dost!", což taky hodně lidí dělá a žije plnohodnotný život, ale ne p. K a všichni jemu podobni. Nepříjemná zkušenost. Přečtení ale může vést k Open Jar Thinking efektu
Ještě je nutné si uvědomit, že Kafka nechtěl svoji tvorbou měnit svět. Nechtěl vydávat. Psání pro něj bylo doktorem, psychologem. Jen šťastnou náhodou jsme se dostali k jeho textům. Nejsou to fantazie určené ke spotřebě. Jsou to jeho skutečné prožitky. Citlivý charakter a ještě navíc zasazený do Rakouskouherské Prahy, kde Češi nesnáší Němce a Němci nesnáší Židy...
Chudák, chudák malý Kafka.