Vituss
komentáře u knih
Jirkova zázračná medicína
Roald Dahl
Tohle bylo za mne "velký špatný". Jednu hvězdu dávám za místy trochu humorné situace. Ale tuto Dahlovku už dětem číst nebudu, neboť je naprosto nevýchovná. Jednaní hlavního hrdiny může navádět děti k "pokusům" na babičkách. Těch bychom si měli vážit a respektovat je, i když nemusí být vždy úplně nejpříjemnější.
A jezdit s dítětem (nebo babičkou) do nemocnice s otravou po požití "zázračné medicíny" se mi taky zrovna nechce.
Kde jsou nějaké pozitivní postavy?
Babička je nepříjemná, otci jde jen o peníze, matka je nakonec ráda, že její matka "zemřela"?
Toto fakt už více ne...
Tománek ve škole
Eliška Horelová
Přečetli jsme se synem, který v září 2024 nastoupil do první třídy, a úplně to hltal, i když reálie jsou už po těch více než 30 letech někde trochu jinde.
Autorka věrně vykresluje prožívání šestiletého prvňáka a jeho prvních dní ve škole, aniž by něco přikrášlovala nebo idealizovala. Z pohledu dospělých tak někdy Fanda Tománek dělá vylomeniny či naschvály, z jeho pohledu však vše dává dokonalý smysl smysl. Kniha tak ukazuje dospělým, že děti v jádru nejsou zlé a když provokují nebo zlobí, má to často (z jejich pohledu) racionální základ. Jako rodič proto oceňuji tento pohled do "vnitřního světa" prvňáka, byť dnes už samozřejmě často formovaného jinými vnějšími podmínkami.
Za povšimnutí stojí značná samostatnost hlavních postav, kdy Tománek v první třídě běžně chodí sám nakupovat, na plovárnu, což může pramenit také z odlišného přístupu rodičů, kteří se dříve o své děti tolik nebáli (?). I ve škole se leccos změnilo - například dnes se již nesetkáme s tím, že by paní učitelka ve třídě měla 40 dětí a při hodnocení práce by odměnila jen určitý počet nejlepších prací (při samostané práci Fanda Tománek "ostrouhal", neboť zuby pily, kterou maloval, nebyly pravidelné a hezké), naopak razítka dnes běžně dostávají všechny děti "za snahu". Na druhou stranu je hezké vidět, že spousta věcí ve škole (naštěstí) zůstává stabilní napříč desetiletími...
Bytostný vlastenec Viktor Orbán
Stanislav Balík
Knihu jsem kupoval s očekáváním, že se dozvím bližší informace o životě a politickém působení Viktora Orbána v dobovém kontextu.
Toto očekávání bylo naplněno, ale jen částečně. Jako velký problém totiž vnímám formu zpracování celé knihy, která nemá jednotící strukturu a pevnou výkladovou linku. Naopak je spíše kolekcí, koláží různých komentářů, projevů Viktora Orbána, novinových zpráv, autorových poznámek a podobně. Témata se proto často opakují, komentáře nejsou datovány, takže pro čtenáře může být obtížné se v textu orientovat (například se hovoří o "letošním roce", byť je z kontextu zřejmé, že nejde o rok vydání knihy, přetištěné projevy Viktora Orbána nejsou datovány...). Oceňuji, že autor již v předmluvě otevřeně přiznává svoji pozici příznivce Viktora Orbána a jeho politiky a nehraje si na "nezávislého a objektivního", jak to často vidíme u jiných politických komentátorů.
Neviditelní
Vlastimil Vondruška
Inspirace Orwellem a dalšími dystopickými romány je u knihy evidentní, posouvá oproti nim knihu dále díky extrapolací aktuálních trendů a tendencí. Snaha zavést digitální diktaturu za Covidu naštěstí selhala, v knize ale byla úspěšná a autor představuje svět, v němž jsou dotaženy ad absurdum i důsledky současných ideologií (klimaalarmismus a Green deal, grnderismus, kupodivu vynechává multikulturalismus a vliv "kulturních obohacení"). Poněkud podivné je, že postavy, ač náctileté, jednají jako dospělí s mnohaletými zkušenostmi. Mnohem povedenější a propracovanější než Kronika zániku Evropy.
50 let videoher
kolektiv autorů
Graficky je kniha úžasná, popisy jednotlivých her jsou podrobné a plné zajímavostí. Otázkou je ale, jak byly hry vybírány. Z mého pohledu chybí některé zásadní tituly (série Heroes of Might and Magic, Little big adventure, Starcraft, který je jen okrajově zmíněn).
Tyranie zásluh: Kam se podělo obecné dobro?
Michael Sandel
Sandel je samozřejmě jeden z předních filozofů současnosti, který umí podat i složité věci záživným a popularizujícím způsobem. V knize mi vadilo poměrně časté argumentování kvantitativními údaji, kolikrát ten který prezident použil nějaké slovo či sousloví ve svém projevu. Autor vysvětluje polarizaci společnosti rozdíly v socioekonomickém zázemí, avšak nevysvětluje, proč existují z této souvislosti i početné výjimky.
Rošťák Oliver
Petra Braunová
Kniha je výborná, můj pětiletý syn ji "zhltnul na posezení" a po dočtení chtěl další pokračování.
Chytrozemě
Lucy Crehan
Kniha velmi zajímavým a poutavým způsobem vysvětluje složitou edukační realitu zemí, v nichž žáci dosahují výborných výsledků v mezinárodních výzkumech výsledků vzdělávání. Byť se tématy odborně dlouhodobě zabývám, některé poznatky pro mne byly nové. Autorka má dar psát poutavě o složité problematice a i když některé věci zjednodušuje, v zásadě se dá se závěry jejích analýz souhlasit.
Kosprd a Telecí
Eva Papoušková
Že se děti v příběhu oslovují příjmením, je spíše trapné, než vtipné. Že příběh nepřímo navádí děti k nepravostem, namísto poskytnutí nějakého poučení, je tristní (a nezachrání to ani poslední kapitola). Že má kniha tolik pozitivních ohlasů, je překvapující. Smutný obraz soudobé dětské literatury.
