Vjeerus komentáře u knih
Ano, závěr se zase vrátil na podobnou vlnu, kterou jsem prožívala v prvním díle.
Tato kniha je zaměřená opravdu na vztah hlavních hrdinek, na jejich utříbení myšlenek a ujasnění si, co chtějí. Bylo tam pár vcelku depresivních momentů, ale ve výsledku to postavy potřebovali a troufám si říct, že takovými pocity jsme si prošel každý.
Chápu, že druhý díl, ze kterého jsem byla zklamaná, byl nutnou přípravou na díl třetí a zpětně bych ho možná hodnotila trochu pozitivněji. Ale neudělám to, nechám si všechny pozitivní emoce tady.
Kniha si stále udržovala svůj sarkastický humor, který mi prostě sedl. Obě hrdinky jsou prostě sympatické, což se dá říct o skoro všech postavách z příběhu. Hrozně moc by mě zajímal příběh Alana, tak snad se k té knize někdy dostanu (prosím, prosím osude)
Jelikož jsem první díl četla víc jak před rokem, měla jsem trošku problém se zpětně zorientovat v příběhu, protože začátek knihy čtenáře opravdu nešetří a hned se na to "vrhne".
Ale sakra, to co se v tý knize stalo. Jeden zvrat za druhým a jedno šokující odhalení střídá jiné. A co je na tom to skvělé, že vás většina těch věcí ani nenapadne, ale když jsou řečené, dávají naprostý smysl.
Co se týká postav, je skvělé, jak se musejí rychle přizpůsobovat situacím, někdy vymýšlejí opravdu zoufalé plány a autor se s nimi nemaže a nechává je řádně trpět. A s koncem ani nevíte, jestli je možné některé zachránit, takže teď budu netrpělivě vyhlížet další díl.
Jediné, na co bych chtěla upozornit je, že kniha si zaslouží vaší stoprocentní pozornost, jinak vám mohou nějaké detaily unikat. Já jí těch 100% dát nemohla a cítím to na pocitu z knihy, kdy mi všechno nesedlo tak, jak mělo, i když vím, že všechny dílky mám.
Ty jo, tak tuto knihu jsem si fakt užila. Byla jsem před čtením skeptická, protože hodně chváleným knihám moc nevěřím a bojím se zklamání.
Námět knihy je na jednu stranu strašně bizardní (kyborkská popelka?), ale ve výsledku příběh krásně funguje.
Překvapil mě vcelku velký důraz na mezinárodní a politické vztahy a celkově dívání se společnosti na "vadné" kusy lidí.
Co se týká inspirací Popelkou, ohromně mě bavili ty malé spojitosti - dýně, střevíček, macecha... Ale příběh zas tak pohádkový konec nemá a je jasné, že s hrdinkou se setkáme ještě v dalších dílech.
Kniha mi dala přesně to, co jsem očekávala. Lehkou a milou romantiku, kterou přečtu za pár dní.
Oceňuji přesah ve formě rodinného dramatu u hlavní hrdinky, bylo to "hezké" doplnění příběhu, bez něj by byl děj asi dost přímočarý a nudný.
Dále mě potěšilo lehké propojení s knihou první opravdový polibek - i když na sebe knihy nijak nenavazují, pokud jste vyloženě hákliví na jakýkoliv druh spoileru, doporučuji okamžik pravdy číst až jako druhý (dozvíte se kdo s kým je).
Vcelku povedený závěr série, autor si stále udržuje svůj typický humor, který mě prostě baví, i když už jsem mimo věkovou kategorii.
I přes to, jak se to dobře čte a příběh relativně dobře plyne se nemůžu ubránit pocitu, že začátek knihy byl trochu pomalejší a naopak konec až moc rychlý (půlka knihy příprava, čtvrt cesta a čtvrt boj se záporáky).
Vývoj hlavního hrdiny je v celém příběhu pozoruhodný a mnohé ukazuje. Co se týká hlavní hrdinky, klobouk dolu za její mentální sílu a i když je mnohdy fakt otravná, nemůžu ji upřít jistou dávku obdivu za její přijímání světa a pohledu na život i přes to, kde a jak vyrůstala.
Určitě se pustím do dalších děl od autora (tedy až nějaké vyjdou) i když sérii Apollónův pád považuji za nejslabší.
Za mě opravdu velmi povedený kousek, který mě rozhodně nalákal na další díl. Svým způsobem mi přijde strašně fajn, že hlavní hrdinka neoplývá super schopností, super sebevědomím, super krásou a celkově je prostě průměrná, ne-li podprůměrná.
Za plus považuji i ty krátké ukázky z budoucnosti (nebo současnosti a příběh je z minulosti?), které v člověku vyvolají pořádnou dávku otázek a očekávání, jak se hrdinčino mladší já vypořádá s radami a úkoly.
Kdybych měla hodnotit pouze poslední třetinu knihy, tak to byla naprostá pecka, která rozláme srdce.
Bohužel první dvě třetiny jsem docela odtrpěla. Hodně nesympatická hrdinka, na mě až moc náhodných setkání která působila vycpávkově a zastřešeno rychle se vyvíjejícím ne-vztahem.
I přes to, co se člověk dozví na konci knihy, nepřišlo mi to dostatečně omluvitelné pro její činy vůči hlavnímu hrdinovi, které se spíš rovnali chování patnáctileté puberťačky. Naopak mě mrzelo, že jsme se o něm nedozvěděli trochu víc, protože komunikace mezi postavami byla téměř nulová (nepočítám poslední třetinu knihy).
Dále mě zarazil fakt, že se v knize vyskytují jednovaječná dvojčata rozdílného pohlaví, protože tohle je z genetického hlediska nemožné.
Sečteno a podtrženo, pro mě průměr, jelikož se kniha příjemně četla, odsýpala a prostě ten závěr a vůle hlavní hrdinky vyváží ty zbylé neduchy prvních dvou třetin.
Hned na úvod, ta kniha mě položila do kolen. Asi tak do poloviny knihy jsem si říkala, že je to tááák táhlé, pomalé, pozvolné a že už by to chtělo zvrat. A panebože, ta gradace toho zvratu byla úžasná a mrazivá. Celá kniha tím závěrem dostala úplně jiný rozměr.
Oceňuji, jak kniha poukazuje na problémy slávy, depresí, introvertů, ale i běžných věcí jako mezigenerační rozdíly a chápání světa.
Romantická linka za mě má obří hvězdičku. Žádná insta love dvou nejvíc sexy idolů školy. Jejich pozvolné sbližování bylo milé a zajímavé sledovat dva introverty s křehkým duševním zdravím bylo svým způsobem fascinující.
Další velké plus v této knize vidím v tom, že hrdinové mají chyby, které neplynou ze syndromu dokonalosti, ale pouze jen z osobnosti daného člověka (a bubliny, v které vyrůstá).
I po těch letech mě Naruto stále baví. Anime mám zkouknuté nepočítaně krát a mangu už jsem taky četla, ale ráda se k příběhu vracím, kort když mám knihu konečně ve fyzické podobě. Jen si asi nikdy nezvyknu na "Kakaši", jsem odchovanec na "Kakashi" :D.
Tento příběh je pro mě skoro stejná kultovka jako Harry Potter a moc se těším na další díly, jelikož tento je spíše seznamovací se světem.
Příběh se nese v dobře známém duchu jednoduchého napětí. Autor to prostě umí a i když je kniha cílená primárně na děti, já si její čtení užila a stránky plynuly téměř samotné.
V tomto díle už začínám jasně pociťovat tu zvláštní časovou osu (kterou jsem v dětství nevnímala), kdy postavy stárnou (jestli dobře počítám, tak jim je kolem 21?), ale mentálně jsou stále okolo těch 15 let a dělají stále ty stejné (ne vždy správné) dedukce, jako v prvním díle.
Každopádně kniha se mi četla velmi dobře, dostali jsme dávku podlosti, intrik a iluzí, ale i několik přímočarých a vtipných scén. Ideální na vypnutí, oddech a hlavně děti.
Příběh Daniela a Kita mě opět naprosto pohltil. Hlavní hrdinové si zachovali své osobnosti a všechno působilo naprosto reálně. Více prostoru dostali i vedlejší postavy, které byli úžasné a byla i příjemná změna vidět v kladném světle mobilní telefony - co vše se dá díky nim spáchat.
Postava pana Morgensterna krásně kontrastovala s Kitovou matkou a všemi přáteli obou kluků. Bohužel lidí se stejným názorem, jako má otec Daniela, existuje mnoho a já jen (možná naivně) můžu věřit, že těch, kteří dojdou do těch extrémů je minimum (ideálně nikdo!).
Kniha nám opět nabízí velkou dávku emocí - lásky, přátelství, strachu, zklamání i síly a já jsem velmi ráda, že taková kniha existuje a že jsem se k ní dostala a můžu jen a jen doporučit.
Za mě opravdu úžasná letní oddychovka na dovolenou. Je to opravdu milé a bavilo mě to od první strany. Chvíli mi sice trvalo, než jsem si zvykla na jazyk, ale k tomuto příběhu se vlastně hodí, když je to vyprávění náctileté hrdinky.
Pokud nemáte rádi spoilery, určitě nečtěte anotaci. Prý to tak autorka udělala cíleně, aby si lidé víc užili tu cestu k cíli a nemuseli přemýšlet, jak, kdo a proč. Mě osobně tohle nevadí (občas si cíleně hledám spoilery, protože nemám ráda překvapení), ale věřím, že některé čtenáře by to mohlo odradit se do knihy pustit (i když si myslím, že čtenář, co už četl pár knížek, tak mu musí konec dojít poměrně rychle).
Neskutečně jsem si užila tu dvojí tvář dnešní doby - osobní a sociální. Hlavní hrdinka mi strašně sedla, našla jsem si s ní hodně společného. Co se týká hlavního hrdiny, miluju jeho charakter. Autorka si dle mého dala opravdu práci s postupným odhalováním minulosti a to, jak nás právě minulost ovlivňuje a tvaruje. Jak každý máme šrám(y) na duši a že je potřeba se s nimi vypořádat a k tomu máme každý svou cestu.
Ačkoliv je tato knížka opravdu pohodová, má i menší přesah a dokonce i pár nervy drásajících částí. Hodně se mi líbil závěr knihy, kdy všechno hlavní hrdince konečně došlo. Skoro jsem i zatleskala fyzicky, jak mě to potěšilo.
Za mě tedy Kuruna asi nejlepší díl celé série. Neuvěřitelný vývoj hlavní hrdinky, který dával smysl a opravdu jsem mu uvěřila. Jak jsem ji z počátku neměla ráda, protože prostě ona byla rozmazlený fracek, tak jsem si ji nakonec velmi oblíbila, soucítila s ní a fandila jí, aby tu svou lásku našla a byla šťastná.
Celkově Koruna nebyla tak akční, opravdu se spíš zaměřovala na postavy a emoce a mě to vlastně bavilo víc, než nějaká vzpoura rebelů.
Myslím si, že kniha splnila přesně to, proč jsem jí začala číst a absolutně chápu, proč je tak vychvalovaná celá série. Příběhu nechybí čtivost, ta je opravdu vysoká, hromada rozličných charakterů, pubertální umanutost a nerozhodnost, prozření, láska, pochopení, povinnost, čest, ale dostaneme i lehký náhled na podlost, touhu po moci či zradu a naivitu.
A závěrečný proslov hlavní hrdinky je podle mě opravdu parádní, protože má pravdu. Náš život je náš. Vlastně všechna její rozhodnutí v poslední čtvrtině knihy jsou úžasná a opravdu klobouk dolu za ten její charakterový posun.
První info: NEčtěte anotaci! Fakt, budete víc zírat, budete v šoku, ale náramně si to užijete.
Kniha se hemží spoustou sexy borců s pekáčem buchet. A to tak moc, že člověk přemýšlí, jak vůbec můžou poznat, kdo je sexy, když tam neexistuje nikdo průměrného vzhledu, natož pak nějaký kyprý člověk.
Docela dlouho mi trvalo si zvyknout na svět. Představa půl víly, která si dělá selfie s andělem, který čístí záchod je divná a zároveň skvělá. Protože proč by nemohli fantasy bytosti žít v našem světě a mít normální povinnosti a zábavu jako obyčejní smrtelníci?
Když už jsme u bytostí. Je to fantasy, to ano, ale tolik různých ras je možná až příliš a nejspíš by stálo za to některé vynechat. Stejně mají všichni pekáč buchet a jsou jak přes kopírák :D.
Děj obsahuje několik dech vyrážejících zvratů (znova připomínám, nečtěte anotaci!), stejně tak i několik běžných scénářů známých už z tolika knih vydaných před touto.
SPOILER
Proč prostě obyčejná holka bez moci nemůže zůstat obyčejná a musí z ní být super nadupaná hrdinka, která svou mocí předčí i samotného krále víl? - Kdo by to čekal, že?
KONEC SPOILERU
Co považuji za top strop z knihy jsou emoce, vztahy a celkově vývoj postav. Postupné odhalování, jak moc různých cest vede k vyrovnání se se smrtí blízké osoby, jak krátká cesta vede k emočnímu zhroucení, možná až k depresím. Co žene lidi k pomstě a nenávisti. Jaký vliv má na člověka moc a jak ji bude využívat ve společnosti. Jak silné může být pouto přátelství a jakou moc mají tajemství. Tohle všechno dokáže autorka podat tak bravurně - ne nijak složitě, ale ani ne plytce.
Celkově i přes několikrát nadzvednuté obočí (Další sexy borec?, Jak teda sakra funguje magie?...) se mi kniha četla skoro sama. Příběh jsem si naprosto užila a celkově to prostě nějaký smysl dává a úplně nelogické skoky zde nejsou. K rychlému čtení napomáhají i krátké kapitoly. A epilog je vyloženě za trest, když není po ruce další díl, protože tolik vyvolaných otázek na poslední stránce a půl?
Princezna Eadlyn je postava vhodná na profackování. Určitě je velmi schopná a pracovitá, ale co se týká povahy, tak má nosánek až nesmyslně vzhůru. Takže její výlevy byly pro mě opravdu náročné, až jsem si občas říkala, jestli už na to nejsem moc stará.
Velké plus v knize dávám za její tempo a čtivost. Děj nám rychle plyne, o zvraty není nouze a o řádku pěkných borců už vůbec ne. Ti naproti Eadlyn jsou o mnoho zajímavější.
Co musím uznat, autorka si opravdu pohrála s charaktery postav a každý je dost jedinečný a jiný. Dostali jsme i nějaký charakterový posun - obzvláště pak u samotné princezny.
Závěr knihy byl dost šokující a já na posledních stránkách dostala pocit, že si k hlavní hrdince možná i najdu cestu. Uvidím, co představí poslední díl, který si nenechám ujít. Dcera se nese na podobné vlně jako trilogie Selekce a rozhodně doporučuji mladým (začínajícím) čtenářkám.
Po dočtení třetího dílu jsem byla docela dost překvapená. Původně jsem ani nechtěla v knihách od Aaronovitche pokračovat, protože číst 30x na 300 stránkách spojení "pozdně viktoriánský styl" není opravdu pro mě. Teď jsem ale ráda, že jsem tomu dala ještě šanci.
Autor si stále drží svůj styl, takže máme děj prodchnutý názvy milionů ulic, popisů architektury a dalších pro děj irelevantních vycpávek. Pro milovníky Londýna (nebo pro ty, co Londýn znají) asi vítané části, pro mě absolutně nezáživné, jelikož abych se v těchto pasážích aspoň trochu zorientovala, potřebovala bych mít neustále zapnutý street view na mapách.
Děj této knihy mi neskutečně sedl, měla jsem pocit, že na mě autor nechrlí tolik různých jmen (a vycpávek o architektuře) a držel se jen jednoho vyšetřování. Dále mě zaujalo spojení s FBI, kdy jsme mohli sledovat rozdíly v přístupu Ameriky a Anglie.
(SPOILER) No a myšlenka lidí kompletně žijících v podzemí, jak mají vše promyšlené, aby přežili, tak to se autorovi opravdu povedlo.
(KONEC SPOILERU)
Takže ve výsledku se mi kniha četla dobře a dám tedy šanci dalším dílům, jelikož mě opravdu začíná zajímat, kdo je Muž bez tváře - očividně hlavní padouch, který se bude prolínat a otírat o dílčí případy v celé knižní sérii.
Příběh o tom, jak je lehké zmanipulovat národ, který do té doby žije izolován a v míru. Christie Golden to umí napsat a "prodat", takže jí ten příběh opravdu věřím. Kniha je čtivá, dovídáme se, co se opravdu stalo, než horda vtrhla do války s lidmi. Je to opravdu povedené fantasy a kdo hrál hry, je potěšen, jak poznává několik oblastí, kdo viděl film, tak dostane jakýsi prequel. A kdo je WOW nepolíben, i tak si příběh užije, neboť velmi poutavě popíše historii orků a draenei. Na tak malou knihu tam toho je opravdu dost a na nudu není téměř prostor. Setkáme se s mnoha intrikami, nezlomným přátelstvím, silným duchem a velkou zodpovědností, ale také s přílišnou hrdostí a touhou po moci. A sepsané je to tak dobře, že to nepůsobí strojeně.
Poslední, závěrečný díl, byl jednoduše bomba. Ještě tak celou první polovinu knihy jsem si říkala, že je srovnatelný s dílem třetím (pro mě velmi povedený díl), ale pak to přišlo. Autorka celkem rychlým, ale ne uspěchaným, tempem začala uzavírat všechny rozdělané vztahy, charaktery se usadili a celé to korunovala nebezpečná výprava za záchranu světa. A ten závěr vyšvihl knihu tak na 6* z 5. Slovy ani nemůžu popsat, kterými všemi emocemi jsem si prošla. Lítost, hněv, zklamání, nadšení, znova lítost, rozzuření, ale i pochopení.
Autorka si krásně připravila půdu pro další sérii (Temné lsti). Jelikož už nepatřím do cílové skupiny, některá rozhodnutí mi srdce sice nebere, ale rozum je dokáže přijmout. Hořkosladký konec byl pro mě příjemná změna, upřímně jsem se obávala přeslazeného happy endu. Pravda ale je, že "Zákon je tvrdý, ale je to zákon" a jsem ráda, že i přes to, že všechny prohřešky byli hrdinům prominuty (bodeť by ne, zachránili celý svět), tak k jistému potrestání (i když si myslím, že ne oprávněnému) došlo od osudu. A takový přece svět je, krásný i krutý zároveň.
Malé postěžování na konec - Ach jo, ten paperback je tak špatný a nic nesnese. Knihy mám po prvním přečtený značně opotřebované. (vyjadřuji se k přebalu u této série, ne k paperbackům obecně)
Kniha měla za mě perfektní atmosféru, kdy postupně gradoval pocit šoku, znechucení a strachu, co ještě za hrůzy se dozvíme.
Musím říct, že kniha se mi poslouchala trochu hůř. A ani ne tak dílem Terezy Vilišové, která ji namluvila, ale kvůli deníkovým zápiskům. Za ty si by si spíš interpretka zasloužila metál, jak se na mě vždy vrhlo zhnusení.
Upřímně nevím, zda je to autorky styl a nebo jsem si jen vytáhla podobné téma u těch dvou knih, co mám za sebou, ale proč děti. Jako matku, a ne nijak dlouho, mě tyhle úseky fakt bolí, takže bych knihu doporučila otrlejším a určitě ne ženám s malými dětmi.
Hlavní hrdinové mě bavili, nebyli nijak hloupí a afektovaní a jednali racionálně vzhledem k situacím. Co mě trošku mrzí je zlom manžela, úplně mi to k němu nesedlo. Co víc, úplně to pro mě mění jeho charakter a člověk začne přemýšlet, co vše je kolem něj (a s ním) špatně.
Záhadou je pro mě Verity. Nejen tím koncem, kdy fakt nevíte, co je pravda a co lež, ale i tím jejím důvodem, proč to dělala a minimálně klobouk dolu za herectví.
Tímto prosím ty, kdo máte to nové vydání, mohli byste mi dát echo, co je v té kapitole navíc? Nemám ráda takto otevřené konce, i když uznávám, že pro žánr knihy to splnilo účel psycha na sto deset procent.
Jo, tohle bylo vlastně fajn. Četlo se to snadno a skoro samo. Nejvíc zádrhelů mi způsobilo vcelku velké množství chyb alá chybějící či přebývající písmenko, což je chyba překladu a ne autorky.
Prostředí vojenských rodin je perfektní a svým způsobem jsem chápala chování hlavní hrdinky, i když jsem si občas pleskla do čela z jejího zabejčení. Mít vojáka v rodině mě děsí jen tou představou a tak si nedovedu představit, jaké to vůbec může být. Myslím, že v tomto bodě autorka vyčerpala na maximum vlastní pocity a zkušenosti.
Nemůžu říct, že jsem si hlavní hrdiny zamilovala. On byl vykreslený až moc dokonale a s ní jsme prožívali vlastně to nejhorší období v životě a tak jsme se plácali ve zmatených emocí smutku a zrady a zda je vhodné se vlastně radovat. To se mi na tom fakt líbilo, ty popsané emoce.
Kniha má skvělý začátek, trošku pomalejší prostředek, který se dost motá v kruhu a hlavní hrdinka fakt nevěděla co chce a urputně se držela nějaké představy. Ale závěr? Ten byl fakt perfektní. Užila jsem si každý moment. Ember mentálně vyrostla a urovnala si priority a dospěla v silnou a vyrovnanou ženu, která začala myslet i jinak, než pesimisticky. A hlavně i na sebe.
Za mě opravdu skvělá kniha a mrknu se na další contemporary z pera autorky.