vladkamudrova komentáře u knih
Knížku mi půjčila kamarádka z knihovny, tak z ní byla nadšená. Já o pár dní taky. Měla jsem pocit jako by ten příběh vyprávěla moje babička .
V roce 1989 mi bylo 18 let. Když se při čtení knihy do té doby vracíte,můžeme být rádi, že jsme měli sametovou revoluci. Myslím, že autorka nepřeháněla, klidně by mohlo být i hůř ...
Proč jsou lidé zlý ? No jednoduše proto, že jsou nešťastný. Ale když jste v pohádce, kde dostanete šanci všechno pochopit a napravit,stane se,že z vás je najednou hrdina a všechno dobře dopadne. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Přiznávám nedočetla jsem. Těch stakanu bylo moc.
Tato kniha mě donutila se zamyslet. Kam se pořád ženeme a za čím.. vždyť život je o něčem jiném ne.
Knihu mám přečtenou už několik dní a stále na ni myslím. Člověk si ani v těch nejdivočejších snech neumí představit jak hrozně se s židy zacházelo. Být jen číslem bez nároku na život...
Alena M. píše "česky" . Je to připomínka naší historie. Čím vším jeden lidský život musel projít. Narodit se za takových okolností, je jako vytáhnout si černého Petra.
Ve druhém dílu se autorka posouvá do jiné životní úlohy. Tedy matky. Stále se drží svých názorů a hlavně ,ví co nechce..
Něco takového jsem četla poprvé. Nikdy nevíte co si pro vás život chystá a je jen otázka jak se s tím kdo popere.
Nezaujatý pohled na historii dvacátého století. Životy lidí, kteří chtějí žít a přežít. Při čtení této knihy mě napadlo, na co všechno jsem se nestihla zeptat babičky..
Je to hodně zajímavé čtení. Myslím,že hrdinka původně pocházející z doby druhé světové války je dobrý tah. Protože my dnešní zhýčkané ženy, zvyklé na veškerý komfort,by jsme to nedaly.
Před časem jsem si koupila první díl a myslela,že stačilo. Teď v rámci výzvy mám za sebou druhý díl,no a nakonec si nesu domů z knihovny poslední dva. Protože prostě potřebuju vědět jak ta holka dopadne.
Nejlepší víkend jsem si chtěla přečíst, protože mám Hartla ráda, ale nějak to nebylo ono. Nejsmutnější co kdy napsal.
No nevím, čekala jsem asi víc. Na to jak je Třeštíková hodnocená. Holt každý den šampaňské nebouchá.
A proč né,že jo. O tom knihy jsou,aby jsme aspoň na chvíli utekli z té uspěchané reality.
Knihu jsem obdržela coby dárek k narozeninám. "Saudková !? No potěš koště" myslím si.. Ale překvapila mě, mělo to šťávu a zhltla jsem ji za pár dní.
Pan Horníček je mistr slova. Pobavila jsem se u jeho postřehů které se týkaly žen . Má nás přečtené.
Taky jsem si uklidila. Ve skříni mám trička podle barev,ale visí mi na ramínku nemám je ráda skládaná. Jednou provždy to ale není,co si budeme povídat.