vlcka komentáře u knih

Pohodové čtení, jako vždy :). Jen škoda, že si někdo nedal víc práce s korekturami.

2 16.07.2017

Zlata a Srebra, sestry, siamská dvojčata žijí svůj nelehký život v bývalé Jugoslávii, ve Skopje. V devadesátých letech prochází jejich země bouřlivými změnami. Osobní a historická rovina příběhu se mísí a proplétají. Sestry jsou spojené pouze spánky, jinak jejich těla i mysli fungují odděleně a úplně normálně. Jak těžká je s takovým hendikepem každá, byť i prostá každodenní činnost. A nejen fyzická, naprostá absence soukromí a nutnost shody nebo úplného ustoupení jedné ze sester při každém rozhodování dělá z příběhu psychologické (nebo alespoň psychicky náročné) drama. Navíc rodiče ke svým „postiženým“ dcerám nenašli vztah ani cestu, žijí v chudobě, svým způsobem i dobrovolné a velmi přísné. Ve svých zaběhaných zvycích, tradicích, neměnných postojích a spletitých rodinných vztazích vytvářejí kolem dvojčat nelaskavé prostředí, ke kterému jsou i přesto obě sestry citově připoutané.
První část příběhu, od jejich společného dětství, přes dospívání až k vytoužené operaci je skvělá, napsaná tak, že se nelze od čtení odtrhnout. Žijete a trpíte se sestrami.

Celý příběh je vyprávěný z pohledu Zlaty a druhá část, po oddělení sester, najednou ztratí spád. Opravdu jako by polovina chyběla. Vyprávění se stane tak nějak odtažitým, Srebřina praktičnost a přímost v něm chybí. Zlata hledá vlastní cestu, konečně žije svůj život. Daleko více do něj prosakují politické a světové změny a události. Nevím, jestli autorce ve druhé části došel náboj a potřebovala prostě dopsat celé období vývoje bývalé Jugoslávie a okolního světa, nebo je ten proměněný styl úmyslem. Tak nebo tak, mě sice druhá část bavila méně, ale zároveň korespondovala s odtržením sester a ztrátou celé poloviny společné osobnosti.

2 04.04.2017

Pro mě jednoznačně kniha o životní pouti. Nenajdete zde žádné výrazné dějové zlomy, zápletku ani drama. Cesta plyne volně, složená z množství vnitřních přeměn autorky a osudů spousty zajímavých lidí.
Líbí se mi, že je kniha současná. Lajla pobývá mezi nejrůznějšími alternativci v malých osadách, naprostých samotách i v opravdové divočině. Její přátelé žijí velmi svobodně a neobvykle. Bydlí v přírodních domech v chudobě, cestují, loví, vlastní malé kavárny, jsou sví a podivínští.
Lajla se seznamuje i s několika původními obyvateli – indiány nebo jejich potomky s částečně indiánskou krví. Učí se žít v divoké přírodě za jakýchkoli podmínek, nachází propojení s rostlinami, zvířaty i krajinou. Příběh plyne volným tempem z místa na místo, svým způsobem je uklidňující a očišťující.

2 11.01.2017

Tato kniha nabízí, mimo jiné, pohled na emigraci ze strany uprchlíků, je velmi živá a když si uvědomíte, že se nejedná o fikci, působí místy až bolestivě.

2 03.02.2016

Kniha je ideální společnicí pro zimní večery, uvařte si hrnek čaje, připravte něco dobrého a ponořte se do dramatického příběhu Theodora Deckera. Tragická událost převrátí jeho život vzhůru nohama a Theo se ocitá na místech a mezi lidmi, o jakých by se mu ani nesnilo. Stovkami stránek čtenář proplouvá s lehkostí a svižně, nenajdete obšírné popisné pasáže ani zdlouhavé úvahy. Rozhodně se proto nelekejte rozsahu a velikosti románu, nudit se určitě nebudete.

2 03.02.2016

Pro mě hlavně skvělý zážitek z naprosto cizího světa. Miéville to opravdu umí, všechno cizí působí až skoro mrazivě opravdově, je to originální a nové. Také to, že příběh je postaven na jazyku a dorozumívání je skvělé (nikdy mě žádná kniha týkající se lingvistiky nebavila víc =D ). Hlavní hrdinka působila trochu ploše, ačkoli o ní víme první poslední, přišla mi spíš jen jako vypravěč. A myslím, že kdyby vypravěčem zůstala, bylo by to dobré, ve fascinaci celým tím světem a ostatními postavami by taková úloha stačila. Ale Avice se ukáže být mnohem více důležitou, než se zdálo, což mi už tak dobré nepřipadalo, vzhledem k tomu, že za celý příběh jsem se s ní nedokázala ani trochu sžít..

2 22.02.2014

Moc pěkně udělaná knížka, příběhy v dokumentárním stylu, ale vždy s dotekem osobnosti. A fotografie se mi moc líbily, krásně dolaďují atmosféru jednotlivých příběhů.

2 06.04.2013

pro mne byla tato antologie vesměs příjemným nahlédnutím do současné české poezie, některé básně jsem četla znovu a znovu z některých byla spíš rozpačitá. Něco takového ale těžko hodnotit, je to mozaika ze spousty různých kousků. Co ale napsat musím.. tak nějak jsem čekala trochu víc pestrosti. Různorodosti, protože mnohé básně různých autorů mi přišly napsané ve stejném stylu, nemůžu si pomoct, nevím, jestli se mi to jen zdá, ale jakoby velká část té poezie byla plná stejných, tak nějak překonstruovaných metafor, obrazů, které jakoby maloval jeden malíř .. Ale třeba ten styl teď zrovna vládne.

2 24.03.2013

Doporučila bych (samozřejmě nejen) čtenářům poezie. Vzpomínky, malé střípky, kousky dětství, vše napsané v kratičkých a stručných obrazech. Snad básních v próze (ono bodové nasvícení z anotace sedí), za nimiž někde ve tmě pod povrchem plyne příběh. Pokud jste vyrostli v Domě s velkým D, třeba také najdete odrazy vlastních vzpomínek, já je našla, z některých až mrazilo. Moc pěkná kniha :).

1 19.08.2019

Jako vždy, těžko hodnotit samotné básně, takové hodnocení je pro tuto antologii příliš subjektivní. Z mého pohledu jsou si básně až příliš podobné co do autorského stylu, sem tam se některá zablýskne , zasáhne... Hodnotím tedy projekt jako takový, protože si každý rok ráda přečtu v jedné knize průřez současnou českou poezií.

1 18.04.2019

Krásný a originální svět. Skvělý nápad. Ale nakonec to celé vypadá jenom jako krátké shrnutí něčeho mnohem většího, jako kdyby autorka měla omezený počet stran k dispozici a tak všechno jenom zlehka načrtla. Bavilo mě představovat si, jak by příběh vypadal, kdyby tenhle svět dostal ke stvoření třeba Miéville... Ale nedostal, nápad přišel jinam. Je to lehké čtení na pár hodin, surreálno jako příjemné plus, ale dohromady mě kniha nijak neuchvátila.

1 29.10.2018

Ocenila jsem celkovou náladu, podivnost a pocit cizoty. I to, že nic není úplně jasně řečeno a můžete si domýšlet. Ale stylem mi kniha moc nesedla a dočítala jsem spíše ze zvědavosti. Jinak, na podobné téma a dle mého o několik tříd výš: Piknik u cesty od bratrů Strugackých.

1 26.09.2018

Už dlouho jsem žádné románové hrdince tak dobře nerozuměla. Ginnyin pohled na svět je krásně napsaný, opravdový a originální. Literárně to pro mě sice není "hvězdná" kniha, ovšem Ginny sama ji výrazně zvedá. Chápu i postoj a úhel pohledu mámy a táty napořád včetně těch chyb a strachů. I když neexistují, obdivuji jiné, kteří jistě existují a takové situace dokážou ustát.

1 30.07.2018

Nedivím se, že kniha vyvolala senzaci. Na mě té intimity, otevřenosti a syrovosti bylo místy až moc. Nejsem žádný puritán, ale myslím, že by kniha stejně dobře fungovala i bez detailního popisu některých fyzických aspektů celé věci (v takovém množství). I když otevřenost bez jakýchkoli zábran je jistě právě tím, co vzbuzuje tolik emocí a snaží se šokovat (jenže místy jsem se nemohla zbavit dojmu, že Eddymu stál někdo za zády a říkal: přidej ještě trochu sexu, dobře se to prodává..). Myslím si, že důležitý je na tomto příběhu Eddyho vnitřní boj s okolnostmi, předsudky, stereotypy i se sebou samým. To je, spolu s téměř neuvěřitelným prostředím a životem na francouzské vesnici 21. století, to opravdu bolestné a silné, ten důvod, proč si myslím, že je dobré si knihu přečíst a že je dobře, že byla napsána. Líbil se mi styl. Úplná absence přímé řeči a vzpomínkové vyprávění. Líbil se mi překlad, krásně živý.

1 19.02.2018

Psychologický thriller na jeden večer. Neoslnil, nebyl strhující ani napínavý, žádná překvapení se nekonala. Měl však v sobě okamžiky, které dokázaly zahrát na city a vzbudit úzkost. Děj plyne pomalu, lehce, ale pod povrchem se jako struna napíná Louisin psychický stav vykreslovaný v drobných detailech a záchvěvech. Mně takové klouzání po povrchu věcí s vědomím, že někde dole se to pomalu přepíná a hroutí celkem vyhovovalo. Dokázalo mě u knihy udržet.

1 16.02.2018

Autor na příkladech známých umělců, převážně malířů, ukazuje některé principy kreativního myšlení. Dovolí vám nahlédnout „pod pokličku“ tvůrčích procesů. Umělecké postupy a metody lze využít v nejrůznějších oblastech života a pokud zrovna nechcete studovat celé životopisy a díla nejrůznějších umělců, je tato kniha pěkným shrnutím a jakýmsi přehledně uspořádaným abstraktem.

1 30.10.2017

Nápad a námět skvělý. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že se z toho dalo dostat víc. Komiks o umění a umělcích by mohl být výtvarně mnohem zajímavější. Avantgarda, fotografové, malíři, drogy, nevšední životy a k tomu všemu naprosto jednotvárná obyčejná kresba. Stejně tak, tolik materiálu, celý pestrý a zajímavý život Kiki je popsán ve zkratce (což je sice nutné, ale tohle bylo až moc) scéna za scénou - sex, skandál, sex, skandál a měnící se místa. Chybělo mi něco hlubšího, nějaká pasáž, kde by šel příběh víc pod povrch - a opravdu si myslím, že by to šlo udělat výtvarnými prostředky, ne dějem, který je vzhledem k životopisnému charakteru knihy daný. Dvě hvězdy za nápad něco takového zpracovat a přistrčit tak širšímu čtenářskému publiku a za medailonky jednotlivých umělců v závěru knihy.

1 11.10.2017

Některé části byly pro mě příliš přeplněné množstvím lidí, ale zřejmě to tak mám i v životě. Zmíním chvilková dojetí, snad soucit, uvědomění, pocit, že tomuto člověku by nebylo třeba vysvětlovat.. Z tak malé knihy tolik nepopsatelných dojmů. Ale dovolím si citovat kousek, který se mi právě nejvíc hodil: "Vnímáme jednotlivosti, jednotlivé vršky pevniny jako ostrovy, nevnímáme základ pevniny, který všemu dá smysl."

1 12.09.2017

Fantasy o střetu magie a techniky. Lákavý námět však zpracování pohřbí ještě před polovinou knihy. Slibně rozjeté příběhy Laurence a Patricie, od dětství propojené a zastupující vědu a magii, postupně ztratí spád, stanou se více než co jiného zmatenými. A tak jsem celou dobu doufala alespoň v nějaký geniální závěr, něco jiného, než co jsem už v první třetině knihy tušila. Marně?
Je to oddychové nenáročné čtení. Kniha mě trochu zklamala, ale dočetla jsem. Myslím si, že mladší čtenáře, kteří se lépe vžijí do (hlavně) Patriciina příběhu bude čtení bavit.

1 19.06.2017

Kniha, která způsobuje téměř fyzickou bolest. Stačí si přečíst anotaci: Osvětim, válka, koncentrační tábor, téma sester-dvojčat, experimentů v Mengeleho lidské zoo. Jenomže pokud knihu otevřete a začnete číst, je velmi těžké přestat. A není to téma, co mě u knihy udrželo, ale Staša s Perlou. Příběh totiž střídavě vyprávějí právě ony. Na pohled k nerozeznání podobné, povahou však velmi rozdílné. Stejně rozdílné je i jejich vidění světa a z něj vyplývající styl vyprávění. Jakési kouzlo zapsané v maličkostech, hloubka děvčat coby literárních postav, díky kterému je tak snadné si Stašu i Perlu oblíbit a prožít celou tu hrůzu s nimi.
Rozhodně to není lehké čtení, užívala jsem si literární styl a zároveň zoufale pátrala po čemkoli dobrém, co by trochu zmírnilo skutečnost tak děsivou, až je těžké uvěřit, že se něco takového někdy opravdu mohlo dít. Ale dle mého neškodí si prostřednictvím knihy připomenout, že to není zase až tak vzdálená minulost, jak snadné je k něčemu podobnému sklouznout a jak velký pozor si musíme v budoucnosti dát, na co a komu jsme ochotni kývnout.

1 16.05.2017