vlkcz komentáře u knih

Dlouho mi trvalo, než jsem se s Púem aspoň jakž takž potkal. Začal jsem číst několikrát v průběhu řady let, když jiskra nepřeskočila, zkusil jsem tutovku s Markem Ebenem. Zase nic. Až teď audiokniha v podání Vojty Kotka mě dovedla až na konec Púova Zátiší. To mě mimochodem zaujalo výrazně víc než první desítka příběhů. Zejména díky některým dialogům na pomezí zenu a Alenky za zrcadlem. Ze všech postav jsem si nejvíc oblíbil Ijáčka, naopak Králíček mě neskutečně vytáčel.
Několik věcí mě zaskočilo. Především několikeré opakování toho, že Pú je hloupý. Jasně, žádnej myšlenkovej atlet to není, to je zřejmé, ale říkat to takhle natvrdo?
Stejně tak, když Pú s Prasátkem dělají z Ijáčka blbce, když si údajně nepamatuje, kde má dům.
Nápad se sjížděním rozvodněné řeky na sudu bych si do dětské knížky hodně rozmýšlel, aby to nějaké dítě neinspirovalo a nerealizovalo to. Ještě, že dneska už sudy nejsou běžně dostupné.
Ale celkově moc nechápu tu oblibu. Moje 3* jsou hlavně za Vojtu Kotka a přeci jen výraznější druhou desítku příběhů.

7 20.05.2022

Šestý díl, takže by se hodilo asi šest hvězdiček. Ale to Databáze neumožňuje, takže se musím spokojit s pěti.
Jestliže jsem měl u některých pasáží v předchozích dílech pocit, že se to autorce začíná trochu rozpadat, Vrstva ticha všechny obavy smazala. Kromě částí, kdy Lucas znovu objevuje své zapomenuté vzpomínky, takže se děj vrací, jde příběh přímočaře kupředu, nezdržuje se žádnými odbočkami. A smysl dostávají i některé náznaky z předchozích částí.
Prostě lahůdka a člověk se těší na další nálož v pokračováních.

12 17.05.2022

Tahle ženská je neuvěřitelná. Je schopná napsat sérii o několika tisících stran, kterou hltají děti, které měly ke čtení odpor. A poté se zaměří na dospělé a poskytne jim takhle neúprosné zrcadlo jejich pokrytectví.
Jediný drobný stín je veliké množství postav a jejich vzájemných vztahů, což mělo za následek, že jsem se v prvních 50 stranách trochu ztrácel. Ale je pravda, že žádná není zbytečná a když jsem se v nich konečně trochu zorientoval, byla to parádní četba. Sice trochu depresivní jen se střípky dobrých pokračování. U řady postav člověk během četby několikrát vystřídá sympatie s odporem a vzápětí přijde lehké porozumění...
Kdepak, Rowlingová je mistryně pera, která čtenáře udrží v očekávání i v takto dlouhé knize, kde zdánlivě o nic nejde a přitom se toho pod povrchem skrývá tolik.
Mistrovské dílo.

25 11.05.2022

Lehký nadprůměr. Přišlo mi to mezi Soukupovou a Bolavou. Ale tentokrát jsem se nějak do toho příběhu nemohl pořád dostat. Nejzajímavější mi připadaly pasáže s Davidem, naopak řada epizod (např. s Liškou) byla, dle mého názoru zbytečná, případně nedotažená. Ono hodně zůstává na čtenáři, co si z náznaků vybere, včetně konce, ale upřímně, natolik mě kniha nezaujala, abych nad tím nějak dlouho uvažoval.
3,5*

9 08.05.2022

V rámci daného média slušná práce. Kresba výborně vytváří atmosféru.
Já jsem komiksovou formu zvolil z toho důvodu, že Melvillův originál s více než 600 stranami jsem považoval za příliš rozsáhlý na knihu, kde se podle všeho zase až tolik neděje. S vědomím, že komiks nutně musí zestručňovat, takže se leccos "ztratí v překladu", jsem si toto tušení potvrdil a na "skutečného" Moby Dicka tedy pravděpodobně, v mém případě, nedojde.

6 03.05.2022

4* v rámci lehké oddechové literatury.
Regan se v této knize stane svědkem (a ano, v závěru i řešitelem) několika případů, které se týkají vycházející countryové hvězdičky a jejích "začarovaných" houslí.
Žádná velká literatura, ale jednou za čas člověk něco podobného potřebuje.

4 01.05.2022

Pro člověka, který je s problematikou trochu obeznámen nic moc nového. Jako rychlé a snad uvěřitelné seznámení pro "nepolíbené" výborné.
Největší klad spatřuji v autentických svědectvích lidí, zvlášť dětí. Některé jejich komentáře (hlavně nadějeplné, i když mrazivé: "My jsme nepřišli diskutovat, ale změnit to tu.", nebo opakovaně zmíněná: "Když jsem byl ještě velkej.") člověka donutí přemýšlet.
Celkově je to ale dost neučesané.

8 29.04.2022

Povídková kniha, kde závěrečnou zhruba třetinu tvoří stejnojmenná povídka. Ta, a úvodní Země a kámen, se přímo dotýká Ryhopského lesa, jak je popsán v Lese Mytág a Lavondyss. Zaroveň jde asi o nejlepší části celé knihy. Zejména hororová Země a kámen člověka dostane. Druhou skupinu tvoří povídky, které nějakým způsobem zpracovávají známé mýty (Thorn, Silvering a možná Scarrowfell), zbytek jsou povídky, které se témat z Lesa mytág dotýkají pouze okrajově, ale mají stejnou atmosféru.
Vzhledem k tomu, že k průměru bych zařadil pouze dvě povídky (poněkud neoriginální a předvídatelný Šaman a hodně zvláštní Čas stromu), jde o velice slušnou knihu. I když rozhodně ne mainstreamovou. A to i v rámci samotné fantasy.

8 28.04.2022

Při rereadu na mě zapůsobily jiné věci než při prvním čtení. Asi jsem o něco znalejší problematiky, ale i tak se mě tentokrát nejvíc dotkly ty části, kdy biskup řeší problém s církví, které už nemůže věřit, když má důkazy zpochybňující její dogma.
Ale pořád trvám na tom, že jde o jednu z nejlepších Dickovek. I když je velice civilní a sci-fi to fakt není. Spíš duchovní román. A vzhledem ke stavu v jakém PKD román psal, si říkám, jestli není lepší a poctivější "bejt hráblej" než normální.

11 24.04.2022

Kdyby to bylo vyrovnanější, možná bych i 4* dal. Ale tady byly zajímavé pasáže prostřídány s nudou. Navíc žádná z postav není taková, aby si je člověk oblíbil. I u nich se střídají okamžiky, kdy jim člověk fandí s těmi, ve kterých by jim nejradši jednu natáhnul. Těch druhých je bohužel víc. Navíc je to celé takové beznadějné a ani ten trochu násilný konec to moc nenapraví.

5 23.04.2022

Bach v podstatě celý život píše jen jednu knihu, ale přesto ji vždy uchopí nově a stejně podmanivě. Tady je někde mezi Iluzemi a Mimo sebe.
Ze všech perel, které v celé knize jsou, ještě vystupuje už zmiňovaná 19. kapitola (viz komentář triatlet) a zdánlivá drobnost, kdy se objevuje posun mezi sugescemi které si tvoří sám ("Lidé ke mně budou stejně přívětiví jako já k nim.") a těmi, které k němu jdou přes automatické psaní ("Jsem dokonalým projevem dokonalého života, tady a teď.")
Člověka vždycky potěší setkání se spřízněnou duší.
Moudré a krásné.

8 22.04.2022

Ta čvrtá hvězda je z větší části z nostalgie a kvůli milovanému Brnu.
Místy mi to silně připomínalo styl mého někdejšího oblíbence Josefa Fraise. Jenže v těch osmdesátkách jsem byl věkově blíž k jeho hrdinům. To samé by se dalo říct i o tomto Průvodci. Styl i forma zajímavé, jenže jako kdyby k sobě nejdou a vzájemně se ruší. Celkově mi přijde trochu nedotažené.

7 10.04.2022

Atmosféra je díky kresbě skvělá. Bohužel bez znalosti předlohy se, zřejmě už tak neurčitý příběh, kvůli nutné komiksové zkratce stává značně nepřehledný a je otázka, zda se touto formou vůbec dá plnohodnotně interpretovat.
Každopádně mě nalákalo k přečtení opravdu Kafkova Zámku.

6 08.04.2022

Uf. To teda byla nálož.
Vtipné, moudré, dokonale odpozorovaný život. Všechno skvěle vyvážené a stejně skvěle napsané. Sice jsem v poslední třetině několikrát propadal beznaději, když jsem musel sledovat všechnu tu nespravedlnost a bezmoc a uvědomil si, jak moc pravděpodobné tohle stádní chování je i ve skutečnosti. Ale to je moje chyba, ne Backmana.
Výborné.

43 05.04.2022

Moje první setkání s autorem a absolutní spokojenost.
"Nehledej cesty, po kterých se už šlo. Nehledej příběhy, které se už staly. Možná je v nich nějaká podobnost; vždycky je nějaká podobnost. Jenomže já vím, že jsem tady, abych cestu prošlapal, ne abych se k nějaké už prošlapané vracel."
Samozřejmě, že podobnost Eliho příběhu s Ježíšovým musí každého trknout. Ostatně sám Eli na to několikrát upozorňuje. Ale zároveň je jiný. Jinak nový. Evangelizační? Nevím. Odkazy na Ježíše nejsou příliš časté, vyskytují se zmínky i o judaismu a islámu a rozhodně nedávají jasné odpovědi, vždy je tam nějaká polemika. "Je mnoho cest k jednomu cíli. Tolik cest, kolik poutníků. Kdo by chtěl druhé přesvědčovat pro svou cestu, sám z té správné sejde." Takže evangelizace spíš ne.
"Budeme začínat od nuly. A pak: nemůže věda za to, co se děje teď? Přesto proti ní nic nemám. Musí být úžasné na něco přijít. Určitě to mohla být cesta. Jenomže se to nestalo."
Je mrazivé, jakou vizi kniha nabízí. A ještě mrazivější, když si člověk uvědomí, jak blízko by se realita k této vizi mohla dostat.
Kdybych byl objektivní, tak bych knize vyčítal nezáživný, až dokumentaristicky popisný styl. Ale myslím, že autor tuto formu volil úmyslně. On podává svědectví. O tom, co by se mohlo stát. Nedává odpovědi, jen klade spoustu otázek. Nevyslovených, o to naléhavějších. Odpovědi si musí najít každý sám.
"Lidé nevěří, že by zázrak mohl být součástí jejich života. A tak, čím blíž mu jsou, tím víc se mu brání."
A zdejší nízké hodnocení tohoto malého a nenápadného literárního zázraku, jako by to jenom dokazovalo. :-)

6 01.04.2022

Během první třetiny jsem se musel přemáhat, abych četl dál. Přeci kniha s takovým hodnocením nemůže být celá o ničem. Od druhé části se skutečně začínají objevovat i jiná témata než opilecké příhody a od třetí už je to skutečná jízda.
Jenže já tyhle příběhy, tak zřetelně směřující již od začátku k víceméně tragickému konci moc nemusím. Navíc mám dojem, že i korektor se konce nemohl dočkat, takže frekvence chyb a překlepů se k závěru výrazně zvyšuje.
Být první polovina řekněme o třetinu stručnější, nic by se nestalo a tu 4 hvězdu bych přihodil asi bez váhání. Takhle to jsou dobré 3*.

4 29.03.2022

Kam se na tohle hrabe Ranhojič.
Je pravda, že jde víceméně o medailonky dvou lékařů, kteří prošlapávali cestu moderní medicíně v českých zemích v druhé polovině 18. a první polovině 19. století. Takže není použit nijak květnatý jazyk a i vyprávění se drží faktů. Ale ta síla výpovědi.
Vyprávění o Janu Žagarovi sleduje příběh celého jeho života, se všemi vzestupy a pády.
U Jana Meliče se autorka zaměřuje na události kolem jeho snah o zlepšení veřejné zdravotní péče a provedení prvního císařského řezu v Rakousko-Uhersku na živé rodičce. Velice zajímavá je v tomto případě forma, kde příběh čtenář sleduje postupně očima a myšlenkami různých osob a celkový obraz si skládá sám.
Nesmírně zajímavé a poučné, autorce patří dík a uznání.

10 24.03.2022

Možná ne plnohodnotných 5*. Začátek je trochu pomalejší a pokud se člověk trochu neorientuje v amerických reáliích, může se chvílemi ztratit.
Je pravda, že Mulder nenapsal nic originálního, nic, co by tu už nebylo. Ale všechny ingredience smíchal tak, že výsledek mě nadchnul. Vydržel balancovat na hraně přeslazené romantiky, cynického humoru a beznaděje celou knihu, aniž by spadl. A ani ten epilog mi nepřijde úplně špatný.

5 23.03.2022

Tak jestli byla první část divná, druhá už je jenom špatná. Ponechávám stranou úvahy o té skutečné události, podle které byly knihy napsány. Život opravdu umí přinést ty nejnepravděpodobnější situace, takže tomu klidně věřím. Ale ono je to skutečně mizerně napsané. Flashbacky do minulé knihy jsou v počtu větším než malém a aby toho nebylo dost, autor klidně vykrade sám sebe a ocituje celé pasáže z předchozí části. Postavy nikam nesměřují, dělají stále stejně stupidní rozhodnutí, pokud už si uvědomí, že žijí zbytečně, nemá to na jejich nelogické jednání žádný vliv. V textu je zmíněna výborná korektorka, která texty opravovala. Nevím samozřejmě, jak vypadal původní text, ale bezchybnou práci neodvedla, protože chyb tam pořád zůstalo dost.
A to stálé opakování autora, jak ho všichni, kdo četli první knihu, přesvědčují, že musí napsat i zbytek, jak je to skvělé, to už hraničí s trapností.
Není to ani dobré, natož skvělé. Hodně mi to připomíná knihy Jakuba Trpiše. Spousta práce a snahy, navenek skvěle provedené, ale obsahově amatérské a nedotažené.
Ta jedna * je tedy za snahu a úpornost, s jakou šel autor za vydáním (i když by se vůbec nic nestalo, kdyby tohle terapeutické psaní zůstalo jenom v nějakém šuplíku) a za to, že díky formě e-booku nemusel padnout žádný strom. A taky je to natolik krátké, že člověk času k přečtení tolik nelituje.

3 22.03.2022

Sice jde stále o deníkové zápisky, ale popisují v podstatě souvislý děj. Pan Boček už netlačí tolik na pilu a vůbec to nevadí. Pořád vévodí absurdní situace, kterým se člověk směje ještě dřív než je dočte, protože když si je představí, tak jinak než absurdně dopadnout nemůžou, ale objevuje se i dobře vypointovaný slovní humor. Možná to tu schytám, ale nedá mi to, abych Vlnu zločinnosti a Královský dvůr nepostavil na roveň Saturninovi. Sice některým čtenářům vadí vulgarismy, ale jednak jich není zas tolik a kdo z nás je nikdy nepoužije?
Jenom doufám, že Mariiny srdeční záležitosti autor dovede k závěru (a jsem opravdu zvědav, jak se z té kaše, kterou si navařil, dostane) a nenechá otevřený konec jako v Deníku kastelána.

25 19.03.2022