vlkcz komentáře u knih

Připouštím, že moje hodnocení je asi do značné míry zatíženo tím, že jen velice těžko hledám porozumění pro národy, které bez špetky sebereflexe jako své největší svátky mají připomínky událostí, které vedly ke statisícům mrtvých doma a dalším miliónům v Evropě a ve světě, kam se, vědomy si svojí historické vyvolenosti, rozhodly svojí představu svobody exportovat.
Ale ona tahle knížka za moc nestojí ani objektivně.
Začátek ještě jde, věřím autorům, že Francouzi jsou srdeční, družní atd. Má to jen jeden háček. Musíte ovládat tu divnou řeč. Těžko jako zahraniční návštěvník chápu zmiňovanou vstřícnost, když i v řadě muzeí jsou popisky pouze ve francoužštině. Ale budiž, jde o rys, který aspoň nějak ilustruje to, co je uvedeno v titulu. Záhy se z knihy stává něco mezi turistickým průvodcem a ódou na velikost a nedostižnost Francie. Jenže i jako průvodce selhává. Skáče od jednoho tématu k druhému naprosto nahodile, někdy se opakuje a celkově je naprosto zmatený. Ale dna spisek dosahuje, když se ve snaze dokázat dokonalost Francie sníží ke lžím a polopravdám. Fondue vymysleli Francouzi, do Itálie nemá cenu jezdit, protože kromě antických památek tam není, co vidět, čipovou kartu vymyslel Francouz (ano, ale na základě německých výzkumů a pro americkou firmu Honneywell), a britský přínos k vývoji a výrobě Concordu byl nepochybně tak mizivý, že ho není třeba zmínit ani okrajově. Jen tak namátkou.
Nicméně pokud je člověk nekritický obdivovatel Francie, jistě ho kniha potěší.
Za mě ale určitě nebrat.

U Hany Whitton oceňuji dvě věci. Píše dobře, takže pokud člověk hledá oddychovku z historické doby, jsou její knihy dobrá volba. Za druhé, otevřeně přiznává, že historické kulisy jsou pro ní jenom kulisy a pokud potřebuje v zájmu příběhu změnit chronologii událostí klidně nějakou o pár let posune. Ale nikdy ne tak brutálně, jako jistý rádoby historik oblíbený pro své detektivky z počátků přemyslovského království, pro kterého sto let sem nebo tam roli nehraje. Hana Whitton navíc na závěr svých knih přikládá kapitolu, ve které případné manipulace s historií uvádí na pravou míru a přiznává vlastní fabulace. V tomto případě to, pravda, trochu pomotala i v této kapitole, když ztotožnila Voynichův rukopis s Enochiánským systémem (pro zájemce o podrobnější informace https://ivamaresova.cz/ophania/), ale to nic nemění na tom, že jsem s touto knihou strávil vcelku příjemné dva dny.

6 03.01.2022

Vždycky když se chystám napsat nepochvalný komentář, cítím se nesvůj. Říkám si: Zvládnul bys to líp? Nezvládnul, tak nekritizuj! Jenže já se taky nechystám nic vydat.
Takže začnu klady. Je vidět, že autor má praktické zkušenosti s danou problematikou a velice dobře systemizované poznatky. Oceňuji i to, že do tématu osobního rozvoje organicky zapojil i lehkou ezoteriku (zákon rezonance, reinkarnace). Zajímavé jsou i odkazy na knihy k daným tématům, i když osobně bych spíš než na Moodyho Život po životě odkazoval na Weissovu knihu Mnoho životů, mnoho mistrů a Musela jsem zemřít Anity Moorjani. Ale to je věc vkusu.
Tím bohužel, z mého pohledu pozitiva končí. Na obranu autora je třeba říct, že většina mých výhrad nesměřuje ani tak k němu, jako spíš k práci vydavatelství Pointa. Styl jejich práce je neotřelý, ale výsledek je, alespoň v tomto případě, dost amatérský. Podobně jako u knih Jakuba Trpiše až překvapí, když je člověk konfrontován s faktem, že knihu viděl korektor nebo dokonce redaktor. A už se nedivím těm poděkováním, i věhlasných autorů, která vyjadřují příslušníkům těchto "neviditelných" profesí.
Samotná osa příběhu není špatná, ale příliš zřetelně slouží jen jako podklad pro sdělování pravd (čímž nijak nesnižuji jejich užitečnost). O samotných hrdinech se toho až tolik nedozvíme, a to málo, co neslouží příběhu, ale mohlo by nějak navázat kontakt s nimi, je podáno velice suše a stručně. Takže nějaká identifikace s hrdiny se nekoná. A ten konec? To si autor připravuje půdu pro pokračování?
Nelogičností, i když nijak podstatných, je taky poměrně dost. Tibor zjistí, že mu neteče voda, aby se vysprchoval, ale o několik odstavců dál si bez problémů vaří kávu. To si nabral vodu z toho sudu s dešťovkou, o kterém se zmiňuje? Například.
Jazyková korektura? Já vím, že Ostrava je kraj razovity, ale proč se "ostravismy" (zavazí místo překáží, apod.) vyskytují v příběhu situovaném do Chorvatska (proč vlastně zrovna tam)? Si místo jsi mimo hovorovou přímou řeč je taky, zdá se, v pořádku...
Překlepy, chybějící nebo naopak opakující se slova pak už vlastně ani moc nepřekvapí.
Škoda, ta knížka není špatná, možná bych i o 4* uvažoval, přestože pro člověka, který už o problematice něco ví, je vlastně zbytečná. Ale pro seznámení, a koneckonců i jako návod pro práci na sobě, je dobrá. I když mentora nenahradí.
Osobně bych, z knih podobného ražení, doporučil spíš Dokonalý život a Únik z průměrnosti od Pavla Vosoby.

6 30.10.2021

Asi tak 3,5*.
Začátek mě bavil moc. Dětská naivita a manipulovatelnost mi připomínaly Budžese a Persepolis. Bohužel postupně se vytrácí a nastupuje puberta. Quasimodo najde svojí Cikánku (pardon Židovku) a následuje úmorné přepínání mezi posedlostí a nenávistí (zdlouhavé asi jako Werther, ale Goethe je poutavější). Láska, jak je v anotaci, se tomu citu asi říkat nedá. Postupně přibývá nepravděpodobných situací, i když v tom zmatku konce války to možná bylo normální. Ale spíš bych řekl, že ne. A absurdní závěr tomu jen nasadil korunu.
Občas se objeví zajímavá myšlenka, ale celkově jsem čekal víc, takhle se nemůžu ubránit určitému zklamání. Ale třeba je to jen moje chyba.

6 10.10.2021

Po nějaké době jsem znovu zavítal do světa Duny, tentokrát 80 let po skončení Historie Duny.
Dvojice autorů opět předvádí svůj klasický, filmově střihový styl vyprávění, takže děj odsýpá a i přes značný počet hlavních postav si čtenář snadno udržuje přehled. V knize se objevuje několik postav známých z Historie a spousta nových, často spojených s těmi původními (i následujícími) příbuzenskými pouty.
Knihy této autorské dvojice ale obsahují jeden prohřešek, který mi přijde u sci-fi rušivý. Poměrně často je jejich svět na štíru s logikou. Předkládají například univerzum, které zahrnuje tisíce planet, bohužel ve světě bez Holtzmanových motorů, kdy cestování mezi hvězdnými soustavami by nutně zahrnovalo desítky let, by takové impérium nikdy vzniknout nemohlo a nemělo ani smysl. A mnoho dalších. Tím posunují žánr spíš k pohádkám.
Ještě drobnost k překladu. U podobných ság by bylo ideální, kdyby celé dílo překládal jeden člověk, který terminologii daného světa dokonale zná, případně se seznámí a drží kontinuitu s terminologií svých předchůdců. Ale je pravda, že v této knize jde jen o drobnosti. Veronika Volhejnová byla u Dětí Duny mnohem "kreativnější".

6 22.08.2021

Četl jsem před pár lety a znovu se mi silně vybavovala letos při četbě Pearcova Magického dítěte. Napsáno v téměř stejné době, velice podobná východiska i závěry a stejný nezájem "oficiálních míst". Muselo uplynout 40 let, aby si našla "své" čtenáře.
Dharma Gaia zaslouží poděkování za to, že tuto knihu přinesla českým zájemcům, ale ta obálka je fakt hrozná.

6 30.07.2021

Nevím, ale závěr celé série mi přijde, že pro děti snad ani moc není. Já jako dospělý to, doufám, pobral, ale těch zvratů, nejen dějových, ale i myšlenkových je přeci jen dost.
Po dočtení mám trochu rozpačité pocity. Rozhodně to není hloupé, ale zároveň už z knihy nejsem tak nadšený, jako z předchozích částí. Možná to bude chtít čas na uležení.

6 31.05.2021

Měl jsem k dispozici první vydání, takže je pravděpodobné, že se za tu dobu asi i autor někam posunul. Jestli je 80 stránek navíc v přepracovaném vydání ku prospěchu věci, nejsem tedy schopen posoudit. Osobně se kloním k tomu, že rozsah toho prvního vydání je dostatečný. Odborné přídavky bych už zřejmě nepobral a to humanistické poselství by se už asi jen ředilo.
Vzhledem k tomu, že nemám dostatečné biologické vzdělání, abych mohl kritizovat případné odborné přešlapy, tak je mé hodnocení ovlivněno tím, že takto podaná evoluce mi konvenuje a dává smysl.

6 02.04.2021

Je vidět, že Martin Němec je výtvarník, i v knize jde hodně po vizuálních popisech, takže člověku nedělá problém představit si film (neviděl jsem, ale myslím, že kdo má Herze aspoň trochu nakoukaného, má tu představu dost přesnou).
Ano, atmosféra je ponurá, zapomenuté pohraničí, kostlivci z dob války, traumata z dětství, pozdní podzim, to všechno do toho zapadá, ale úplně chybí nějaký WOW moment, nějaký originální zvrat. Takhle zůstalo jen u náčrtu a nevyužitého potenciálu.
Tak 3,5*.

6 28.03.2021

Oproti prvnímu dílu mnohem uvěřitelnější podání prostředí a atmosféry světa. Citlivě vyvážené napětí, přímá akce, romantika a hlubší myšlenky nenechají čtenáře, aby se nudil. Nakonec ani ti záporáci z toho nevycházejí úplně jednoznačně, takže člověk hodně zvažuje, zda je úplně zatratit. I to urychlené zrání hlavní hrdinky je vcelku uvěřitelné.
Prostě hodně příjemné čtení.
Jediná věc je na pováženou, ale to není chyba autorky. Když už musí každý díl překládat někdo jiný, tak by snad mělo být samozřejmostí, že si přečte, jak se s tím popasoval jeho předchůdce. Pravda, už u prvního dílu nebylo jasné, zda je Celestine Northová nebo Westová, ale proč je, proboha, najednou Severková? To je kniha určena pro předškoláky, kteří by si s anglickým jménem neporadili? Vždyť ani z Harryho neudělali překladatelé Hrnčíře a nechali Pottera. To už je skoro zločin.
Doplněno 11.4.:
Dobrá, tedy ne zločin. Po vysvětlení překladatelky (za které děkuji) chaos se jmény nepadá na její hlavu.

6 25.03.2021

Stejně jako řada vzpomínkových knih, i tato podává asi lehce idealizovaný obraz dávno minulého světa. Navíc jsou tady velice nenásilně představeny hlavní svátky judaismu, které jsou pro dnešního čtenáře stále poněkud exotické. Je až k nevíře, jak snadno se z našeho povědomí vypařily věci, které byly i v našich končinách vcelku běžné.
Ke kladům knihy je třeba přičíst i autorův styl, který je směsí lehké nostalgie za minulostí a mírné dávky ironie, se kterou občas pohlíží na náboženské rituály. Přitom je však cítit, že víra je pro něj velice podstatná. A vše završené jednoduchou, poněkud starobylou, ale krásnou češtinou.
Velice příjemné překvapení.

6 07.02.2021

Ano, je to takřka mýtický příběh hrdiny. Jenže zasazený do kulis, které mě odpuzují. Navíc vyprávěný poněkud odtažitým, nezúčastněným stylem, který mi úplně nesedl. Ale rozumím těm, kteří jsou Jezerem nadšeni.

6 01.02.2021

Hodnotit převyprávění mýtů je vždycky těžké. Zvlášť v takovémto případě, kdy jde o mýty, které jsou u nás (na rozdíl třeba od řeckých bájí, nebo díky marvelovským filmům zpopularizované - byť značně pokřivené - severské mytologie) v podstatě neznámé. Přesto se dají najít místa, která i našinci přijdou povědomá (plaváčkovský motiv Lughova dětství, Havlíčkův Kukulín - Cúchulain).
Hrdinové jsou irsky horkokrevní, často úskoční, občas si současník pokládá otázku, zda vůbec znali něco jako fair-play, prostě životné postavy.
Některým čtenářům bude dělat problémy irština/gaelština ve jménech, nicméně závěr knihy obsahuje slovníček s výslovností.
Kniha má pouze dva, možná subjektivní, nedostatky.
První je skutečnost, že místo zpracování historického cyklu dala autorka přednost krátkému seznámení s životy svatých patronů Irska - Patrika, Brigit a Kolumba. Nic proti nim, ale přeci jen oproti hrdinským eposům je to nuda.
Druhým je odbytá korektorská a redaktorská práce. Časté překlepy a občasné gramatické chyby prostě ruší.

6 14.01.2021

Plné zajímavých myšlenek, přehledné, ale poněkud rozvláčné. Myslím, že stejného účinku by šlo dosáhnout na menším prostoru. Kdo o tématu nic neví, toho zvolený způsob nepřesvědčí, pro člověka, který už "je na cestě", není třeba tolikerého opakování zřejmých věcí.

6 01.11.2020

Tím, že jde o souhrn článků, které autor publikoval v průběhu let v různých periodikách (+ několik nepublikovaných), se čas od času stane, že se opakují stejné myšlenky (což je pochopitelné), vyjádřené stejnými slovy a obraty (a to už je občas až úsměvné). Možná by celé knize prospělo, kdyby prošla drobnou probírkou.
Na druhé straně je u těchto souborů reakcí na dobově aktuální témata zajímavé, když je člověk čte po letech, zda a jak se úvahy dotýkají i současnosti. V tomto případě velice často stačí jen zaměnit jména a je k dispozici okamžitě současný text.
Možná jsou ty 4* trochu nadhodnocené, ale budiž.

6 31.10.2020

První půlku je Eadlynn na ránu, druhá půlka, kde už není tak sebestředná, je lepší. Trochu jsem měl obavy, zda proti příběhu matky Americy nepůjde o recyklát, ale tím, že se autorka zaměřila víc na vnitřní růst hlavní hrdinky než na příběh (upřímně, těch "akčních" epizod, které ho nějak posunují moc není), šlo o příjemné čtení.

6 24.10.2020

V podstatě jediná výtka je značně subjektivní, a to je američtější styl knih o osobním rozvoji. Téma představované formou příběhu je, pro mě zbytečně polopaticky ještě shrnuto vždy v závěru kapitoly. Jo, u učebnice dobrý, ale v okamžiku, kdy chcete nechat na sebe daný příběh působit a dopracovat se k nějakému závěru samostatně, tak to působí rušivě.
Ale obsahově nemám nejmenší připomínku.

6 20.07.2020

Rozhodování mezi Aspenem a Maxonem se mihne naštěstí jen párkrát, takže až na zhruba 50 posledních stránek na úrovni prvního dílu. Závěr mi, bohužel, přišel zbytečně uspěchaný. Autorka zřejmě usoudila, že psát podrobněji o politických aspektech světa, který stvořila, je nad síly buď její nebo předpokládaných čtenářek. Přitom právě tahle nadstavba z knih dělala něco víc, než jen červenou knihovnu pro -náctileté.
Ale přes všechny výhrady, které jsem měl, zejména ke druhému dílu, rozhodně nelituji času, který jsem s knihami strávil.

6 16.07.2020

Kdyby se autor soustředil jen na Michalovu linku, mohlo by jít o dobrou knihu. Vstupy s Maričinou reklamou na Breussovu dietu mi přišly trochu zbytečné (jestlipak jí drží Adéla) a Jánovy rady působily mnohdy rušivě. Místy kniha připomíná turistického průvodce. Do toho povrchní charakteristiky jednotlivých náboženství, občas opakující mýty (jako ten s Galileovým procesem).
Škoda nevyužitého potenciálu. Tahle slovenská verze Da Vinci kódu se jinak četla docela dobře.

6 12.06.2020

V knize sebrané články ukazují Junga jako myslitele, mnohdy vizionáře. Nejde o odborné práce, spíše o osobní reflexe vybraných témat. Pro mě asi nejzajímavější "Nadaný", "Manželství jako psychologický vztah", "Po katastrofě".

6 04.02.2020