vlkcz komentáře u knih
Zajímavý pohled na okultismus v Čechách. Respektive začátek jeho moderní historie od přímého účastníka.
Vypadá to, že se Berry začal vracet ke kořenům. Svižný děj, spousta zajímavých informací, minimum faktických nesmyslů. Skoro jako knihy z úvodu série.
Takové komiksové povídečky. Jak už to tak bývá, některé lepší, jiné slabší, většinou s překvapivou a vtipnou pointou.
Pro toho, kdo četl Intimní splynutí jde vyloženě o ztrátu času, protože se v podstatě opakuje (některé věci a situace snad doslovně). Ale i pokud si odmyslím svou předchozí zkušenost s autorem, tak se nemohu zbavit dojmu, že třetinový rozsah knihy by bohatě stačil. Ale tahle "užvaněnost" už tak nějak k americkým autorům tohoto žánru asi patří. Ne, že by se místy nenašla zajímavá myšlenka, jenže je to jako rýžovat zrnka zlata z Otavy.
Ale je pravda, že jako chlapovi, navíc "neutrálnímu", mi možná ani nepřísluší tuto knihu hodnotit.
Předesílám, že se mi, bohužel, dostal do rukou nekompletní výtisk, kde občas chybělo pár stránek. Tím mi možná něco důležitého uniklo a ovlivnilo tak mé hodnocení.
Je pravda, že autor shromáždil obrovské množství materiálu, z kterého vydestiloval jasné myšlenky. Ale nějak se mi nedostavil pocit, že bych se dozvěděl něco nového. Za mě, s přihlédnutím k době vzniku, 3,5*.
Těžko říct, zda šlo knihu napsat jinak. Jako výpověď o zkaženosti světa skvělé. Bohužel, aby se člověk propracoval k jádru sdělení, musí se prokousat asi třemi stovkami stran. na kterých autor vysvětluje základy finančních trhů, seznámí čtenáře asi se sedmdesáti osobami, zhruba deseti institucemi a jejich vzájemnými vztahy. I když závěr za to možná stojí, přečíst tuhle knihu nebylo potěšení, ale práce.
Samé klady, jediné, co by někomu mohlo vadit, je příliš křesťanské zaměření. Jinak zajímavý pohled na vcelku neznámou okupaci Holandska, možná poněkud vlažný přístup gestapa k odboji v této zemi atd. Přestože jde o skutečný příběh, mnohdy děj provádí téměř zázraky. A stejně mě úplně neuchvátila. Možná je to divně napsané, nevím.
O něco slabší než Sedmikostelí, ale typově jde o stejnou prózu. Tady mi přijde, že to Urban už přehnal s odkazy na spoustu souvisejících témat, na druhou stranu tam, kde to člověk pobere, tak to pobaví (dvakrát Fulcanelli, kavárna Řehoře Samsy...).
Navíc po shlédnutí Santiniho jazyka jsem jen těžko dával dohromady popis Romana Ropse se vzhledem Martina Stropnického a Unterwassera jako Viktora Preisse.
Trochu zvláštní poutnický deník doplněný spoustou zajímavostí o procházených místech. Pouze místy trochu zmatené. Ale tak, jak cestopisy nemusím, tak tohle se mi opravdu líbilo.
Těžko se hodnotí někomu, kdo Ricka obdivuje. Na tom obdivu knížka nic nezměnila, to, že byl kolosální pařmen je obecně známo, ale že je také hluboce empatický, to až tak ne.
Přesto jde o normální vyprávění, které s literaturou moc společného nemá, navíc v české verzi ještě "vyšperkované" odfláknutou editorskou a korektorskou prací.
Čte se dobře, ale na plný počet to není. Příjemná oddechovka věnovaná počátku města Berlín. Emancipovaná hrdinka, ale úplně červená knihovna to taky není. Nějací mrtví, ale detektivka to není, vše se vyřeší tak nějak samo.
Zralejší než první díl, a i když to není dokonalé, těch 5* dávám bez výčitek.
Protože nerad nechávám knihy bez hodnocení, trvalo mi docela dlouho, než jsem se rozhodl. Nakonec mi z toho vyšel průměr. Ale ono je to těžké. I když, myslím, na dogmatech příliš nelpím, přeci jen mi, jako tradičnímu reikistovi, přišly některé netradiční postupy divné. Ne že by byly špatně, ale jen divné. Samozřejmě, že to bude taky fungovat, ale absolvovat všechny tři stupně během víkendu, to musí být pořádná rána.
Takže asi tak. Tradičnímu reikistovi bude minimálně podezřelá, i když se možná pár věcmi nechá inspirovat, těm dogmatičtějším nejspíš naskáčou pupínky.
Těm ostatním možná pomůže, i když i tak si myslím, že osobní kontakt a vyříkání si spousty věcí okolo prostě sebelepší knížka nahradit nemůže.
Navíc mi překlad v některých místech přišel trochu nedotažený.
Říká se, že není nic zastaralejšího než včerejší noviny. Pravda, v tomto případě nejde o noviny, ale o příspěvky do televize a rozhlasu z období 2006-2007. I tak by člověk mohl podlehnout dojmu, že jde o něco neaktuálně zbytečného. Ale ono není občas od věci ohlédnout se zpět a tohle retro v podání zkušeného a moudrého muže v tom může velmi pomoci. Některé příspěvky jsou doplněné popisem situací, které ho inspirovaly nebo naopak během jeho natáčení nastaly.
Čte se velmi dobře a člověk přímo slyší autorův nezaměnitelný přednes.
Jak povídky moc nemusím, tak tohle mě fakt bavilo. Žánrově pestré, s pochopením pro lidské slabosti, místy vtipné. Jen ty závěrečné dva kousky mi přišly poněkud schématické, předvídatelné až školometské.
Kniha to není špatná, věnuje se trochu tabuizovanému tématu smrti a eutanazie a činí to poměrně zajímavě. Bohužel mi úplně nesedl styl psaní, i přes to, že jde spíš o novelu než román, tak jsem se dějem a myšlenkami prokousával jen velmi zvolna. Což nemusí být na škodu, pokud jde o skutečně náročné téma, ale tady se mě často zmocňovala únava a nuda.
Nějak mě to nezaujalo. Námět nakonec zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát, bohužel zpracování pokulhává. Objevují se sice silná místa, ale jsou poněkud schovaná v balastu.
Okoukáno ze života, člověka potěší, když vidí, že ty věci, které ho potkávají má se spoustou lidí společných.
Asi nejsem pro tuhle Velkou Literaturu dostatečně zralý.
Jo, jako experimentální text to není špatné, ale prokousat se první polovinou knihy bylo úmorné. Pak už je to čtivější, jenže pořád, z mého pohledu, o ničem. Ve vyprávění o spolku nesympatických až odporných typů jsem si nenašel v podstatě nic, co by mě oslovilo.
Formálně podobné jako Vražedné léto od S. Japrisota, ale tam mi to střídání hledisek přišlo propracovanější a mělo překvapivý závěr. Tady nic.