vodovodnice komentáře u knih
Po shlédnutí filmu, který mne zaujal, jsem si sehnala knížku.
Asi jsem měla velká očekávání, protože jsem v průběhu čtení byla mnohokrát naprosto zmatená o čem se to mluví.
Knížka byla obsahově bohatší než filmové zpracování pochopitelně.
A i když už pár duchovních knih, knih o seberozvoji, smylu života a spol, jsem četla, tak to není pro mne věc neznámá.
Mnohá moudra z knihy znám, ale často jsem si připadala zmatená a, že čtu místy pasáže od Jolandy.
Chápu, každý má svůj osobní mystický (či duchovní) prožitek jiný a jsou to věci nepřenositelné, pro každého jedinečné a slovy se nedají vyjádřit.
Jen to po nějaké náročnější pasáži bylo těžké na pochopení o čem, že to bylo a musela jsem knihu na chvíli odložit, abych aspoň částečně porozuměla.
Knížka je psaná jako rozhovor, ale člověka to snadno vtáhne, protože pan Josef Mareš je skvělý vypravěč.
I když mám ( asi jako mnoho dalších) nakoukané rozhovory, přečtené případy a dokumenty k případům a podařilo se mi sehnat i knihu s rozhovory vrahů ( někteří byli vyšetřování právě oddělením pana Mareše), tak i tak jsem v knize našla hromadu informací a příběhů, které byly pro mne nové a zajímavé. Dost případů o kterých pan Mareš vypráví jsem znala z dokumentů ČT a i tak to bylo zajímavé, když to vyprávěl zase pan Mareš.
Do teď je pro mne zvláštní pocit, když jsem se třeba před časem dozvěděla ( protože
když jsem ty cisterny potkávala bylo mi deset) podrobnosti o "kauze" s lehkými topnými oleji z devadesátých let... když jsem každý víkend jela z chalupy pár metrů od tisíců cisteren... Bylo to myslím v Čerčanech, těch cisteren tam bylo ohromné množství, vždycky jsem na ně zírala, ohromovalo mne to množství.
Knížka je skvělá a moc zajímavá.
(SPOILER) Tato tématika mne hodně zajímá i z rodinných důvodů, tak si troufám říct, že jsem toho už četla celkem dost, hodně dokumentů viděla a v Osvětimi jsem byla dvakrát na exkurzi.
S knížkou mám bohužel dva problémy.
Předem píšu, že NESPOCHYŇUJI že se to nestalo nebo že je příběh fikce, jen po přečtení knihy je pro mne těžké tomu všemu uvěřit.
První je,že když si dám fakta dohromady a přemýšlím nad tím, je pro mne příběh Toly až skoro scifi...
Už jen to,že byla v ghettu jako miminko a byla schopná vyrůst, když dospělí lidé už v ghetu umírali hlady je pro mne těžko pochopitelné. Další věc je, že jsem o jiném dítěti neslyšela, že by přežilo gheto a koncentrační vyhlazování tábor (tím neříkám, že žádné další neexistuje, jen jsem na takový příběh ještě nenarazila).
Když si představím souvislosti, naprosto to nechápu a přijde mi to bohužel příliš neuvěřitelné.
Další věc která mne takhle zaráží, je jak prošla selekci jako pětileté dítě? Co jsem
četla, slyšela u selekce se "vyřazovali" nemocní, stáří a děti, tak nemůžu pochopit jak to,že si nikdo u selekce nevšiml pětileté holčičky? Nebo jak "přežila" plynovou komoru a koncentrační tábor samotný?
Další věc na mne příliš fantastická věc: kolika lidem se stalo z holokaustu,že by přežili koncentrační tábor tatínek, maminka i dítě? To už je pravděpodobnější vyhrát ve sportce.
Já ten příběh nezpochybňuji, jen při tom všem co jsem četla je to na mne příliš fantastické.
Druhý problém co s knížkou mám je,že když Tola vypráví příběh, tak do vyprávění vkládá historická fakta, své domněnky nebo jiné informace, které pro mne běh děje neustále narušují.
Takže je pak příběh hrozně roztrhaný, jako když pustíte film, dáte pauzu řekněte připomínku, pustíte film, pauza, připomínka, film, pauza, připomínka...
Kvůli tomuhle se mi kniha četla dost špatně a protože mne kniha opravdu zajímala a chtěla jsem ji přečíst, často jsem přeskakovala odstavce.
Druhá polovina knihy je život po válce a současnost, který byl bohužel "strohý " jako životopis.
Bohužel pro mne kniha nebyla dalším čtenářským požitkem a zdrojem dalších vědomostí jako hromada jiných tohoto tématu.
Bylo pro mne problém knihu číst a brát vážně, když má zdravá prateta nepřežila cestu do Rigi, jako miliony dalších, tak jak tam přežilo tak malé dítě?
Ale sama bych si přála aby takových příběhů bylo víc.
Moje nejmilovanější knížka z dětství.
A i teďka v dospělosti nedám na knížku dopustit.
Kniha má nádherné, snové i dramatické ilustrace, už jen ty ilustrace samy o sobě jsou úchvatné a i teď se vydržím na ně dívat hodiny ( kdybych nevystudovala rostliny, určitě bych se kvůli téhle knížce dala na zvířata nebo paleontologii nebo něco podobného).
Knížku jsem si precetla až po shlédnutí filmu s odstupem.
Ale jsem ráda, že jsem nejdříve viděla film, přišlo mi, že se lépe orientuji v postavách.
Knížka je velmi poutavá a pokaždé mne vytáhla do děje. Těším se na další díl.
Tohle je moje první "Bondovka" kterou jsem četla a překvapilo mě, že je to i čtivé.
Myslela jsem si, předpojatě, že akčňák v psané podobě bude stát za prd. Ale mile mne překvapilo, že mě to rychle vtáhlo a až na sladké scény a ted kostrbatý konec to bylo dobré. Příjemná oddechovka.
Knihu jsem našla na swapu v knihovně.
A mám s knihou trochu potíž. Obsah je velmi zajímavý, ale v prví třetině mi některé části dělali potíže je číst, nabírali na zvratech a pak nic z toho.
Také mi ze začátku dělalo problém se orientovat mezi přechody současnost a minulost a které osoby se to zrovna týkalo.
Druhá třetina knihy už byla dobrá (nebo jsem si zvykla) a asi byla pro mne nevyváženější.
Trochu mne mrzí, že linka s Tobiasem v podstatě umřela uprostřed děje.
A třetí třetina knihy mne dost zklamala jak najednou byla přeslazená, sluníčková a hrooozně natahovaná... Dalo by se to podstatně zkrátit.
Vcelku je kniha fajn, čte se dobře, ale pošlu knížku zase do světa swapem.
Knížka se mi četla dobře. Překvapil mne příběh, jak byly sledovány dva příběhy.
Škoda, že u Maxe nebyl příběh tolik podrobný jako u Mika.
Ale je to zajímavě pojatý příběh.
Četla jsem už hodně knížek s touto tématikou, ale toto je asi druhá knížka, která se mi opravdu nelíbila.
Ten příběh je opravdu zajímavý, ale asi tak v půlce knihy jsem měla pocit jako bych nečetla příběh člověka z koncentračního tabora, ale milostný "romantický " příběh z ... prostředí "1984"?
Byly chvile,kdy to bylo uvěřitelné a pak mi to zase přišlo jako fikce/pohádka.
Téma historie a koncentračních táborů mne zajímá, ale tato knížka mi opravdu nesedla.
Ale přitom se knížka čte dobře, jen mi přišlo, že má na můj vkus příběh moc "růžové brýle ".
Už jsem četla několik knih na téma násilných pachatelů. Myslím, že tato knížka je z těch lepších.
Za 1. Je od odborníka / profesionála v oboru.
2. Autor má vypravěčský dar, což není samozřejmé.
Knížka se čte velmi lehce, jakoby jste debatovali u kávy s přáteli a při tom neztrácí vůbec hloubku informací. Také bylo příjemné, když pan Hubálek zmínil pár případů, některé jsem znala a tak pohled ze strany psychologa na ten případ byl pro mne přínosný.
Pro mne, je to velmi zdařile napsaná kniha.
Knížku jsem našla na swapu a obsah mne zaujal, že jsem si knížku vyměnila a přečetla.
Knížka je velmi čtivá. A po obsahové stránce velmi působivá. Já si nedokážu vůbec představit sama takovou situaci, to co dokazala paní Marie pro své děti je úžasný výkon.
Na druhou stranu, mi trochu vadila v druhé polovině knihy ta přeslazenost. Chápu, že to tak bylo a patří to k tomu příběhu, ale mne by třeba zajímal dovětek a jak to pokračovalo s dětmi, s přáteli paní Marie, jestli se změnilo něco i pro ostatní lidi v podobné situaci ( i když se to týká Francie).
Je to skvělá knížka ze života. Asi se budou víc bavit lidi, kteří pracují ve službách.
Ale když přišlo na příspěvek o dovolené v Čechách, tak jsem se smála na celé kolo a brečela smíchy v tramvaji, protože to jak Petře, málem uletělo letadlo, to bylo... :- D :-D :- D Neposmívám se. Mě se tohle stalo taky. :-D
Úžasná a vtipná knížka. Tuhle z knihovny nepustím.
Je to místy takové naivní, ale ve většině případů jsem to brala jako velmi zajímavý cestopis / životopis.
Části z džungle jsou velmi podrobně popsané, ale přechod Sabiny do západní civilizace a život v západní civilizaci je už velmi stručný.
Knížka je velmi čtivá a pro mnohé velmi zajímavá, ne každý se do džungle podívá, natož aby tam žil .
Je to pro mne zajímavé čtení.
Na tuto knihu jsem narazila náhodou a i když jsem v minulosti četla několik knih o KLDR, tak si troufám říct, že jsem celkem v obraze a tak mi knihy jako: "Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR" od Niny Špitálníkové, už nestačí, protože "plují hrozně po povrchu" a vlastně se z této knihy nic nedovím.
Tím jsem chtěla říct, že tato kniha: Milovaný vůdce je skvělá, dozvěděla jsem se zase dost nového, zajímavého a i příběh útěku byl dramatický.
Někdy jsem se trochu ztrácela, když hlavní hrdina vysvětloval "pavouky " jak fungují některé složky vlády, to jsem se musela zastavit a trochu si "pavouka" prostudovat, abych se zorientovala.
Ale jinak je podle mne knížka skvělá, čtenář se zde hodně dozví a také je to z jiného "soudku" než jako od: turisty v KLDR; utečence z pracovního tábora; utečence z nižší třídy nebo "odborníka na KLDR", který v KLDR nikdy nebyl.
Knížka je velmi zajímavá a ke konci má spád a čte se svižně.
Čte se to velmi svižně a má to spád.
Až se mi nechce věřit, že by v armádě byli až takoví amatéři a když už se jim stane takový únik, že jim to ani nestojí za vyšetřování? Respektive, dělají vše proto, aby tomu provalení průseru zabránili?
Každopádně, když si člověk představí, jaké mohli být důsledky, z toho člověku až mrazí.
Docela by mne zajímalo, jestli se od té doby od ukončení vyšetřování tohoto případu něco nového objevilo.
Hrozně mě mrzí mé hodnocení, ale to fakt nešlo.
Ke všemu to naprosto nechápu. Protože když jsem četla: Muž jménem Ove, tak to byla pecka, prostě fantastická knížka, od stejného autora jsem si sehnala ještě Tady byla Britt-Marie = slabší, ale pořád dobré.
Ale s knížkou Medvedín jsem prostě bojovala od začátku, snažila se, ale nešlo to. Byla to hrooozna nuda. Přes 100 stránek... než se dostanete přes dva dny k prvnímu zápasu... To je tak u Jiráska kdy svatý Václav jede na koni snad 4 stránky...
Příběh byl nudný, neslaný, nemastný.
A když jsem se konečně doplahočila k oslavě ve vile u Kevina a Kevin tam znásilnil Mayu, tak už jsem to vzdala. Jak předvídatelné to bylo a nuuuudna.
Knížek, které bych dočetla takhle daleko a byly nedobré, je málo. Mrzí mě, že jsem knížku nedočetla,ale to opravdu pro mne bylo přemáhání a ztráta času.
A strašně, ale opravdu hrozně mě rozčilovalo,jak se tam několikrát objevilo (parafrázuji): " To kdyby Maya věděla, nikdyby z té postele v ten den nevstala" ; To kdyby věděla maminka May, nikdy by ji nepustila; Kdyby věděla Maya jak jí to změní život, nikdy by do toho domu nevkročila...
Mrzí mě to, ale tahle knížka je pro mne prostě hrozná, ale je naprosto v pořádku, že se líbí jiným... Však jsme taky každý jiný :-D .
Překvapilo mne, jak je knížečka malinká. Než jsem si knížku sehnala, myslela jsem, že si počtu...
Spíš je to knížečka o pár stránkách s krásnými ilustracemi na zamyšlení.
Je obdivuhodné, co ten pán v letech dokázal.
Co mne hrozně mrzí je, že knížku máte přečtenou doslova za 10 minut...
Ale zase o ní člověk může přemýšlet dlouhé hodiny... :-)
Knížka u nás v knihovně ležela už léta a protože postupně pročesávám knihovnu, konečně se na ní dostalo.
Je to skvělá "záchodová literatura". Od mala jsem vyrůstala na rozhlase a dobrá jitra si vychutnávala jako příjemné probuzení do dalšího dne.
Proto pro mne bylo krásné si kratičké vyprávění dobrých jiter připomenout a přečíst.
Je to krásné romantické toulání dobou, která už není.
Myslím, že knížka bude krásná i za pár let :-) .
Tak tohle je už druhá knížka pro mne od tohoto autora. První jsem četla Muž jménem Ove (perfektní knížka).
Tato je taky skvělé počtení, ale za ten konec utahaný jak kšandy, dám jenom čtyři hvězdičky. Kousek po tom fotbalovém zápase to bylo natahované a natahované. Ale to je jen drobnost a Ove je prostě lepší.
Ale jinak je knížka velmi příjemná a příběh je moc zajímavě udělaný.
Takže jsem spokojená s četbou v plné míře.
Příběh je to smutný a plný bolesti...
Ale mám z té knížky hrozný zmatek.
Příběh se mi líbil, ale hlavní hrdinka, nevím proč mne v jednom kuse rozčilovala svojí omezeností. Působila na mne jako Jájínek.
Všechno ostatní, líčení přírody i ostatní postavy byly fajn, ale hlavní hrdinka mne prostě narušovala tu příjemnou atmosféru knížky.