Vojslava komentáře u knih
Dlouho už jsem se takhle nepobavila - jednak díky těm rozkošným detailům vysokoškolského života, které se ani v jiných systémech a časech příliš nemění, a jednak tím opravdovým Hostováním s velkým písmenem - a závěrem, který dělá knize naprostou čest svým stylem. Jak je možné, že jsem se s tímhle titulem tak dlouho míjela?
Nejlepší charakteristikou posledního dílu je pro mne "kniha ztrát bez nálezů". Postavy jedna po druhé, většinou neslavně, mizí ze scény, všechno směruje k jasnému konci a ani příchody nových postav, které by měly nést budoucnost, ji nevyřeší. Úzkost a dokazování vlastní ceny jsou stálými průvodci a hledání pevného bodu ústředním tématem. Nejvíce mne trochu ale děsilo, kolik z každé hrdinky mám pod kůží, jednou víc jako jedna, někdy druhá... Každopádně je celá tetralogie aspirantem na místo v mé knihovně a na návrat k četbě.
Tak u tohoto dílu jsem jen tiše skřípala zuby, jak se nechávají nejen hlavní hrdinky vláčet defektními emocemi, jak vzájemné "nemluvení" deptá a likviduje vztahy, jak se "slova neříkají, aby nezměnila skutečnost", jedním slovem nepochopení. A čtvrť panuje nade vším, své odchovance nepustí, i kdyby se od ní odtrhli sebevíc. Velmi jsem rozuměla Eleně, její traumata hodné holky, která něčeho dosáhla, a přesto má pocit, že všechno, co má, je jeden velký omyl... prostě nezbývá nic jiného než se pustit do posledního dílu.
Příběh, kterým se člověk hodně učí - v tom naprosto souhlasím s autorkou, která tuto myšlenku napsala v doslovu. Jasně jsem si při četbě uvědomila, že žádná maličkost není tak malá, aby nezapříčinila něco opravdu velkého, a zároveň že to, co se tváří jako zásadní a velké, může být vlastně velmi malicherné. A příběh sám je strhující, dojemný a vedoucí k zamyšlení nad vlastními postoji. Ano, může zarezonovat i se čtenářem, který v popisované realitě přímo nežije, a přesto ji denně v jiných rovinách potkává. K četbě doporučeno, třeba knihu za pár let vezmu do ruky znova.
Jedenáctý díl mne mne mile překvapil kompaktností, spádem, no a samozřejmě vášnivou žízní, kterou zažívá snad každá postava až na ty nejokrajovější. Každopádně jsem si tenhle opravdový krvák náramně užila!
Velmi příjemný, klasicky vystavěný detektivní příběh, kde neteče vodopád krve a mrtvoly nepočítáme na tucty. Dá se u něj přemýšlet a hledat jméno vraha... no a navíc hlavní hrdina! Detektivů závislých na kofeinu jsem v knihách potkala dost, ale ještě žádného se zálibou v tučňácích! Rozhodně jdu do dalších dílů!
Tak tahle knížka mne vyloženě dostala a považuji ji za jeden z osobních objevů roku. Vyvážená kompozice beletrie a duchovní nauky, okořeněno velmi půvabným a výstižným humorem z knížky dělá opravdu četbu s požitkem a přidanou hodnotou. Jen doufám, že to není autorovo poslední dílo!
Detektivka, ze které mrazí ani ne tak kvůli mlhám, ale kvůli té čisté linearitě a neúprosnosti nalinkovaného osudu, který se jen tak vyloupne mezi několika obyvateli skoro opuštěného ostrova... Nečekaný závěr už to jen korunuje. Těším se na další autorovu knihu...
Stejně strhující jako Žítkovské bohyně... ale tak naprosto jiné. Odhlédnuto od fantasticky zpracovaných reálií a zachycení té neustále zapírané části historie (a taková byla a ještě občas je na mnoha místech naší země) tu je i strhující a dusný příběh o zničených životech. A je to mnohovrstevné - o nenávisti a jejím překonání, o splynutí a odlišnosti, o zapomínání a udržování paměti - a taky o tom, kdo píše dějiny. A všechny strany mají svou pravdu a v každém postoji jí kus je...
Kniha mne naprosto uchvátila - víc jsem se dokázala vžít do částí, jež byly charakterizovány knihami, které jsem četla, a fascinovalo mne, jak se skutečně interpretačně mohou "sběhnout" literární díla a lidské osudy. Byl to pro mne další impulz, abych se zamýšlela nad interpretacemi literárních děl - ale jinak se kniha i dobře četla a zklamáni nebudou ani ti, kteří se chtějí dozvědět něco o Íránu té doby.
Kdyby se dalo dát hvězdiček šest, bylo by to tu... Ten příběh o příbězích, identitách a jejich hledání a o zklamání, které po objevení identity zákonně přichází, by si toto hodnocení naprosto zasloužil. I za některé formulace, kdy Ilana, volně parafrázuji, nevidí, ke komu nebo čemu se modlit, ale vnímá to stejně jako moře a vítr... Myslím, že se ke knize ještě vrátím.
Robinsonku jsem jako malá měla dost ráda - jak se vypořádat se zdánlivě neřešitelným a přitom se vlastně nenechat okrást o dětství. Naštěstí i dobrého konce se čtenář dočkal...
Vtipná a zajímavá mozaika z autorčina života, taková lahodná jednohubka na víkend. Skoro všem, kdo se v textu i jen mihnou, je věnována vzpomínka, historka, charakteristika... a z toho všeho můžeme vidět, jak drahá tahle místa autorce byla. Bylo to trochu dojemné a hodně zábavné čtení, vlastně bych se někdy do těch míst podívala... ale asi se nezadaří. Takže si nechám o rozkvetlých stepích a pahorcích plných historických pokladů nechám jenom zdát.
Příběh, od kterého se špatně utíká; jednak rozvíjení tématu, které na prvních stránkách vypadalo ach! tak primitivně, ale překvapilo: kladla jsem si často otázku, CO je vlastně hlavním autorčiným záměrem? S čím se to vypořádává a jak to, že jí záměr tak skvěle funguje? Možná i proto, jak překvapivě odkrývá jednotlivé vrstvy své příběhové reality způsobem, který připomíná velmi dlouhý a velmi ostrý nůž... A když celou historii dovede k - asi - šťastnému konci, utne závěr jako sekerou a zůstane víc otázek na vyústění celého příběhu než odpovědí. A teprve pak jsem pochopila, co autorka myslela tím názvem. Každopádně je to kniha, kterou si dopřeju časem ještě jednou.
Knížka mi hodně stylem i zpracováním připomněla předchozí Čajovou dívku, ale měla něco navíc. Stejně zajímavý byl náhled zase do jiné oblasti (znala jsem ji jen jako položku z křížovek, a to ještě jen jako "japonskou potápěčku", o nichž byla zmínka v doslovu), ale přidaná tematická hodnota bylo téma ne-odpuštění, ne-zapomínání, které dávají textu náboj až do konce. A pointa jen na jednom jediném řádku... Každopádně četba zajímavá, plynulá, opět poctivě zpracovaná co do informací - moje celkem oblíbená kategorie "příběh s přidanou hodnotou".
Autor zhuštěný na maximum, chtělo by se mi říct. I kdybych knihu dostala do ruky bez titulní strany, bylo by ho možné rozeznat... a tak jsem dostala, co jsem očekávala. Téma - titul knihy prolínalo každým slovem; nevěděli hlavní postavy, jejich okolí, nevěděly země, nevěděl Odysseus... a všechno vedlo k relativní sebereflexi, jak se stavět k tolika otázkám, které každému z nás život předhazuje. Co jednou nebudeme vědět a co nebudeme chtít vědět? A zajímají nás odpovědi? V této vrstvě víc otazníků než teček... Ale autorovu záměru nejspíš rozumím. Nejste-li připraveni na tázání, nečtěte. Není to příběh o spočinutí a odreagování...
Od začátku absolutní pocit, že takhle jsem autora ještě nikdy nepotkala. Kdyby se mělo těch čtyři sta stran převést na plátno, byla by z toho válečná akce, banální love story nebo nic. Takhle to ale bylo postupné rozkrývání, dusno umocněné omezeným místem a časem, úzkost z existence na zemi i na věčnosti, a hlavně otázka: je Jan Angelos tím, kým jsem si od začátku myslela? Byl, to mne ani nepřekvapilo. Ani závěr nepřekvapil, všichni jsme ho od první strany čekali. Jen způsob, jak se k němu dobereme, byl strhující, v každé rovině vášnivý a bolestivý, a proto mne možná ta knížka tolik překvapila...
Protentokrát četba ještě plynulejší, atmosféra příběhu houstne a promyšlené vypouštění informací o postavách, které známe od prvního dílu, velmi oceňuji. Snad nejvíc mne "braly" ty krátké pasáže, kdy některé postavy ze svých postojů střízlivějí, některé jsou samy ze sebe zděšené, některé bezmocné... A musím říct, že z návratu toho, o kom jsem si myslela stejně jako Gereon, že už ho neuvidím, jsem byla vyděšená stejně jako on! Takže další díl je naprostou nezbytností...
Typické autorčiny obrysy příběhu v tak netypickém prostředí... ale ano, ano, může být. Skoro by venkovské egyptské sídlo mohlo být venkovským anglickým sídlem, tolik se případ podobně rozvíjí, a ačkoliv tu není jediný geniální detektiv, přesto lze celkem dobře pátrat se všemi postavami po vrahovi. A oceňuji přiměřený důraz na psychologické pohnutky hrdinů... a nakonec i ten závěr, tomuhle řešení jsem fandila!
Na tenhle rozhovor jsem se moc těšila - neuvěřitelně potěšil a samozřejmě nepřekvapil, ale to je dáno tím, že oba protagonisty mám tu čest a potěšení osobně znát. Ale i tak... těmi souhrnnými úhly pohledu a přímočarostí, kterou jsem čekala... prostě zásah na komoru. Tohle je knížka, která z mé knihovničky a možná i nočního stolku zvlášť teď nezmizí.