Vojslava
komentáře u knih

Se zájmem jsem si přečetla uvedenou řadu osobních svědectví - koneckonců jsem tuhle seminárku před mnoha lety psala taky. Má potenciál být inspirací, potvrzením, náhledem z jiného úhlu... zkrátka zajímavou drobností pro ty, kdo podobnou reflexi potřebují nebo zkrátka jenom "Něco / Někoho" hledají... Jen to provedení - jak mně se špatně čte na křídovém papíře! :-)


Soubor přednášek a článků má velký potenciál u čtenářů, kteří autorovo dílo nijak podrobně neznají; nicméně i já jsem z textů pár zrnek vytěžila. Nejvíc mi asi dala závěrečná kapitola o Etty Hillesum, mé oblíbenkyni - z tohoto úhlu pohledu jsem se nad její cestou nikdy nezamýšlela. Jako celek doporučeníhodné, jistě si v knize mnozí najdou mnohé.


Opakování matka moudrosti, takže spoustu informací má čtenář z minulé série i předešlého dílu a jde je celkem rychle přeskočit; autor si u mne zachránil reputaci tím, že v doslovu přiznal, že fakticky nepíše detektivku - takže jako "příběh o tom, jak vznikl jeden archeologický nález" knížku beru, vyprávěcí linka adekvátní. Ale ten neustále se zjednodušující styl, ten mne tahá za uši, leccos by nám u naší paní učitelky češtinářky na základní škole neprošlo už v sedmé třídě... ale dobře. Na odpočinek dobrý a s dalším dílem uvidíme...


Pro tohoto sympatického mladého muže, už brzo svatořečeného, mám poměrně slabost, vždycky mi byl sympatický, takže jsem vzala do ruky životopis, který jsem ještě nečetla. Bohužel přesně odpovídá tomu, jak je spousta katolických spisovatelů přesvědčena, že se má psát životopis světce - tím pádem nám z plnokrevného, hluboce v Kristu zakořeněného mladíka, který byl zároveň naprosto vrostlý do své doby a jejích problémů, které se snažil na sto procent dle svých možností řešit, zůstala poměrně papírová figura, u které je hlavně zmiňována zbožnost a láska k chudým. Škoda, že autor nevyužil víc charakteristiku, kterou mu přiřkl papež Jan Pavel II. "muž osmi blahoslavenství" - asi by byl tak nějak biblicky životnější a přitažlivější. Opravdu nevím, jestli tenhle životopis ještě dneska někoho mladého osloví...


Plynulé, celkem pohodlné čtení, jak bylo zmíněno níže, méně zamotané a trochu pravděpodobnější, škoda ztracených motivů a občasných nelogičností, ale to je u autora v posledních letech trochu standard. Do dopravních prostředků přiměřená zábava, některé pasáže mne i docela pobavily.


Největším bonusem knihy je seznámení s osobností asi první skutečné ženské dirigentky, nicméně ačkoliv se odehrává v poměrně svižném tempu, působila na mne trochu rozmělněně (škoda některých odložených motivů, rodinného původu třeba) a bez většího vhledu do světa hudby. Možná by bylo možné pochopit Antonii spíš z jejího vztahu ke skladbám než k mužům (i když i to bylo zajímavé, i když trochu sladké). Není to ale ztracený čas, četba to byla slušná.


Působivé vyprávění životního osudu osobnosti, o které jsem toho věděla jen velmi, velmi málo - a už proto stála pěkná klidná četba za to. Ale těch redaktorských chyb a překlepů! Tahle horká jehla pěkné knize opravdu neslušela, i když na kvalitě příběhu samotnému příliš neubrala.


Pokračování série z přelomu 50. a 60. let - kavárna běží, rodinné vztahy se zaplétají, povolují, a přesto utužují, zkrátka příjemné čtení na volné chvíle. Vždycky se objevila chuť na kávu a nějaký dobrý dort... :-) A pokud bude další pokračování, ráda se projdu Wiesbadenem zase.


Hezká svižná četba díky tomu, že první část mám před sebou nedávno; dostala jsem, co jsem očekávala, nicméně takhle posledními deseti stránkami šponovat čtenáře na třetí díl! Teď budu hrozně dlouho zvědavá na to, jak se zvlášť s některými osudy autorka dál vypořádá, protože takhle to vypadá na pár nutných zázraků. Nicméně ponechávám v sadě rozečtených sérií, tohle chci dočíst.


Na to, že jsem vlastně čekala spíš trochu povrchní historický román s nepříliš zajímavou zápletkou, zato v nezvyklém prostředí, mne titul docela překvapil. Ani jedné hrdince jsem tedy jejich osud nezáviděla, být sama mezi takovými mlýnskými kameny, opravdu nevím, jak adekvátní by byly moje reakce. Ale možná dvě z hrdinek překonaly jen to, co mohly, a to je vlastně maximum... a ta třetí vyhrála. Není to kniha, kterou si budu pamatovat navěky, ale zaujala. Nicméně souhlasím, chyby v textu byly hrozné, škoda nevalné redakce!


Silné svědectví právě tím, že je aktuální, nepříliš vzdálené v čase - a o to cennější, že si můžeme uvědomit, že Ježíš a s ním celé nebe přichází i v těchto časech, kde tomu mnozí už nevěří nebo věřit přestávají. Malý David může být pro leckoho velkým svědkem, ne proto, co dokázal, ale proto, jaký byl - prostě a zkrátka jen byl. Malou ztrátu v hodnocení způsobují jen závěrečná shrnutí, mohla by být precizovanější, působila na mne oproti celému Davidovu příběhu právě jen jako jakési "zbožno" bez té šťávy, kterou se vyznačovaly předchozí stránky. Ale jinak absolutně nelituji těch pár večerů, které jsem knize po chvilkách věnovala!


Nejspíš jsem sama pro sebe čekala od knihy trochu víc - možná rozhovory, možná víc příběhů... ale uznávám, že pro první seznámení a jistou ochutnávku tématu je to publikace hodně dobrá. Fotky působivé a jistou gradaci celku přiznávám a velmi oceňuju. Určitě je dobrý i slovníček (zvlášť pro laickou veřejnost), byť i ten může být paradoxně vlastně občas vzhledem k nutné terminologii občas nevypovídající. Ale skvělé, že kniha vyšla, díky za důstojnou úpravu, a hlavně ať si ji přečte spousta čtenářů, aby se seznámili s kusem české historie, na kterou není proč být hrdý...


Válečný díl autorka hnala možná až moc rychle, ale chápu, že postihnout tolik postav na tolika různých místech světa znamená nutně ubrat na plynulosti a časové posloupnosti. Ale bavilo mne to, a jsem zvědavá, jestli si autorka opravdu nechala otevřená vrátka k nějakému pokračování. Nenechala bych si je nejspíš ujít, spousta postav by i po válce mohla mít hodně zajímavý osud.


Přála jsem si novou knihu o své biřmovací patronce k Vánocům, dostala - a díky ní to byly Vánoce ještě o kousek hezčí. Kdyby kniha zahrnovala jen vlastní autorův text kapitol, hodnotila bych asi lepším průměrem, ale mozaika kapitol, osobních dopisů, poezie a mých vlastních úvah z celku udělala dílo, které přesahuje reflexi života a myšlení světce. K Terezce, poetce, dítěti a zralé ženě se tenhle styl náramně hodil. A závěrečná kapitola... ne, ta patří v kontextu Terezce, mně a tomu, o kom je v ní psáno. Povzbudila mne. Jsem ráda, že jsem se mohla zase nechat zasypat pár lístky...


Tak další detektivka pana Vondrušky, kde jsem měla trochu problém s motivací to dočíst. Nejenže poněkud složitě zapletené, ale ještě takové vlažné a nijaké. Nedalo se nikomu fandit, ani nikdo nebyl vyloženě zločinecký... prostě za víkend jsem knížku zvládla, ale do úterka na ni zapomenu, vsadím se...


Zařadila jsem titul kvůli Čtenářské výzvě (viděla jsem dřív film) a ocitla jsem se v raritní situaci, kdy se mi líbí víc film než kniha - samozřejmě továrna evidentně vyžaduje vizuál a ten se tvůrcům filmu vysoce vyvedl, takže oproti tomu se kniha zdá celkem fádní a rychlá. A navíc: linka "rodina pana Wonky", která se ve filmu objeví, dává celému příběhu ještě další vrstvu, která mi přišla asi důležitější než celá úžasná továrna. Dobrý, ale vracet se ke knížce nebudu (možná na rozdíl od filmu) :-)


Jak moc nás vězní to, co vidíme... tahle série mi díl od dílu položí nějakou zajímavou otázku, aniž by mne vlastně moc zajímalo řešení zločinů (i když samozřejmě taky). Pořád je to zajímavá a podnětná četba, i když uznávám, že záleží na očekávání čtenáře. Vnitřní introspekce je pořád razantnější a minimalističtější - syrová realita, která Malin dohání. A tak mne napadá... bude ještě vůbec další díl?


Ačkoli je text primárně historický pramen, je to krásné počtení - a kdyby nepopisovalo věci a události tak zásadní (a vlastně i hodně podněcující) - řekla bych, že místy i zábavné a velmi mapující lidskost prvních bratří. Byla to krásná četba během vánočních svátků, a jsem ráda, že knížku mám a můžu se k ní vracet.


Příjemné vánočně-dovolenkové čtení; na prvních třiceti stránkách jsem si nebyla úplně jistá, jestli chci pokračovat (překlad mi připadal hodně neobratný), ale poté se text "rozjel" a zaujal přesně pozici rodinné ságy, kde víme, co se zhruba dá očekávat (a kolegové, kteří připomínali Panství Downton, měli svatou pravdu). Nicméně... při veškeré typizaci jsou hrdinové celkem sympatičtí, takže se budu chtít asi dozvědět, jak to s nimi dopadlo (a jestli se potvrdí moje tipy).


Trochu namátková volba čtení, ale vůbec nelituju. Opravdu temnota v zimních lesích, hrdinka, která mne bavila a kterou jsem se ani náznakem nesnažila litovat, její protihráč, který vlastně protihráčem nebyl a komisař s náznakem potenciálu skvělého spolupracovníka. A děti, princip a hybatelé dění, oblíbila jsem si je všechny. Až trochu srovnám v hlavě vyprávěcí autorčiny postupy (a zaujaly mne, to ano), nejspíš sáhnu po dalším dílu.
