Vojslava komentáře u knih
Na každém dílu mne baví fakt, že neskutečně krátký čas na vyřešení případu subjektivně plyne tak volně... Tentokrát "zpomalovaly" dojem barvy a vůně... tolik odstínů modré bych chtěla vidět a mořskou mlhu taky... Případ svým řešením docela překvapil, byť se dalo odhadnout; který čtenář by první oběť s chutí vlastnoručně nezabil! :-) Jsem zvědavá, jestli se dočkáme ještě dalšího dílu, komisař dosáhl hodnocení 3+, má ještě co zlepšovat, takže možná...???
Postupně čtená (velmi hutná) studie, kterou jsem potřebovala k vlastní přednášce, a když jsem vytěžila, co jsem potřebovala, pomalu jsem se jí probírala ke konci. Začátek pro mne užitečně informativní (pramenná část), druhá část inspirativní k dalšímu promyšlení (spekulativní část). Ale autor to taky tak zamýšlel, tedy díky za českou verzi jeho disertace.
Čtyři hvězdičky za přiměřeně přehledný a logický příběh, který ale nepostrádá určitou jiskru slušné detektivky. Určitě jsem si tenhle titul užila víc než pokus s "vinařskou sérií" téže autorky, a ačkoliv některé postavy a situace jsou černobílé až běda, přesto celek nepostrádá soudržnost a pointu. A vlastně i dobrý konec čtenář tak často poslední dobou v detektivkách nepotkával, takže i tomu patří pochvala...
Trochu s úsměvem bych polemizovala s podtitulem: ani Kápézetka - tohle není poslední záchrana, ale možná první, a nemusí být nutně pro uspěchané, když je vhodné se k ní vracet. Jak bych to jen popsala? Možná takový trochu RVP, ukazující směr a cíle, a to nejspíš taky autor chtěl. Každopádně nebylo asi marné si jako příručku opsat osnovu knihy a čas od času se k ní vrátit; a poslední hvězdu si autor vydělal neodolatelným stylem (a díky i za dobrý překlad); a nejvyšší čas osedlat si svého osobního draka!
Stručný příběh mne zase až tolik neuchvátil, ale to spíš jen proto, že nevelký rozsah nedovoloval detaily, které mne tolik baví v jiných autorových titulech. Jinak mne samozřejmě hrdinové baví pořád stejně, toto staré vydání mne navíc potěšilo stylizovanými autorovými ilustracemi - už dlouho jsem neměla knížku s obrázky! Každopádně pro momentální žhavý víkend ideální čtení do stínu...
Pomalu doplňuji celou sadu, a tak jsem sáhla po poslední novince, i když jsem měla pocit, že bych možná potřebovala trochu i ten předchozí příběh. Všechna čest, ten malý ráj se topil v krvi rychleji, než bych čekala, a některé postavy bych nejradši prohodila skleněnou výplní, kdyby něco takového tehdy existovalo. Ale Fidelma si poradila opět brilantně (a v tomto případě bylo té právničiny i na mne docela dost) - takže budu muset asi velmi rychle sáhnout po dalším dílu.
Stručná fundovaná studie; prakticky ji ale mám jen jako úvod k dalším autorovým monografiím, které se zdají být rozsáhlejší a rozpracovanější. Nicméně pro rychlý přehled ideální a pro zjištění další literatury k tématu skvělý zdroj.
Tahle knížka ke mně přišla hodně zajímavou cestou: upozornil mne na ni můj hodně dobrý kamarád, pak jsme ji při společných projektech používali pro vzájemné povzbuzování a podporu - občas i vyjádření něčeho, co úplně nešlo zformulovat (zuřivě jsme hledali na internetu různé ukázky a vždycky jsme našli, co jsme potřebovali); nakonec jsem usoudila, že knížku kvůli textům i obrázkům nutně potřebuju, a tak jsem si ji nadělila k narozeninám, přistála mi na nočním stolku a asi tam ještě chvíli zůstane. :-)
Co bych ke knize tak řekla? Prostě detektivka, přečtená poměrně rychle, protože zápletku bylo možno rychle odhalit, dvojčata se používat nemají :-) a historických příběhů s detektivní zápletkou jsem četla víc a poutavějších (včetně z prostředí starověkého Egypta). Možná zajímavosti ubíral poměrně fádní překlad a holá linie příběhů bez hlubšího prokreslení byť i jediné postavy. Uvidím, jestli mne časem série zláká dál.
Zcela jsem souhlasila s autorovou předmluvou a odůvodněním, proč má rád povídky. Já taky, a tuhle sbírku jsem si velmi užila (koneckonců jako celý Öland). Zábava, romantika, pocit existenciálního naplnění, napětí i mrazivý thriller - všechno jsem našla, navíc ve velmi pěkném a čtivém překladu. Autor mne zkrátka uspokojil, už dlouho jsem tak pěkný povídkový výběr nečetla. Ideální rychlá příběhová bonboniéra na letní dny!
Na první zalistování se mi knížka nezdála špatná, ale v mých očích ji hodně zabila autorova záliba v historii vojenství a strategii. Příběh se zdá být budován jen kvůli tomu, aby bylo kam posouvat kohorty a legie, a popisy bitev a střetů v druhé polovině byly úmorně jednotvárné. V zásadě jsem se v pohybech vojsk přestala orientovat kolem strany 100 a nevylepšilo se to až do finále. Tuším, že tohle moje srdcovka nebude a zatím se těmhle legiím vyhnu...
Příběh, od kterého se špatně utíká; jednak rozvíjení tématu, které na prvních stránkách vypadalo ach! tak primitivně, ale překvapilo: kladla jsem si často otázku, CO je vlastně hlavním autorčiným záměrem? S čím se to vypořádává a jak to, že jí záměr tak skvěle funguje? Možná i proto, jak překvapivě odkrývá jednotlivé vrstvy své příběhové reality způsobem, který připomíná velmi dlouhý a velmi ostrý nůž... A když celou historii dovede k - asi - šťastnému konci, utne závěr jako sekerou a zůstane víc otázek na vyústění celého příběhu než odpovědí. A teprve pak jsem pochopila, co autorka myslela tím názvem. Každopádně je to kniha, kterou si dopřeju časem ještě jednou.
Konečně jsem viděla před sebou ve slovech zhmotnělé intuice, které mne provázejí už zhruba třicet pět let, kdy jsem poprvé objevila Středozemi. Fundovaná studie, u níž je vidět, jak dobře její autor stezkami Pána prstenů chodí; jako kdyby se s tvůrcem tohoto světa osobně znal. A text mi neposloužil jenom tématem: uvědomila jsem si, proč některé příběhy mluví a některé ne, proč mám sama potřebu je psát a proč mi také utvářejí určité úhly pohledu na existenci samotnou. Možná teď začne další období, kdy knihy začnou mluvit jiným jazykem. Uvidím. Třeba si uvědomím líp a jinak Příběh, do kterého patřím a který sama vyprávím.
Moc mne potěšilo další pokračování oblíbené série, i když probírání se minulostí bylo tentokrát bolestivé asi pro všechny postavy. Poklidné tempo diktuje opět o něco starší Gerlof, a tentokrát z prolínání několika příběhů, které se nakonec posplétají do velmi studeného provázku, leze krajně osobní příběh táhnoucí se celá desetiletí. Kdo z nás by něco takového chtěl nosit celý život v hlavě - a pak být donucen rozkrýt takovou hrůzu? Každopádně jsem si další návštěvu na Ölandu užila.
Pět hvězdiček je zcela zasloužených; ovšem pocit z toho nemám uchvácený, spíš bych řekla... prostoupený. Spousta myšlenek ve mně tak trochu intuitivně rezonovala, část byla překvapením z nezvyklých úhlů pohledu, ale v zásadě všechny mi trochu něco poodkryly - takže mi tahle relativně nevelká knížka docela trvala. A některé suše britské hlášky, prostě ano, bez těch by to nebylo ono. Vezměte si to, čtěte to, klidně na části, inspirace textem asi přijde...
Čtyři hvězdy jsou jen tak tak dotažené - velmi rychle jsem se po dlouhé pauze do série vpravila, rozpomněla se na postavy, jejich charakteristiky i rodinné vztahy, u některých hlášek jsem se opravdu upřímně zasmála, ale stejně mne ten příběh nijak nevzal, nelákalo mne ho brát do ruky ve volných chvílích... nakonec jsem vlastně asi ani nepobrala ty dvě paralelní pátrací linky a celou pointu (byť je vystavěná tak, že stejně po pokračování časem sáhnu). Asi jsem se netrefila osobním vyladěním, nicméně stále mohu doporučit jako skutečně pěknou odpočinkovou četbu.
Příběh s obligátními dvěma časovými rovinami a jejich prolínáním; autorka se co do počtu postav a jejich vzájemných vztahů rozmáchla opravdu široce, ale srozumitelně a nepříliš komplikovaně. V druhé části jsem si říkala, že tu máme takové svého druhu Quo vadis, ale čistě jen kvůli času, místu a okolnostem :-) Závěr vyřešen a žádná postava neopominuta, i když tedy vzájemné porady všech jasnovidců napříč časem na posledních stránkách za účelem řešení celé zamotané situace byly až moc časté, jakpak by si autorka poradila bez nich? Celkově ale pohodlná četba na volné odpočinkové chvíle, až budu někdy nemocná, bude knížka možná adeptem na druhé čtení.
Konečně dočten vytoužený dárek z minulých Vánoc: a docela bych chtěla, aby četba byla ještě přede mnou. Obvyklý šarmantní a zároveň vysoce britský autorův styl tentokrát popisuje tak klíčovou otázku (aspoň z mého úhlu pohledu je text právě o ní, i když sám autor by se mnou možná nesouhlasil), jak být opravdu živí? A jak zároveň ukázat, kdo v nás tenhle "život živí", abychom byli věrohodní? A jak si tuhle "živost vyživit" a udržet? Mám jako plod četby v kapitolách své jasné favority, spoustu poznámek o knihách a filmech, které chci přečíst a zhlédnout... a chuť být živá. Díky, bratře Timothy...
S anotací, kterou kniha má, je možné očekávat více či méně romantický milostný příběh, takže jsem byla překvapená tím, co čtu. Putování po stopách příběhu, který vyvstává ze základů dvou reálných středověkých listin, to je způsob odkrývání historie, který mi velmi konvenuje (taky jsem ráda rozkrývala příběhy, které mi vyprávěly archiválie, a zažila jsem i pocit "tady se dotýkám prostoru, který zažil TEN příběh"). Přitom se autor nevyhýbá i osobní reflexi a dojmům natolik, že se jeho svět a ten, který hledá, pomalu prolíná, i když jsou oba pořád rozpoznatelné. Křesťanská Evropa této doby z příběhu nevychází s čistým štítem... a dívat se na historii z druhé strany určitě neuškodí. Za mne dobré a zajímavé počtení.
Přívětivé a nízkoprahové úvahy, jak se jako křesťané pohybovat na sítích a nejen to. Pro mne osobně sice nic převratného, ale autor odvedl výbornou práci (doufám, že ho budu mít příležitost brzy osobně pochválit) a umím si představit velkou cílovou skupinu čtenářů, která v textu najde fundované odpovědi na své (možná trochu) tápavé kroky v tomto prostředí. A partie Osvědčených tipů je dost podnětná!