vvikingg
komentáře u knih

Sjednocení Německa 3. října 1990, rozpad SSSR 26. prosince 1991, rozdělení Československa 31. prosince 1992 a další změny v bývalém socialistickém bloku, bouřlivá doba.


Gorbačevova ,, perestrojka,, v SSSR nastartovala demokratické změny v dalších státech a nastal rozpad socialistického bloku. Politické změny v Polsku, Československu, Maďarsku, Rumunsku , NDR.


(SPOILER) Stará kniha po mém dědovi, rád tyhle historické skvosty čtu. Bohumil Stašek strávil celou válku v koncentračních táborech, byl zatčen už v září 1939 , půl roku strávil na Pankráci, později rok v koncentračním táboře Oranienburg, odkud byl převezen do Dachau, kde oslepl na pravé oko a dožil se osvobození v roce 1945. Pokud budu živ, ten z koncentračního tábora nevyjde , prohlásil K.H. Frank. Franka popudilo Staškovo buřičské kázání, v živé paměti měl i jeho projev z roku 1936 v parlamentu, kde Stašek prohlásil, že Československá republika je už dnes jediným a posledním státem na světě ve kterém Němci mají politickou svobodu a zaručená práva. Celá sněmovna tleskala, ale heinleinovští poslanci hlučně odporovali. Staškova činnost neustávala ani v dobách okupace na památné pouti u sv. Vavřinečka na Chodsku se shromáždilo 13. srpna 1939 120 tisíc lidí a klatovské Gestapo mělo pohotovost. V knize jsou zkrácené projevy, kázání, třeba z poutě u svatého Vavřinečka, proslov za zemřelého básníka K.H. Máchu na Vyšehradě, přednášky z českého rozhlasu, kázání Čechům v Dachau. Kniha je doplněna i fotografiemi z kázání. Citace: lidé píši dějepis, ale dějiny, to jest osudy národů diktuje Bůh, kde se nespravedlivě šlapou práva ať jednotlivců nebo národů, tam nemůže býti pokoje. B. Stašek


Velmi zajímavá studie, autor měl možnost prostudovat 1200 knih, fragment osobní Hitlerovi knihovny, která se odhadovala na 17 000 kusů knih. Nedochoval se žádný katalog jeho knih, až na částečný invertář knihovny říšského kancléřství v Berlíně, který je uchovaný v USA v Hooverově ústavu ve Stanfordově universitě. Největší část knih odhadem 10 tisíc odvezla sovětská ,, trofejní brigáda,, do SSSR. Tři tisíce knih objevili Američané v rakouském solném dole v Altausee, zbytek knih je mezi americkými, sovětskými válečnými veterány třeba z Hitlerova bunkru pod kancléřstvím, Berghofu na Obersalzbergu atd. Nejvěrohodnější a nejvýznamější zpráva o Hitlerově knihovně podává kniha Fredericka Oeschschnera z roku 1942 Toto je nepřítel. Uvádí, že 7000 knih bylo vojenského charakteru, knihy fakticky o všech vojenských taženích dějin, almanachy o současné i historické technice, strategie vedené války atd. Zhruba 1500 knih je o architektuře, malířství, sochařství a divadlu. Další část knih tvoří astrologie , okultní vědy, spiritismus. Zhruba 1000 knih je klasická beletrie, třeba komplet Edgar Wallace, Karel May. Značná část knih je věnována výživě a stravě, zajímavá je sbírka knih asi 400 kusů o křesťanském náboženství, téměř vždy katolickém. Výrazně jsou zastoupena filozofická a sociologická díla.V knihovně chybí dramata a básně. Autor se některými knihami, které formovaly Hitlerovu osobnost a touhu po světovládě se zabývá podrobněji. Při sepsání Mein Kampfu, který se měl původně jmenovat Čtyři a půl roku bitvy proti lžím, hlouposti a zbabělosti vycházel z knihy Mezinárodní Žid - Henry Ford a knihy Hanse F.K. Günthera Rasová typologie německého národa. Mein Kampf byl zpočátku propadák a tisk ho nazval politickou sebevraždou, Hitler si v knize vyrovnal účty kde s kým kromě sebe. Mein Kampf se stal i terčem posměchu a byl nazýván Sein Krampf - jeho křeč. V knize je i zajímavá Hitlerova zmínka o Nietzschovi a Schopenhaureovi , cituji : Nietzschem se příliš nezabývám , je to spíše umělec , než filozof, ale vážím si ho jako génia. Schopenhaera jsem četl rád v mládí byl mi filozofickým bohem a čerpal jsem z jeho děl do svých projevů. Nejbližší z filozofů byl Hitlerovi Johannn Gotllieb Fichte, který se svými postoji přiblížil nacionálněsocialistickému hnutí, byl vzdorný, dynamický a sugestivním řečníkem. Velmi zajímavá kniha pro toho, kdo má rád historii, kniha je na konci doplněna i řadou odkazů, odkud autor čerpal.


První seznámení s autorem a velká spokojenost. Zlomky z obrazů, zlovůle, násilí, utrpení co následovalo po osvobození republiky sovětskými vojsky a příprava komunistů k převzetí moci. V knize je pět povídek, které jsou na konci doplněné dobovou fotodokumentací. Byl jsem zatčen 6x , pokaždé pro nic za nic, jen protože moc je ozbrojená a musí být ostražitá. Takto definoval tehdejší dobu doktor Kelin, želivský lékař, bývalí donský kozák.


Kniha osloví starší generaci, která zažila tuto dobu, poslouchala a tíhnula k undergroundu. Velmi dobře napsané i skvělé Vondruškovi postřehy ze života, líbil se mi výrok jeho babičky z Bohušovic v roce 1968, po vstupu sovětských vojsk: Dej si pozor na jazyk za první republiky udávali sokolové, za protektorátu fašouni a teď komunisti :-):-). V knize setkání z Knižákem jeho kapelou Aktuál, maoistickým filozofem Egonem Bondym : Pane Vondruška, ten text má potřebnou razanci, to zní jako by to člověk vytáhnul ze záchodu, mě taky pobavilo a vzpomněl si na tehdejší definici undergroundu kamarádem: Po hudební stránce i textové je to chlívácký a to je to co mě přitahuje a líbí se mi. Samozřejmě v knize zmínka o Magorovi, PPU a jejich členech, Umělá Hmota a další. Docela jsem se u knihy pobavil a jako starší ročník zavzpomínal na mládí,, máničky,,.


V Brně mám dost přátel, o brněnském zpěvákovi Rudy Kovandovi,silákovi Frantovi Kocourkovi už jsem věděl před 30 lety. Kniha není špatná, ale dost povrchní, zmiňuje třeba divadlo Na provázku, kabaret Rozmarýn, ale o brněnské, hudební a rockové scéně ani čárka, přitom skupina Progress Organization ( Barnodaj, Progress 2) hrála jako předkapela amerických Beach Boys v Brně už v roce 1969. Zabývá se spíše svéráznými figurkami tehdejších hospod, pár stránek je věnováno, brněnskému okruhu, veletrhu, Zelnému trhu, tehdejší architektuře, aktivity trampů skautů atd.


Občas u dědy a babičky spí vnoučata, tříletá Michala a Marek, z této knihy mají nejradši předčítání Sněhové královny, a důvod ?, Michala je Gerda, Marek Kai, čteno už X krát. Pohádku znají i animovanou , ale při čtení ani nedutají. Andersonovi pohádky pořád patří ke světové klasice, stále jsou oblíbené jak u dětí, tak dospělých.


V ČSSR začíná normalizace, skepse a nové perspektivy. Pokračuje závod ve vesmírném výzkumu, USA - SSSR. Násilí v Irsku, osvobozenecký boj za samostatnost v Africe, střední Americe, opět válečné konflikty, viz indicko pakistánské války, následné rozdělení Pakistánu, 1979 sovětská invaze do Afganistánu.


Šedesátá léta ve znamení technického pokroku, viz dobývání vesmíru, rasové nepokoje v USA a afrických koloniích. Vyhlášení samostatnosti mnoha států Alžír, Kongo, Togo, Nigérie atd. V Československu ,, Pražské jaro,, a následný srpen 1968, začíná okupace ČSSR, sovětskými vojsky.


Od autora jsem nedávno četl Lsti a klamy II. druhé světové války, tato kniha je psaná v podobném stylu,. Krátké známé, nebo málo známé většinou špionážní příběhy ze západní Evropy a USA. Autor nejde nijak do hloubky, chceme -li se o některých aktérech, tajných akcích dovědět více, musíme sáhnout po odborných, historických zdrojích. Zajímavý je převoz britského zlatého pokladu do Kanady na počátku války, útěky západních letců, důstojníků z pevnosti Colditz, šifrovací přístroj Enigma atd. Novinka pro mě byla plánovaná operace Eclipse (Zatmění), vzdušný výsadek USA a Velké Británie do Berlína. Operace byla plánovaná již v roce 1944, kdyby se zdařil atentát na Hitlera, nebo bude svržena vláda, či dojde v Berlíně k jinému odporu. Informace byli odtajněny v roce 1962, v roce 1963 vyšlo však najevo že Stalin o operaci věděl , díky spolupráci s německým odbojem, proto vydal co nejrychlejší postup na Berlín. Výsadku se měli zúčastnit dvě spojenecké vzdušné divize.


Příběh tří fiktivních postav na konci války, partyzána Nejezchleba, poručíka Mareše z čs. armády generála Svobody a mladíka Tondy , který se zúčastní Pražského povstání a zde zahyne na barikádě. Segmenty osudů tří hlavních postav se navzájem v knize střídají a končí osvobozením Prahy Rusy a ke slovu se hlásí Rudé Gardy. Autor věrně vykreslil tehdejší dobu, nebylo to špatné čtení.


Když jsem se narodil, máma mě pojmenovala po velkým hrdinovi občanské války Nathanu Bedfordu Forrestovi, říkala, že jsme s ním příbuzní. On totiž založil takový spolek Ku - Klux - Klan, oblékali se do hábitů a prostěradel a dělali že jsou bubáci, strašidla nebo tak něco, dokonce i na koně dávali prostěradla a pak na nich jezdili. Každopádně takhle jsem přišel ke svému jménu Forrest Gump, máma říkala, že mé jméno my občas bude připomínat, že všichni občas děláváme věci , který tak úplně nedávají smysl. Tak se díval na první KKK malý Forrest Gump z Alabamy a většina Američanů v době jeho vzniku, KKK byl na Jihu brán jako místní folkor, dětinský rituál se zapáleným křížem, tajemno, ochrana bílých žen a ukřivděných, před propuštěnými otroky. Jak píše autorka k vraždám docházelo ojediněle, spíše se snažili pověrčivé černochy vyděsit, vyhnat z Jihu na Sever. Němý film Zrození národa z roku 1915 je možno shlédnout na You Tube, je o něm zmínka v knize 1001 filmů , které musíte vidět než umřete - Steven Jay Schneider 2012. Černoši, vojáci Unie jsou padouši, unesou bílou dívku a KKK ji osvobodí, samozřejmě dojde i na lynč, film končí happy endem. Číslo oběti lynčování Afroameričanů je daleko větší , než kolik má na svědomí KKK na konci a začátku 20. století, za lynčováním většinou stáli prostí bílí Američané naladění na rasistickou vlnu, díky třeba takovému filmu jak je Zrození národa. Největší rasové nepokoje byly v USA v 60. letech , samozřejmě to byl příliv do tehdejšího KKK největší, doba se uklidnila a stačil nějaký prohřešek velkého Čaroděje KKK, který se dostal do tisku a byl odliv členů, v knize je uvedeno několik příkladů. Autorka se dostala na sraz KKK před 10 lety, když už nebyl tak militantní , spíše měl nábožensko, komerční podobu s nezbytným rasistickým podtextem. V knize jsou rozhovory s jeho řadovými členy, mluvčími, reverendy, dnes prý spíše usilují o smíření v Biblickém pásmu a KKK přebírá v kraji místo Boha. Zajímavé je vzpomínání na časy minulé, kdy si město Harrison sjednalo samo pořádek, s kterými si oficiální strážci zákona nedovedli poradit dva roky. KKK předvedl , že je schopen vyřešit problémy sám, ve městě nežil ani jeden černoch, žádný odborář, ani nikdo jiný kdo by se pokoušel prodávat pokoutně alkohol. Záhy však popularita KKK v Harrisonu začala klesat, z jediného důvodu, klan neměl nic na práci, město bylo dokonalé, tuhle podobu si město zachovalo do dnešní doby,, Klan city. Poutavé čtení, zajímavý pohled na mentalitu některých bílých Američanů, autorka odvedla slušnou práci.


Na autorovu prvotinu výborná kniha. V první části postřehy z Paříže kam přicestoval mladý Orwell jako učitel angličtiny, bohužel práci učitele nesehnal a živil se jako umývač nádobí (plonšér). Postřehy z gastronomie jsou zajímavé, jak číšník nedostane na směnu 2 litry vína zdarma, ukradne 3 litry, mě docela rozesmálo. Práce v ruské restauraci ruských bělogvardějců, emigrantů před bolševiky, do kterého ho zlanařil bývalý ruský důstojník Boris, který vlastnil jen kufr medailí a milostných dopisů byl taky zážitek. Špína, nepořádek, chaos, 17 hodinová pracovní doba. Po těchto zkušenostech se vydává Orwell nazpět do Londýna. Zde práci nesežene, tak přespává většinou v zavšivených ubytovnách armády spásy, nebo chudobincích. V této části popisuje osudy, tuláků, žebráků a praktiky jak vydělat nějakou penci v Londýně a snažit se přežít. Děj knihy se odehrává koncem 20. letech minulého století, v době jsou pořád patrné následky velké hospodářské krize. Za mě pět hvězd , doporučuji.


V tomto díle se dovíme o politických procesech v ČR, první byl vykonstruovaný proces s generálem H. Píkou, následují další M. Horáková, Slánský, proces s kněžími, proces proti junákům a další, souběžně probíhaly procesy i na Slovensku. Studená válka v plném proudu, válka v Koreji, nepokoje proti komunistickému režimu v NDR, Maďarsku v Československu ( 1953 - důsledek měnové reformy)


V tomto díle jsou většinou články o nejvýznamějších událostech druhé světové války a další významné události v těchto letech. 1948 komunistický převrat v ČR, začínají politické procesy a ,,studená válka,,.


V několika desítkách krátkých příběhů, většinou poutavě napsaných nás autor seznámi s válečnými lstmi, kamuflážemi, triky, podvody, které vstoupili do vojenské historie. Dobýt lstí Bělehrad s devíti muži se podařilo Fritz Klingenbergovi z divize SS Das Reich 12. dubna 1941. V Africe nedostala britská armáda kamuflážní nátěr na vojenskou techniku, Britové namíchali několik tun nátěru z cementu, worchestrové omáčky, mouky a velbloudího trusu, čímž popudili Araby, kteří velbloudím trusem topili :-). Podobných příběhů je zde více, kdo má rád vojenskou historii a chce se zároveň i trochu pobavit doporučuji.


Zajímavé a málo známé špionážní akce během 2. světové války žen z americké OSS ( úřad strategických služeb), pod vedením generálmajora W.J. Donovana. Operační radius kromě Evropy zahrnoval Čínu, Indii, Barmu, Cejlon a další země. Ženy působily i v USA , nasazené většinou jako volavky na diplomaty. Celkem kuriózní je přefocení kódovacích knih francouzského námořnictva z trezoru vichystické francouzské ambasády. Díky znalosti kódů proběhla úspěšně operace Torch, vylodění v severní Africe. Jedna kapitola se věnuje českému vládnímu vojsku v Itálii, po přečtení letáků které v češtině mezi vojsko dostalo OSS , dezertovalo kolem 600 Čechů k italským partyzánům. V další kapitole se dozvíme o Marii Gulovičové, která během SNP, spolupracovala s OSS, jako překladatelka, po válce byla vyznamenaná v USA. Knihu napsala žena, bývalá příslušnice OSS, každý detail, zmínku o osobě v knize rozvádí k dalším jménům, drobným příběhům až jste zahlceni jmény a přestáváte se orientovat. Kdyby to bylo lépe literárně zpracováno dal bych pět hvězd.


Skutečný příběh starého aristokratického pruského rodu Puttkamer, dědeček baronky Libusso, Robert von Puttkamer byl pruský ministr. Po porážce Německa, podle Postupimských dohod, připadnulo území Polsku kraj Rumsko, byl přejmenován na Rumbske, starostové obcí, inteligence, bývalí vojáci putovali do táborů, vězení a byli nahrazeny Poláky. Ruští dobyvatelé se chovali po kapitulaci Německa tehdy lépe k Němcům, než nový vládcové Poláci, vzpomíná baronka, která v březnu v neklidné době porodila dceru Claudii. Otce i celou rodinu ušetřili, zachránil ho kladný postoj k válečným zajatcům, kteří pracovali na jeho panství a rozpuštění wolkssturmu, který otec rozpustil a vojáky poslal domů k rodinám. Poláci opláceli německému obyvatelstvu to co praktikovali Němci 5 let v polském Generálním gouvernementu. Otec Jeske byl uvězněn, dcera se rozhodla opustit polské území za podmínky , že se zpět už nevrátí. Podařilo se jí najít zázemí v Německu u pruské šlechty. Díky Rusům dostala propustku ( citace ruského důstojníka:Poláci velmi špatní, Rus vždy pomůže proti Polákům) na polské území a podařilo se jí dostat rodinu i otce z vězení do Německa. Později se znovu vdala (manžel zahynul v posledním měsíci války) , pracovala nejdříve v britské okupační správě, později francouzské jako sekretářka, potom celá rodina emigrovala do Mexika, dcera Claudie žije v USA.


Knihu sepsal advokát, Rastislav Váhala, advokát , který obhajoval H. Píku a přináší ucelený pohled do vykonstruovaného procesu jako osoba, která byla ve styku jak s H. Píkou tak jeho synem Milanem, rovněž s komunistickým prokurátorem K. Vašem , který mi silně připomínal, praktikami, jednáním, hulvátstvím nacistického prokurátora R. Freislera. Setkával se i z B. Reicinem v té době šéf vojenského zpravodajství a agentem NKVD, proslulý ,,výrobou,, falešných důkazů a obvinění. B. Reicin a K. Vaš tyto důkazy vyrobili, cituji K. Vaše , to je jen obvinění na 15 let , důkazy vyrobíme, dodal Reicin. Těžko vzdorovat vykonstruovaným obviněním, když na smrti H. Píky měl zájem K. Gottwald, Z. Fielinger i R. Slánský. H. Píka se provinil tím, že plnil příkazy londýnské vlády E. Beneše. Komunisté už dávno měli na generála zálusk, byl jimi odsouzen jako politický nepřítel. Oprátku kolem krku generála utáhnulo svědectví komunisty Z. Fielingera, který v době Píkova působení v Moskvě během války zastával post čs. velvyslance, ale spíše hájil zájmy Moskvy, H. Píka naopak Londýna. Generál byl popraven v Plzni na Borech oběšením 21. 6. 1949. Zadostučinění je, že podobně skončil B.Reicin, autor falešného, vykonstruovaného obvinění generála , byl popraven v prosinci 1952, osudy lidí bývají někdy takové jaké je jejich konání. Procesem s generálem H. Pikou byl prvním vykonstruovaným procesem a roztočilo se kolo dalších politických procesů, s nepřáteli lidu.
