Wajny komentáře u knih
Druhý díl začíná přesně tam, kde první skončil. Takže vítejte v pekle! Emilii na každém kroku zkouší hříchy - touha, závist, pýcha, hněv....a do toho úžasný Ira, který ji vede za budoucím manželem. Druhý díl se mi líbil více než předchozí, je zde všeho tak nějak víc - akcí, zvratů, tajemství a taky erotiky. Některé zvraty jsou opravdu nečekané a ten konec?! Zase přibylo více otazníků a já se těším na konečné rozuzlení. Doufám, že další díl bude brzy!
Příběh je velmi čtivý, nové prostředí zvládla autorka napsat skvěle (peklo, jednotlivé dvory) a přibylo hodně nových postav. Hlavně seznámení s dalšími princi pekla bylo nezapomenutelné. Líbí se mi, jak každá z postav je pro celkový příběh důležitá.
Mezi Irou a Emilií to funguje skvěle, lehký flirt, ale i žhavější scény. Paráda! Nejvíc se ale bavím při jejich rozhovorech, líbí se mi postupné přechody do vážnějších rovin. Emilie mám ráda, líbí se mi její odvaha, ale občas mi v některých situacích přijde trochu jednodušší, naivní a zbrklá.
Rozhodně doporučuji pustit se do této série, protože Emilie a pekelní princové za to stojí.
Instagram: Nikmakbooks
Rod nebes a dechu má 784 stran, takže pěkná bichle. Některé pasáže pro mě byly hrozně zdlouhavé a já se musela do čtení nutit (stejný problém jsem měla i s jedničkou). Úplně ideální by pro mě bylo číst celou knihu v kuse (bohužel je to pro mě nereálné), ale pak bych určitě byla více nadšená, protože hlavně v první polovině mi trvalo strašně dlouho se začíst.
Hned od začátku knihy se pořád něco děje a tak je to vlastně celou dobu. Ale občas mi přišlo, že se postavy chodí pořád sem tam a vlastně nic z toho. Sice se dozvíme nějaké nové informace a i dojde k menším zvratům, ale to všechno vás nedonutí úplně přemýšlet o nějakých teoriích - Emil, Asteri, Danika .... Často totiž autorka najednou něco vystřelí (úplný wtf moment), ale nevedou k němu žádné náznaky a vy nic nemůžete předpovídat. Na jednu stranu je to super, ale na druhou stranu mi právě tohle hádání hrozně chybělo.
Posledních 100 stran bylo skvělých - hodně se toho objasnilo, dozvěděli jsme se nové věci a ten konec, to poslední slovo?! Na můj vkus možná trochu překombinované a jsem opravdu zvědavá, jak se s tím autorka v příštím dílu popere.
Líbí se mi, že je příběh vyprávěn z pohledu více postav. Každá z postav měla svou dějovou linku a své vlastní problémy, takže nebyli pouze doplňkem.
Hlavní postava Bryce si mě pořád nedokázala získat, někdy se totiž chovala jako úplná nána, chyběla ji sebereflexe a vadil mi její slovník. S Huntem to mám stejně, pořád mi na něm něco vadí a nedokážu přesně říct co. Tahle dvojka asi nebude nic pravé pro mě, protože oni dva mě vlastně bavili s celé party úplně nejméně. Nejvíce mě bavil mě Ruhn a jeho linka se Světlem Dne a myslím, že by si zasloužil více prostoru️. Ke konci mě taky zaujal Ithan.
"Romantická" linka, která je spíše erotická, mi nepřišla ničím zajímavá. Hlavní roli zde mělo neuvěřitelné sexuální napětí, které ale bylo najedno brdo. Jasně chápu, že se jedná o alfablbce a ty to prostě jinak neumí, ale už by to chtělo nějakou změnu.
Asi tu největší výtku mám, ale na množství chyb! Občasná chyba nevadí, ale tady je špatné skloňování jmen (úplně chybělo skloňování jména Sophie), chybějící písmenka a pak "vyděl" (viděl). Já si většinou tohohle nevšímám, ale tady to rušilo při čtení a rozčilovalo.
Knihu určitě doporučuji! Já jsem ve výsledku spokojená, ale za ty výtky to určitě není 100%. I když pořád mám chuť to tam dát, protože ten konec je nezapomenutelný!
Detektivky obvykle moc nečtu - tak jednu, dvě ročně. Když už se do nějaké pustím, sáhnu většinou po českém nebo slovenském autorovi. Kniha Špína mě zaujala už na první pohled svou mrazivou obálkou a následně i anotací.
Špína je druhý díl ze série Kapitán Dávid Meizner. Když jsem to zjistila, váhala jsem, jestli nezačít prvním dílem, ale jeho anotace mě příliš neoslovila. Navíc jsem měla pocit, že by na mě mohl být příběh až příliš děsivý (jsem totiž hrozný strašpytel).
Příběh je velmi čtivý. Autorka píše dynamickým, svižným stylem a krátké kapitoly tomu ještě dodávají na tempu. Skvěle se jí podařilo vykreslit nejen hlavní, ale i vedlejší postavy, a prostředí, ve kterém se děj odehrává. Nejsou zde žádné hluché momenty ani přehnané akční scény jako z Kobry 11. Oceňuji i to, že se autorka věnuje i osobnímu životu postav, což příběhu dodává lidskost. Všechny situace jsou uvěřitelné, což podporují realistické dialogy, které dokonale odrážejí problémy dnešní doby.
Kapitoly jsou psané v ich-formě a vypravěčem je kapitán Meizner. Tenhle chlap buď okamžitě padne do oka, nebo ho nesnášíte. Mně naštěstí sedl. Líbilo se mi, že to není žádný slušňák, je mu spousta věcí jedno, ale právě to dělá jeho charakter trefně vykresleným a hodícím se k práci kriminalisty.
Průběh vyšetřování je výborně zpracovaný – od výslechů učitelek, studentů…. …až po dedukci samotných vyšetřovatelů. Autorka postupně předkládá střípky informací, a tak si můžete zkusit sami tipnout, kdo je vrah.
Pokud máte rádi detektivky s promyšleným vyšetřováním a realistickým dějem bez přehnané akce, Špína vás rozhodně zaujme.
Zakázané uvolnění bylo opravdu skvělé! Možná to bude i trochu tím, že jsem v něm viděla prvky stejné jako v mé oblíbené sérii Off Campus, dokonce i ta atmosféra mi přišla hodně podobná!
Nejvíce mě na knize bavila samozřejmě ústřední dvojice – Aiden a Summer, kteří měli mezi sebou neuvěřitelnou chemii, která táhla celý příběh! Jiskření, škádlení, vtípky a romantické scény byly opravdu povedené. A nechybí ani erotické scény, které jsou velmi dobře napsané (rozhodně se nemusíte bát divných slovních výrazů).
Summer je velmi ambiciózní, jde si za svým a nerada dělá kompromisy. V knize je velmi dobře popsána, i její vysněné povolání tu má prostor. Hlavně na začátku, pak už je to jen okrajově a přišlo mi, že tu je jen proto, aby zde bylo vyvoláno nějaké drama .
Aiden působí jako hrozný floutek, který miluje hokej a párty…a nic víc. Samozřejmě je z něj nakonec takový ten zlatý hošík, který dělá vše dobře – je milý, starostlivý a ví, co chce. Já to prostě miluju!
Příběh je opravdu velmi čtivý, i když ke konci mi přišel trochu natahovaný, tak mi to vlastně nevadilo, protože alespoň jsem si příběh užila delší dobu!
Pokud tedy milujete hokej (vlastně ho ani nemusíte mít rádi), tohle si určitě přečtete!
Do šutru! Tohle bylo skvělý! Po delší době fantasy, které mě opravdu chytla . Knihu jsem si půjčila z knihovny online, ale teď vím, že si ji určitě pořídím i v papírové formě! A už teď se nemůžu dočkat druhého dílu – doufám, že bude stejně skvělý jako ten první.
Úsvit Onyxu nabízí přesně to, co od dobrého příběhu očekávám – sympatické hlavní i vedlejší postavy, originální svět, válku, tajemství, zradu a navíc hate-to-love romantiku. Děj je napínavý od začátku do konce a nebudete se nudit ani na vteřinu. Postupně odhalujete, že nic není tak, jak se na první pohled zdá. Některé věci jsem sice předvídala, takže pro zkušenější čtenáře může být příběh v pár momentech méně překvapivý, ale to vůbec neubírá na jeho kvalitě.
Hlavní hrdinka Arwen je výborně napsaná – realistická, na nic si nehrajeví, kde má svá slabá místa a zároveň dokáže být i dost nepříjemná a tvrdohlavá. Hlavního hrdinu Kana si rozhodně zamilujete! Je neuvěřitelný, i když se snaží ukázat v tom nejhorším světle, postupně zjistíte, jak je ohleduplný, citlivý…(jo, trochu klišé, ale já to miluju!). Romantická linka je propracovaná a pozvolná. Užívala jsem si jejich přitažlivost, popírání a slovní potyčky, které jsou skvěle napsané.
Svět je úžasně vykreslený, všechno je dobře promyšlené a propojené. Nechybí ani různí tvorové, magie a záhadní fae. Z vedlejších postav jsem si nejvíc oblíbila Gryfa, který je hrozný mrzout, a Mari, jejíž energie je neuvěřitelně nakažlivá.
Takže pokud váháte, jestli se do knihy pustit, tak rozhodně neváhejte!
Za pět minut zvoní je sbírka povídek od 12 různých autorů, známých i těch začínajících, které spojuje jedno téma – školní prostředí. Každý autor zaměřuje svou povídku na něco jiného, což přináší do sbírky velkou pestrost. Od detektivních příběhů po romantické či lgbt romány, až po vážná témata jako šikana či problémy s učiteli. Některé povídky mě rozesmály, jiné zase vyvolali pocit nostalgie a z některých mi běhal mráz po zádech.
Čtení utíkalo rychle, povídky jsou krátké a mají spád. Některé povídky mají velký potenciál a klidně bych si uměla představit celou knihu, právě o tomto tématu a těchto postavách. U pár povídek mi chybělo více školního prostředí, bylo spíše okrajové a samotné příběhy by se mohly odehrávat kdekoliv.
Je pro mě velmi těžké hodnotit povídkovou sbírku jako celek, takže jen menší zmínka o jednotlivých povídkách. Chtěla bych vyzdvihnout tři povídky, které mě zaujali nejvíce.
Nejvíce mě zaujala povídka Samozřejmě byl čtvrtek od Kláry a Evy Pospíšilových. Na první pohled mě zaujala forma vyprávění, byla svižná, rázná a celý příběh měl zvláštní atmosféru.
Tim od Kláry Novákové je dojemným příběhem o dospívání, nejistotě a přátelství, bavily mě i čtenářské pasáže.
Smím prosit? od Radka Blažka mě rozesmál a zaujalo mě, jak dokázal s lehkostí a nadhledem vylíčit vztah dvou středoškoláků.
Vizuální stránka sbírky je velmi povedená - krásná jednoduchá obálka, trefné ilustrace u představení autorů a vše završuje krásně barevná ořízka.
Za pět minut zvoní nabízí mix příběhů ze školního prostředí, a pokud máte rádi povídkové sbírky, neměli byste ji minout . Je rozmanitá, dynamická a povídky jsou krátké, což ji dělá dostupnou i pro ty, co tolik nečtou.
Na Království těla a ohně jsem se strašně moc těšila a musím říct, že jsem měla opravdu na co! Na tomhle příběhu miluju úplně všechno a přiznávám se, že moje hodnocení nebude vůbec objektivní #guiltypleasure
Mezi Poppy a Casteel je skvělá chemie, spousta jiskření a jejich hádky jsou skvěle napsané,
ale i oni dva mají své mouchy. Poppy mě štvala svou nerozhodností, co se citů týče a Casteel mi v některých pasážích přišel jako úchyl ...a na to jeho princezno, jsem byla už trochu alergická.
V knize je hodně erotiky, což mi nikdy moc nevadilo, ale tady mi přišlo, že je to na úkor děje a fantasy stránky knihy. Moc se toho tady totiž nestalo - ze začátku je hodně opakování a když se něco dělo, tak to bylo na sobě hodně nahuštěné. Konec byl skvělý a jsem zvědavá, co autorka vymyslí dál.
Líbí se mi, že jsme se dozvěděli trochu více o Atlanťanech i Povznesených. Vše je ale opředeno mnoho tajemstvími....a já nevím, jestli je to záměr autorky, aby nás napínala a nebo vlastně vůbec neví a vaří z vody.
Líbí se mi prostředí knihy. Je zde i spousta cestování, které bývají dost nudná, tady tomu tak nebylo. Byli zde zajímavá místa, díky kterým jsme se dozvěděli více o tomhle světě, jak vlastně funguje.
Přibylo hodně nových postav, ale já jsem hrozně zvědavá na Poppyna bratra!
Po tomhle hodnocení si řeknete, že knížka asi nic moc, ale opak je pravdou. Kniha je skvělá! Má neuvěřitelnou atmosféru, skvěle se čte a máte problém se od ní odtrhnout!
Devátý spolek mám doma už hodně dlouho a pořád jsem ho odkládala. Hlavním důvodem bylo rozporuplné hodnocení a to, že to nejspíš nebude vůbec podobné předchozím knihám od autorky.
Kniha má krásnou obálku a hned na začátku je v knize mapa, která popisuje kampus a jeho okolí.
Začátek knihy byl hodně zmatený, ihned se ocitneme během jednoho rituálu a vůbec nevíme, o co jde a jak se tam vlastně Alex ocitla. Postupně se dozvídáme více informací (přímo se na vás valí), takže si můžeme připadat ztraceni, ale rozhodně to nevzdávejte, ono do sebe vše zapadne! Já měla největší problém s popisy míst a budov, i přestože je tu mapa.
Postupně se příběh více rozjíždí - je zde skvěle vymyšlen systém magie. V příběhu je detektivní zápletka, která je dobře zpracována - plná záhad, tajemství a šokujících odhalení. Bohužel já hlavního padoucha odhalila celkem brzo, ale i tak mě v knize hodně věcí překvapilo. (Trochu mi to teda připomíná Půlměsíční město).
V knize jsou dva vypravěči (Alex a Darlington), které vyprávějí ve více časových rovinách.
Na Alex se mi líbí, jak je tajemná, snaží se předstírat, že je jiná a líbí se mi, že pro pravdu jde i přes mrtvoly.
Darlington mě zaujal hned na první pokus, bohužel je ho v knize hrozně málo. Další kdo se mi líbil je detektiv Turner, slovní přestřelky s Alex byli skvělé.
Kniha je pro starší čtenáře, objevuje se zde téma drog, smrti, násilí a některé scény jsou opravdu nechutné.
Na XOXO jsem se těšila hlavně kvůli tomu, že ujíždím na všem korejském (teď tedy už v menším měřítku). Už nejsem cílová skupina, takže mám nějaké výtky, ale umím si představit, že přesně takové knihy bude číst moje dcera až ji bude 12-14 let.
Příběh je milý, dobře se čte a není zde žádné velké drama, což je na poměry korejské tvorby zvláštní. Jasně, nějaké scény jsou hodně ztreštěné a ujeté, ale oproti seriálům je to jen slabý odvar. Postavy jsem si oblíbila a s nikým jsem neměla žádný problém. Jen autorka nešla moc do hloubky a některé důležité věci, prostě přešla a už dál neřešila - třeba vztah Jenny a babičky, který by se mohl lépe rozvést a nebo i vztah s její matkou, kde se vlastně vše vyřešilo během půl stránky.
Romantická linka je pomalá, hezky se rozvíjí a momenty, které spolu Jenny a Če-u zažili byla hezky zpracované a ty dva spolu byli neuvěřitelně roztomilí. Některé věci byli, ale až moc předvídatelné a tak moc naivní. Konec se mi líbil a měla jsem z něj hrozně dobrý pocit!
Nejvíce se mi líbilo prostředí korey - jídlo, památky, fungování a kulturní rozdíly, které zde byly velmi zřetelné. Některé věci nebyly moc dobře popsané - např. fungování fanklubů. Myslím, kdo nezná nějak blíže Koreu, tak mohl být trochu ztracený.
Pokud si chcete přečíst milý (a předvídatelný) příběh, tak určitě XOXO doporučuji! Přirovnala bych to ke Kasie West či Jenn Bennet, jen tohle bylo o hodně více pro mladší.
Jenom nestvůra má jedno velké plus a to, že je nesmírně poutavě napsaná, takže ji odpustíte i malé nedokonalosti. Na začátku nečekejte žádné okecávky, autorka vás hned vhodí do děje a vy máte po chvilce čtení pocit, že už kniha musí končit, protože jedna akce střídá další a vy si neumíte představit, že to nějaká další předčí.
V knize je skvělé prostředí Londýna, který máte možnost vidět v různých časových rovinách a všudypřítomná temná atmosféra je skvělá. Cestování časem je velmi originální a líbí se mi, že si autorka dala záležet a má vše promyšlené do nejmenších detailů. Bavili mě i soupeřící klany, hlavně jejich různorodé schopnosti a neustálá nevraživost.
Hlavní postava Joan byla do tohoto světa vhozena stejně jako my, takže máme možnost sledovat s ní, jak skočí poprvé časem a co vše se o nestvůřím životě dozví. Líbí se mi, jak se pere s pocitem, že je nestvůra a zároveň ji to těší, protože ji cestování časem velmi láká. Je velmi tvrdohlavá a vždy se snaží jít proti všemu, co ji kdo řekne a trvá si na svých tvrzeních, které jsou velmi naivní a poháněné nadějí . Co mi trochu vadilo, je "syndrom" superhrdinky, kdy ji jde ihned vše od ruky a nedojde k žádnému velkému problému.
Líbí se mi, že o žádné postavě nemůžeme s přesností říct, zda je dobrá či špatná. Právě tyhle morální rozpory dělají knihu velmi zajímavou. Nick, i přestože je prezentován jako hrdina, v některých situacích vůbec tak nepůsobí a jeho činy jsou velmi rozporuplné.
A Aaron typický zhýčkaný kluk se kterým to, ale nebude tak špatné, protože pod tou slupkou má i srdce.
Romantická linka je velmi nevýrazná, ale to mi vůbec nevadilo, protože na ní tady prostě nebylo místo. Milostný trojúhelník je velmi dobře zpracovaný a já jsem #teamaaron a doufám, že s ním v dalších dílech autorka počítá.
Na konci se dočkáme velkého zvratu, který mě překvapil a donutil přemýšlet o tom, jak to sakra bude v dalších dílech.
Co musím ještě vytknout jsou chyby v textu, ale jedna z nich mě opravdu hodně pobavila..."Mohla by vycestovat do regentské éry. Do dob restaurace. Do Římské říše.....".
K přečtení Nových začátků jsem se musela nutit, protože styl psaní německých autorech mi nesedí a připodobňování Lilly Lucas k ostatními německým autorkám mě odrazovalo.
A přitom Nové začátky jsou skvělé a když už bych je měla k někomu připodobnit, tak spíš ke stylu Elle Kennedy.
Co se mi nejvíce na knize líbilo, byla její atmosféra - hory, poklidné malé městečko, soudržnost obyvatel, podzim, zima - vše na mě působilo uklidňujícím dojmem.
Příběh je velmi dobře napsaný, autorka nás nezatěžuje zbytečnostmi a hned od začátku se věnuje vývoji příběhu Leny a Ryana.
Už u jejich prvního setkání jsem se přiblble usmívala a vydrželo mi to celý příběh. Jejich neustálé boje, vtípky a vzájemné poznávání bylo skvělé. I ostatní postavy jsem si oblíbila, hlavně Izzy a Willa.
Trochu mi zde chybělo více práce aupair, takhle to vypadalo, jako jedna velká dovolená. Mini drama na konci bylo dobře zpracované, ale ten konec mohl být ještě trochu rozepsaný a míra klišé zde byla přijatelná (v romantických knihách prostě musí být).
Takže já jsem spokojená! A už snad nebudu tolik zavrhovat německé autorky.
L. J. Shen patří mezi oblíbené autorky v tomto žánru. Miluju všechny její knihy, hodně mě bavila série Hříšníci – nová generace. Autorka tady zmínila mého oblíbence Knighta, takže za to má obří plus!
Kniha Lovec je velmi dobře napsaným příběhem, který nabízí řadu zajímavých témat, ale také velmi intenzivní vztah mezi hlavními postavami. Hlavním motivem je, že ne vše musí být takové jaké se na první pohled zdá. Autorčin styl psaní je energický, plný emocí a vyprávění z pohledu obou postav je dobře zpracované, protože nám odkrývá myšlenky obou hlavních postav.
Hunter, typický bad boy z bohaté rodiny, který se ale musí změnit a ukázat, co v sobě opravdu má. Líbilo se mi, jak autorka velmi dobře zpracovala jeho přetvářku a zlehčování všeho, aby neukázal jaký opravdu je. Sailor, odhodlaná, cílevědomá lukostřelkyně, která jakoby vůbec nežila a pohlcuje ji jen její sen. Dva protiklady, které se ale začnou postupně měnit a uvědomovat, co je skutečně dělá šťastnými. Vývoj postav působí opravdově, musí čelit mnoha překážkám a vlastním strachům.
Romantická linka je velmi výbušná, plná hádek a erotického napětí. Jejich cesta poznání je plná zábavných rozhovorů a emotivních momentů.
Kromě toho autorka postupně odhaluje tajemství z minulosti obou postav i jejich rodin, což dodává příběhu další vrstvu a napětí. Zejména Hunterova rodina a toxické chování jeho rodičů představují silný motiv, který čtenáře přiměje zamyšlení nad vztahy.
Vše ještě doplňuje pátrání Huntera po odhalení spiknutí a jako protiklad jsou tu holčičí dýchánky, které dodávají knize ženskou sílu.
Lovec je skvěle napsaný příběh plný napětí, zábavy a silných osobností. A samozřejmě tu nechybí ani erotické pasáže, jak jsem u L. J. Shen zvyklý.
Miluji tě Jasone Thorne bylo fakt povedené! Skvělá oddechovka, u které si odpočinete a budete z ní mít dobrou náladu! Jistě, nečekejte nic světoborného, ale i tak tady můžete čekat zajímavý příběh, dobře napsané erotické scény a vtipné pasáže. Jistě, je tu přemíra klišé, ale kdo by je občas neměl rád!?
Začátek knihy byl skvělý, líbilo se mi propojení s minulostí, vazby na rodinu a trocha ztřeštěnosti ze strany Olive. Postupně to už má takovou tu klasickou notu, místy až moc přeslazenou. Na knize se mi líbí, že se nejedná o plytký příběh, ale jsou tu i hezké momenty na zamyšlení.
Jen mi prosím vás prozraďte, proč je vždy na konci nějaké drama? Proč vždy pár stránek před koncem jim chtějí autoři zavařit? Ještě když skoro vždy je to totální kravina, která by se dala vyřešit pár větami. Přece je všem jasné, že to dopadne dobře.jo bylo by fakt překvapující, kdyby to prostě ti dva nezvládli, tak by alespoň ty divnodrama byly opodstatněné
Mezi Olive a Jason je dokonalá chemie! Je tu hodně originálních scén a rozhovorů. A i když tu nechybí jedno obří klišé, tak je velmi dobře zpracované.
Já si čtení opravdu užila a už se těším na další autorčiny knížky.
Instagram - Nikmakbooks
Enemies to lover patří mezi mé oblíbené motivy v knize! Líbí se mi, jakým způsobem na vás hrdinové působí, jsou energičtí a musí společně překonávat překážky. Pokud je to zasazena do většího rámce, jako je například hierarchie světa, ve kterém se odehrává děj, je to pro mě lepší a více uvěřitelnější. A jsem hrozně ráda, že to bylo právě tak i tady.
Oba hlavní hrdinové jsou si velmi podobí. Pochází z nefunkčních a neúplných rodin a musí se vypořádat se záští a intrikami. Oba touží po nejlepším pro svou zemi a jsou připraveni obětovat se pro dobro lidí.
Annika je oddaná a obětavá, zachovává si však svojí bouřlivou stránku. Nenechá si téměř nic diktovat, její sarkastická povaha se mi líbí, stejně jako vztah, který sdílí se svým bratrem Escalusem. Na druhé straně Lennox je mnohem složitější postava než Annika. Chvíli trvalo, než jsem ho plně pochopila. Ale když se dostanete pod jeho povrch, nezbývá nic jiného než si ho zamilovat.
Romantická linka mezi nimi je vzrušující, jiskří to mezi nimi a líbilo se mi, jak postupně nachází cestu k sobě navzájem a objevují svá skrytá já. Je osvěžující, že jejich problémy nejsou jen přehlíženy, ale skutečně konstruktivně řešeny s rozvahou. Vše je pomalé, s nádechem osudu, ale i velké tragédie. Romantické scény jsou nádherně popsány a já jsem se u nich často zasněně usmívala.
Nechybí ani akční scény, dramatické zvraty a překvapivá zápletka. Zároveň překvapuje, jak zřetelně je celý příběh konstruován. Některé pasáže mi však přišly trochu uspěchané, a tak bych uvítala, kdyby se na ně autorka více zaměřila. Příběh je vyprávěn z pohledu obou hlavních postav, kapitoly jsou krátké a svižné. Nechybí ani popisy originálního světa, ve kterém se děj odehrává.
Nejlepší je, že se jedná o standalone, takže žádné dlouhé čekání na pokračování...i když u tohoto příběhu bych klidně čekala i rok. Takhle kniha mě opravdu nadchla a já se ještě nechci loučit s Annikou, Lennoxem a všemi vedlejšími postavami.
Jsem nadšená! Už dlouho jsem po přečtení knihy neměla tak dobrý pocit. A vím, že příběh Anniky a Lennoxe jsem nečetla naposledy, protože jsem si ho naprosto zamilovala.
Instagram - Nikmakbooks
Drahá Avo je čtivý příběh se sympatickými postavami. Kniha zpracovává velmi vážná témata - znásilnění, důležitost rodiny, drogy, psychické problémy a šikanu. Bohužel autorka se všemu věnovala pouze povrchově a v kontextu romantického příběhu. Je to škoda, protože kniha měla velký potenciál, který nebyl využit.
Obvykle mi v romantickém příběhu nevadí předvídatelnost, zde toho ale bylo příliš a hodně výrazné. Například linka s tajným dopisovatelem byla zcela zbytečná, protože bylo zjevná snad pro každého a nepřinesla pro příběh nic převratného.
Pátrání po pachateli znásilnění mě zklamalo, protože jsem ho odhalila rychle. Indicie byly velmi nápadné a je mi záhadou, proč postavy nenapadlo to samé. Vadilo mi také, jak rychle bylo toto pátrání vyřešeno a uzavřeno. Očekávala jsem nějakou konfrontaci mezi viníkem a Avou, nebo alespoň ním a Knoxem.
Hlavní postava Ava je odvážná a silná. Líbí se mi, jak je odhodlaná odhalit pachatele. Knox na první pohled připomíná typického "bad boye", ale ve skutečnosti není takový (jaké překvapení!). Zvlášť si cením jeho starostlivosti.
Na svůj věk působí postavy velmi vyspěle a já jsem jim vůbec nevěřila to, že chodí na střední. Celkově to ubíralo na reálnosti příběhu.
Romantická linka v knize byla příjemná. Autorka se ponořila do hloubky vztahu mezi hlavními postavami a podařilo se jí vytvořit chemii mezi nimi. Jejich interakce a vzájemné pocity byly dobře vykreslené. Nicméně, i přes tuto pozitivní stránku, se občas vyskytovaly nesrovnalosti ve vývoji jejich vztahu.
3,5*
Instagram - Nikmakbooks
Kniha Coura vypráví příběh jedné herečky, který se zaměřuje na její životní překážky, sílu pravého přátelství a rodinné a rodičovské problémy. Kniha je psaná čtivým stylem s krátkými kapitolami, které přinášejí různé příhody z Luciina života.
Hlavní postava Lucie je velmi komplikovaná osoba, která zápasí s vlastními démony a hledá cestu ke štěstí. Ze začátku mi byla nesympatická, ale postupně jsem na ni zvykla a začala jsem chápat její chování a to, co prožívá. Nicméně jsem se s ní nedokázala ztotožnit, protože mi přišlo, že si hodně věcí přibarvuje a některé drama byli jen výmyslem její hlavy. Lucie se však na konci knihy sebereflexivně zamyslí nad svým životem, což je velmi pozitivní.
Některé situace mezi Lucií a její dcerou Kiki mě bavily a v některých jsem našla jistou podobnost se svými vlastními. Líbilo se mi také, že jsem měla možnost nahlédnout do životů vedlejších postav, nejvíce mě bavily příběhy jejích kamarádek.
Zajímavou a příjemnou částí knihy je popis hereckého prostředí. Sledujeme Lucii při konkurzech, zkouškách v divadle a o tom jak sní o úspěchu. Tento aspekt knihy dodává příběhu dynamiku, přináší originalitu a přispívá k reálnosti postavy.
Největší problém jsem ale měla se stylem psaní (i přestože je čtivý), na který jsem si musela opravdu dlouho zvykat. Autorka používá hodně vulgarit, zdrobnělin a divných výrazů jako "lulina". Občas jsem kroutila hlavou nad stupidními dialogy a nechápala jsem, že se postavy ve věku kolem třiceti let takto baví.
Coura je veselý a bláznivý příběh o hledání štěstí a sebeuvědomění. Je to ideální kniha pro odpočinkové chvíle, takže perfektní na dovolenou, protože nabízí lehké a příjemné čtení. Navzdory svým nedostatkům je to zábavná kniha, která potěší čtenáře.
PS. Pokud chcete vědět, proč se kniha jmenuje Coura, tak určitě doporučuji přečíst. Líbí se mi, že se to promítne i v příběhu. A mimochodem ta obálka je perfektní!
Za knihu moc děkuji @nakladatelstvi_rosiera @stepanka_cte Kniha mi byla poskytnuta v rámci #spoluprace
Instagram - Nikmakbooks
Neskutečný! Na druhý díl jsem se hrozně těšila a jeho čtení jsem si opravdu užila! Jsem hrozně ráda, že třetí závěrečný díl má vyjít už na podzim.
Jednotlivé kapitoly, které jsou velmi krátké, vám utíkají rychlostí blesku a vy máte během pár hodin přečteno! Autorka dokázala vymyslet tolik tajemství a záhad, které byly smysluplné a propojené. Jednotlivé hádanky jsou propracované, dávají smysl a posunují hrdiny blíž k odhalení obřího tajemství. Všechno je pěkně vyvážené a odhalení záhad není zbytečně protahováno, ono by to ani nešlo přitom všem množství. Jedno z těch obřích se odhalilo, já tedy jen očekávala trochu jiný průběh.
Atmosféra záhadného domu je perfektní a skvěle podtrhuje příběh. V knize nechybí nepřátelé, pár mi jich přišlo nedotažených a nevýrazných a některé situace mi nedávali smysl.
Hlavní postava Avery je skvělá, jen mi v některých situacích přišla trochu naivní. Bratři Hawthornovi jsou jiná kapitola - líbí se mi, jak je každý jiný a přesto si jsou podobní. I já mám svého oblíbence - Xander
Jediné, co mi malinko vadí je, že zde není trochu víc romantiky, protože já ji prostě potřebuji všude...a kluci i Avery by si ji taky zasloužili. Neočekávám žádné erotické jiskření (což mi vyhovuje), ale pro trochu víc citů a emocí je zde určitě prostor #teamgrayson
Takže konečná otázka - Grayson nebo Jameson?
Instagram - Nikmakbooks
Jenom nestvůra má jedno velké plus a to, že je nesmírně poutavě napsaná, takže ji odpustíte i malé nedokonalosti. Na začátku nečekejte žádné okecávky, autorka vás hned vhodí do děje a vy máte po chvilce čtení pocit, že už kniha musí končit, protože jedna akce střídá další a vy si neumíte představit, že to nějaká další předčí.
V knize je skvělé prostředí Londýna, který máte možnost vidět v různých časových rovinách a všudypřítomná temná atmosféra je skvělá. Cestování časem je velmi originální a líbí se mi, že si autorka dala záležet a má vše promyšlené do nejmenších detailů. Bavili mě i soupeřící klany, hlavně jejich různorodé schopnosti a neustálá nevraživost.
Hlavní postava Joan byla do tohoto světa vhozena stejně jako my, takže máme možnost sledovat s ní, jak skočí poprvé časem a co vše se o nestvůřím životě dozví. Líbí se mi, jak se pere s pocitem, že je nestvůra a zároveň ji to těší, protože ji cestování časem velmi láká. Je velmi tvrdohlavá a vždy se snaží jít proti všemu, co ji kdo řekne a trvá si na svých tvrzeních, které jsou velmi naivní a poháněné nadějí . Co mi trochu vadilo, je "syndrom" superhrdinky, kdy ji jde ihned vše od ruky a nedojde k žádnému velkému problému.
Líbí se mi, že o žádné postavě nemůže s přesností říct, zda je dobrá či špatná. Právě tyhle morální rozpory dělají knihu velmi zajímavou. Nick, i přestože je prezentován jako hrdina, v některých situacích vůbec tak nepůsobí a jeho činy jsou velmi rozporuplné. A Aaron typický zhýčkaný kluk se kterým to, ale nebude tak špatné, protože pod tou slupkou má i srdce.
Romantická linka je velmi nevýrazná, ale to mi vůbec nevadilo, protože na ní tady prostě nebylo místo. Milostný trojúhelník je velmi dobře zpracovaný a já jsem #teamaaron a doufám, že s ním v dalších dílech autorka počítá.
Na konci se dočkáme velkého zvratu, který mě překvapil a donutil přemýšlet o tom, jak to sakra bude v dalších dílech.
Co musím ještě vytknout jsou chyby v textu, ale jedna z nich mě opravdu hodně pobavila..."Mohla by vycestovat do regentské éry. Do dob restaurace. Do Římské říše.....".
Instagram - Nikmakbooks
Na druhý díl Ranhojičky jsem se těšila, protože první díl se mi líbil a i když pro mě byl konec hodně předvídatelný, tak jsem byla zvědavá, jak to bude pokračovat dál.
Ze začátku jsem měla velký problém se do Zlaté klece začíst - přišlo mi, že se tam nic neděje, jsou zde popisné scény a nic pořádného se nedozvídáme. Postupně se ale kniha rozjíždí, začínají se objevovat tajemství a přibude akce. Konec knihy je perfektní! Autorka mě dokázala překvapit, tohle jsem opravdu nečekala, takže kdy bude třetí díl?
Postavy jsou zde vykresleny lépe než v předchozím díle. Přibylo taky hodně postav, které jsou i sami o sobě zajímavé a líbí se mi, že se zde objevují i scény z minulosti. Caldon je skvělý, líbí se mi hlavně jeho smysl pro humor a to, že je jiný, než jak na první pohled působí. Taky jsem si konečně oblíbila Jarena, který je citlivý, empatický a líbí se mi, jak se chová ke Kivě a ostatním.
Jediné s kým mám trochu problém je Kiva, která mi přijde hrozně moc naivní a taky mi vadilo, že ji vlastně vše (až na konec) vychází a ani se přitom nezapotí. Na druhou stranu se mi u ní hrozně moc líbí, jak bojuje se svojí loajalitou k sourozencům (i když je pro mě nepochopitelná - 10 let pro ni nic neudělali) a rostoucím citům k celé královské rodině.
Romantická linka není na úkor hlavního děje. Mně se hrozně moc líbí - slowburn, milá a taková jednoduchá. Chemie mezi nimi je úžasná, líbí se mi ty náznaky - doteky, pohledy. Krásné!
Za mě byl tento díl o trošku lepší než první a určitě bych ho chtěla celou sérii doporučit!
Instagram: Nikmakbooks
(SPOILER) Devátá kniha od Kasie West, která u nás vyšla. Tato kniha byla o trochu odlišnější, než co jinak Kasie píše. Bylo to povedené, ale mě v ní prostě něco chybělo, takže ji řadím mezi ty slabší.
Námět byl originální - hledání sebe samé, co vlastně v životě chceme a jak se zbavit strachu. Líbilo se mi zapojení masky Heatha Halla - hádání kdo se skrývá za maskou bylo super. Bohužel já dost brzo odhadla, jak to celé je, takže jsem pak mi to přišlo dost předvídatelné. Kniha je velmi čtivá a nejsou v ní žádné hluchá místa. Co mě příjemně překvapilo bylo, že se zde objevily i postavy z dalších knih od Kasie West (hlavně Cooper).
Hadley jsem si ihned oblíbilo. Líbilo se mi, že ví co od života chce, ale musí se vyrovnat se spousty věcí a že má i své vlastní strachy. Bylo mi jí líto, protože si vůbec neumím přestavit, co musela prožívat, když musela "soutěžit" se svým mrtvým sourozence. Hlavně všechny ty pocity, které musela zvládnout.
Jackson byl takový miláček, kterého si musí prostě oblíbit každý. Líbilo se mi, že v knize měl i svůj vlastní příběh.
Bohužel mi zde chyběla výraznější romantická linka, kterou v knihách Kasie West čekám. Už od začátku bylo jasné s kým Hadley bude a i jak se k tomu vlastně dostane.
Taky vždy když čtete nějakou recenzi na knihy Kasie West, máte chuť si nějakou přečíst? Já pokaždé ano, i teď když tohle píšu! Jen už mi přijde, že je znám nazpaměť, protože jsem je četla už několikrát.