Wajny
komentáře u knih
Rande s knihomolkou
Emma Hart
Rande s knihomolkou jsem se trochu bála, protože nemá moc dobré ohlasy, ale byla jsem mile překvapena.
Kniha se četla hrozně dobře, chytlo mě to hned od začátku a vůbec jsem se při čtení nenudila. Příběh sice není nejoriginálnější, ale je opravdu skvěle napsaný. Je jednoduchý, nejsou tu zbytečné dramatické scény a hlavní hrdinové se nepřetvařují a jednají racionálně.
Hlavní postavu Kinsley jsem si ihned oblíbila, i když některé její kousavé poznámky byli už přes čáru a taky mi vadilo časté používání vulgarit. Rozhodně nejsem typ člověka, který nikdy nezanadává, ale tady mi to úplně rvalo uši, oči.
Josh byl miláček, trochu jsem ho Kins záviděla. Líbilo se mi, že si nenechal od Kins nic líbit a uměl se proti ní ohradit.
Další postavy jsem si taky oblíbila, jen jsem se trochu ztrácela mezi tou spoustou jmen. Holley a Saylor byli skvělé, líbilo se mi jejich přátelství a těším se na příběhy o nich. Doufám, že se dočkáme vydaní, co nejdříve! Staříčkové byli skvělý a dodávají knize komičnosti.
Po přečtení moc nechápu ty negativní ohlasy. Kdyby nebylo té spousty vulgarit, tak bych si čtení užila ještě o malinko více.
Legenda o Ladě
Jana Švecová
Poslední dobou mám stále větší chuť číst příběhy, které jsou inspirované slovanskou mytologií. Mám štěstí, protože teď jich vychází poměrně dost. Takže když jsem v knihovně objevila Legendu o Ladě ihned jsem si ji půjčila!
Hned na začátku mě, ale zarazila jedna věc a to, že anotace nesedí - dost důležitá věc se stane jinak a trochu mi přijde, že pak celý příběh je úplně jiný než kdyby byl podle anotace - já tak čekala úplně něco jiného.
Příběh se čte dobře, ale na můj vkus jel pořád stejným tempem, i přestože je zde hodně akce a zvratů, tak ve mně nevyvolal téměř žádné emoce (prostě takové to cože?!). Jen tedy konec vybočuje, protože byl neuvěřitelný a nikdy jsem tuhle situaci nečetla, tak dobře napsanou a i díky němu je hodnocení tak vysoké.
Líbí se mi zapojení velkého množství bohů (Lišaj, Veles...), démonů (rusalky, Serča a Neserča,..) a dalších postav (Baba Jaga), mají zde i své menší příběhy a nejsou zde pouze na "ozdobu".
Na příběhu se mi líbí, že není pouze o záchraně, ale je zde taky velký důraz kladen na rozpor mezi křesťanstvím a pohanstvím. Právě tohle dělá příběh zajímavým. Perfektní také bylo propojení prologu s epilogem, který příběh krásně zakončil!
Hlavní postavu Ladu jsem si oblíbila - je chytrá, nebojácná a jde si za svým.
Na jejím putování ji doprovází Ivan, mladý křesťan, který mi byl ihned sympatický. Líbí se mi, že postavy nejsou černobílé. Bavilo mě sledovat vývoj jejich charakterů a uvědomění si, že hodnotu člověka neurčuje to, jakou má víru.
Do poslední chvíle jsem se bála, že autorka z toho nakonec udělá milostný trojúhelník, ale nestalo se...i když nějaké menší romantické náznaky tam byli, ale spíše v přátelském duchu.
Příběh je jednoduší, ale rozhodně stojí za přečtení.
Divoký princ
Meghan March
Od Meghan March jsem četla už sérii Mount Trilogy, takže jsem tak nějak tušila, co mě čeká. Ale na tohle jsem nebyla vůbec připravená, asi jsem už zapomněla.
Příběh začíná hned z ostra (na straně 4 už dojde na "akci"), děje se dočkáte až skoro na konci knihy a konec vás donutí přečíst si další díl. I přestože je kniha prostě o ničem (nebo o tom jednom), je neuvěřitelně čtivá. Takže takový začarovaný kruh...aneb budete číst druhý díl knihy, která se vám nelíbila.
Hlavní postava Temperance je neuvěřitelně naivní a dostává se do naprosto bizarních situací, ze kterých je ale úplně nadšená. Ono se není čemu divit, protože pan tajemný je hodně hot a táhne celý příběh.
Autorka se nebojí vůbec ničeho a hodně věcí bylo na můj vkus už za hranou. Co mě ale rozhodně více šokovalo jsou výrazy, které překladatelka použila při popisu pohlavním orgánů...
Vampýrská akademie
Richelle Mead
Vampýrskou akademii jsem četla poprvé již před lety (a pak ještě párkrát) a hned na první pokus mě uchvátila. Nejvíce mě zaujalo rozdělení vampýrů na Moroje, Dhampýry a Strigoje - líbí se mi, jaké jsou mezi nimi vazby a že celý svět je vystavěn právě na nich.
Na celé sérii se mi líbí, že má vzestupnou tendenci a každý díl je o trochu lepší než ten předchozí. Taky je zde perfektně napsán vývoj postav, díky tomu jak postupně stárnou a zažívají konkrétní situace, které je ovlivňují
A dalším důvodem, proč tolik VA miluju je Rose, Dimitrij, Adrian, Christian, Lisa a další postavy.
Takže kdo ještě nečetl, tak honem, protože musíte sami zjistit, proč je tahle série tak skvělá!
Soused na zabití
Lusy Adams (p)
Myslím, že tu není nikdo, kdo by neslyšel o knize Soused na zabití od české autorky Lusy Adams. Já sama jsem „podlehla“ a ihned, jak byla e-kniha k dispozici, jsem si ji pořídila (Paperback bude v prodeji od května 2024, ale již teď si ho můžete objednat).
V této knize autorka zpracovává dvě dost táhnoucí témata – sousedi a hate to love. I přestože jsem četla již dost knih s touto tématikou, tak mě Soused na zabití příjemně překvapil. Příběh je čtivý, velmi dobře napsaný a já si čtení neskutečně užívala.
Hate to love linka je skvěle vykreslena, dodává příběhu dynamiku a já jim tu jejich nenávist opravdu věřila, i přestože vznikla kvůli prkotině, ale tak už to bývá. Občas mi tedy přišlo dohadování postav lehce nesmyslné a zbytečně vyhrocené, především Maddie to občas trochu přeháněla a bylo mi líto Aleka.
V knize nenajdete žádné dlouhé pasáže, celý příběh je postaven na velkém množství slovních přestřelek a komických situací, což miluju. Nechybí ani konverzace přes chat, právě chatovací okénka jsou zpestřením knihy, jak po obsahové, tak estetické stránce.
Hlavní postavy, Maddie a Alek, jsou komplexní a sympatické postavy, které vás zaujmou. Maddie byla občas až moc zlá, přitom je to taková roztomilá, milá postava. Bavila mě její drzá stránka, která nekorespondovala s její plachostí. Alek byl skvělý, neuvěřitelný pohodář, který si na nic nehrál a působil opravdově. Občas mi ho bylo líto, ale odolával Maddie velmi dobře.
Romantická linka je postupná a působí opravdově. Nechybí ani jiskření a žhavější scény, které ale byly vkusné a přirozeně zapadaly do příběhu.
Soused na zabití je povedená romantická komedie, která vás bude bavit a přečtete ji raz dva. Knihu bych doporučila všem, kteří hledají oddechové čtení plné humoru, romantiky a zajímavých postav. A jelikož se jedná o sérii, tak já se nemůžu dočkat, až se dozvím více o Masonovi, Libby a Mer, protože i tyto postavy jsem si dokázala oblíbit.
Království v kameni
Nela Mičková
Království v kameni od debutující autorky představuje poutavý fantasy příběh, který láká do světa plného tajemství, dobrodružství a nečekaných zvratů.
Autorka propojuje jednotlivé prvky příběhu, vytváří promyšlené spojení a zajišťuje, aby všechno do sebe zapadalo. Celkový děj není pouze dobře zpracován, ale je i velmi nápaditý. Zápletku obohacují zajímavé informace, spousta záhad a otázek, které udržují čtenáře v permanentním napětí. Příběh je navíc provázán napínavými momenty a správnou gradací děje. Přepínání mezi děním uvnitř království a vnějším světem přidává příběhu dynamiku.
Zpočátku mi trvalo se do příběhu začíst, protože autorka zdánlivě řešila nepodstatné věci, pasáže se opakovaly a většina rozhovorů působila plochým dojmem. Avšak s postupem času autorka proniká hlouběji do svého psaní a vy knihu nechcete odložit. Zároveň mi, ale přijde, že příběh je hodně zrychlený a nevadilo by mi pomalejší tempo, aby bylo více prostoru pro detaily a hlavně i větší zaměření na postavy, kterých je v knize opravdu hodně.
Postavy jsou zajímavé a líbí se mi, že každá z nich má nějaké vlastní tajemství či nějakou strast, se kterou musí bojovat. Hlavní postava Morgana je odměřená a chladná, ale občas působí nestálým dojmem. Nicméně postupně se vyvíjí a odhaluje vnitřní konflikty a boj s vlastní identitou. Postava Finna působí trochu jako zjevení, je hodně optimistický, hravý, ale zároveň dokáže ukázat i vážnější stránku a líbí se mi jeho odhodlání, se kterým vstupuje do všeho nového a neznámého. Postava krále je výborně zpracována – zlá, krutá a vzbuzující v čtenáři odpor. Gabriel, další výrazná postava, která bude pravděpodobně více rozpracována v druhém díle, zatím působí nevýrazně, ale je patrný potenciál k hlubšímu zkoumání. Autorka dokázala velmi dobře vykreslit sourozenecké pouto.
Prostředí království v kameni a jeho rozuzlení je velmi dobře napsané, vytvářející stísněnou a temnou atmosféru. Popisy lesa, nestvůr i čarodějnic jsou živé a snadno si je dokážete představit.
Romantická linka je přítomná, postupná a uvěřitelná, ale mohla by být ještě více prohloubena prostřednictvím dialogů a vzájemného poznávání postav (Miluju romantiku!).
Největší „výtku“ mám ohledně stylistických a gramatických chyb. V textu se opakují slova, jsou zde chyby v zájmenech, občasné gramatické chyby a výrazy, které nezapadají do příběhu (např. bledý korzet, co to meleš?, haranty, ulízaně...). Některé pasáže jsou hodně krkolomné a chtěli by více upravit, pak by více vynikli. Zároveň je patrné matoucí přeskakování mezi postavami, které právě mluví. Je trochu škoda, že autorka neměla silnějšího korektora.
Kniha určitě stojí za přečtení a já se už těším na druhý díl. Já děkuji autorce že jsem si knihu mohla přečíst! #spoluprace
3,5*
Instagram - Nikmakbooks
Do puntíku
Karin Bílík Vápeníčková
Kniha Do puntíku představuje zajímavý pokus spojit rozlišné věkové generace prostřednictvím otázek a odpovědí o existenci. Díky širokému spektru témat umožňuje společné čtení a diskuzi mezi dětmi a dospělými. Jemný poetický nádech otázek a nádherné ilustrace poskytují krásný zážitek.., který ale nebyl tak úplně vhodný pro mě
Autorčin styl psaní je originální, laskavý, místy až snový, ale většinu času na mě bohužel působil dost kusově a trhaně – dost věcí mi přišlo nedotažených a nijakých. Čekala jsem asi komplexnější pohled na jednotlivé skutečnosti a ne jenom místy až výkřiky do tmy.
Na knize se mi nejvíce líbilo zpracování – nádherné ilustrace jsou všude v knize a každá stránka je opravdu velmi pozoruhodně zpracovaná a je vidět, že si s tím dal někdo opravdu velkou práci. Jen koukněte sami . Já bych ale pro větší požitek potřebovala víc....
Do knížky jsem šla s představou, že to bude něco podobného jako Malý princ, kterého naprosto miluju a četla jsem ho již několikrát a i v různých obdobích. Takže moje očekávání bylo obří a bohužel se nenaplnilo ani z malé části. Mně tahle kniha prostě vůbec nesedla a u čtení jsem se až nudila a pohánělo mě jenom pomyšlení na ty krásné ilustrace. Je možné, že jsem ji četla ve špatném období nebo opravdu není pro mě a já se nedokážu na tuto vlnu naladit. Nebo ji prostě jenom nechápu.
Takže pokud máte rádi netradiční knihy, které mají v sobě (skrytá) poslání, tak knihu určitě nevynechejte, třeba zrovna vás nadchne!
Za knihu děkuji @nakladatelstvi_rosier #spoluprace
2,5*
Nikmakbooks
Ukradený dědic
Holly Black
V Ukradeném dědici se vracíme do známého světa podlých víl a já se na toto znovu setkání hrozně těšila! S příběhem Doubka a Wren jsem se docela dost nadřela, četla jsem ho dlouho a zrovna jsem procházela čtecí krizí. Nakonec jsem, ale knihu přečetla a jsem s ní spokojená, jen pár věcí mi v ní chybělo.
Příběh má pomalejší tempo, vše je popsáno dopodrobna, jak už všemožná monstra nebo i prostředí kde hrdinové putují. Autorka má neuvěřitelnou fantazii a krásný styl psaní. V knize se sice toho děje spoustu, ale přijde mi, že vše podstatné se stane až na posledních pár stránkách knihy a samozřejmě v knize nechybí ani neuvěřitelný konec, o kterém nevím, co si vlastně myslet.
Hlavní postava Surren (Wren) je neuvěřitelná! Je velmi rozpolcená, neví, jak se má chovat k ostatním a jejím největším přáním je žít co nejnormálnější život. Na druhou stranu je chytrá, odhodlaná a vystupují napovrch i její vílí vlastnosti. Autorka se zaměřila i na její minulost a nebojí se jít do hloubky. Na autorčiných postavách se mi líbí, že nejsou černobílé a dávají nám prostor přemýšlet o nich.
Doubek mě lehce zaskočil svými kopyty a růžky, já si ho tedy raději představuji bez nich, tohle je na mě až moc fantasy. Doubek je vtipný, snaží se být přátelský, ale má i svou stinnou stránku. Ani po přečtení celé knihy si nejsem jistá, jaký vlastně doopravdy je.
Vztah mezi Doubkem a Wren je krásný, ale přijde mi, že je spíše na kamarádské místy až sourozenecké úrovni. Občas v jejich vztahu sice zakřesala nějaká jiskra, ale vše je zatím hodně platonické.
V knize mi chybí více postav – Doubek s Wren jsou sice samy o sobě zajímavý, ale přijde mi, že tenhle příběh samy nedokážou utáhnout. Je tu sice pár vedlejších postav, ale nedostaly téměř žádný prostor.
Taky mi trochu vadilo, že nezavítali třeba i někam vyloženě mezi víly. Občas mi přišlo jejich putování jako od někud nikam. Sice toho během své cesty hodně zažily, ale já se těšila i vyloženě na nějaké vílí prostředí.
Návrat do Elfhame byl úžasný a já se těším na další díl, který snad bude trochu víc akčnější, už s ohledem na závěr knihy.
4,5*
Instagram - Nikmakbooks
Hon na knížete Draculu
Kerri Maniscalco
Hon na knížete Draculu začíná tam, kde první díl skončil, takže nás neochudí o žádné zajímavé věci v životě hlavních hrdinů. Navíc se mi kniha četla lépe a napětí se zde rozvíjí ihned. Rumunská škola forenzní medicíny poskytuje zlověstné prostředí a temnou atmosféru, kterou ještě podtrhuje zima. Bohužel některé pasáže jsou nedotažené a povrchní.
Hlavní postava, Audrey Rose, se pokouší vyrovnat s traumatem, které zažila v Londýně a noční můry ji pronásledují na každém kroku. Občas její chování působí až příliš impulzivně, všechny odstrkuje a zdůrazňuje nutnost vyřešit vše sama. Já mám ráda tento typ silných ženských hrdinek, ale tady mě to přišlo až moc výrazné a místy i nelogické.
Thomas je věrný, vtipný a dává AR prostor. Spolu ty dva fungují skvěle, jiskří to mezi nimi, ale bohužel se jejich vztah vyvíjí hodně pomalu. Upřímně já jsem čekala, že se to bude vyvíjet trochu rychleji, protože těch nevyužitých příležitostí je tu hodně.
Kniha je označena jako horor, ale mohla by mít intenzivnější atmosféru a větší zvraty, aby tuto nálepku opravdu ospravedlnila. Nicméně detektivní zápletka a prvky viktoriánské fantastiky přidávají knize něco extra. Líbí se mi, že autorka nepracuje pouze s mýty a legendami, ale opírá se i o historické skutečnosti a zvyky spojené z daným místem. Ocenila jsem také dopisy, fotografie a poznámky, které obohacují příběh.
Trochu mi vadí, že jsem pachatele zase odhalila hrozně rychle. Přijde mi, že autorka je píše tak nějak podobně a mě vždycky přijdou hrozně podezřelí. Autorka však dokáže udržet čtenářovu pozornost tím, jak k tomu odhalení dochází. Některé momenty v knize jsou však příliš akční až neuvěřitelné. Nakonec, ale vše dává smysl a vše do sebe zapadá, takže finální výsledek je velmi povedený.
Hon na knížete Draculu je zajímavým pokračováním série, které nabízí temnou atmosféru, vztahy mezi postavami a detektivní zápletku. I když má své nedostatky, stále stojí za to přečíst si ji.
Instagram - Nikmakbooks
Když voláš moje jméno
Tucker Shaw
Když voláš moje jméno jsem si mohla přečíst díky účasti ve štafetě! Na knihu jsem se těšila, anotace slibovala zajímavý příběh s obrovským potenciálem, ten nebyl pořádně využit, hlavně jeho zpracování pokulhávalo - zdlouhavé, opakující se.
Příběh je vyprávěn z pohledu obou hlavních postav Adama a Bena. Já se hrozně těšila na to, až se ti dva potkají, ale ono se to pořád nedělo. ty dva spolu vidíme minimálně a to mi opravdu hodně vadilo.
Linka Adama a Bena nemůže být rozdílnější, prožívají jiné události, mají jiné rodinné zázemí a společný mají jen přístup k LGBT komunitě a Damoklův meč v podobě HIV/AIDS. Pro mě byla zajímavější Adamova linka, která více přibližovala epidemii HIV/AIDS, hlavně je zde hezky vidět, jak k ní přistupovala sama LGBT komunita. Benova linka mě nadchla na začátku, ale poté jsem čekala trochu více problémů ze strany rodiny, to bylo vyřešeno rychle a pak se jeho zážitky začali opakovat (chození po NY, focení.). Bohužel ani k jednomu z nich jsem si nedokázala vytvořit poutu, může za to hlavně fakt, že o nich víme málo a chybí tu jejich vývoj.
Romantická linka zde byla minimální, alespoň co se týče té typické. Linka s Callumem mi vadila, protože sám Callum byl zvláštní. Nechápala jsem jeho pohnutky a to, že vlastně „ohrožoval“ svého milovaného. Jistě v této době se razilo heslo Žijeme teď, ale občas mě ta všeobecná bezohlednost štvala.
Epidemie HIV/AIDS je zde velmi dobře zpracovaná, cítíte z ní tu děsivost a to jak se na vás hrnula ze všech stran. Trochu mi ale vadilo, že lidé se nijak neomezovali, byli trochu sobečtí a vůbec se nesnažili nějak brzdit či nemoci více předcházet.
Atmosféra amerických 90. letech na vás dýchá z každé stránky. Na mě tu bylo až moc popkulturních odkazů, které mi nic neříkali, brzdily mě ve čtení a já měla chuť je přeskakovat. Pro toho kdo v této době vyrůstal, může být čtení nostalgické.
Emotivní surový příběh, který působí hodně rozporuplně. Skvěle popsaná 90. léta USA, epidemie HIV/AIDS, frustrace a smutek a na druhé straně trochu odfláknutý příběh Adama a Bena.
Instagram - Nikmakbooks
Jsme nevyhnutelní
Nofreeusernames (p)
Od autorky jsem již četla Navždycky, z kterého jsem byla nadšená, nejvíce jsem ocenila romatickou linku a popkulturní narážky, které byly často spojené s Harry Potterem #potterhead Miluji tě. Já vím už u mě moc nezabodovala a to hlavně kvůli Ave, která je podle mě nejhorší hlavní hrdinka #notsorry Jsem ráda, že jsem si Jsme nevyhnutelní přečetla, protože je někde uprostřed.
Ze začátku knihy jsem byla nadšená. Děj se rozvíjel plynule a už od první scény jsem si zamilovala Izzy a její vozíčkářský humor. Příběh byl dobře vyvážený, konverzace mě bavily a popkulturní narážky byly skvělým doplňkem. I když jsem některých z nich nerozuměla, tak mě motivují k tomu, abych konečně zkoukla nějakou Marvelovku.
Prostředek knihy byl nudný, často se věci opakovaly a já narazila na první nesympatie u postavy. Travis mi ve většině případů připadal trochu jako zoufalec. Myslím, že se autorka snažila o zboření stereotypu, co se týče postav kluků, protože Travis byl hrozně milý kluk se srdcem na dlani, ale mě tu chyběla jiskra, živelnost...tohle bylo hodně ucourané.
Poslední část knihy mě opět začala bavit. Byla jsem sice zklamaná, že hlavní postavy se nedali dohromady dříve, těšila jsem se na ukrývání a tajemství. Kniha totiž slibovala i zakázanou lásku a tajné randění, to tu téměr vůbec nebylo.
Postavu Harper jsem teda čekala více děsivější a drsnější, hlavně z prezentace její postavy. Tohle byl takový jednorožec, který má prostě jen nejraději černou barvu. Vadilo mi, že zde nebyl větší důraz na vývoj a hloubku postav.
Romantická linka byla málo výrazná. I když se objevují krásné momenty, které vás chytnou za srdce, při čtení jsem jim nedokázala fandit a soucítit s nimi.
Líbilo se mi střídání pohledů mezi Harper a Travisem, což umožnilo sledovat vývoj jejich vztahu z obou stran. Vizuální prvky a bonusový obsah, jako jsou fotky, chaty, instastories a barvy, dodávají knize originalitu a jsou velmi povedené.
2,5*
Nikmakbooks
Červená, bílá a královsky modrá
Casey McQuiston
Knihu Červená, bílá a královsky modrá jsem měla v plánu číst již dlouho, až blížící se film mě donutil k tomu, abych ji začala.
Samotný příběh nabízí mnoho složek - romantiku, drama a politiku. Líbí se mi, že se tyto aspekty vzájemně doplňují a ovlivňují. Zejména romantická linka má širší kontext a vliv na další postavy, což dodává příběhu hloubku.
Kniha nabízí alternativní realitu, která je propojena s naším světem a obsahuje dost popkulturních odkazů. Svět je zde hodně idealizovaný.
Motiv zakázané lásky je dobře zpracován, i když jsem čekala více komplikací při jeho odhalení. Nejvíce z celé knihy mě bavila komunikace přes emaily, která byla vtipná a opravdová.
Bohužel se najde i dost nedostatků. Začátek knihy je pomalý a místy zdlouhavý. Chybělo mi také více informací a zpracování životů obou hlavních postav - syn prezidenta a syn z královské rodiny. I když to byl hlavní motiv, tak mi to přišlo spíše jako kulisa, která dobře vypadá.
Dalším bodem, který mě zklamal, byla rychlost, s jakou se Alex "smířil" se svou sexualitu. Chybělo mi více přemýšlení a vnitřní reakce a zdůvodnění tím, co se dělo v minulosti, mi nestačilo.
Co se týče stylu psaní, tak jsem nebyla vůbec nadšená. Kniha se mi četla opravdu špatně. Er-forma, kterou je kniha napsána mě zaskočila, preferovala bych spíše Ich-formu, která je osobnější. Při četbě jsem narazila na pasáže, které jsem musela číst opakovaně, aby mi daly smysl. Někdy to bylo krkolomné a některé postavy byly pojmenovány různě, což bylo matoucí a nepochopitelné. Zda je to vina překladu, či anglického originálu, nevím. Tak mi prosím dejte vědět, kdo četl obě verze.
Hlavní postavy, Alex a Henry, mě ihned zaujaly. Líbí se mi, že se musí vyrovnávat nejen s komplikacemi kolem jejich vztahu, ale také s vlastními problémy. Oceňuji, že příběh nekončí jen u jejich spojení, ale pokračuje dál, což přidává na uvěřitelnosti.
Příběh nakonec hodnotím lepším průměrem. A to hlavně kvůli nevyužitému potenciálu, některým jeho nedotaženým částem, ale hlavně kvůli stylu psaní, který mi vůbec nevyhovoval.
Instagram - Nikmakbooks
Souboj princů
Kristýna Dostálová
Zajímavá anotace a český autor #ctemeceskeautory mě přilákaly ke čtení Souboje princů. Bohužel začátek knihy nebyl příliš oslnivý, ale druhá polovina knihy to napravila.
Do téměř celé první poloviny knihy jsem se musela nutit. Byla příliš pomalá, obsahovala přebytečné informací a i přes akční scény a tajemství, se vše ubíralo stejným tempem. Ale pak nastal obrat a druhá polovina knihy mě vtáhla do děje. Akční scény byly napínavé a bavilo mě postupně odhalovat všechna tajemství, která se v příběhu objevovala. Přestože jsem si užívala toto napětí, přišlo mi, že ke konci knihy mohlo dojít ke zpomalení tempa a děj mohl být detailněji rozpracován.
V knize byl stvořen nový svět s vlastními zeměmi, jejich uspořádáním a unikátními příšerami. To bylo povedené, avšak i přes množství poskytnutých informací jsem pocítila nedostatek širšího kontextu. Chybělo mi více detailů ohledně role císařovny, podrobnějších informací o zemích, které tvoří císařství, a celkovém fungování tohoto světa. Rovněž je zde velmi málo informací o esenci - jak funguje, jaké jsou druhy a proč ji někteří mají a jiní ne.
Kniha se odehrává během celého roku a rozhodně tohle vše nedokázal obsáhnout rozsah knihy. Chybělo tu ponoření do knihy a rozhodně větší zaměření na postavy. Detektivní linka příběhu byla dobrá, nedokázala jsem odhadnout, kdo je padouchem, avšak trochu mi vadilo, že nebylo více náznaků, které by následně vedly k odhalení jeho identity
V knize chybí romantická linka, což mi překvapivě nevadilo #milovnikromantiky Nicméně mi scházely více rozpracované mezilidské vztahy, ať už přátelské nebo nepřátelské. Příběh se spíše zaměřoval na dějové události než na vývoj a prohloubení postav. Trochu mi zde chyběla "lidskost" nebo něco, co by mi umožnilo zamilovat se do postav, fandit jim nebo je naopak nenávidět.
V knize se vyskytuje mnoho postav, bohužel se ale o nikom nedozvíme víc (ani o hlavní postavě). Získáváme pouze povrchní a omezené informace. Charaktery postav nejsou detailně propracovány a jejich motivace k činům byla pouze povrchní.
Souboj princů nabízí poutavý příběh od začínající autorky. I přes některé nedostatky, kniha nabízí zajímavý příběh s novým světem, zajímavou magií, s plno tajemstvími a detektivním pátráním.
Otevřený konec knihy naznačuje, že je připraveno místo pro další díly. Já si určitě ráda přečtu další autorčinu knihu a budu doufat, že se mi více trefí do mých požadavků.
Děkuji za zaslání knihy @humbook #spoluprace #humbookblogeri
Polibek múzy
Lisa Rosenbecker
Kniha představuje velmi originální svět. Tento svět je zcela jedinečný - jedná se o kombinaci skutečného světa a knižních světů. Díky příběhům v knihách se vytváří nové světy, ve kterých ožívají postavy a mohou i mezi světy cestovat. Nicméně, i přestože se jedná o zajímavý koncept, autorka nedokázala svět plně rozvinout a využít jeho potenciál. Kniha je rozsahem jen 296 stran, což zjevně nestačí pro zavedení celého světa.
V Litersumu žijí různé rasy, jako jsou antimúzy a múzy, ale i další, o kterých se dozvídáme postupně během příběhu. Tyto rasy jsou vždy kombinací člověka a knižní postavy, což dává tomuto světu zvláštní a zajímavý charakter.
Hlavním protagonistou tohoto světa je antimúza Malou, která má za úkol krást spisovatelům nápady polibkem. Přestože je Malou už poměrně starší, chová se jako trhlý teenager, její chování často působí nevyrovnaně a naivně a většinu svých problémů řeší skrz ostatní, hlavně prostřednictvím své matky. Malou se začala zajímat o svou práci, okolí a dění v Litersumu až když došlo docházet k vraždám, které jsou s ní spojovány.
Detektivní zápletka je jedním z hlavních prvků příběhu. Detektivní linka je sice svižná a rychle se ubírá kupředu, avšak mi chyběly náznaky a tipy, které by mi pomohly odhalit viníka dříve než hlavní postavy. Některé souvislosti jsou zjevné až na konci knihy. Avšak, i přesto, že není celý děj detektivní linky dokonale propracovaný, závěr je napínavý a konečné rozuzlení původce vražd bylo logické a dobře odůvodněné.
Romantická linka není příliš výrazná a působí povrchně. Hlavní hrdinka Malou se setká s mladým detektivem a postupně se mezi nimi vyvine vztah. Navzdory snaze autorky o vytvoření osudového spojení mezi Malou a detektivem, chybí hloubka a autenticita, které by vztahu propůjčily věrohodnost a význam. Jelikož se romantická linka objevuje spíše jako okrajový prvek není to až tak velký nedostatek knihy.
I když je kniha součástí série, tak se jedná o samostatný příběh s vlastní zápletkou a uzavřením. Takovéto "standalone" mám velmi ráda, protože se nemusím bát toho, že musím číst další díly.
V závěru bych tedy chtěla říct, že Polibek múzy má velmi zajímavý koncept, ale nevyužívá svůj potenciál naplno a obsahuje nedostatky ve svém světě, postavách a detektivní zápletce.
Instagram - Nikmakbooks
Zlatá
Marissa Meyer
Zlatá od Marissy Meyer je retellingem na příběh O Rampelníkovi. Autorce se podařilo pečlivě převyprávět kostru této klasické pohádky a přenést ji do svého vlastního světa. Od této knihy jsem měla vysoká očekávání, ale bohužel ji hodnotím jako lehce podprůměrnou.
Začátek knihy byl velmi pomalý a celkově se mi zdálo, že se věci opakují stále dokola. To může být pro některé čtenáře otravné a já jsem měla nutkání knihu odložit.
Atmosféra knihy je temná, což je sice v souladu s původním příběhem, ale na mě tam bylo té temnoty až moc a i těch mrtvol. Spíše než pohádkový příběh místy připomínal horor. Ze začátku mi kniha atmosférou připomínala Magii havranů.
Hlavní postava Serida je velmi zajímavá, protože má několik vlastností, které vám můžou nebo nemusí být sympatické. První vlastností, kterou si při čtení knihy všimneme, je to, že Serida je poměrně jednoduchá a naivní. Často podceňuje nebezpečí a často porušuje pravidla, což jí může přinést mnoho problémů. Avšak tato její vlastnost jí také pomáhá získávat nové informace. Serida je tvrdohlavá a rozhodnuta splnit všechny své cíle, ale často o sobě pochybuje.
Zlat je jedna z hlavních postav knihy, ale objevuje se v ní poměrně málo. V knize je představen jako tajemná a záhadná postava, která umí plnit přání. Postupem času se dozvídáme více o jeho vztahu ke Králi duchů a jeho další úloze v příběhu.
Postava Krále duchů je v knize použita jako zdroj napětí a jako protivník hlavních hrdinů, ale není podrobněji rozpracována. Je jen ztělesněné zlo.
Romantická linka mi přišla opravdu špatná a bez jakéhokoliv reálného základu. Vadily mi dialogy mezi postavami, byli jednoduché a působily hrozně směšně. Sery nízké sebevědomí se také projevuje v romantické lince, kdy nevěří tomu, že ji někdo miluje, protože není dostatečně krásná.
Od knihy jsem čekala více a i přestože se kniha na konci docela rozjela a konec byl velmi povedený, stále mi chybělo víc akce a napětí.
Celkově bych knihu doporučila spíše pro čtenáře, kteří mají rádi temné a pomalé příběhy a nevadí jim jednoduché dialogy.
2,5*
Instagram - Nikmakbooks
Polib mě znovu
Stella Tack
Na tuto knížku jsem se těšila, protože první díl se mi líbil. Zaujala mě i anotace, kde je bodyguardem žena, takže jsem se těšila na něco originální. Bohužel to nedopadlo podle mých představ ....
Největší potíž knihy je její rozsah, je hrozně dlouhá, nic se v ní neděje a ani zde nejsou žádné hezké momenty, který vás chytnou za srdce. V první třetině knihy se nic neděje, jsou zde plytké rozhovory, které se omýlají pořád dokola. Když se konečně přesuneme k tomu, že bude jeho tajný strážce, tak vše působí nereálně - to ji nikdo pořádně neprověří a neřeší se náhlé nehody prince? A konec vše zabil - je to předvídatelné, nereálné a opravdu bych v tomhle království nechtěla žít, protože tady se asi můžu úplně vše. Často jsem nevěřila, že to autorka opravdu myslí vážně.
Upřímně nejvíce mě štve ten nevyužitý potencitál - žena jako osobní strážce. Rozhodně jsem nečekala, že se to zvrtne do klišé typu budu předstírat vztah. Čekala jsem opravdovou reálnou strážkyni, postupné poznávání a budování vztahu. Taky mi vadí, že se zde více nerozvinula linka se Silveřiným otcem.
Romantická linka je hrozná - přišla z ničeho nic. Já prostře nemám ráda tyhle osudové lásky, které se stvoří kdekoliv, takže i a záchodech. tyhle osudové lásky, které se stvoří kdekoliv, takže i na toaletách. I když oba dva byli velcí sympaťaci, tak neměli mezi sebou žádnou chemii a většina jejich rozhovorů byla o ničem a nešla do hloubky. Taky na mě nepůsobily jako dospělí lidé, ale spíše jako 14 leté děti, které neví nic o světě.
Další díl bude o Eve a já se budu hodně dlouho rozhodovat, jestli mu dám šanci nebo ne.
Instagram - Nikmakbooks
Mňam Česko!
Petra Mejsnar Slušňáková
Cestování a vaření patří mezi mé oblíbené, takže tato knížka je přesně to pravé pro mě, protože Mňam Česko! spojuje cestování s jídlem.
Mňam Česko je krásný průvodce po naší republice. Hned na první pohled mě zaujaly ilustrace, které jsou dokonalé a propracované. Líbí se mi, že se nejedná o fotografie, právě ilustrace jsou totiž krásným zpestřením a posouvají, tak celý průvodce o trochu výš. V knize se nachází 196 tipu na výlety vhodných zejména pro rodiny. Byli jste už v Muzeu zemědělské techniky? Prošli jste se Kryštofovým údolím a nebo zámeckých sklepením v Litomyšli? Já zatím ne!
Kniha je rozděleno do 14 kapitol dle krajů České republiky. V každé kapitole je 14 tipů na výlety, které jsou popsány stručně a výstižně. Líbí se mi, že se nejedná o ty nejznámější místa, takže i ti, kteří mají hodně "nacestováno", narazí na hodně nových výletů (já tedy ano). Většina výletů je spojena s folklorem, tradicemi či typickými produkty z každého kraje. Nechybí ani přehledná mapka kraje a regionální zajímavost. Na konci každé kapitoly jsou dva recepty (některé jsou i s videopostupem (QR kód)), všechny recepty jsou typické pro konkrétní kraj. Já se v nejbližší době chystám na jihočeské Zelňáky a valašské Frgály.
Já už pár výletů s pomocí dětí naplánovala (zatím vybírali jen podle obrázků). Taky jsme už přečetli všechny zajímavosti, které by tedy děti nejraději četli pořád dokola.
Knihu doporučuji všem, kteří rádi cestují a poznávají nová místa v naší zemi. Já už se nemůžu dočkat našeho prvního výletu!
#spoluprace #nakladatelstvirosier
Instagram: Nikmakbooks
Citlivá zpověď jednoho blázna
David Svoboda
Citlivou zpověď jednoho blázna jsem začala číst hlavně z toho důvodu, že mě zaujala anotace a to, že jako laik o této problematice téměř nic nevím. Doufala jsem, že se dozvím něco nového, což se povedlo. Do této doby neměla tušení, jak funguje léčení, chod psychiatrie či sociální pomoc. Autor zde všechno vysvětlil a já alespoň na chvilku mohla nahlédnout do tohoto procesu.
Kniha má dvě časové linky, které se střídají. Jedna nám vypráví o autorově dětství a druhá o začínající nemoci. Jednotlivé kapitoly jsou krátké a svižné. Líbí se mi, jak se střídají šťastné vzpomínky a zároveň momenty, kdy se autor ocitnul na samém dnu. Avšak u pasáží z dětství mi přišli některé pasáže zbytečné a opakující se (výběr oblečení apod) a to mě dost brzdilo ve čtení.
Líbí se mi, že autor vše napsal zpříma, citlivě a nebojí se vše popsat do detailu. Je to hodně syrové a opravdu upřímné. Co se mi opravdu líbilo, hlavně u pasáží z dětství, byla určitá sebereflexe a to, že ne vždy všechno bylo správné a autor si to uvědomuje.
Kniha má skvělé poslání. Ukázat, jak žije člověk s bipolární poruchou, díky tomu pomoc někomu, kdo má stejné či podobné problémy a dále rozšířit povědomí o této nemoci.
#spoluprace
Instagram - Nikmakbooks
Nejtemnější část lesa
Holly Black
Dost dlouho jsem se odhodlávala k přečtení Nejtemnější části lesa, protože má nejhorší hodnocení a její kritika byla dost tvrdá. Já jsem ale hrozně moc spokojená, protože tohle je po dlouhé době kniha, kterou jsem dokázala přečíst na jeden zátah.
Příběh je krásný, ihned vás vtáhne do děje a nechybí detailní popisy, které přiblíží tajemnou atmosféru knihy. V knize nechybí akce, záhady a tajemství. Vše je geniálně promyšlené, zapadá do sebe a autorka má vážně skvělou fantazii. Moc se mi líbilo, že se příběh odehrával na pomezí vílího a skutečného světa a je škoda, že nejsou i další díly, protože mě mrzí, že se s tímhle světem musím tak brzo rozloučit.
Největší část knihy se odehrává v prostředí lesa, které je chladné, plné nestvůr a tajemstvím, a přesto lákavé. Nestvůry, které zde vystupují jsou na jednu stranu nádherné a fascinující a na druhou stranu strašidelné. Autorka dokázala vytvořit pohádkový svět, který je ale zároveň naprosto děsivý.
Hlavní hrdinka Hazel byla skvělá, její statečnost byla neskutečná a líbilo se mi její zapálení do hry na rytíře. Sice se občas chovala jako ta malá 10letá holčička, ale i díky tomu byla více zajímavá a jiná.
Bratr Ben mi přišel nevýrazný. Ale hrozně moc se mi líbila jeho romantická linka, která působila ohromně skutečně. Holly umí napsat velmi dobře LGBTQ+ postavy, protože už nepracuje s jejich sexuální identitou, ale nechá je tak nějak žít.
Na postavách, které stvořila Holly Black, se mi líbí, že jsou nám tolik podobné, i přestože se jedná o nadpřirozené bytosti, mají stejné problémy, pocity i vrtochy.
Vílí prostředí je originální. Líbí se mi, že je úplně jiný než v Krutém princovy a musím ocenit, že autorka dokázala vymyslet dva tak komplexní světy. I přestože se i tak některé postavy mihly v obou sériích. Hodně se mi líbilo, jak jsou zde zpracované rodiče Hazel a Beny, které zde nezastávají tradiční postavení rodičů. Právě ve spojení s uměním, to bylo velmi realistické.
Romantická linka byla milá, působila přirozeně a já ji nemám vlastně, co vytknout. Líbí se mi, že nebyla na úkor příběhu a hraje zde jen opravdu malou roli.
Nejtemnější část lesa doporučuji, určitě ji dejte šanci. Rozhodně není pro každého, ale třeba zrovna vám se bude líbit.
Instagram: Nikmakbooks
Přízraky noci
Kateřina Ševčíková
V poslední době se s knihami o slovanské mytologii roztrhl pytel. Mě to ale vůbec nevadí, protože mě stále hodně baví. Líbí se mi, jak k ní každý z autorů přistupuje jinak. Zde se ještě autorka inspirovala pověstmi českými (o třech Krokových dcerách), kterou velmi zajímavě zpracovala.
Já se do knihy ihned začetla, protože je velmi akční hned od začátku. Žádného pozvolného úvodu se nedočkáte, hned jste hozeni do situace, od které se odvíjí celý příběh. Mně to vyhovovalo, protože nemám ráda zbytečné okecávky, u kterých se akorát nudíte. Druhá polovina kniha je trochu pomalejší, ale zase je zde prostor pro lepší seznámení s hlavními postavami a jejich minulostí. Bohužel tu chybí podrobnější informace o světě - o jeho fungování, minulosti a jak vlastně knížectví fungují.
Co musím vyzdvihnout je, že k propojení všech hlavních postav došlo velmi brzo. Když jsem zjistila, že zde vystupují čtyři hlavní postavy, dost jsem se polekla, protože mi to ihned připomnělo Zloděje dýmu, které pro mě byli velkým zklamáním.
Všechny postavy jsem si oblíbila, každá je úplně jiná a má svůj vlastní cíl. Nedokážu říct, koho mám nejraději. Uměla bych si představit samostatnou knihu o každé z nich, protože ke každé postavě mám spoustu otázek. Třeba jak přesně funguje Ladin dar vidění (někdy jsem se v příběhu ztrácela a pořádně jsem ho nepochopila) či více se dozvědět o Rusalkách a jejich životě.
Občas byli některé věci předvídatelné, ale pokud by se nestaly, tak by se děj
zaseknul na místě.
Závěr byl za mě hodně překvapivý, i přestože to k tomu tak nějak směřovalo celou knihu, vůbec jsem nečekala, že by se něčeho takového autorka odvážila. Perfektní!