Wajny Wajny komentáře u knih

Jsem roztříštěná Jsem roztříštěná Tahereh Mafi

(SPOILER) Na tuhle sérii jsem se chystala opravdu už dlouho a bohužel jsem čekala něci jiného.

Celý příběh je hodně jednoduchý, nejde do hloubky a řeší povrchní věci. Příběh je zaměřen pouze na pár lidí. O okolním světě, jeho fungování a jak vlastně k něčemu takovému došlo (historie) nevíme téměř nic. Bohužel ani postavy nejsou zpracovány nejlépe. Chyběli mi informace o Julliet, kde se takové lidi berou, zda je jich více a proč ji tolik její vlastní rodiče nenáviděli.

Hlavní hrdinka mi je nesympatická. Ze začátku se mi líbila, jak byla roztěkaná a byla na pokraji zhroucení, pak ale konečně uviděla pořádného chlapáka a jakoby její problémy zmizely a ona jen čekala na to, až se na ní konečně podívá nebo ji dokonce políbí....Ne tohle mě fakt za srdce nevzalo (a ani to celé vysvětlení, jak to vlastně s nimi bylo).
Upřímně nevím, co dalšího psát o postavách, protože mi přijde, že o nich téměř nic nevím např. Warnerr je pro mě velkou záhadou, ale i tak mi přijde nejzajímavější z celé knihy.  I přestože působí trochu jako úchyl, ale jak to známe z většiny knih, mám takový pocit, že za tím něco bude a on není takový jako se jeví (klišé miluju). Adam na mě působil jako obří podržtaška.

Romantická linka mě nezaujala, ani k jednom z hlavních hrdinů jsem si nedokázala vytvořit vztah, takže mi bylo vcelku jednu jestli přežijí nebo ne.

Konec mě hodně překvapil, něco takového jsem vůbec nečekala (X-meny ve futuristické společnosti), takže jsem zvědavá na další díly, které si chci přečíst. Jen teda s větším rozestupem.

Když bych měla knížku shrnout, tak čtivé, nenáročné čtení, které ale bohužel nenadchne.

29.01.2023 3 z 5


Ty nejsi moje spřízněná duše Ty nejsi moje spřízněná duše Ilsa Madden-Mills

Druhý díl jsem četla ihned po přečtení Ty nejsi můj Romeo, takže mám velké srovnání a byl za mě slabší. Velký problém jsem měla s délkou knihy - dost pasáží mi přišlo zbytečných a to než se ti dva daly dohromady, bylo hodně dlouhé.

Devon byl zajímavý, ale úplně si mě nedokázal získat. Vadilo mi jeho chování a to, že se za každou cenu snažil být nad věcí. U Giselle mi vadilo její zvláštní chování, hlavně ohledně sexuálního života. Opravdu jsem nechápala její chování a to, jak se k tomu nakonec stavěla. Dost často se chovala hrozně naivně a nevyspěle. Líbilo se mi, když byli spolu - jejich rozhovory a vtipkovaní. Ani erotika nechyběla a byla velmi dobře napsaná.

Příběh není špatný, jen v něm není nic, co by vás extrémně zaujalo.

Instagram - Nikmakbooks

28.01.2023 3 z 5


Cesta za štěstím Cesta za štěstím Jenn Bennett

Knihu jsem začala číst už v době jejího vydání, ale vůbec jsem se do ní nedokázala začíst a po pár stránkách jsem ji odložila, s tím že si ji určitě přečtu, protože Jenn Bennet patří mezi mé oblíbené autory. Po druhé jsem se do ní ihned začetla, takže to přisuzuji tomu, že jsem zrovna neměla náladu na lehkou romantiku.

Cesta za štěstím má velmi pomalý rozjezd, postupně se ale v knize začne rozvíjet příběh a hlavně se dozvídáme více o postavách. Příběh je oddechový, plyne v jednom tempu a místy mi přišel trochu nudný. Líbily se mi pasáže, které řešily vážnější témata a ty které rozebíraly věci do detailu.

Hlavní postavu Josie jsem si oblíbila. Líbilo se mi její chování, její touhy a že nebyla pro okolí tolik čitelná. Hrozně moc se mi líbil její "koníček" focení cedulí, což za mě bylo geniální! Bavily mě popisky cedulí u každé kapitoly.
Lucky byl velký sympaťák a líbilo se mi, jak se vypořádá se svou minulostí. U obou dvou jsem ocenila, že jsou chytří, přemýšlivý, obětavý a pracovití.

Romantická linka je krásná, postupná a chytí vás za srdce. Líbilo se mi, že vyústila ze společné minulosti a není nijak výrazná. Nic zde není násilné, dramatické a překombinované. Autorka umí opravdu velmi dobře napsat vzájemné jiskření a společné momenty - jsou originální, krásně a na mě působí hodně "čistě".

Konec byl lehce uspěchaný, ale na druhou stranu by protahování asi bylo zbytečné. Ale je fakt, že podstatné věci se stanou hlavně na konci příběhu.

Příběh je opravdu velmi povedený, ale nemůžu se vyhnout srovnání a bohužel je za mě tato kniha nejslabší, kterou jsem od autorky četla.
A opravdu se už nemůžu dočkat na knihu Always Jane, která má vyjít už letos.

Instagram - Nikmakbooks

28.01.2023 5 z 5


Kniha noci Kniha noci Holly Black

Ze začátku jsem byla zmatená z magického systému a pojetí stínů. Postupně je vše objasněno a autorka to má opravdu velmi dobře promyšlené. Zápletka byla dobře vymyšlena a jako komplet to skvěle fungovalo. V knize je hodně napětí, zvratů a vy pořádně nevíte, komu vlastně věřit a jak to doopravdy bylo. Hlavní zvrat jsem trochu tušila, ale úplný konec mě hodně překvapil a už se nemůžu dočkat druhého dílu (a zároveň závěrečného) dílu!

Po celou dobu příběhu je zde tajemná, místy hodně temná, atmosféra, která krásně dokresluje celý příběh. Autorka se nebojí drsných scén a všudypřítomné zvrácenosti. V příběhu jsou i kapitoly z minulosti, které nám přiblíží hlavní hrdiny, vidíme, jaký posun postavy udělaly a taky se nám díky nim poskládá celý příběh dohromady.

Hlavní postavu Charlie jsem si ihned oblíbila. Je prostě jiná - její chování, rodinné zázemí i postava. Bavily mě její sarkastické řeči, narážky a ostré poznámky. Líbí se mi, že nemůžeme s určitostí říct, zda je kladnou či zápornou postavou, já mám velkou slabost pro tyhle morálně šedé postavy. S tím jde ruku v ruce to, že sama sebe označuje za zkaženou a že i pro to, co opravdu chce, je ochotná dělat zlé věci. A taky jsem hrozně ráda, že je vlastně obyčejná - neloví stíny, nemá nadpřirozené schopnosti ani není spasitelkou svět....Ne, prostě obyčejná a to byla právě to skvělé a vlastně i originální!

Hodně se mi líbila "romantická" linka, která je sice nevýrazná, ale zároveň je pro příběh hodně podstatná. Líbilo se mi, že se nejedná o žádné seznamování, ale tady se ocitneme ihned v situaci, kdy ti dva jsou spolu už delší dobu. To bylo za mě opravdu perfektní!

Pokud máte rádi styl psaní Holly Black, tak určitě doporučuji. Jen nečekejte, že je to ve stylu Krutého prince. Tohle se spíš podobá Devátému spolku od Leigh Bardugo, který je jen tak mimochodem taky skvělý, ale tohle bylo ještě lepší.

28.01.2023 5 z 5


Ty nejsi můj Romeo Ty nejsi můj Romeo Ilsa Madden-Mills

Čtivý příběh, který je originální (i když s přijatelnou mírou klišé), avšak na mě tam bylo až moc osudových náhod a hodně událostí mi přišlo nereálných. Je zde hodně vtipných částí, řeší se i vážnější věci a nejsou tu žádná zbytečná dramata. Na můj vkus to je hodně natahované, některé pasáže se opakovali a já jim tu nerozhodnost už tolik nevěřila. Příběh je vyprávěn z pohledu obou hrdinů.

Prostředí maloměsta bylo skvělé, hodně mě bavily místní drby. Jelikož je v anotaci zmíněno divadlo, tak jsem trochu doufala, že tu bude více pasáži právě z tohoto prostředí.

Oba hlavní hrdinové jsou sympatičtí a skvěle spolu fungují - rozhovory a pošťuchování. Taky mezi nimi funguje skvělá chemie a erotické scény jsou velmi dobře napsány (originálně a bez přemíry různých zvláštních pojmenování) a není jich moc. Postupné sbližování je hezky zpracováno. Bohužel mi tam ale chybělo něco víc, něco co vás donutí o tomto příběhu více přemýšlet.

Hlavní hrdina Jack navenek působí jako totální alfablbec, ale přitom on je to takovej miloušek, který si ujíždí na K-drama. Líbí se mi, že zde prošel vývojem a že se autorka snažila vyřešit všechny jeho problémy a hlavně jeho boj s důvěrou. Hlavní hrdinka Elena byla perfektní, i když trochu "švihlá". Její koníček byl velmi neotřelý.

Instagram - Nikmakbooks

24.01.2023 4 z 5


Tajemství obsidiánu Tajemství obsidiánu Petra Martišková

Kniha je velmi čtivá, příběh graduje a je tu nespočet tajemství. Opravdu mě zaujaly kapitoly z pohledu Damiana, které byly hezkým zpestřením a přiblížily nám tak jeho pohled na věc. Autorka má vše promyšlené, vše dává smysl a konec mě nalákal na další díl.

Autorčin styl psaní je velmi dobrý, hlavně popisy míst byli perfektní. V nejednu chvíli jsem si připadala jako když tam opravdu jsem.

Není zde vymyšlen nový svět, ale vše se odehrává v současné Praze. To bylo za mě skvělé, protože Staré město, uličky, temná zákoutí a historky z něj mají tu správnou tajemnou atmosféru. Jen mi sem trochu neseděla mezinárodní škola, která měla svá pravidla, ale zároveň působila hodně česky (např. oběd v kuchyni).

Pojetí démonů je perfektně zpracované. Líbí se mi, že jsou rozděleni a mají i svou vlastní královskou rodinu. Nápad se zaklínačem je povedený, ale chybělo mi o něm více informací (jak fungují, nějaké společenství...), které snad budou v dalším díle. V některých věcech, ale vidím velkou podobnost se sérií Svůdné zlo (dobro/zlo, atmosféra knihy, hlavní postavy), takže jsem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet dál.

Hlavní postavu jsem si oblíbila docela rychle, ale v některých situacích mi přišla hodně naivní a taky mi vadilo, že se nesnažila více pídit po tajemstvích a docela lehko se nechala odbýt. Líbí se mi, že to není žádná superžena, ale opravdu normální holka, která řeší běžné věci a tedy i démony. Hodně se mi líbilo, jak prožívala pocity nevědomosti a to, že celý život žije ve lži.

U Damiana jsem trochu na vážkách. Na jednu stranu hodně rychle odkryl, jaký vlastně je, ale na druhou stranu moc nevíme, co ho všechno k tomu vede, kolik mu vlastně je...a co vše za svého "života" zažil. Občas na mě působil jako hodný hošánek a možná bych od něj čekala trochu víc drsnosti a temnosti.

Více mě zaujal Cedric, jeho sarkastické řeči jsou perfektní. Další zajímavou postavou je děda (stařík) a opravdu se těším až se o něm dozvíme více, hlavně o všech jeho tajemstvích.

Romantická linka byla na mě až moc rychlá. Od začátku je sice cítit jistá chemie mezi Annou a Damianem, ale chybí mi zde romantické a více dialogů mezi nimi. Takhle to na mě nepůsobí moc opravdově. Taky mi trochu chybělo objasnění, proč se vlastně do sebe zamilovaly, zda Damian prožíval nějaký vnitřní boj nebo je to běžná věc mezi démony.

Napínavý fantasy příběh s romantickou linkou, kde hlavní roli hraje zaklínačka a démon, můžu určitě doporučit!

Instagram - Nikmakbooks

21.01.2023 4 z 5


Jenom nestvůra Jenom nestvůra Vanessa Len

Jenom nestvůra má jedno velké plus a to, že je nesmírně poutavě napsaná, takže ji odpustíte i malé nedokonalosti. Na začátku nečekejte žádné okecávky, autorka vás hned vhodí do děje a vy máte po chvilce čtení pocit, že už kniha musí končit, protože jedna akce střídá další a vy si neumíte představit, že to nějaká další předčí.

V knize je skvělé prostředí Londýna, který máte možnost vidět v různých časových rovinách a všudypřítomná temná atmosféra je skvělá. Cestování časem je velmi originální a líbí se mi, že si autorka dala záležet a má vše promyšlené do nejmenších detailů. Bavili mě i soupeřící klany, hlavně jejich různorodé schopnosti a neustálá nevraživost.

Hlavní postava Joan byla do tohoto světa vhozena stejně jako my, takže máme možnost sledovat s ní, jak skočí poprvé časem a co vše se o nestvůřím životě dozví. Líbí se mi, jak se pere s pocitem, že je nestvůra a zároveň ji to těší, protože ji cestování časem velmi láká. Je velmi tvrdohlavá a vždy se snaží jít proti všemu, co ji kdo řekne a trvá si na svých tvrzeních, které jsou velmi naivní a poháněné nadějí . Co mi trochu vadilo, je "syndrom" superhrdinky, kdy ji jde ihned vše od ruky a nedojde k žádnému velkému problému.
Líbí se mi, že o žádné postavě nemůže s přesností říct, zda je dobrá či špatná. Právě tyhle morální rozpory dělají knihu velmi zajímavou. Nick, i přestože je prezentován jako hrdina, v některých situacích vůbec tak nepůsobí a jeho činy jsou velmi rozporuplné. A Aaron typický zhýčkaný kluk se kterým to, ale nebude tak špatné, protože pod tou slupkou má i srdce.

Romantická linka je velmi nevýrazná, ale to mi vůbec nevadilo, protože na ní tady prostě nebylo místo. Milostný trojúhelník je velmi dobře zpracovaný a já jsem #teamaaron a doufám, že s ním v dalších dílech autorka počítá.

Na konci se dočkáme velkého zvratu, který mě překvapil a donutil přemýšlet o tom, jak to sakra bude v dalších dílech.

Co musím ještě vytknout jsou chyby v textu, ale jedna z nich mě opravdu hodně pobavila..."Mohla by vycestovat do regentské éry. Do dob restaurace. Do Římské říše.....".

Instagram - Nikmakbooks

20.01.2023 5 z 5


Můj klenot Můj klenot Lauren Blakely

Knihu jsem četla v rámci společného čtení a musím se přiznat, že jsem se jí dost děsila, ale příjemně překvapila.

Kniha je vyprávěna z pohledu mužské postavy, což za mě bylo povedené a konečně nastala nějaká změna. Spencer je totální egoista, který ví, jaké kvality má, ale mě to vůbec nevadilo, protože vše bylo prezentováno s humorem.

Příběh není nijak originální, celková zápletka je už několikrát zpracována. Mně se hrozně moc líbil autorčin styl psaní, který byl trefný, svižný a erotické pasáže se za mě povedly, protože tu není přemíra mušliček, broskviček atd.

Já jsem spokojená a v rámci žánru patří tato kniha mezi ty povedené! A určitě zkusím i další díl.

Instagram - Nikmakbooks

20.01.2023 3 z 5


Srdcem proti zdi Srdcem proti zdi Mariana Zapata

Srdcem proti zdi je jedním slovem SKVĚLÁ! Rozhodně se vyrovná i mému milovanému Kultimu.

Vanessa mi byla ihned sympatická -  usměvavá, vřelá a dobrá kamarádka. Líbilo se mi, že si šla za svým a nenechala si nic líbit, ale nikdy nikomu neodmítla pomoc.
Naproti tomu Aiden byl takový mlčící a mručící medvídek, který ale vždy když bylo potřeba věděl, co přesně říct. I přestože jsou oba dva velmi rozdílní, mají toho hodně společného a hlavně se skvěle doplňují.
Romantická linka byla pomalá a já se těšila na každou interakci mezi Van a Aidenem.

Příběh měl pomalejší rozjezd, chvilku trvalo než se to rozjelo, ale zase byl čas pořádně se seznámit i s ostatními postavami, které v příběhu mají svou úlohu a vůbec by mi nevadilo se o nich dozvědět víc, hlavně o Zachovi. Trochu mi  chybí mužský pohled na příběh, hlavně ze začátku, kdy Aiden řekl jedno slovo na deseti stránkách.

Kniha mi nešla vůbec odložit a po přečtení bych si ji klidně hned přečetla znovu..., ale nejsem blázen...jen jsem teda stihla rereading ostatních knih od Zapaty.

Instagram - Nikmakbooks

18.01.2023 5 z 5


Hra o dědictví Hra o dědictví Jennifer Lynn Barnes

Když jsem začala číst Hru o dědictví, trochu jsem se bála, že bude připomínat Papírovou princeznu, která se mi líbila, ale v některých ohledech mi přišla trochu přehnaná. Naštěstí tohle je úplně jiné, jen začátek se trochu shoduje.

Autorčin styl psaní je lehký, svižný a nebojí se drsnějších scén. Kniha je rozdělena na velmi krátké kapitoly (2-4 strany). Na to jsem si teda musela trochu zvykat, protože jsem měla pocit, že jsou hodně osekané a vždy mě trochu zbrzdily.

Kniha má tajemnou atmosféru, což umocňuje rodinné sídlo, ve kterém jsou tajné chodby, tunely a na každém kroku se skrývá tajemství. Příběh je neokoukaný, plný akce, zvratů a konec vás naláká na další díl #otevrenykonec Je zde nespočet hádanek, rébusů a já obdivuji "starého pána", že to tak brilantně vymyslel.

Hlavní Avery jsou si okamžitě zamilovala. Ze začátku působila trochu naivně, ale líbilo se mi, že má všechno srovnané, je inteligentní a zábavná. Ani bratři Hawthornovy nejsou k zahození. Líbí se mi, jak je každý z nich jiný. A samozřejmě už mám i oblíbence.

Romantická linka je velmi nevýrazná a já doufám, že v dalším dílu se trochu změní, protože jestli bude stejně ubíhat, tak to bude pro mě nuda a trochu teda doufám i v nějaký trojúhleník.

Jediné na co jsem trochu naštvaná jsou nedokončené dialogy. Mám ráda, když věci gradují a není nic řečeno ihned, ale tady mi to přišlo, že se to dělo až moc často a u některých situací mi to přišlo zbytečné.

Knihu doporučuji úplně všem! YA s detektivní linkou, která se čte sama!

Instagram - Nikmakbooks

18.01.2023 5 z 5


Neonoví bohové Neonoví bohové Katee Robert

Na knihu jsem se opravdu těšila, protože jsem si říkala, že se bude jednat o zpestření v podobě řecké mytologie. Příběh ale nemá absolutně nic společného s řeckou mytologií, jen jména a místo děje. Chybí podrobnosti o Olympu, lidech v něm, fungování světa či nějaká historie.

Děj tu není skoro žádný a když už něco tak je předvídatelný. Konec byl uspěchaný a až moc překombinovaný. Nelíbilo se mi střídání "dramat" a jejich návštěvy města, kdy najednou zahodili všechny starosti.

Hlavní hrdinové jsou trochu jednodušší, hlavně Hádes vůbec nepůsobil jako bůh, kterého by se měl každý bát, spíš jako poblouznění středoškolák, který si konečně..... Jediného čeho je tu opravdu hodně je erotika, která je ale napsána na jedno brdo a někdy mi přišla až moc na hraně vkusu.

Menší plus dávám za vyprávění z pohledu obou postav. Na další díly se nechystám.

14.01.2023 2 z 5


Krvavý lístek Krvavý lístek Crystal Smith

Knihu jsem si půjčila z knihovny a vůbec jsem nevěděla o čem je. Když jsem si hledala bližší informace, trochu mě zarazilo, že by se mělo jednat o retelling na pohádku Princezna husopaska. Upřímně moc tu pohádku neznám a jen matně si vybavuji o čem je...ale nebojte vůbec není potřeba, já tam nic z toho neviděla a i tak jsem si kniha užila.

Autorka dokázala vymyslet nový neokoukaný svět, stvořit nový způsob magie a nezapomněla ani na nepřátelé, ze kterých mrazí. Příběh je čtivý, pořád se něco děje a v některých pasážích jsem byla příjemně překvapena, jak to autorka vymyslela. Líbí se mi, že je i zmíněna minulost a podstata zemí.

Hlavní hrdinka Aurélie se mi líbila, i přestože opět trpí komplexem spasitelky. Autorka se ale zaměřila na její vývoj a postupně z ní vyrostala silná osobnost, která si jde za svým.

Zane je velmi zajímavý, ale přijde mi, že pořád o něm víme hrozně málo. Taky mě opravdu zarazilo obří odhalení, které jsem vůbec nečekala.

Nechybí zde ani romantická linka, která je nevýrazná a dle mého ji chyběla jiskra. Vše mi přišlo hodně rychlé, chyběli mi náznaky a více interakcí mezi postavami. Taky jsem vůbec nepochopila linku mezi Aurélií a Keelenem, hlavně tu romantiku, která byla jen tak z ničeho nic utknuta a dál už nerozváděna.

Konec knihy je překvapivý a hlavně uzavřený, takže já pořád nevím, jestli se pouštět i do dalšího dílu. Sice se mi Krvavý lístek líbil, ale že bych z něj byla unešená říct nemůžu.

14.01.2023 4 z 5


Kandidát Kandidát Lenka Pastorčáková

Fikce nebo realita? Tato otázka mě provázela celou knihu. Při čtení jsem se sama sebe ptala, co je pravda, co jen autorka přibarvila a co se opravdu stalo. Některé situace totiž byly absurdní až komické (většina schůzí) a já doufám, že zrovna ty si autorka vymyslela, protože takhle to přece nemůže fungovat?!

Je vidět, že autorka má v této oblasti mnoho zkušeností a znalostí a její popis je velmi věrohodný. Nemusíte se bát, že by tu byly nějaké politické řeči či pravidla, ale kniha se spíše opírá o lidskou stránku věci.

Autorka má výrazný styl psaní, nejsou zde zbytečné pasáže a vše je napsáno svižně a rázně. Nejvíce se mi líbily dialogy, které jsou propracované a trefné a mezi nimi objevující se teorie, připomínky a poznámky, které pronáší hlavní hrdinka sama k sobě.

Příběh se nejprve odehrává v prostředí televize a s ním je spojená novinářská a zpravodajská činnost a potom v prostředí kampaně. Vše je detailně popsáno, narazíte tu na různé problémy a závažná témata, na která se autorka snaží upozornit.

Líbil se mi rozpor mezi soukromým a pracovním životem. Pasáže ze soukromého života na mě působily až terapeuticky a při jejich čtení jsem měla příjemný pocit, avšak dlouho netrvaly a přišla studená sprcha ve formě pracovního prostředí - drsné, ukřičení a svazující.

Hlavní hrdinka Dominika je přímá, morální a velmi hrdá. Ze začátku se snaží nastavovat mantinely, které jsou ale velmi brzo překročeny a postupně se všechen její život točí jen okolo kampaně. Zažívá pocity napětí, strachu a nervozita ji provází každým krokem. Konec se mi líbil, protože autorka dala najevo, že jsou i důležitější věci než budování kariéry.

Knihu doporučuji úplně všem! Rozhodně se u ní nebudete nudit, protože příběh je napínavý a plný intrik. Teď v souvislosti s volbami je tato kniha velmi aktuální, i přestože se jedná o fikci nebo ne?

Mockrát děkuji, že jsem si tuto knihu mohla přečíst a v nejbližší době se pustím i do autorčiny prvotiny Žárlivka. #spoluprace

Instagram: Nikmakbooks

11.01.2023 5 z 5


Magie havranů Magie havranů Margaret Rogerson

Kniha mě nalákala svou anotací, protože víly mám hodně ráda a ještě ve spojení s malováním, jsem nedokázala odolat. I tak jsem, ale neměla téměř žádná očekávání, protože autorčina Kouzla rodu Thornů mě moc nezaujala.

V knize mě nejvíce bavil vílí svět, který je zase trochu jiný. Líbí se mi myšlenka, že víly nesmí dělat žádné umění. Vůbec si to neumím představit a asi bych zažívala stejné pocity jako Isobel. Víly jsou zde vyobrazeny jako krásné osoby, ale vše je obří klam a když se objeví jejich pravá stránka budete zděšeni, jak z jejich vzhledu tak i z jejich radosti z lidského neštěstí. Jen je škoda, že autorka neukázala více z prohnilosti vílí říše (hlavně jak to funguje na Dvorech).

Velká část knihy popisuje putování Havrana a Isobel. V této části se toho moc neděje, občas sice nastane nějaký romantický moment, ale ten to bohužel moc nezachrání a příběh se hrozně vleče. Jediné plus je, že alespoň dobře poznáme Havrana i Isobel. Moc jsem si neoblíbila Havrana, přišel mi nevýrazný, občas se choval hrozně naivně a vůbec nepůsobil jako neohrožený vílí princ.

V příběhu je vše odkrýváno postupně, je zde hodně intrik, tajemství, náznaků a hádanek. Na konci se vše vyjasní a vy žasnete, jak se vše poskládá dohromady.

Romantická linka byla nevýrazná, taková z ničeho nic (jsou tu sice myšlenky apod.), ale mě chyběli vtipné rozprávky, popichování či alespoň nějaká trochu větší interakce mezi nimi.

Tahle je kniha je podivná, na jednu stranu má nedotažený děj, je uspěchaná, ale na druhou stranu je tajemná, má skvělou atmosféru a místy připomíná pohádku (hlavně ten konec). Takže vlastně pořád nevím, co si o knize myslet, ale myslím, že stojí za přečtení.

Instagram: Nikmakbooks

11.01.2023 3 z 5


Citlivá zpověď jednoho blázna Citlivá zpověď jednoho blázna David Svoboda

Citlivou zpověď jednoho blázna jsem začala číst hlavně z toho důvodu, že mě zaujala anotace a to, že jako laik o této problematice téměř nic nevím. Doufala jsem, že se dozvím něco nového, což se povedlo. Do této doby neměla tušení, jak funguje léčení, chod psychiatrie či sociální pomoc. Autor zde všechno vysvětlil a já alespoň na chvilku mohla nahlédnout do tohoto procesu.

Kniha má dvě časové linky, které se střídají. Jedna nám vypráví o autorově dětství a druhá o začínající nemoci. Jednotlivé kapitoly jsou krátké a svižné. Líbí se mi, jak se střídají šťastné vzpomínky a zároveň momenty, kdy se autor ocitnul na samém dnu. Avšak u pasáží z dětství mi přišli některé pasáže zbytečné a opakující se (výběr oblečení apod) a to mě dost brzdilo ve čtení.

Líbí se mi, že autor vše napsal zpříma, citlivě a nebojí se vše popsat do detailu. Je to hodně syrové a opravdu upřímné. Co se mi opravdu líbilo, hlavně u pasáží z dětství, byla určitá sebereflexe a to, že ne vždy všechno bylo správné a autor si to uvědomuje.

Kniha má skvělé poslání. Ukázat, jak žije člověk s bipolární poruchou, díky tomu pomoc někomu, kdo má stejné či podobné problémy a dále rozšířit povědomí o této nemoci.

#spoluprace

Instagram - Nikmakbooks

07.01.2023 4 z 5


Vánoční prasátko Vánoční prasátko J. K. Rowling (p)

Vánoční prasátko je krásný příběh o lásce jednoho kluka ke své nejoblíbenější hračce Pašíkovi. Kniha je doporučena pro čtenáře od 7 let, ale já si myslím, že ani dospělý se jí nemusí bát, protože je opravdu skvělá.

Mladší čtenáři určitě ocení dobrodružnou linku, neustálé napětí a taky zlého nepřítele Ztrátu. Putování Kuby a Vánočního prasátka bylo poutavé, setkávají se s různorodými "věcmi" a poznají hodně nových měst v kouzelné Zemi ztracených. Líbí se mi, jak autorka zakomponovala poučení a myslím si, že si z toho děti opravdu něco odnesou.

Já hlavně obdivovala neuvěřitelnou autorčinu fantazii, protože Země ztracených je perfektně vymyšlena a taky "skryté poslání", o tom, že si máme věcí vážit a nepropadat tolik konzumu.

Už se hrozně moc těším až budou děti větší a my si ji přečteme společně.

Instagram: Nikmakbooks

03.01.2023 5 z 5


Vánoční prázdniny Vánoční prázdniny Tracy Andreen

Vánoční prázdniny mě dokázaly pohltit od začátku do konce. Díky ní jsem chytla tu správnou vánoční atmosféru, protože co se ze začátku jeví jako katastrofické vánoce, tak nakonec se vše otočí v dobré.

Líbí se mi, že se autorka dostala i k vážnějším tématům, je zde velké zaměření na hledání sebe sama a o tom, co opravdu chceme. V příběhu nechybí ani komické situace hlavně při objevování vánočních tradic města.

Romantická linka byla za mě úžasná. Líbilo se mi postupné poznávání a pasáže, kdy si hlavní hrdinka uvědomí city k Arthurovi jsou krásné. A ani tolik kritizovaný výraz cute (bez přeložení) mi nevadil, myslím, že byl v knize asi 6x a spíše až ke konci knihy.

Doufám, že u nás vyjde i druhý díl So, This is Love, protože já chci vědět, jak to bude pokračovat dál, ale nebojte příběh je uzavřený uz tady. Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst milý vánoční příběh plný naděje a sebepoznání.

Instagram: Nikmakbooks

03.01.2023 5 z 5


Jeden rok Jeden rok Eleanor Corvin (p)

Na Jeden rok jsem narazila úplnou náhodou na Instagramu a ihned mě zaujala její anotace - smrtky. Velmi originální námět, který je skvěle zpracovaný, ale i tak mi pár věcí přišlo nedotažených.
Kniha je velmi čtivá, jedná se o "deníkové" záznamy, které se odehrávají během celého roku, někdy dojde i k přeskočení pár týdnů. Vše je vyprávěno z pohledu Emy, která je sarkastická, jde si tvrdě za svým a své problémy se snaží řešit sama. Líbí se mi, že dojde k jejímu vývoji, ale i tak v některých situacích působí jako nevyrovnaná puberťačka. Mám ráda její kousavé poznámky a prupovídky, hlavně když je s Erikem a Lucienem.
Smrtky žijí v Ruinách a hrozně se mi líbilo, že žijí defacto jako lidé a řeší téměř totožné problémy. Chyběli mi ale bližší informace o výběru smrtek či jak přesně funguje odnášení duší (některé čapla bez ptaní a ani oni nemohli nic říct a na druhou stranu tu byli ti, co nechtěli odejít a měli i k tomu prostor).
V knize mi taky scházel ucelený příběh. Není tu téměř žádná akce, zvraty a přišlo mi, že hodně věcí se opakuje.
Romantická linka byla skvělá, autorka na to jde pomalu a vše působí přirozeně.
Už se těším na další díl a doufám, že se dozvím více!

Instagram: Nikmakbooks

03.01.2023 3 z 5


Zvrácená pouta Zvrácená pouta Lexi Ryan

Na druhý a zároveň závěrečný díl Zvrácená pouta jsem se těšila, protože první díl se mi líbil a já jsem byla zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Autorka začala přesně tam, kde první díl skončil a ihned se ponořila do děje, takže opět žádné přebytečné pasáže a zbytečné popisy. V knize nechybí napětí, tajemství, zvraty a obří odhalení. Na konci se vše dotáhne do konce a uzavře. Trochu mi bylo líto, že příběh končí, ale na druhou stranu jsem ráda, že nedošlo k protahování a kniha neztratila své kouzlo.

Opravdu se mi hrozně moc líbilo pojetí magie, hlavně vše co se týkalo pouta, to autorka skvěle vymyslela.

V knize přibyly nové postavy, hlavně Mishu jsem si oblíbila a pořád jsem trochu doufala, že se více zapojení. Stvávající postavy prošly vývojem, hlavně Brie, která konečně začala myslet za sebe, nebyla už tolik naivní a nenechala se kdekým ovlivnit. Sebastiana jsem si neoblíbila ani v prvním díle a ne jinak je tomu tady, za mě je až moc ufňukaný a vynucuje si pozorvnost. Finn byl skvělý, jen škoda, že do příběhu zasáhnul až později a já celou dobu čekala, kdy se konečně objeví.

Jediná věc s čím nejsem úplně spokojená je romantická linka. I přestože jiskření mezi Brie a Finnem bylo skvělé, něco mi v ní prostě chybělo. Přišla mi jednoduchá, hodně očividná a nevýrazná, A taky mě zarazil konec, hlavně vše co se týče Sebastiana - to se to jako nějak neřeší? Mě to přijde jako obří věc.

Celou sérii doporučuji všem milovníkům víl, hlavně víláků #teamfinn

Instagram - Nikmakbooks

19.12.2022 5 z 5


Prázdné sliby Prázdné sliby Lexi Ryan

Prázdné sliby jsem poprvé četla loni v době jejího vydání. Z knihy jsem byla nadšená, takže když vyšel druhý díl Zvrácená pouta, ihned jsem se pustila do rereadingu, abych si příběh připomněla (dost věcí jsem totiž zapomněla).

Kniha se četla velmi dobře a rychle ubíhala, nejsou zde žádné přebytečné pasáže a autorčin styl psaní mi opravdu sednul (není zde moc popisů ani myšlenkových pochodů postav). V knize nechybí tajemství, zvraty, akce a intriky. I přestože někdo namítá, že Prázdné sliby jsou vykrádačkou Selekce, Dvorů a Krutého prince, mě to tak nepřišlo. Jsou tu jisté podobnosti, ale když vezmeme knihu jako celek, tak je jiná a originální. Líbí se mi rozdělení vílí říše na Dvory, které mají své charakteristiky a i originální pojetí pouta. Konec mě překvapil (vlastně i teď na podruhé, protože jsem si nepamatovala všechny detaily).

Hlavní hrdinku Brie jsem si oblíbila, je odhodlaná, obětavá a snaží se chovat dospěle. Občas jsem tedy některá její rozhodnutí nechápala a vadila mi její nerozhodnost.

Sebastian mi přišel falešný už od začátku, pořád jsem čekala nějaké ale...., které nakonec přišlo. Finn mě zaujal, ale měl velmi málo prostoru. I přestože se k Brie choval hezky a mile, chybělo mi více interakcí mezi nimi.

Milostné trojúhelníky patří mezi mé oblíbené, když jsou tedy dobře zpracované (např. ve Falešném polibku, Pekelných strojích jsou úžasné). Tady mi přišel trochu nevýrazný a chybělo mi větší zapojení Finna. Ale na druhou stranu jste pořád nevěděli s kým vlastně skončí, protože oba dva měli relativně stejné šance (nebo já je tam alespoň viděla #teamfinn).

Já knížku můžu jenom doporučit! A jsem hrozně ráda, že už vyšel druhý díl a hned ho můžu začít číst.

Instagram: Nikmakbooks

17.12.2022 5 z 5