Wajny komentáře u knih

Korunní princezny předčily všechna má očekávání, ačkoli bývám k Humbook tipům hodně skeptická. Na začátku se zdálo, že má příběh pomalejší tempo, ale i přes svých 500 stran je kniha velmi čtivá. Děj je plný akce, vtipných momentů a přináší sympatické postavy, i když se v něm objevují předvídatelné události a pár klišé.

Příběh sice není zcela originální, i přestože se odehrává v novém magickém světě, má jistou podobnost s jinými příběhy tohoto žánru zakázaná magie, lži, intriky, tajemství, obr hajzl a hrdinky, které mají moc změnit celý svět. Nicméně to nevadí, protože způsob, jakým je kniha napsaná, ji dělá skvělou.

Hlavní hrdinky, dvě sestry, jsou napsány každá jinou autorkou, což přidává na zajímavosti. Každá sestra má svůj vlastní styl a osobnost, což se promítá i do atmosféry jejich dějových linií. Ke konci knihy se obě linky spojí a přináší nám tak komplexní příběh, kde figurují všechny postavy.

Každá ze sester je jiná. Rose je dokonalou princeznou, která teprve začíná poznávat svět. Je naivní, důvěřivá, ale zároveň odvážná a laskavá. Wren je drsná a na svou roli je připravována od mala. Je nedůvěřivá, prostořeká, divoká, občas trochu lehkovážná a odvážná.

Jelikož jsou dvě hlavní postavy, tak jsou i dvě romantické linky, které skvěle doplňovaly příběh a krásně zapadají do pohádkového světa knihy. Obě dvě jsou uvěřitelné a mezi postavami to jiskří. Autorky si daly práci s jejich postupným rozvojem a prozkoumáváním emocí do hloubky. U Rose mě bavilo objevování něčeho nového a vzrušení, které zažívala. Wrenin vztah je napjatější, ale o to víc zajímavý.

Konec knihy byl překvapivý a otevřel mnoho možností pro druhý díl. Já už se nemůžu dočkat a jsem zvědavá, jak ho autorky zpracují.

Korunní princezny jsou krásnou odpočinkovou pohádkovou YA fantasy. Navzdory tomu, že by si autorky mohly s příběhem více pohrát, je kniha opravdu skvělá.

Instagram - Nikmakbooks

Kniha Coura vypráví příběh jedné herečky, který se zaměřuje na její životní překážky, sílu pravého přátelství a rodinné a rodičovské problémy. Kniha je psaná čtivým stylem s krátkými kapitolami, které přinášejí různé příhody z Luciina života.

Hlavní postava Lucie je velmi komplikovaná osoba, která zápasí s vlastními démony a hledá cestu ke štěstí. Ze začátku mi byla nesympatická, ale postupně jsem na ni zvykla a začala jsem chápat její chování a to, co prožívá. Nicméně jsem se s ní nedokázala ztotožnit, protože mi přišlo, že si hodně věcí přibarvuje a některé drama byli jen výmyslem její hlavy. Lucie se však na konci knihy sebereflexivně zamyslí nad svým životem, což je velmi pozitivní.
Některé situace mezi Lucií a její dcerou Kiki mě bavily a v některých jsem našla jistou podobnost se svými vlastními. Líbilo se mi také, že jsem měla možnost nahlédnout do životů vedlejších postav, nejvíce mě bavily příběhy jejích kamarádek.

Zajímavou a příjemnou částí knihy je popis hereckého prostředí. Sledujeme Lucii při konkurzech, zkouškách v divadle a o tom jak sní o úspěchu. Tento aspekt knihy dodává příběhu dynamiku, přináší originalitu a přispívá k reálnosti postavy.

Největší problém jsem ale měla se stylem psaní (i přestože je čtivý), na který jsem si musela opravdu dlouho zvykat. Autorka používá hodně vulgarit, zdrobnělin a divných výrazů jako "lulina". Občas jsem kroutila hlavou nad stupidními dialogy a nechápala jsem, že se postavy ve věku kolem třiceti let takto baví.

Coura je veselý a bláznivý příběh o hledání štěstí a sebeuvědomění. Je to ideální kniha pro odpočinkové chvíle, takže perfektní na dovolenou, protože nabízí lehké a příjemné čtení. Navzdory svým nedostatkům je to zábavná kniha, která potěší čtenáře.

PS. Pokud chcete vědět, proč se kniha jmenuje Coura, tak určitě doporučuji přečíst. Líbí se mi, že se to promítne i v příběhu. A mimochodem ta obálka je perfektní!

Za knihu moc děkuji @nakladatelstvi_rosiera @stepanka_cte Kniha mi byla poskytnuta v rámci #spoluprace

Instagram - Nikmakbooks

Koloušek mě velmi překvapil. Po přečtení autorčiny předchozí knihy Coura jsem byla trochu skeptická, protože jsem měla pocit, že je v ní příliš "mnoho všeho" a trvalo mi dlouho, než jsem pochopila hlavní hrdinku. Nicméně u Kolouška jsem věděla, do čeho jdu, a proto jsem očekávala podobný příběh.

Kniha nabízí úplně něco jiného. Příběh je smutnější a více se zaměřuje na lidskou duši a nesmrtelnost. Je fascinující, jak lehce je vše napsáno, přestože kniha otevírá těžká témata. Autorka dovedla do příběhu vnést nadhled, humor a ani v obtížných situacích jsem necítila beznaděj, protože i přes jejich emocionální náboj byla vždy přítomna naděje. Při čtení jsem se smála, ale i brečela.

V knize se objevuje mnoho pasáží s ezoterickým zaměřením, ačkoli osobně nejsem příznivcem těchto věcí, musím uznat, že byly nádherně napsané a pohltily mě svým kouzlem.

Styl psaní autorky je velmi čtivý a oproti předchozí knize se omezily vulgarity a podivné výrazy. Je přímý a nebojí se naťukávat lechtivá témata.

Lucie zaznamenala značný pokrok a její vývoj mě příjemně překvapil. Je nádherné sledovat, jak se jí začínají plnit dlouho nenaplněné sny a jakékoliv překážky s lehkostí překonává. Líbí se mi, že už není tolik dramatická a situace nevyhrocuje do nepřirozených dramat. Postupně nachází vnitřní sílu a sebedůvěru, která jí umožňuje čelit nelehkým situacím s odvahou a vyrovnaností.

Koloušek je kniha, která dokáže skloubit smích s pláčem a otevřít těžká témata s lehkostí. Rozhodně ji doporučuji všem, kdo mají rádi příběhy plné naděje a překvapivými zvraty.

A já se už těším na další autorčinu knížku!

Za knihu moc děkuji @nakladatelstvi_rosier Kniha mi byla poskytnuta v rámci #spoluprace

Instagram - Nikmakbooks

Na Vždycky Jane jsem se velmi těšila, protože Jenn Bennet je má oblíbená autorka a anotace slibovala zajímavý milostný trojúhelník se dvěma bratry.
Bohužel mi trvalo dost dlouho se začíst, i jsem ji odložila a vrátila se k ni po měsíci. Největší vliv na mé počáteční zklamání měl fakt, že jsem očekávala něco jiného a vytvářela si vlastní představy o příběhu.

Když jsem se ke knize vrátila, něco se zlomilo. Příběh mi přišel zajímavý, poutavý a přečetla jsem ji bez obtíží za jeden den. Nechybělo tu napětí, zvraty a krásná romantická linka, které dodávala příběhu na dynamice.

Hlavním tématem knihy je láska a rodinné vztahy. Autorka se nebojí prozkoumat temnější stránky těchto vztahů - zaměřuje se na toxičnost a její negativní dopad na jedince. Fenova rodina je plná konfliktů, manipulace a nezdravých emocí, které ovlivňují životy hlavních postav. Autorka přidává ještě další vážnější témata jako jsou třídní rozdíly, drogová závislost či afázie. Někomu by to mohlo přijít přeplácené, ale mě tu vše sedělo, hezky se doplňovalo a dávala tak příběhu hloubku.

Kniha nám slibuje milostný trojúhelník, který je zde ale popsán jen z povzdálí, což nakonec nebylo vůbec na škodu. Na konci dojde k lehkému dramatu, které mi sem ale pasovalo a dali tak prostor pro vývoj postav. Romantická linka je velmi pomalá a postupná, začíná nevinnými setkáními a drobnými interakcemi. Autorka hezky popisuje vzájemné přitahování a i samotné zamilování.

Hlavní hrdinka Jane působí občas hodně naivně a vadilo mi její podřizování ostatním. Její snaha všechny uspokojit ji postupně obírá o vlastní sny a cíle. Je zde ale patrný vývoj postavy a uvědomění si, že její život je důležitý.
Fen mi zpočátku připadal zvláštní a tak strašně nešťastný. Jeho nelehká minulost ovlivňovala jeho jednání a někdy jeho chování působilo až stalkersky.
Počáteční dojem o Fenu a Jane se ale postupně mění, protože oni se mění a uvědomují si, co je vlastně v životě důležité.

Určitě knížku zkuste a když se nebudete moct začíst, tak i tak ji dejte šanci.

4,5*

Instagram - Nikmakbooks

Hned na začátku jsem narazila na nezajímavý úvod, takže mi trvalo hrozně dlouho se do knihy začít. V polovině knihy jsem se, dokonce rozmýšlela, zda knihu neodložit. Nakonec jsem vydržela, ale už teď můžu říct, že se dalším autorčiným knihám vyhnu. Jsem ale ráda, že jsem autorka zkusila, protože #icestiautoriumipsat a já chci letos poznat, co nejvíce českých autorů a autorek.

Největším problémem pro mě byl autorčin styl psaní - osekaný a nevýrazný. Připadá mi, jako bych četla novinový článek vyprávějící nezáživnou reportáž. Krátké kapitoly a vyjmenování po sobě jdoucích věcí nepřidávají knize žádnou jiskru nebo originalitu. Kromě toho se zaměřuje na popisy běžných věcí, což mi přišlo zbytečné. Několik kapitol, které byly napsány ve formě novinových článků, mě bavily, ale bohužel jich bylo málo.

Hlavní postava Monika mi přišla nesympatické. Monika je povrchní a plná předsudků, což se projevuje hned na začátku knihy. Celkově působí zvláštně a nepředvídatelně, což mi neumožnilo se k ní přiblížit. Na konci knihy jsem však ocenila její vytrvalost při odhalování tajemství. Postavy mi nebyly blízké, a tak mi bylo celkem jedno, jaký osud je potká.

Celou dobu čtení mi chyběla tajemná až mysteriózní atmosféra, kterou bych od příběhu očekávala. Občas mi některé věci přišli až parodické. Mnoho událostí a prvků v knize mi přišlo nejasných, nahodilých, nedořešených a hlavně zmatených. Příběh nešel do hloubky a vše se zdálo až moc povrchní.

Jako pozitivum vidím konec knihy, který mě zaujal svou otevřeností a tím, že ponechával místo na vlastní uzavření příběhu.

Ještě tedy musím říct, že thriller nepatří mezi mé běžně čtené žánry, takže možná i proto mi kniha tolik neseděla. Ale chci zkoušet nové žánry a nové autorky, takže bych poprosila o tip na nějaký opravdu skvělý thriller, nejlépe od českého autora.

Instagram - Nikmakbooks

Kniha Ve stínu popela je zasazena do světa Z krve a popela, takže kdo četl, trochu tuší, co ho tu bude čekat. Příběh je velmi čtivý, takže se rozhodně nemusíte bát, že by vás těch 600 stran nudilo. Pár věcí je sice trochu předvídatelných, ale vždy pak nastal zvrat, který jsem vůbec nečekala.

Knize nechybí krutost, drsnost, krev a je plná pomsty, magie a emocí. Autorka se nebála jít do hloubky a postavy a jejich následné chování skvěle zpracovala. Vše je podloženo a nic nepůsobí nahodile. Díky závěrečnému odhalení, které bylo perfektní, se dozvídáme spoustu nových informací

Zaujal mě magický svět bohů a jeho hierarchie. Prostředí knihy je originální, mění se a v některých pasážích mi připomínalo Království hříšných. Nechybí ani originální vedlejší postavy - Drakeni, které jsem si zamilovala v obou jejich podobách.

Na Seře miluju její sarkasmus a to, že s bohem smrti mluví jako k sobě rovným a ani se mu nebojí odsekávat. Je velmi inteligentní, jde si za svým a je hodně výbušná. Je to taková ta typická drzá hrdinka, která si myslí, že má ve všem pravdu a dělá si, co chce. Bohužel ze začátku se tento motiv hodně opakoval - v ničem neposlechla a tak to bylo pořád dokola. I přestože se jedná o první Pannu rozhodně nečekejte žádnou ctnostnou a naivní hrdinku.

Nyktos je perfektní! Líbí se mi, že je to takový správňák, který se ale zároveň nebojí jít přes mrtvoly. Líbilo se mi, jak byl v některých pasážích nesmělý a hrozně milý.

Chemie mezi nimi je neuvěřitelná! Nechybí vtípky, ale ani vážnější rozhovory. Samozřejmě nechybí ani erotika, která je velmi dobře pojata a taky se mi líbilo, že všechny "akce" byli něčím podložené, vždy k tomu spěl příběh a opravdu se tam hodily a zároveň dali prostor pro další děj a zvraty. Nešlo zde pouze o to jedno, ale došlo i na emoce a postupné odhalování.

Já teď budu netrpělivě vyhlížet 2. díl a zároveň si znovu přečtu Z krve a popela a možná i tohle.

P. S. J. L Armentrout pro mě začíná být novou Mass...tedy jen toho, co se týče rychlosti chrlení dalších knih a i rozsahu, protože knihy jsou větší a větší bichle. Co se týče kvality, tak myslím, že Armentrout ještě trochu zaostává, ale uvidíme.....no posuďte sami.

Instagram - Nikmakbooks

Neskutečný! Na druhý díl jsem se hrozně těšila a jeho čtení jsem si opravdu užila! Jsem hrozně ráda, že třetí závěrečný díl má vyjít už na podzim.

Jednotlivé kapitoly, které jsou velmi krátké, vám utíkají rychlostí blesku a vy máte během pár hodin přečteno! Autorka dokázala vymyslet tolik tajemství a záhad, které byly smysluplné a propojené. Jednotlivé hádanky jsou propracované, dávají smysl a posunují hrdiny blíž k odhalení obřího tajemství. Všechno je pěkně vyvážené a odhalení záhad není zbytečně protahováno, ono by to ani nešlo přitom všem množství. Jedno z těch obřích se odhalilo, já tedy jen očekávala trochu jiný průběh.

Atmosféra záhadného domu je perfektní a skvěle podtrhuje příběh. V knize nechybí nepřátelé, pár mi jich přišlo nedotažených a nevýrazných a některé situace mi nedávali smysl.

Hlavní postava Avery je skvělá, jen mi v některých situacích přišla trochu naivní. Bratři Hawthornovi jsou jiná kapitola - líbí se mi, jak je každý jiný a přesto si jsou podobní. I já mám svého oblíbence - Xander

Jediné, co mi malinko vadí je, že zde není trochu víc romantiky, protože já ji prostě potřebuji všude...a kluci i Avery by si ji taky zasloužili. Neočekávám žádné erotické jiskření (což mi vyhovuje), ale pro trochu víc citů a emocí je zde určitě prostor #teamgrayson

Takže konečná otázka - Grayson nebo Jameson?

Instagram - Nikmakbooks

V poslední době se snažím číst více povídek, hlavně ty od českých autorů. Líbí se mi, že díky nim poznám nové autory a poznám i jejich styl psaní, protože i na těch pár stránkách poznáte, co vám sedne.

Všechny barvy duhy je YA povídková sbírka o přátelství, prvních láskách a i o síle a odhodlání být sám sebou. Jednotlivé povídky se věnují tématům homosexuality, bisexuality, coming outu, nebinarity, transgender, asexuality a dalším. Jak už to u povídkových sbírek chodí, tak některé povídky jsou perfektní a některé trochu pokulhávají. Nenašla se tu, ale žádná, která by mě vyloženě nebavila. Spíše mi u některých vadilo, že nebyli delší a přišly mi spíše jako úvod nějakého příběhu.

Líbí se mi, že každá z povídek se zabývá něčím jiným a je i jinak napsaná. Já si zamilovala tři povídky, které spadají do kategorie miloučké a slaďoučké. Nejvíce mě bavila povídka Pecka jak z broskve o Sáry Vůchové, protože ona to byla opravdu pecka! Originální, nápadité a skvěle zpracované.

Pozdní léto, sobota odpoledne od Evy a Kláry Pospíšilových bylo takové ňuňáčkové a trochu mi připomínalo Srdcerváče, takže určitě mám v plánu si něco od autorek přečíst.

A poslední povídka, která mě opravdu dostala byla Vezmi si mě, když to dokážeš od Hugo Hartman. Tato povídka vám možná zlomí srdce, ale za mě byla strašně krásně napsaná.

I ostatní povídky byli velmi povedené. Ještě musím vyzdvihnout tu od Radek Blažek - Šťastně nezamilovanej, protože o tomto tématu jsem ještě žádnou knihu nečetla a opravdu se mi líbilo její zpracování, jen mi v ní prostě něco chybělo.

Samozřejmě nesmím zapomenout na nádherné grafické zpracování a krásné ilustrace!

Jsem hrozně ráda, že jsem si tuhle sbírku přečetla a doufám, že se co nejdříve dočkáme nějaké další.

Instagram - Nikmakbooks

Tuhle knížku jsem neměla původně v plánu, ale když jsem se dozvěděla i další zápletku, tak jsem musela. Příběh je velmi čtivý a opravdu mi vůbec nepřišlo, že čtu tak dlouhou knihu (560 stran). V knize nechybí vážně ani zábavné momenty, vše je popsáno velmi hezky, do hloubky a citlivě. Z pár věcí jsem tedy byla trochu rozpačitá, ale spíš jde o můj pocit, než o nějaké nedokonalosti.

Kniha mluví o tématu, o kterém se nemluví tak často a přitom je pořád velmi aktuální. Autorka dokázala realisticky popsat pocity, kteří nemocní zažívají - od nepřipouštění, přemlouvání až ke konečnému prozření. A taky ukázat, jak se daný člověk chová, jak si neuvědomuje, že je něco špatně a jak působí na své okolí. Poznámka na konci příběhu dodává příběhu na pravdě a taky se díky tomu na něj koukám úplně jinak.

Další zápletka kvůli, které jsem knihu začala číst, je zakázaná láska, která tu má velmi netradiční pojetí, i přestože se jedná o takový ten typický zakázaný vztah. Líbí se mi, že jsou zde krásně popsány fáze zamilování a vše působí tak čistě. Hrdinové si uvědomují, že tento vztah je proti všem pravidlům, ale i tak se snaží najít východisko.

Obě dvě tyto témata, jak anorexie, tak zakázaný vztah se skvěle doplňují a jsou pro tento příběh velmi důležité. Protože jak se říká, láska vždy zvítězí. Z některých pasážích, kdy ty dva byli spolu a bojovali (dá se říct o život) mi přebíhal mráz po zádech.

Trochu mi vadilo, že jsem nevěděla, kde se vlastně kniha odehrává. Jsou tu cizí jména, ale prostředí na mě působí hodně česky. Nevím jestli to byl záměr autorky, ale mě to trochu brzdilo v mé představivosti a taky v tom, jak se na dané problémy dívá okolí.

Tuhle knížku doporučuji a už se těším na další autorčiny knihy!

Instagram - Nikmakbooks

Kniha představuje velmi originální svět. Tento svět je zcela jedinečný - jedná se o kombinaci skutečného světa a knižních světů. Díky příběhům v knihách se vytváří nové světy, ve kterých ožívají postavy a mohou i mezi světy cestovat. Nicméně, i přestože se jedná o zajímavý koncept, autorka nedokázala svět plně rozvinout a využít jeho potenciál. Kniha je rozsahem jen 296 stran, což zjevně nestačí pro zavedení celého světa.

V Litersumu žijí různé rasy, jako jsou antimúzy a múzy, ale i další, o kterých se dozvídáme postupně během příběhu. Tyto rasy jsou vždy kombinací člověka a knižní postavy, což dává tomuto světu zvláštní a zajímavý charakter.

Hlavním protagonistou tohoto světa je antimúza Malou, která má za úkol krást spisovatelům nápady polibkem. Přestože je Malou už poměrně starší, chová se jako trhlý teenager, její chování často působí nevyrovnaně a naivně a většinu svých problémů řeší skrz ostatní, hlavně prostřednictvím své matky. Malou se začala zajímat o svou práci, okolí a dění v Litersumu až když došlo docházet k vraždám, které jsou s ní spojovány.

Detektivní zápletka je jedním z hlavních prvků příběhu. Detektivní linka je sice svižná a rychle se ubírá kupředu, avšak mi chyběly náznaky a tipy, které by mi pomohly odhalit viníka dříve než hlavní postavy. Některé souvislosti jsou zjevné až na konci knihy. Avšak, i přesto, že není celý děj detektivní linky dokonale propracovaný, závěr je napínavý a konečné rozuzlení původce vražd bylo logické a dobře odůvodněné.

Romantická linka není příliš výrazná a působí povrchně. Hlavní hrdinka Malou se setká s mladým detektivem a postupně se mezi nimi vyvine vztah. Navzdory snaze autorky o vytvoření osudového spojení mezi Malou a detektivem, chybí hloubka a autenticita, které by vztahu propůjčily věrohodnost a význam. Jelikož se romantická linka objevuje spíše jako okrajový prvek není to až tak velký nedostatek knihy.

I když je kniha součástí série, tak se jedná o samostatný příběh s vlastní zápletkou a uzavřením. Takovéto "standalone" mám velmi ráda, protože se nemusím bát toho, že musím číst další díly.

V závěru bych tedy chtěla říct, že Polibek múzy má velmi zajímavý koncept, ale nevyužívá svůj potenciál naplno a obsahuje nedostatky ve svém světě, postavách a detektivní zápletce.

Instagram - Nikmakbooks

(SPOILER) Kdekoliv - Akademie Dunbridge je romantický příběh odehrávající se na internátní škole v Skotsku, kam se dostane nová studentka, Emma. Hlavní důraz je kladen na vztah mezi Emmou a Henrym, který začne už na letišti při prvním setkání. Emma hledá svého otce a to je hlavním důvodem jejího stěhování do Skotska.

Postavy jsou popsány velmi detailně a autorčin styl psaní dokáže skvěle zachytit emoce a pocity. Čeká vás čistá a vyspělá romantika, ačkoli na začátku knihy se téměř nic neděje. Ze začátku tu jsou pouze lehké popisy školy, kamarádů a zapojení do života na internátě. Poté následuje obří vzplanutí a krutý náraz dolů a nechybí zde ani menší dramata. Celkově je zápletka velmi jednoduchá a zaměřuje se především na city a vývoj vztahu mezi hlavními postavami. Autorka se také zabývá křivdou z minulosti a chybami rodičů, což bylo předvídatelné, ale i tak zajímavé.

Kniha je psána z pohledu obou hlavních postav, a to velmi detailně - popisuje jejich emoce, city a pocity při zamilování. Autorka také dokáže velmi dobře vykreslit, co jsou hlavní postavy schopny pro druhého obětovat. I přesto, že jsou hlavní postavy adolescenti ve věku 17+, působí velmi dospěle a vyspěle. Velmi se mi líbilo, že hlavní postavy jsou obyčejní a sympatičtí.

Emma a Henry jsou sympatickými postavami, kteří se navzájem podporují a rozumí si. Jejich vztah je popisován velmi detailně a autorka dokáže perfektně zachytit jejich pocity, emoce a city, takže si čtenář může být jistý, že všechny důležité momenty a myšlenky jsou dokonale vykresleny. Kromě toho se oba snaží být dospělí a zodpovědní vůči svému vztahu, což je velmi osvěžující vzhledem k tomu, že jsou obě postavy stále ještě na střední škole.

Kniha se mi celkově líbila, i když je to spíše průměr. Popisuje velmi dobře city a emoce hlavních postav a má perfektně vykreslené postavy. Kniha je spíše romantická a věnuje se více citům než ději. Já se už těším na další díly.

Instagram - Nikmakbooks

Drahý Aaron od Mariany Zapaty je krásný milý příběh, který je plný romantiky a pozvolna se rozvíjejícího vztahu. Jednou z nejoriginálnějších věcí knihy je způsob, jakým je příběh vyprávěn. Jak už název napovídá, tak velkou část knihy tvoří dopisy, maily a zprávy mezi hlavními hrdiny, což dává knize nezaměnitelný charakter a dodává jí zajímavost.

Hlavní postava, Aaron, je voják na misi, což by mohlo vzbuzovat dojem drsného a neoblomného muže, ale opak je pravdou. Je to neuvěřitelně milý člověk, který se občas zdá až příliš slaďoušský pro svoje povolání.

Ruby tichá, introvertní a bojácná dívka. Autorka Mariana Zapata ji velmi dobře vymyslela a vytvořila z ní postavu s hlubokými emocemi a vnitřním světem. Ruby má v knize velký vývoj a postupně se mění, což ji dělá ještě zajímavější. Ze začátku má strach z nových věcí a z neznámého, což ji činí velmi zranitelnou. Ruby má také silný smysl pro empatii a pochopení, což ji přináší blízkost s Aaronem, Snaží se porozumět jeho životu a pracovnímu nasazení jako vojáka, a dokáže se vcítit do jeho situace. Líbí se mi, že Ruby je úplně jiný typ hrdinky než na jakou jsme u Zapaty zvyklý.

Jejich korespondence se postupně stává intenzivnější a postavy se začínají navzájem více poznávat. Jejich vztah se rozvíjí pomalu, ale jistě. Když se Aaron a Ruby konečně setkají, tak mi některé momenty přišly trochu absurdní, ale vše se nakonec urovná a začíná nová etapa jejich vztahu.

Jeden z největších kladů této knihy je určitě to, jak dokáže autorka zachytit myšlenkové pochody postav a zároveň nás vtáhnout do děje. Postavy jsou velmi dobře vymyšlené a mám pocit, že bych s nimi mohla trávit další a další hodiny. Můj jediný malý problém s knihou spočívá v tom, že některé pasáže jsou trochu předvídatelné a zbytečně dlouhé.

Celkově bych knihu Drahý Aaron doporučila všem, kteří hledají milý a romantický příběh s dobře vymyšlenými postavami. Tento originálně pojatý příběh vás určitě nezklame a zanechá vám v srdci pocit tepla a naděje.

Instagram - Nikmakbooks

Začátek Touhy mě nadchl. Ponořila jsem se do internátní školy, Aljašky, s jejími horami a sněhem a seznámila se s postavami. Líbilo se mi, jak je popsána obří změna, kterou Grace zažívá. A vše podtrhuje tajemná atmosféra příběhu.

Bohužel jsem rychle změnila názor. Příběh ubíhal rychle (můžou za to krátké kapitoly, které jsou vždy nějak vtipně pojmenované, mě tedy přišli občas až parodické), ale pořád se ubíral stejným směrem a nic podstatného se nedělo. Vše je nedostatečně rozvinuté, působí povrchně a místy i hloupě, neřeší se důležité věci a kniha je zbytečně natahována duplicitními scény a dialogy. 

Postupem času si uvědomíte, že ta "skvělá" temná atmosféra je na sílu a místy působí až parodicky. Autorka se snažila udržovat tajemno, ale neposkytovala k tomu žádné další informace o postavách - jen útržky, které hlavní postavě nepomohli k odhalení. Když konečně dojde k odhalení nadpřirozených postav jsou popsány povrchně a všichni jsou hrozně zaškatulkovaní. Nejhorším, ale pro mě bylo opakování věty typu - koukají na mě jako dravci, kteří se chtějí zakousnout....bože

Grace se postupem času ukázala jako naivní a lehkomyslná. Její myšlenkové pochody často působily mimo rámec reality a některé záležitosti, které by měla řešit, přehlížela ve prospěch povrchních a nedůležitých věcí. Přitahoval ji především Jaxon, ačkoliv si nedokázala vysvětlit, proč je k němu tak přitahována. Bylo zábavné sledovat, jak se s tímto konfliktem vnitřně potýká, avšak celkový dojem byl často narušen neuvěřitelnými situacemi a absurditou, kterou Grace v okolí Jaxona vnímala.

Dalším nedostatkem knihy byly dialogy mezi postavami, které se často jevily jako hloupé a naivní. O romantické lince se nebudu ani vyjadřovat, protože to byla samozřejmě ta nejosudovější láska na světe, která vznikla z ničeho nic a ta přitažlivost se nedala samozřejmě vůbec snést.

Touha mě zklamala nedostatkem dějové linky, fantasy prvků a plochými postavami. I když kniha obsahovala akční konec, který navodil napětí, tak nedokázal zachránit celý příběh.

Čtete jen na vlastní nebezpečí a rozhodně to není myšleno v dobrém!

Instagram - Nikmakbooks

Zvonkohra je kniha, která vás okouzlí už na první pohled. Její krásná obálka láká k přečtení. Uvnitř najdete devět povídek, které v sobě skrývají silné příběhy, i přestože popisují obyčejné situace a běžné věci. Autorka se dokázala skvěle vypořádat s krátkou formou a každá z postav vám bude sympatická. Slibuju!

I přes zdánlivou obyčejnost témat, která se v knize objevují, každá z povídek skrývá silný příběh. Ze začátku se zdá, že spolu nesouvisí, ale ve výsledku je každá drobnost v povídce důležitá, protože vše se ke konci spojí a vytvoří jeden příběh. To ukazuje, že i zdánlivě nepodstatné věci mohou mít hlubší smysl a že je důležité vnímat všechny aspekty života, i ty nejmenší. Autorka skvěle pracuje s tímto konceptem a čtenáři se nabízí možnost přemýšlet o svém vlastním životě a vnímat svět kolem sebe z jiné perspektivy.

Poetický styl psaní knihy Zvonkohra, s místy trochou sentimentality, vás doslova pohltí. Autorka používá věty a slova, která dokážou nejen zaujmout, ale také se vám dotknout. Označila jsem si obrovské množství pasáží, které mě zaujaly a z některých mě opravdu mrazilo.

Líbí se mi, jak každá povídka perfektně charakterizuje svého hlavního hrdinu nebo hrdinku, a to hlavně tempem a atmosférou povídky.

Kniha je napsána originálním způsobem - od konce do začátku. Avšak, jakmile ji dočtete a spojíte všechny kousky dohromady, může vás to dojmout natolik, že budete muset sáhnout po kapesníku. Tento netradiční postup vám umožní prožít celý příběh tak trochu zpětně, což je jedinečný zážitek. Kniha obsahuje i Dohru, kde je vše vysvětleno a doplněno. Je to něco úplně jiného než jste kdy četli.

Kniha Zvonkohra není jen o slovech, ale také o hudbě. Každou povídku doplňují klavírní skladby, které sama autorka složila, krásně doplňují knihu.

Knihu jsem si půjčila v knihovně, ale pořídím si jí i domů, protože se k ní určitě budu vracet. Prosím, přečtěte si ji, nebudete litovat.

Instagram - Nikmakbooks

Zlatá od Marissy Meyer je retellingem na příběh O Rampelníkovi. Autorce se podařilo pečlivě převyprávět kostru této klasické pohádky a přenést ji do svého vlastního světa. Od této knihy jsem měla vysoká očekávání, ale bohužel ji hodnotím jako lehce podprůměrnou.

Začátek knihy byl velmi pomalý a celkově se mi zdálo, že se věci opakují stále dokola. To může být pro některé čtenáře otravné a já jsem měla nutkání knihu odložit.
Atmosféra knihy je temná, což je sice v souladu s původním příběhem, ale na mě tam bylo té temnoty až moc a i těch mrtvol. Spíše než pohádkový příběh místy připomínal horor. Ze začátku mi kniha atmosférou připomínala Magii havranů.

Hlavní postava Serida je velmi zajímavá, protože má několik vlastností, které vám můžou nebo nemusí být sympatické. První vlastností, kterou si při čtení knihy všimneme, je to, že Serida je poměrně jednoduchá a naivní. Často podceňuje nebezpečí a často porušuje pravidla, což jí může přinést mnoho problémů. Avšak tato její vlastnost jí také pomáhá získávat nové informace. Serida je tvrdohlavá a rozhodnuta splnit všechny své cíle, ale často o sobě pochybuje.

Zlat je jedna z hlavních postav knihy, ale objevuje se v ní poměrně málo. V knize je představen jako tajemná a záhadná postava, která umí plnit přání. Postupem času se dozvídáme více o jeho vztahu ke Králi duchů a jeho další úloze v příběhu.

Postava Krále duchů je v knize použita jako zdroj napětí a jako protivník hlavních hrdinů, ale není podrobněji rozpracována. Je jen ztělesněné zlo.

Romantická linka mi přišla opravdu špatná a bez jakéhokoliv reálného základu. Vadily mi dialogy mezi postavami, byli jednoduché a působily hrozně směšně. Sery nízké sebevědomí se také projevuje v romantické lince, kdy nevěří tomu, že ji někdo miluje, protože není dostatečně krásná.

Od knihy jsem čekala více a i přestože se kniha na konci docela rozjela a konec byl velmi povedený, stále mi chybělo víc akce a napětí.

Celkově bych knihu doporučila spíše pro čtenáře, kteří mají rádi temné a pomalé příběhy a nevadí jim jednoduché dialogy.

2,5*

Instagram - Nikmakbooks

(SPOILER) Od Penelope Bloom jsem četla už dvě knihy - Jeho banán a Jeho zákusek, bohužel ani jedna z knih mě nijak extra nezaujala, takže jsem si říkala, že už znovu nebudu autorku zkoušet. Ale pak jsem narazila na Moje (tak trochu) utajené dítě, kde mě zaujala jak anotace, tak vlastně i obálka.

Knize určitě nemůžu odepřít čtivost. Já jsem ji přečetla za dva večery, hlavně tedy z toho důvodu, že jsem pořád doufala v nějaké ale... či pořádný zvrat. Bohužel se tak nestalo. Kniha jede pořád stejným tempem a není na ní nic šokujícího či originálního.

Zápletka je velmi jednoduchá - šéf a sekretářka - jejich komplikovaný vztah plný sexu a (trapných) dvojmyslných narážek. Vlastně celé je to divné. 5 let se neviděli, tajně po sobě toužili, ale nic s tím neudělali. Další věc co mě zarazila, byla jak se Damon postavil k tomu, že má dítě a že to tak dlouho ho před ním tajila....prostě se to dozvěděl a byl s tím úplně v pohodě. Nechápu! Příběh nejde do hloubky, nic se tam neřeší, jen to kdy si konečně zaš....Postavy asi nebudu ani komentovat Damon byl divný a Chelsea trapná. Nejlepší z nich asi byla Luna.

Asi úplně nemůžu nikomu doporučit Moje (tak trochu) utajené dítě, ale pokud chcete opravdu vypnout a odreagovat se, tak u téhle knihy se vám to povede.

Instagram - Nikmakbooks

Taky máte pocit, že se poslední dobou objevilo hodně knih, které jsou inspirované Artušovskou legendou. Já se musím přiznat, že Artušovskou legendu znám jen hodně obecně a mám docela chuť si něco přečíst, abych se o této legendě dozvěděla více. Máte nějaký tip na čtení?

Šťastně až navěky? je milý, odpočinkový příběh, který je právě touto legendou inspirovaný. Parta mladých lidí přemůže zlého vládce a zjistí, že žádný další král není. Tak je nenapadne nic lepšího než položit korunu na hlavu jednomu z nich. Samozřejmě to má i své důsledky, protože přece nikdo nemůžu věřit, že kralování je lehké? Nebo ne?

Docela dlouho jsem si zvykala na autorčin styl psaní, který byl na mě až moc free, ztřeštěný a takový sluníčkový. Nemění to, ale nic na tom, že příběh je velmi čtivý a knihu máte přečtenou opravdu rychle.

Hlavní zápletka není ničím originální, ale je dobře zpracovaná Hlavně je opravdu vtipná a odehrává se ve velmi originálním prostředí. Škoda jen, že jsme se o světe a dění v něm nedozvěděli více. Příběh se hlavně zaměřuje na postavy a vztahy mezi nimi. Já si je ihned dokázala oblíbit, i když občas mi přišly hodně naivní a natvrdlý (Areku!). Bohužel mi přišlo, že všechny postavy jsou napsány podobně - bezstarostní, užívjít si života a ono prostě nějak všechno dopadne. Některé situace byli opravdu hodně zlehčovány a kniha působila hodně lehkomyslně.

Romantická linka je taková nijaká. Přišlo mi, že společných chvil ústřední dvojice je tam pomálu a když už byli spolu, tak stejně to k ničemu moc nevedlo. Konec byl za mě trochu uspěchaný a hodně klišoidní (možná to byl záměr, já v to tedy doufám, že to byl takový lehký výsměch všem klišé).

Nejvíce se mi na knize líbí její feel good atmosféra, která vám určitě zvedne náladu! Ale asi nic jiného od knihy nečekejte.

Instagram - Nikmakbooks

Jak kniha říká, tak na světě je neskutečně velké množství knih, které člověk nedokáže přečíst ani za celý svůj život. Dočti to! je právě pro všechny nerozhodné děti (i dospělé), kteří si nejsou jisti tím, zda je příběh zaujme a je to pro ně to pravé. V této knize narazíte na 12 příběhů české i světové literatury, které jsou sepsány ve zkrácené verzi (vždy na 4 stránky).

Každý z příběhů (já si znovu zamilovala Paní Láryfáry a Pučálkovic Aminu) má jednoduchý text, který popíše obsah knížky, přiblíží hlavní postavy a nastíní styl psaní dané knihy. Nemusíte se bát, že by zde byl vyspoilerovaný celý děj. Na konci každého příběhu jsou 2 stránky hlavolamů, křížovek a hádanek. Líbí se mi, že zde nechybí právě tato interaktivní část, která "donutí" děti příběh opravdu dočíst a i se nad ním zamyslet. V knize nechybí krásné barevné ilustrace.

Nemusíte se bát, že by šlo pouze o strukturovaný obsah knihy, ale opravdu z toho vznikl příběh, který lze číst i samostatně bez dalšího čtení celé knihy. Já to teď využila u dětí, kteří jsou ještě malé, takže 4 stránková pohádka je pro ně ideální. Ale už se nemůžu dočkat až budeme spolu vybírat příběh a následně si celou knížku přečteme.
Knihu bych doporučila určitě všem dětem, hlavně žákům prvního stupně, ve kterých by mohla probudit lásku ke čtení. Ale i dospělým, kteří se chtějí vrátit do dětství a zavzpomínat. Musím se přiznat, že dětem tuhle knihu trochu závidím, přála bych si mít i něco takového zpracované i pro dospělé (např. klasiku, která bývá vždy trochu ošemetná).

Děkuji za poskytnutí knihy nakladatelstvi Rosier a Czech news center #spoluprace
Instagram - Nikmakbooks

Na tuto knížku jsem se těšila, protože první díl se mi líbil. Zaujala mě i anotace, kde je bodyguardem žena, takže jsem se těšila na něco originální. Bohužel to nedopadlo podle mých představ ....

Největší potíž knihy je její rozsah, je hrozně dlouhá, nic se v ní neděje a ani zde nejsou žádné hezké momenty, který vás chytnou za srdce. V první třetině knihy se nic neděje, jsou zde plytké rozhovory, které se omýlají pořád dokola. Když se konečně přesuneme k tomu, že bude jeho tajný strážce, tak vše působí nereálně - to ji nikdo pořádně neprověří a neřeší se náhlé nehody prince? A konec vše zabil - je to předvídatelné, nereálné a opravdu bych v tomhle království nechtěla žít, protože tady se asi můžu úplně vše. Často jsem nevěřila, že to autorka opravdu myslí vážně.

Upřímně nejvíce mě štve ten nevyužitý potencitál - žena jako osobní strážce. Rozhodně jsem nečekala, že se to zvrtne do klišé typu budu předstírat vztah. Čekala jsem opravdovou reálnou strážkyni, postupné poznávání a budování vztahu. Taky mi vadí, že se zde více nerozvinula linka se Silveřiným otcem.

Romantická linka je hrozná - přišla z ničeho nic. Já prostře nemám ráda tyhle osudové lásky, které se stvoří kdekoliv, takže i a záchodech. tyhle osudové lásky, které se stvoří kdekoliv, takže i na toaletách. I když oba dva byli velcí sympaťaci, tak neměli mezi sebou žádnou chemii a většina jejich rozhovorů byla o ničem a nešla do hloubky. Taky na mě nepůsobily jako dospělí lidé, ale spíše jako 14 leté děti, které neví nic o světě.

Další díl bude o Eve a já se budu hodně dlouho rozhodovat, jestli mu dám šanci nebo ne.

Instagram - Nikmakbooks

Vampýrská akademie patří mezi mé oblíbené série a kdybych měla času nazbyt, tak ji čtu každý rok. Takhle bohužel jen ob rok :)

Krvavý slib mám hrozně moc ráda a možná je i mým nejoblíbenějším. Líbí se mi nové prostředí knihy - Rusko a cestování s ním spojené, přibylo pár nových postav a dozvídáme se více z obyčejného života Dhampýrů, ale i Morojů a Strigojů. Právě Strigojové mě zde bavili opravdu hodně! Bavilo mě i propojení s životem ve škole, takže nejste opravdu o nic ochuzeni.

Nejvíc mě baví takové to pomyslné rozdělení dětství a dospělosti Rose. Rose se musí vypořádat s neuvěřitelnými věcmi, které chytnou za srdce téměř každého a poslední momenty s Dimitrijem byly neskutečné. Já si většinu pamatovala z předchozích čtení, ale i tak. Na konec jsem se vyloženě těšila.

Jediný, kdo mi trochu kazil čtení, byla Lisa, kterou fakt nemám ráda! A asi je to moje nejnenáviděnější pozitivní postava! Ale jelikož ji už znám, tak se jí snažím vypouštět.

Instagram - Nikmakbooks