WEIL komentáře u knih
Nesranduji, mám oba svazky - v kůži balené, ale nedokázal jsem se do knihy ponořit, na rozdíl od Oblomova, do kteréžto knihy občas stále nahlížím. Je skvostná. I film je výborný.
Kniha má formát A4, takže je to vskutku na první pohled dost rozsáhlé dílo. Ale čte se velmi dobře. Navíc, kdo má rád klasickou hudbu, tak může nahlédnout i do muzikantského myšlení velkého skladatele, a přehrát si pár skladbiček doma na piano.
Čte se to hezky, ale bohužel už jsem hodně stár na to, abych věřil, že věřící se budou tahle pravidla snažit dodržovat víc, než poslouchat svoji povahu.
A jakou mají povahu, jak se chovají vůči životu kolem jejich já, tak to je jejich záznam na tomhle světě.
Věroměř je spíše sešitek, než brožura.
jak již název napovídá, tak si mistr Kašparů (absolvent několika vysokých škol, snad jeden z rekordmanů v zemi), bere na paškál otázky míry víry každého člověka v Boha.
Bohužel pomíjí ono hlavní - tedy co je to v mysli člověka - Bůh. Říká-li se, že je to láska, což neopomene připomenout, tak současně se dostáváme vždy do pranice, neb kdekdo má pocit, že je láskyplný, i když je opak pravdou.
Ti, od kterých by se láska očekávala - kněží - tak předhazují lidem často velmi svérázná kázání, aniž by to věřícím vadilo.
Věroměr je napsán se snahou být vtipný, chápu tenhle humor, ale nesměji se.
Co nelze autorovi upřít, tak je čtivost, takže kdo se do tohoto textu pustí, tak má za hodinu hotovo. A jak to u takových knih bývá, rychle do toho, ale moc toho v člověku nezůstává.
Pokud to bude číst ale čtenář dětský, co se ale vyzná v náboženských pojmech, tak ho to může zaujmout.
Novely i povídky v této knize ukazují autorův literární vývoj, a ve středu jeho postav je boj se sebou samým, snaha začlenit se do společnosti, ale po střetu s ní většinou jeho hrdinové končí stranou, kde si udělají hnízdo pro sebe či končí tragicky.
Když se kolem rozhlédneme, tak hodně lidí trpí nadváhou. Kolikrát si říkám, jak může třeba řemeslník či žena "těžce pracující" být obézní. Bohužel může. Často se tak děje i u dětí. Důvod je prostý - dříve se lidi museli hýbat, většina z nich pracovala v zemědělství. Nyní lidi pracují objektivně méně - většina z nich - mají méně pohybu, jsou lépe živení a mají málo pohybu. A bez pohybu není možno zhubnout.
Pozoruhodných lidí není prý nikdy dost. Ale v této knížce narazíme na dvě stovky osobností, které se zapsaly do dějin.
Kdo se ale narodí a odmítá se učit historii, tak vlastně mu ani obeznámení se s těmihle lidmi v jeho životě nemusí nic přinášet a nechybí.
Prostě tu člověk je, historie mimo něho, žije přítomností. I tahle verze přístupu lidí je velice populární a byla i dříve...
Lidová strava, jak už název napovídá, tak je zaměřená na široké masy lidí, kteří mají každý den jednu touhu - dobře se najít.
Sledoval jsem v TV jak se J. Formánek pokoušel o rekord. No, ale ruku na srdce - román to rozsahem není - a Pepa to sice napsal za 24 hodin, ale předtím to měl už moc dobře promyšlené...
Nikdy jsem nechápal, proč tato kniha vyvolala senzaci. Hlavní hrdina je statický, Lolita se chová přiměřeně svému věku, a co v hlavním hrdinovi vyvolala - dlouhodobě - to mi přijde ujeté.
Film, poslední verzi vlastním, ale ani Y. Irons na mě přesvědčivostí nedýchá, takže mi nezbývá, než si počkat, až si přečtu nějaký přesvědčivý názor, který mě přiměje, abych se nad tou knihou znovu zamyslel a pokud se pletu, tak budu rád, když mi někdo vyloží proč.
Ano, jsem rád, že je to zde napsáno - do tohoto světa patříme i nepatříme.
Toho si asi tu a tam všimne u sebe každý, že je tu jen na návštěvě, a že s tím nic nenadělá. Ale taky se říká, že kdo si toho nevšimne, tak ten má život snadnější a pohodlnější.
Kniha předního ruského odborníka na léčivé rostliny. Proč jsou léčivé? I na tuhle otázku v knize odpovídá. rovněž varuje před jedovatými rostlinami a dává doporučení kdy sbírat léčivé rostliny.
Vzpomínání Františka Tomana na čas svého dětství a dospívání ve svém rodném kraji.
Mě se čtou tyhle knihy někdy dobře, když se na ně dokážu naladit.
Autor se ve svých aspektech literárně zabývá více lidem, a kulturním zvykům, či dobovým povinnostem a práci, jak vše poznal, či slyšel.
Když jsem se dostal k této knize, tak jsem očekával přece jen něco jiného, skrz tvorbu autora, než "Indickou báseň o mystických osudech dobrého prince". Četlo se mi to hezky, i když jsem se neměl o co jiného opřít než jen o údajnou legendu.
Zajímavě popsaný pohled vojáka na bitvu u Stalingradu.
Kniha o kamarádství, vztahu dětí k přírodě, kamarádství, dobrodružství. Sice se mi líbí méně, než Rychlé šípy a romány s nimi, hlavně ty první dva, ale pro někoho je zase tato kniha v jistém věku přitažlivější.
I krtek se dožil těch krásných chvil, kdy si zacestoval a díky tomu poznal zemi z více dopravních prostředků.
Krteček přišel na to, jak by si mohl ušít kalhoty, s kapsami, a využil kdejakého zvířátka, aby mu k tomu pomohli. Využil či zneužil? Milá pohádečka.
Kde si mohl krteček vydělat na auto? Navíc na kabriolet? Na šrotišti že by našel vše co je k sestavení auta zapotřebí? To by pak dělal každý.
Známé pohádky, které dostaly animovanou podobu a staly se součástí většiny domácností.