WEIL komentáře u knih
jedna z významnějších divadelních her autora.
Až touhle divadelní hrou autor získal zájem publika i kritiky.
Vyrostly z konfliktní osobní situace autorovy, kdy se právě ve chvíli svého citového probouzení a milostného sbližování s děvčetem (Marií Pospíšilovou) zřekl nároků na normální světský život.
Autor napsal víc prací nazvaných v té době jako historická próza.
Ze spolupráce se Škroupou vzniklo i tohle libreto.
Autor kritizuje Máj, od K.H. Máchy pro údajnou závislost na Byronovi, a přílišným pesimismem kterým na něho Máj dýchá.
Obzvláště v totalitních režimech mělo slovo a umění neblahý vliv na vládnoucí ega.
Jistěže ruku v ruce s tvorbou je zapotřebí i úvah k čemu je ta či ona tvorba, proč právě to na určité lidi působí, a na jiné ne, jak co chápat atd.
Autor rád sbíral lidové písničky a s velkou radostí si je i zazpíval.
Autor byl zastáncem především kritického realismu v umění.
Články vycházely nejdříve časopisecky, pak vyšla i kniha.
Citlivý estetik O. Hostinský byl velký milovník tvorby Bedřicha Smetany, takže logicky sledoval jak jeho život, tak zkoumal i jeho dílo.
Hry na Václava Havla a Václava Klause nikdo nepíše a to je škoda. Až odejdou ze scény, tak už bude pozdě, už to nikoho nebude zajímat.
Když se nedá spojit život s ženou a umělecky tvořit, tak si musí chlap vybrat. A nevím, zda je to možné, pud v něm nebyl silný pud k umění, nebo si vybral špatnou ženu, neb dobrá žena to toleruje ba podporuje. A taky jak by si mohl se špatnou ženou rozumět? Jedině když dokázal i on být špatný, neb dva špatní k sobě dobře pásnou, to je stará pravda. dva dobří k sobě taky dobře pásnou, ale to taky není nic nového.
Zběžné veršování, dneska by se asi řeklo - nesystematické, či náladové, tak je opak horečného veršování (třeba Orten).
Autor užívá epigramaticky vyhrocené verše, karikaturní hyperboly a parodie.
Ano, co člověka napadne, na to se dá napsat fejeton. To svede kdekdo, ale číst se to dá jen od málokoho. Ale zase záleží jaký je kdo čtenář a co vlastně rád čte.