WEIL komentáře u knih

Jde o dílo spíše publicistické, ale autor ovládal ironii, i sebeironii a to ne špatně.

Fejeton jako literární žánr má tu výhodu, že člověk může psát o čemkoli kolem sebe či v sobě.

Autor zkoušel všechny možné žánry, ale hlavní jeho doménou byly fejetony.

Poslední díl Holečkova cyklu "Naši" zůstal nedokončený.

Máje, předposlední kniha, plná smíru a naděje do budoucnosti.

Nevšední básnění se střídá s reálnými popisky událostí, jednak co se reálně staly, jednak jsou popsány postavy, které je těžké dohledat v kronikách, či zda byly takový jak je autor popisuje.

Válka vždy zasáhne značné množství lidských osudů, i když se ve století 19. jednalo hlavně o bitvy.

Děj je značně rozvětvený, je složité se v celém cyklu orientovat, bez poznámek to skoro nejde.

No, jde o románový cyklus, ale taky poetický, přírodopisný...Ze všeho něco.

Na začátku byl autor byl rozmáchlý, lidsky, společensky, politicky, poté nastal u něho obrat a zaměřil se na Jižní Čechy (mohl to být i jiný kraj), a snaží se zachytit život v obyčejnějších formách.

Naši, jedná se o práci, které autor zasvětil desetiletí svého života.

Má deset dílů, vycházeli od 1898 - 1930.

A zase ta Malá Strana a její obyvatelé. Ale pokud mají zajímavé povídání, tak proč ne.

Ustlat si na růžích, to tedy není moc dobré spaní.

Velké množství postaviček na poměrně málo povídek. Možná, že to chtělo víc psát o charakterech těch postav.

Na Kampě se prý odehrálo v minulosti hodně pohádek. Je to mýtus nebo pravda?

Fejetony jsou u nás stále populární, a některé mají i na to, aby byly vydány knižně.

Jindřiška Smetanová toho zažila dost na to, aby svými povídkami pobavilo svou početnou rodinu a navíc i dost čtenářů.

Praha má tajemství, která je možno stále odkrývat a psát o nich pěkné knihy.

Lehké čtení naplní snadno jeden dlouhý zimní večer.

Příliš mnoho exotiky. Nevím, jestli to není na škodu.