WEIL komentáře u knih

První hra autora dosáhla mimořádného ohlasu u publika i u soudobé kritiky. Hlavní hrdinkou je prostá, ale mravní dívka, která se nechá svést darebou, který ji poté opouští. Co nám to připomíná? No stěžejní hru H. Ibsena jen zasazenou do českých reálií.

Pokus o román, o byla první větší literární snaha od tohoto autora, který se ale dál tímhle směrem už nerozvíjel.

I v tato knížka má probouzet smutné, bolestné pocity a teskné vzpomínky po štěstí v životě a vděčnost za dar pozemského života, čím se autor tolik liší od psaní dobové filozofické poezie, i prózy. Je to ovšem určeno jak píši u jiných jeho sbírek básní především pro prostého sečtělého člověka, ne pro lůzu, co ani do pěti správně neumí kombinovat. Ostatně takoví občané nikdy nečetli a číst nebudou, neb rozum na to nemají.

Umět vykouzlit přes slova obrazy přírodní, to je kumšt, ale ne od každého se to čte dobře. Je třeba se ale pokusit zjistit, proč právě takhle někdo psal a jak to čtenář chápal. je to dobrodružství, které literatura v sobě skrývá. A záleží jen na zdatnosti a citu čtenáře.

Zde se autor zaměřil na život veřejný, což byla jeho doména, nezabýval se prakticky nikdy filozofickými tématy člověka, ale buď dějem přírodním a člověka v něm, nebo snahou zlepšit společenské uspořádání, což rezonovalo u běžných lidí víc.

autor psal tak, jak si to přála veřejnost. Pochopitelně, že jinak by mu kniha nevyšla a že než vyšla, tak byla předmětem diskuse s nakladatelem i prvními čtenáři.

Baladické, pohádkové prvky, ale především hodně lyriky, která dneska není až tak přitažlivá a ocení ji spíše hodně sečtělí jedinci, a porovnávají s podobnými kreacemi od jiných dobových autorů.

Tenhle druh poezie měl přibližovat čtenářům z lepších rodin, jak žijí pracující.

Autor se i v této sbírce snaží vyrovnat s vlastním osudem, osudem člověka vrženého do tohoto světa.

Básník začal upadat do nadprodukce.

Tuhle sbírku básní autor poněkud odflinkl, tak to vidí F.X.Šalda.

Později tuto knihu zhudebnil V. Novák.

Dneska by se z něho stal asi textař, ale tehdy se i lidem, co psaly písně říkalo básníci.

Smrt svých dvou dcer, s tím se autor musel vyrovnávat a poezie mu v tom pomáhala.

Básník dozrál. A to díky tomu, že byl pracovitý a dokázal už předkládat světu poezii zralou.

V této sbírce básní je i pověstná báseň - Slovensko, ty ještě spíš?

V básních je prý patrný vliv poezie Jana Nerudy.

Touhle knihou se F. Herites prakticky loučí se svým literárním životem.

Dobově se psalo o nejzdařilejší autorově práci.

Autor byl silný spíš v malých črtách, obrázcích, fejetonech než v rozsáhlejších pracích.