WEIL komentáře u knih
Na tyhle povídky mě navedl zážitek, který mi připravili pánové Kaiser a Lábus, když jsem náhodně slyšel, jak je čtou v rozhlase. Po čase jsem nalezl první knihu povídek od Zoščenka v antikvariátu, a svět se mi rozzářil, protože jsem se tehdy moc těšil, až si je budu číst.
Nezklamaly mě a dlouho bavily a dříve častěji jsem se k nim vracel, dneska už méně.
Duch povídek je zajímavý. Zatím není vše jak má být, ale ty nedostatky budeme postupně odstraňovat, lidé budou tím pádem spokojenější a bude se to i odrážet na lepší atmosféře ve společnosti.
Některé povídky se mi líbí víc, jiné méně. Jak už to tak obvykle u čtenáře bývá.
Kniha je přehledná a myslím, že se podle ní dá udělat pro člověka hodně užitečného a uspokojivého. Podmínkou je jen milovat zahradu, mít peníze a čas, a umět si to užít.
Kniha předního ruského odborníka na léčivé rostliny. Proč jsou léčivé? I na tuhle otázku v knize odpovídá. rovněž varuje před jedovatými rostlinami a dává doporučení kdy sbírat léčivé rostliny.
Na zadní straně knihy je napsáno, že autor napsal tuto knihu v pohnutých dnech roku 1968 pro svého syna Daniela. Na její vydání v původní podobě musel čekat dvaadvacet let. Věnoval ji Josefu Jedličkovi, který léta žil v exilu.
Brožura je shrnutím těch hlavních faktů, které jsou známé o Fatimě a Medžugorje, jak se ustálily a vyšly už v řadě jiných knihách plus osobní poznatky autora, a náhled, který učinil.
Tahle kniha má čtvrté vydání, a byla a stále je velmi důležitým pomocníkem pro každého, kdo se zajímá o ovoce a zeleninu.
Snadno se vydávají rady a snadno se nabádá k tomu či onomu, ale realizace, to už činí většině lidí značné potíže. Papír ale toho snese hodně.
Vzpomínání Františka Tomana na čas svého dětství a dospívání ve svém rodném kraji.
Mě se čtou tyhle knihy někdy dobře, když se na ně dokážu naladit.
Autor se ve svých aspektech literárně zabývá více lidem, a kulturním zvykům, či dobovým povinnostem a práci, jak vše poznal, či slyšel.
Poměry ve starém Babylonu nebyly pro všechny lidi dobré, ale na některé lidi je zapotřebí bič, aby k něčemu byli užiteční. Třeba jen pro své rodiče a kamarády či spolupracovníky.
Obrazy z časů dobývání Nové Indie.
Autor si vzal na paškál odvěká témata, tedy vykořisťování člověka člověkem, snaha jedněch určovat co mají druzí dělat atd.
Kniha je značně nábožensky zabarvená, jako lék na společenské neduhy vidí autor v poctivém přístupu k církevním mravním hodnotám.
Knize se nedá nic moc vytknout, autor jakožto zástupce římsko-katolické církve obhajuje počínání papežů a kardinálů, kteří byli podle něho nuceni ustupovat nápadům Napoleona a nechat ho konat jak si určil.
Kniha má 20. kapitol a je čtivá.
Speciální spis o vztahu M. Švabinského k Národnímu divadlu, v kterém viděl víc než jen krásnou historickou budovu, tedy i symbol českého divadelnictví.
Jistěže pro umělce přísun lásky je velmi důležitý a ne jinak tomu bylo i u M. Švabinského. Která žena byla tou jeho hlavní múzou a díky čemu. Tuhle otázku si položí každý zájemce o život M. Švabinského a pro ženy by mohla být i vzorem jak se mají chovat k umělci.
Jistěže jen málokterý umělec je zaměřený jen na vlastní práci a svůj obor a často má rád i jiné druhy umění. a to je i případ M. Švabinského a jeho vztahu k hudbě.
Jen někteří umělci se topí v penězích a nemusí brát i práci, kterou dělají neradi, ale finanční potřeby je nutí brát každou práci. Tato kniha je zamyšlením nad tím jak to měl ve svém životě v tomhle směru Max Švabinský.
Autor se pokouší vystopovat vývoj vztahů těchto dvou pozoruhodných zjevů české kultury - tedy Švabinského a Vrchlického.
Kteří lidé byli nejbližší Maxi Švabinskému a proč? Po tom v této studii pátrá autor pan Ludvík Páleníček.
Max Švabinský byl pochopitelně taky mladý, taky měl za sebou dětský věk, když už byl uznávaný umělec, tak se pozornost na tyhle dvě etapy jeho života, obrátila a pan Páleníček o tom napsal pěknou knížku.
Ludvík Páleníček neopomenul ani zájem Maxe Švabinského o chrám svatého Víta, a dobře, že napsal tuhle knihu, abychom jako čtenáři i mi se dověděli něco na tohle téma.