werous9584 komentáře u knih

Oddechovka na dovolenou. I slza mi ukápla z krásně vykresleného vztahu Rosemary s manželem. Sice si za měsíc nebudu pamatovat o čem to bylo, ale vzhledem k tomu kolik depresivních knih čtu, měla bych tyto jednoduchosti vyhledávat častěji :)

2 15.10.2023

(SPOILER) Nečetlo se to vůbec dobře a mrzelo mě, že jsem někde omylem narazila na kauzu s toybox, takže jsem dopředu věděla, co je hlavní zápletkou.
Můj názor je takový, ze se tohle téma teď hodně otevírá a příběhy rozhodně nejsou stejné. Mám dojem, že si grafička chtěla trošku přihřát polévku..
Kniha byla temná a prostředí, ve kterém hlavní hrdinka žije, je deprese sama o sobě. A přestože jsem čekala, kdy “to přijde, naprosto mě to šokovalo.
Rozluštěni staré záhady na závěr bylo už jen poslední tečkou.
Zkrátka skvěle poskládané a vyeskalované. Jen se mi špatně chápalo odosobněná hlavní postava a začátek byl až příliš pomalý. Rozhodně to nikdy nebudu číst znovu a zdát se mi o lese bude ještě dlouho.
Hotýlek, Hana byly napsané s větší lehkostí, proto hodnotím nižším hodnocením.

19 15.10.2023

Skvostně napsané. Ale musela jsem neustále odkládat a přemítat o ději, sebevraždě, rodině. Neskutečně bolestná kniha..

3 24.09.2023

Miluju Kulhánka. Knihu jsem četla už velmi dávno, ale dodnes ve mě zůstal autorův cynický humor.
"A stěna náhle dostala abstraktní nádech."
Četla jsem tehdy ve dne v noci, jedním dechem, tajnem schovaná s baterkou pod dekou, aby máma nezjistila, že ve tři ráno ještě čtu.
Úžasná pohádka pro dospělé.
Vzhledem k tomu, že se kniha velice špatně shání, až se mi dostane znovu do rukou, nebudu váhat ani vteřinu a přečtu ji i s druhým dílem jedním dechem a moc se na návrat do pražských katakomb těším.

1 06.05.2017

Předem bych ráda autorovi poděkovala za knihu a věnování. Ráda ji pošlu dál někomu, komu by se mohla líbit.
A protože jsem slíbila své nezaujaté hodnocení, přidávám svůj názor.
Mě kniha příliš neoslovila.
První kapitola byla vylíčena skvěle. Zaujalo mě česko-slovenské spojení, i to jak spolu pár komunikuje po česko-slovensku, můj muž je slovák a podobně mezi sebou mluvíme, takže autenticita se počítá.
Ale po rychlém spádu a hrůze první kapitoly nastává spíš takový pomalý, hodně popisný děj. Často, možná více než časteji, kniha připomíná dívčí román.
Hrdinka, kterou vykresluje první kapitola jako dospělou ženu, jež zažije peklo, si v další části nedokážu představit jako dospělou ženu. Působí spíše jako naivní dítě, z oněch jmenovaných, dívčích románů. A nedokážu si ji zapasovat zpátky jako matku a manželku.
Další kapitolou jsou pro mne zdrobněliny jména, to je tragédie. Neuvěřitelně mne Eričky a Zuzanky dráždily.
Poslední věcí je obálka, která k ději absolutně nesedí. Kniha by si zasloužila přebalit, jež osloví přímo čtenářky, kterým je bezpochyby určena.
Závěrem bych knihu, ač přes mé víceméně kritické hodnocení, nezatracovala. Své oblíbence si jistě získá.

4 06.05.2017

Takové milé, praštěné čtení. Dost skvělých absurdních situací. Skvěle jsem se bavila. Kniha mi připomněla mně a moje pokusy, omyly a hledání toho, co tam nebylo.

3 04.05.2017

Krásná kniha plná dějin a příběhů obyčejných lidí. Dojemné osudy a strasti rodiny samotné autorky, jíž se (ne)přímo dotýkají události, zdánlivě, na pozadí českých a světových dějin.
Vím, že se, z hlediska mainstreamových žánrů, nejedná o knihu příliš vyhledavanou. Ale všem, kteří rádi stráví příjemné, někdy bolestné, chvíle nad knihou, její přečtení vřele doporučuji.
Autorce děkuji za rozhovor v ČRo, díky němuž jsem se o knize dozvěděla.
"Osud se rozjel, aby s tím už nikdy nepřestal..."

5 04.05.2017

Miluju humor dotažený ad absurdum a tohle mě prostě nadchlo. Přiznám se, že jsem "četla" jako audioknihu a v kombinaci s hlasem Martina Stránského se jedná o nezapomenutelný zážitek, Div mi netekly slzy smíchu.

3 30.01.2017

Klasika, které nelze nic vytknout a kterou nelze nedoporučit.

1 30.01.2017

Pro mě nevýslovné utrpení. Začátek knihy tak pěkně napínavě odsejpal, bavilo mě to. Ale najednou děj začal přecházet do fantasmagorií (a to já fantasy miluju!) a pro mě se stala naprosto nečtivou. Asi jediná kniha, kterou jsem kdy v životě nedočetla. Utrpení takové, že jsem v metru raději koukala z okýnka než do knihy. A vzhledem k tomu, že to byl můj první Murakami, zřejmě byl i poslední.

30.01.2017