whiolet komentáře u knih
První polovina knížky mi přišla strašně nudná a nezáživná. V postavách jsem se ztrácela, vymyšlený svět mě nezaujal a občas jsem si říkala, že knihu odložím a už se k ní nevrátím.
No, jsem ráda, že jsem vydržela do té druhé poloviny, která se mi líbila,tak moc, že jsem naopak knihu nemohla přestat číst.
Těším se na pokračování.
Ve Stalkerovi se opět shledáme s Erikem, který v první knize Hypnotizer hrál hlavní roli a ani zde není náhodou.
Kniha byla čtivá a příběh rychle plynul,ale konec mi přišel až k neuvěření. Nemám ráda,když je kniha překombinovaná a autoři ze mě dělají tak trochu blbce,co všechno sežere.
Oproti Hypnotizérovi byla tahle kniha přece jen slabší, přesto se od ní nešlo odtrhnout a četla se skoro sama.
Trochu mi vadilo, že jsem podvědomě tušila kdo je vrah a moje podezření se ukázalo jako správné, to se mi ještě u severské krimi asi nestalo :(
Jinak kniha rozhodně stojí za přečtení.
Je pravda, že Kulhánka charakterizuje hlavně to, že nedělá dotisk svých knih, tudíž držet v rukou jeho dílo už je samo o sobě dost povznášející a hodnocení možná není úplně tak jak by mělo.
Každopádně Noční klub je krvavá jízda, která se neštítí ničeho, a k dokonalosti ji chybí snad jen o padesát stránek méně.
Doporučuji si nejdříve přečíst Vládce strachu,abyste pochopili na co Tobiáš naráží,když se mluví o "jeho" knize Upíři :)
Kniha, která neurazí,ale ani nenadchne.
Od příběhu jsem čekala daleko víc. Nápad byl dobrý,ale zpracování knihy už tolik ne.
Průměrné čtení.
Připomnělo mi to Drákulu od Brama Stokera, kdy upíři byli noční bestie, které žíznily po vaší krvi a srdce se jim probodávala kůlem.
Tři krátké a zajímavé povídky, které se perfektně hodí na cesty díky malému vydání.
Knížka mě mile překvapila, Lídy návraty do minulosti, byly velmi zajímavé.
Co mi však vadilo byly skoky mezi životními etapami a také, že příběh, který mohl být klidně obsáhlejší byl zbytečně brzy ukončený.
Trvalo mi nějaký ten čas než jsem se zorientovala v postavách, těch bylo na můj vkus opravu hodně.
Jinak kniha se četla díky zajímavému ději skoro sama a díky "návratům zpátky do minulosti" to bylo ještě zajímavější čtení.
Nepřišlo mi, že tato kniha doplňuje, to o čem celá Selekce byla, spíš jsem z ní měla dojem, že je to taková "čekačka" před tím, než autorka vydá další díl.
Jinak to bylo nenáročné holčičí čtení.
Opět další kniha, této skvělé autorky, která vás přinutí zamyslet se nad společností kolem vás.
Příběh se četl dobře, postavy nebyly nudné, a každá měla svůj názor na věc, o to byla kniha zajímavější.
Super čtení.
Knížka měla opravdu nádhernou obálku, téma Siréna tu tak často nebývá,takže určitě super nápad, no a to je asi tak všechno z kladného hodnocení.
Příběh byl jedno velké klišé s nudnými rozhovory, totálně postrádal nějakou větší pointu,či o něco více zajímavějších situací.
Tohle bylo pro mě teda velké zklamání.
Podivné děti jsem četla a mám je ráda.
Když se mi dostala do ruky sbírka Povídek Podivných, opravdu jsem se těšila až si jí přečtu.
Už první povídka byla originální a zajímavá, a v tomto duchu se nesla celá knížka. Super čtení nejen pro ty, kteří již četli podivné děti :)
Moje první setkání s touhle manželskou dvojicí a byla to teda psycho jízda!
Výborné čtení, které kdybych mohla, přečetla bych za jediný den a to má prosím kniha cca 530 stránek.
Moc mě to bavilo a těším se na další díl.
Poslední díl této trilogie byl zvláštní.
Chvílemi mě kniha bavila, tak moc, že jsem nechtěla přestat číst,ale pak se objevily
některé pasáže, kde jsem měla chuť knížku zavřít a nedočíst.
Rozhodně Síla byla lepší díl než Plíseň na druhou stranu na strhující Ódinovo dítě to nemá ani náhodou :)
Je spousta knih, kde druhý díl slouží k tomu,aby nám vyplnil čas mezi knihou první a velkým finále.
Tak tohle rozhodně není ten případ!
Kniha byla od začátku do konce prostě skvělá.
Jen škoda, že na další díl si budu muset zase počkat
Velmi zvláštní a zároveň zajímavá kniha, bohužel jsem od ní čekala,ale něco víc.
Neseděla mi forma psaní a pasáže z archivů mě docela nudili, místo toho bych ocenila bych spíše víc lidového léčení.
Od knihy jsem nic neočekávala a byla jsem možná i díky tomu velmi mile překvapena.
Příběh byl zajímavý, a už od první stránky mě přímo pohltil,kniha se tedy četla skoro sama.
Musím však souhlasit, že je škoda takového konce, který ve mně vyvolal pocit, že autorka nevěděla jak a v jakém místě příběh ukončit.
Příběh je zasazený do dnešní doby a tím se vytratila originalita celého Ymslandu a jeho lidí.
Setkáváme se s Graalem a s Naiellem a zjišťujeme, že nic není takové jak jsme si mysleli.
Rime mezitím zmagořil a Hirka je v našem světě bezmocnější a ztracenější.
Upřímně, několikrát jsem se do čtení musela přímo nutit a Plíseň se pro mě stala velkým zklamáním. Jsem z toho nějaká rozčarovaná a o to víc mě zajímá jaký bude třetí díl.
Na knihu jsem se opravdu hodně těšila a jsem ráda, že mě nezklamala.
Ze začátku jsem se v knize moc neorientovala,ale pak mě přímo vtáhla do sebe já nebyla schopná přestat číst.
Konečně fantasy kniha, která stojí za přečtení!
Další kniha, která ve mně zanechala rozpačitý pocit.
Dějová linka z roku 1910 byla příjemná, na chvíli mě přenesla do Paříže a já se zamilovala do cukrářského umění.
Oproti tomu dějová linka z roku 1988 byla nudná a nicneříkající.
Hodnotila bych knihu 3+,ale to tady bohužel nejde,takže příběh ode mě dostane průměrné tři hvězdičky.