wiana82 komentáře u knih
Mě osobně nejvíc dojala rovina vztahu mezi Johnem a jeho otcem. Jak ho John konečně pochopí a najde si k němu cestu...Pěkné čtení.
Četla jsem hned po Rosemary má děťátko a ten společný rys obou knih nešel přehlédnout....obě knihy hodnotím vysoko, byl to obojí silný zážitek! První knihu bych radši nečetla v těhotenství, druhou v případě, že manžel navštěvuje pánský klub!
Opravdu výborná kniha! Celou dobu jsem měla pocit, že to celé je pravda, věřím že se to Gertě a jim podobným mohlo přihodit...a je to skličující představa, hrozná doba...i když dokážu pochopit antiněmecké nálady, protože po válce museli být opravdu hodně silné..ale co když to opravdu vesměs odnesli lidé, kteří prostě jen chtěli žít svůj život a o politiku se nezajímali....vystihující věta jedné kapitoly - když se kácí les, lítají třísky....a pro mě byla snad ještě smutnější druhá polovina knihy, a ten konec...
Vyhráváme, ale němci postupují. (Informovanost nade vše)
A distribuce potravin musí být využívána jako politický nástroj, tudíž používána k redukci těch, kteří nejsou potřební, a podporu těch, kdo jsou....
Mám ráda knihy, co mě chytnou hned od první stránky. A Harlan Coben nikdy nezklame. Kniha se mi líbila moc, zajímavý děj, akční, mělo to spád. Můžu jen doporučit.
Musím dát pět hvězdiček i proto, že jsem ke konci měla hodně stažené hrdlo a trochu si pobrečela, což se mi u knihy už dlouho nestalo. Ponořila jsem se do děje, oblíbila si téměř všechny postavy. A i když jsem celkem brzo odhadla, komu se na konci přihodí cosi zlého a co, stejně mě to rozložilo, protože způsob, jakým autor píše je opravdu hodně silný.
Rozhodně doporučuji.
Ano, také jsem si při čtení hned vzpomněla na zmizelou Madeleine Mccann. Noční můra každého rodiče nevědět, co se stalo s jeho dítětem...žije, nežije, pokud ano kde, mají ho rádi? Nelze to trápení ukončit, každý den doufat a nevědět. Přečetla jsem snad za dva dny, dobře napsané.
Po dočtení mám velmi smíšené pocity (a že posledních 100 stran jsem opravdu hltala, protože mě děj opravdu velmi zaujal), ale ten konec to zazdil. Občas jsem se zarazila nad podivným až nelogickým chováním postav a to skoro všech. Za přečtení ale stojí.
Psáno s velkou nadsázkou, chvílemi vtipné, ale většinu času jsem se spíš nudila a dočetla jsem se sebezapřením.
Duben - úplný souhlas, co se týká sexu v knize. Za mě by to tam vůbec nemuselo být a když už ano, tak ne takhle. Hodně jsem si oblíbila Manon, Elide i Lysandru a jsem ráda, že se mohu těšit na další knihu. Hodně čtivě napsáno.
Nechala jsem si tento příběh trochu usadit a i po týdnu ho mám stále v hlavě, i když už jsem přečetla jinou knihu....líbilo se mi střídání vyprávění o Meně a pátrání J.Tayeta...přiznám se, že v jednu chvíli jsem si chtěla ponechat představu dobrého konce Meny a Dannyho a nečíst dál, ale nedalo se...příběh hezky graduje a když se konečně člověk dozví jak to celé bylo,...opravdu rodinná tragédie, kde každý může použít slovíčko kdyby.....kdyby třeba poslední dopis od Dannyho Mena dostala......kdyby Mary nedostala ten vzkaz...kdyby Mena nic neřekla své kamarádce....působivé, určitě si přečtu další jeho knihy!
"Ale jinak nechodíte ven? Nemáte přátele? Nikoho blízkého? Žádné kontakty........s jednadvacátým stoletím?"
"Žádné.....a vy?"
Docela vystihující...je to o tom, že člověk potřebuje přátele, když je má, je hned šťastnější...a jak moc rodiče dokážou ovlivnit (zkazit) život svých dětí....
Kniha mě hodně zasáhla...chvíli se mi ani nechtělo číst dál a ne proto, že bych se nudila, ale proto, že mi z pár situací bylo opravdu úzko...že neexistuje dobré řešení pro všechny...
"Odpustit potřebuješ jenom jednou. Nesnášet musíš celý den a každý den"..
Velmi zajímavě napsané sourozenecké, rodinné vztahy očima dětí...já jsem jedináček, tak mi občas přišlo, že je to až příliš "husté"...opravdu mají sourozenci mezi sebou tak hrozné vztahy? Je to i dost poučná kniha: nemít jedno dítě raději než druhé (nebo ať to aspoň není poznat), nenutit děti k něčemu, pro co nemají vlohy....může samotná matka plnohodnotně vychovat své děti? .....hodně k zamyšlení, knihu jsem dočetla a musela se pustit do něčeho veselejšího....i teď po měsíci na ty příběhy stále myslím...
Mě se kniha líbila moc, měla jsem potřebu číst dál a dál až jsem ji "zhltla" během dvou dní. Rozhodně mě udržela v napětí od začátku do konce, a to musím ocenit..
Hodně aktuální myšlenky - v této době:
"Že nás za pomoci digitálních technologií uzavírají do světa, který stoprocentně řídí. Jsme vydáni na milost a nemilost tomu, co nám podsunou za informace, data, zprávy. Udělají z nás poslušně a přesně fungující hmyz."
"Až tady nakonec bude planeta hmyzu"...
"A co když už jsme na planetě hmyzu?"...
Kniha mě chytla hned od začátku a držela mě v napětí až do konce.
Violoncello se opravdu krásně poslouchá. Vlivem této knihy se mi zalíbilo poslechnout si něco z vážné hudby.
Postava Diondry byla vážně děsivá. Neměla snad jedinou kladnou vlastnost a to jsem si myslela, že na každém se dá něco dobrého najít. Líbilo se mi, že se střídala minulost s přítomností, pohled Bena, Libby a Patty. Extrémní řešení Patty asi nikdy nepochopím, Ben, že dal přednost takové šílené osobě před rodinou... pátrání Libby mě bavilo nejvíc.
Určitě stojí za přečtení!
Bohužel jsem si přečetla komentář od qydko, když jsem byla asi v půlce knihy a pak mě hned napadlo, jak to bude....to mě odnaučí číst komentáře dopředu! Ale i tak jsem byla napnutá až do konce.
Kniha určitě stojí za přečtení, jedna z těch, které se nezapomínají...Moje první a určitě ne poslední od Jodi..