Winoga komentáře u knih
Přiblížit Františka Palackého jako člověka a génia dnešním generacím byla jistě velká výzva. Autorka to dokázala velmi čtivým způsobem. Smékám.
Dobře napsaná kniha o době jednoho z našich velkých králů. Zřejmě každý čtenář dospěje k závěru, že je škoda, že tento tak schopný král zemřel takto mladý. Některé části však byly pro mne příliš rozvláčné. Jiný čtenář by však tento dojem mít nemusel.
Velmi pěkná sonda do prostředí života té spodnější části obyvatelstva Anglie na počátku 20. století. Některé části knihy bylo pro mne výborné, jiné se mi hrozně táhly. Nepovažuji se však za literárního kritika, spíše za čtenáře počátku 21. století.
Škoda, že kniha nebyla rozsáhlejší, respektive, že se nepodařilo příběh Rozina více rozvinout. Chápu, že to bylo odstupem mezi zpracovnáním a smrtí Rozina, ale i tak to mohlo být rozvinutější. Například osud předaných písemností v síti vatikánské diplomacie by zřejmě bylo možné dál zpracovat. Medailony osob, které s příběhem nijak nesouvisely (s důrazem na slovo nijak) byly sice zajímavé, ale chápu je spíše jako výstelku.
Velice silný příběh a velmi dobře napsaná kniha. Trochu jsem se obával, zda to nebude příliš vědecké, vyšlo to přeci jenom v Academii, ale bylo to hezky zpracované a v literární formě. Líbilo se mi i prolínání příběhu posledních 3 dní v Osvětimi s minulostí Fredyho Hirsche. On sám má možnosti být velkým zdrojem nejen pro vedoucí mládeže.
Vzhledem k tomu, že jsem se již dříve o genrála Ečera zajímal a navíc jsem četl i jeho knihu, moc jsem se tady nového nedozvěděl. Přesto se mi styl vyprávění autora líbil.
Kniha je dle mého názoru napsána řemeslně a hezkým jazykem. Bohužel se nedomnívám, že téma je tak jímavé, aby se čtenář bez nesnází a občasné nudy dokázal rychle prokousávat textem. Když jsem si přečetl životopisy Chevaliera (Ampter) a Oppenheimera (Bloch), je zřejmé, nakolik je tato kniha výpovědí bývalého věřícího v muže, který chtěl být bohem.
Kniha se skládá ze tří částí. Ta první je dle mého mínění zajímavým pohledem Němce, který v rakouské uniformě slouží za první světové války v Praze, kde má střežit pořádek. Hezky a asi hodně autobiograficky zachycený převrat 28.10. a nástup nové čs. moci. Další dvě části už nejsou tak zajímavé, je to pohled rodícího se komunisty na léta 1919- 1920 v Praze, celé to končí generální stávkou.
Kniha se dá číst i dnes. Čtenář se však musí připravit na to, že je do značné míry autobiografická a že ji psal přesvědčený komunista, který takto vzpomínal na své mládí a službu v čs. armádě za 1. republiky.
Na druhé straně je opravdu důkladným a zřejmě i dosti přesným popisem každodennosti vojáků základní vojenské služby a právě toto ji pomůže, aby byla čtena třeba i za dalších 30 let.
K hodnocení této knihy přistupuji s rozpaky a musím dodat, že kdyby se v knize objevily ty tři povídky v jiném pořadí, asi bych byl smířlivější. Dle názvu a titulní stránky jsem předpokládal dobrodružnou literaturu. Když jsem se však začetl do první povídky, zjistil jsem, že čtu zamilovaný příběh lásky dvou chlapců, která se přesouvá i do tělesné roviny. Takto jsem to tedy alespoň vnímal. Třetí povídka, která měla silně autobiografický charakter byla z těch tří rozhodně nejlepší. Objevil se zde motiv obavy rodičů z pohlavního zneužití svého dítěte a opět silný vztah dvou mladíků. Jednoho nedávno dospělého a druhého, který dospívá.
Trampské pohádky, které jsou napsány hezkým, čtivým způsobem a příjemným jazykem. Jsou určeny spíše pro dospělé čtenáře. Mohly by být přečteny i dětem, ale obávám se, že by si z toho vzaly pouze část. Líbí se mi i představa bohů a skrytých tvorů, kteří se v pohádkách vyskytují.
Není to klasický cestopis, líbí se mi, jak to autor posouvá z prostého popisu cest a příhod, které na ni zažil, k hlubším myšlenkám, snaží se to dávat do širších souvislostí. Je to ten styl, který se mi tak líbil na Hanzelkovi a Zikmundovi.
Líbily se mi i příběhy lidí, kterým uhranula samota blízká ledového jihu natolik, že se odmítali odtamtud vrátit do civilizace.
Toto není kniha pro každého. Je určena těm, kteří se chtěji něco více dozvědět z minulosti zajímavého kraje ČR a taky pro ty, kteří se nebojí otevřít oči a přiznat si strašlivé skutky, které konali naši krajani. Na druhé straně není kniha sebemrskačská a neukazuje chyby jen na české, ale samozřejmě také na německé.
Výtečná, napínavá a zábavná kniha pro děti. Dospělí, kteří v sobě neztatili nadšení a naději si ji taky užijí. Příběh je nápaditý, někdy neočekávaný a má to spád. Doporučuji.
K této knize jsem se dostal jkao slepý k houslím. Šli jsme na výletě přes jednu vesnici a po nějaké době mi přinesl syn knihu z knihobudky, že ji pro mne vybral a mám si ji přečíst. Nechtěl jsem jej zklamat a četl. Horor či thriiller bych si ke čtení nevybral a také tloušťka knihy byla příliš nenositelná. Nakonec jsem vše zvládl. Překvapila mě obrovská šíře fantazie autora a proplétání příběhů. Dvě třetiny knihy jsem se nezačetl, ale poslední třetinu jsem už četl se zájmem a nadšením. Další díl číst nebudu, ale náhodný výběr z knihobudky nakonec nebyl tak špatnou možností.
Četlo se mi to dobře, fejetony paní Turnové znám z rádia, proto jsem se do knihy pustil bez obav, že se mi to nebude líbit, ale také aniž bych si něco předem zjistil o jejím životě. Byl jsem tedy překvapen upřímností, někdy syrovostí, ale hlavně neskutečnou živelností průběhu různých party a večírků, spotřebou alkoholu a drog.
Četlo se mi to velmi příjemně, jak již uvedl Turlogh, autor knihy vrostl ve Foglarově oddílu a do svého vlastního oddílu si zřejmě přenesl hodně toho, co poznal dříve. Líbilo se mi téma i jeho pojetí. Je dobře, že do toho necpal žádnou politiku. Také jsem ocenil grafickou podobu knihy, která se velmi blížila foglarovkám vydáváným na konci 60. let. Škoda, že toho Míla nenapsal více.
S dílem Otakara Štěrby a jeho manželky Diny jsem se setkal již dříve a vždy jsem oceňoval jejich houževnatost a odvahu, se kterou se pouštěli do toho nejtěšího prostředí. Navíc se v Otakarovi Štěrbovi snoubil sportovec s velkým vědcem, takže jeho výpravy neměly jen osobní rozměr. Kniha úžasná, napsaná s velkou pokorou a odvivem k přírodě.
Četlo se mi to dobře, lehce, podobně jako ostatním hodnotícím. Možná to bylo až příliš lehké a příběh detektivně nekomplikovaný. Dvě dějové linie - Melicharovo vyšetřování a Božetěchovo poblouznění, se občas dotknou.
S velkou chutí jsem si přečetl o cestách a dobrodružstvích družiníků. Líbí se mi, že to nejsou superhrdinové, kteří vždy uspějí na jedničku. Družiníci trpí, mají vážná zranění, jsou nemocní, slabí, umírají ... a vítězí. Oceňuji i originalitu mnohých nápadů.