Winoga komentáře u knih
Tři ze čtyř povídek se mi velmi líbily. Tou první jsem se nejprve trochu prokousával, ale nakonec se mi taky líbila. Poručík Ryška není žádný detektivní génius, je to prostě chytrý kriminalista a jeho sled výslechů dává smysl. Myslím, že velmi obdobně funguje nejeden český kriminalista.
Hlavní hrdinka procházela mnoha fázemi úvah o svém životě, s většinou z nich jsem se nemohl vnitřně srovnat. Líbila se mi postava Mina, idealisty a odbojáře, který sice zklamal při prvním náznaku potíží, ale byl si této slabosti vědom.
Hezky jsem si všechny události zopakoval, moc nového jsem se sice nedozvěděl, ale je dobré si to všechno opět promyslet. Kniha hezky zobrazuje, jak se původní snová představa po malých krůčcích měnila v realitu nového státu. Obrázky jsou výtečné.
Všechny povídky z doby těsně před válkou a z protektorátu jsem si velmi užil. Byly velmi silné a lidské. Naopak částí povídek z 50. let jsem se někdy musel prokousávat, ani nevím proč, tady jsem si to moc čtenářsky neužíval. Poslední zařazená povídka pak zase byla moc hezky napsaná a myslím, že spouje všechny předešlé texty a je i takovým svého druhu autorským závěrem celé knihy.
Je to vložená příloha do knihy z roku 1993 (jen doplňuji, že v dotisku z roku 1994 už není) a nebylo snadné se k ní dostat. Nakonec se mi to podařilo. Je to zřejmě nejúplnější životopis malíře (nejen) Rychlých šípů.
Kniha se mi četla dobře, zápletka byla nápaditě vymyšlená, jen jsem neocenil, že autorka některá fakta před čtenářem zakryla a vraha jsem tušil, ale nebyl jsem jej schopen usvědčit.
Nejsem cílová skupina, ale četlo se mi to dobře. Líbí se mi převedení jmen a názvosloví na české označení. To není obvyklé, ale pro děti je tak kniha více srozumitelná. Budu ji číst ještě jednou, nyní po včerech dětem.
Knihu jsem nyní četl podruhé. Poprvé jako kluk jsem li úplně slupnul, stejně jako ostatní knihy Lubomíra Mana. Nyní jsem ji četl po večerech svému synovi, kterému se líbila a já si to čtení taky užil. Líbí se mi forma, kdy hlavní hrdina vypravuje čtenáři svůj příběh a myšlenky. Není to pohled dospělého, takto uvažuje kluk. To oceňuji.
Na začátku jsem očekával román, ale literatura faktu mi nakonec nevadila. Je to totiž hezky napsané. Nejvíce ale oceňuji, že se autorce podařilo popsat situaci na Těšínsku a v Životicích bez zjednodušování. Vysvětlit někomu, jaká tam byla situace je totiž náročné, zvláště když to bylo natolik odlišné od protektorátu.
Výborně napsaný a napínavý příběh, který rozvíjí (a nenarušuje!) tu část stínadelské historie, kterou Jaroslav Foglar naznačil či ponechal na fantazii čtenářů. Líbí se mi i nástin historie stínadelských kluků před vznikem Vontské organizace, rovněž se mi líbily (před)příběhy Roberta Komoura a Vojtěcha Vonta. Tleskače doporučuji všem čtenářům, kteří chtějí znovu číst ve stínadelské kronice.
Když jsem si přečetl Měsíční údolí, pochopil jsem, proč byl Jack London pravidelně vydáván v Sovětském svazu. Druhá, vnitřní část knihy, je vylíčením stávky v Oaklandu a jsou tam dobře popsány motivy jednotlivých postav a jejich postoj ke stávce. Třetí část je pak dle mého mínění nvodem, jak se vytrhnout z nuzných městkých podmínek a nastartovat novou kariéru na venkově. Možná to byl v té době opravdu potřebný návod mnoha nezaměstnaným či pracovníkům s mizernou mzdou.
Kniha má taky dost autobiografických rysů. Vždyť v Měsíčním údolí na popsaném místě sám Jack London s manželkou žil. Sám sebe pak London popsal v knize jako postavu chlapce, který rybaří v zálivu a stráví se Saxon jeden den.
Druhý díl jsem si vychutnal. Byl uvěřitelný a líbí se mi i ty odkazy na magii z knížek o trombech. Navíc musím dodat, že to je kniha pro děti, kterým by měla být blízká. Dospělí budou některé věci považovat jinak. Líbila se mi a místy je velmi napínavá.
Líbilo by se mi, kdyby se knížka více blížila detektivce. Hlavní hrdina sice také pátrá, ale jenom ve svém okolí a hlavně řeší problémy, které se kolem něj hromadí. Jako detektivka slabé, ale jako beletrie, která zobrazuje Malou Stranu v 80. letech 20. století, dobrá.
Je to román, nikoliv skutečnost, ale je psán fantasticky a mnohé odkrývá a mnohé naznačuje. Všem doporučuji se do Bílé Vody a do Zlatých Hor zajet osobně podívat.
Četlo se mi to velmi dobře, jazyk je krásný. Poslední kapitola měla nečekaný a možná i v samém závěru překotný vývoj, který se mi zase až tak nelíbil.
Graficky je kniha úžasná. V textu se mi nelíbilo mnohonásobné opakovaní již dříve zmíněných částí. Omýlání nenávidím.
Spousta věcí je upotřebitelných, jen je třeba se stále motivovat a přistupovat vždy dobře naladěn na spolupráci s dětmi a neřešit čas, což bývá obé mnohdy dosti těžké.
První díl jsem dosud nečetl, druhý díl se mi líbil, protože se věnuje událostem, o kterých se neví. Nevím, nakolik je to historicky věrné, ale četlo se mi to dobře.
Rád jsem si přečetl příběh židovské rodiny, který se prakticky nenapojuje na hrůzy holocaustu a přesto se týká dějin 20. století.
Moc jsem se nenasmál. Beru to spíše jako příklad tvorby dobrého autora, který se snažil tvořit humorné texty pro Dikobraz na začátku padesátých let.