ZaS
komentáře u knih
Vládcové ostatků
Vlastimil Vondruška
S dalšími díly je série slabší a slabší. Stylově klasický Vondruška, ale dějově stále horší. Množství "Deus ex Machina", které Martina ze Stvolna stále zachraňují už přesáhlo pro mě unosnou míru a posunulo celý příběh z kategorie 'historický román' do sci-fi říznutého ženskými romány.
Jantarové oči
Vilma Kadlečková
Dějově velmi zajímavá kniha. Perfektně vykonstruovaný svět, nicméně poněkud to srážejí některé postavy, jejichž modus vivendi je pro mě nepochopitelný. Hildebrandta, jakožto 'místního Jamese Bonda', bych i s jeho komplikovaným dětstvím ještě rozdýchal, ale Pinky rozhodně ne. :-)
Prodavači ostatků
Vlastimil Vondruška
Ve srovnání s Husitskou a Přemyslovskou epopejí o trochu slabší. Hlavně mi nesedí psychologický profil hlavního hrdiny; občas se chová dost protichůdně - jednou snílek podruhé pragmatik. Celkově ale opět čtivé. Ideální na dovolenou :-)
Jáchymovští démoni
Vlastimil Vondruška
Jednoduchý detektivní příběh. Nic mimořádného, ale příjemné oddychové čtení.
Tajemství ďáblovy bible
Arnošt Vašíček
Codex Gigas je sice středobodem, ale autor zabírá širší souvislosti, čímž hlavní téma poněkud trpí. Je ovšem otázka, jestli se o tomto díle dá říct víc. Na rozdíl od Nedobytné šifry mi chyběla jasnější struktura. Přesto dávám 4hvězdičky.
Důstojník a špeh
Robert Harris
Precizní dílo zkušeného autora. Záhadou jen zůstává volba tématu - tenhle případ je notoricky známý (byť třeba ne do takového detailu) a hlavně je přes sto let starý. Stačí se ale zamyslet např. nad Harrisovým popisem sebevraždy Lemercier-Picarda a srovnat ji s kteroukoliv podivnou sebevraždou z poslední doby (třeba dr. Davida Kellyho) a je jasné, že podstata tématu - manipulace s veřejným míněním, likvidace nepohodlných jedinců ve "vyšším" státním zájmu a další mafiánské praktiky státního aparátu, jsou aktuálnější než v době kapitána Picquarta. Nakonec Edward Snowden není nic jiného než Picquart současnosti, jen znásobený tisíckrát.
Poslední král Bójů
Jaroslav Bašta
Stylisticky jednoduchou formu (autor sám konstatuje, že je zvyklý psát spíše odborné texty než prózu) bohatě kompenzuje téma. Na příběhu popisujícím střet římské říše s Bóji usídlenými v severní Itálii popisuje jak jejich vnímání světa, tak i historii tohoto kmene v kontextu posledních čtyř tisíc let, ve dvou etapách svázanou i s naší historií. Pokud máte rádi Itálii, kniha Vám nabídne vysvětlení proč tomu tak je :-)
Příběhy děda Posledy
Jaroslav Žák
Vynikající kniha, která líčí svět kolem nás poněkud jinak, než jak jej vidíme. V duchu své doby odhaluje celou řadu "kouzel" jako působení přírodních sil, ale přesto ponechává prostor fantazii.
Chvíle oddechu
Jindřich Šimon Baar
Baarovsky pohodový popis cest po Evropě. Autor sám odmítá, že by šlo o cestopis; nazývá to spíše fejetony z cest. Patrně se chtěl odlišit spíše od bedekrů. Každopádně z mého pohledu to cestopis je a vcelku zdařilý.
V průběhu několika cest autor navštíví Německo, Benelux, Švýcarsko, ale i Polsko a Slovensko. Krásné je především srovnání s dnešními cestami, protože všechny tehdejší turistické cíle patří i v současnosti k oblíbeným. Takže pokud jste v posledních letech například navštívili Krakov či solné doly ve Veličce, bude vás určitě zajímat jak je viděl Baar před více než sto lety.
Spisy sebrané - Díl 1. Pod doškovými střechami
Václav Beneš Třebízský
Povídky z různých dob a míst, jejichž hrdiny jsou obyčejní vesničané. Psané ve druhé polovině 19. století. Kromě samotného děje jsou proto zajímavé i popisem tehdejších reálií.
Jindřich Š. Baar - Strážný duch Chodska
Jaroslav Žáček
Stručná biografie je spíše souhrnem prací jiných životopisců, především p. Teplého. Zajímavá je hlavně množstvím fotografií a současně plnými texty některých dokumentů, např. Baarovy závěti.
Stavěl
Jindřich Šimon Baar
Úvodní novela Stavěl, která tvoří jádro knihy, je díky svému popisu byrokracie ve stavebním řízení bohužel opět aktuální. Už její téma evokuje fakt, že nejde o nijak pohodové čtení, přesto je opět zpracovaná Baarovsky citlivým způsobem, takže - byť bude čtenář spolu s hlavním hrdinou skřípět zuby - ve finále je to další čtenářský skvost.
Aby editor knihu trochu odlehčil, zařadil mezi další povídky v knize i tematicky navazující povídky Letní farář a Půlzlatník, což jsou úsměvné historky z německé strany Šumavy.
Farská panička, Kohouti
Jindřich Šimon Baar
Tři novely z prostředí kléru.
Farská panička je příběh služky, která se postupem vypracovala na hospodyni a intrikami ovládla veškeré farní hospodářství. Ačkoliv se jedná o první část knihy, je z mého pohledu spíše slabší.
Naopak je tomu u Kohoutů. Ti se zpočátku zdají být poměrně slabým a schematickým obrazem ideologického souboje socialisty a katolíka, což je v kontextu dneška spíše okrajový spor, nicméně postupem času se z toho stává souboj liberalismu a konzervativismu, a tedy pro dnešek nanejvýš aktuální téma. Závěr je potom přímo věštecký a přesně odráží současný společenský marasmus. Jediné pozitivní na tom pro čtenáře je zjištění, že to co prožíváme není až tak zase nový problém.
Krátká závěrečná povídka On tomu věřil je už jen povzdechem nad karierismem, který se pochopitelně nevyhýbá ani církvi.
Suma sumárum jde o tématiku ryze církevní, kterou můžeme chápat i jako Baarovu radu budoucímu kléru. Protože ale podstatu tvoří běžné lidské vlastnosti - chamtivost, hádavost a karierismus, má hodně co říci i laikům.
Hu nás
Jindřich Šimon Baar
Baar jako vždy potěšil. Povídky jsou sice z různých dob, takže se popisy Klenčí většinou opakují, ale jinak je to balzám pro duši. A to i přes to, že některá témata jsou velmi smutná (hladomor na konci první poloviny 19. stol, války atp.).
Největší hereze
David Zbíral
Po odborné stránce velmi kvalitní kniha. Z mého pohledu jen dvě drobnosti: u Arga bych čekal více 'populárně-naučný' styl. Takto odborný text bych čekal spíše od Academie. Druhá nevýhoda je daná zdrojem - ve snaze o maximální přesnost a doložitelnost argumentů autor používá pouze dochované zmínky o katarech, které ale zahrnují téměř výhradně zdroje oficiální církve. Většinou navíc záznamy inkvizice. Pomiňme jejich jednostrannost. Ta je zjevná. Důležité ale je, že hlavním argumentem proti katarům byl dualismus. Kniha se tedy z větší části věnuje tomuto (byť důležitému) prvku katarského vidění světa. Pro toho, kdo by chtěl komplexnější pohled na víru okcitánie 12 a 13 století doporučuji spíše knihu Anne Brenonové Kataři.
Lásky Žofie Bosniakové
Jožo Nižnánsky
Přestože je Žofie titulní postavou, ve skutečnosti kniha popisuje spíše příběh jejího manžela Férence Wesselenyiho, kterého navíc zřejmě poněkud idealizuje. Z toho vyplývá, že větší část tvoří spíše něco mezi romantikou a červenou knihovnou než že by šlo o historický nebo dokonce duchovní román, jak by se dalo s ohledem na postavu Žofie předpokládat. Vyjímku tvoří jen pasáž popisující Velikonoce na Strečnu. Jsem rád, že jsem tuto část dočetl právě na sklonku velikonočního pondělí.
Co se kvality knihy týče není špatná, ale přesto se nemohu zbavit dojmu, že právě tuto postavu by to asi chtělo pojmout víc duchovně. Je také s podivem, že krvavé paní z Čachtic se Nižnánsky věnoval víc než jejímu protikladu. Dalším paradoxem této knihy je, že Nižnánsky nemohl napsat poslední kapitolu osudu Žófie, plně vystihující naši šílenou dobu.
Tři hvězdičky za knihu samotnou a dvě z úcty ke skutečné Žofii.
Do ráje projdeš peklem. Díl II., Konec předpeklí ráje
Ivo Wiesner
Problematika římskokatolické církve (respektive obecně křesťanství) zmíněná v popisu knihy tvoří jen první polovinu knihy. S tou se dá téměř úplně souhlasit. Autor má zjevně prostudované zdroje a dochází k podobným závěrům jako ostatní badatelé.
Horší je to s druhou částí, kde se jako v předchozích knihách zabývá chanelingem a podobnými zdroji, které sice můžeme brát v potaz, ale musíme tak činit se značnou rezervou.
Předpeklí ráje
Ivo Wiesner
Po titulu Bohová a apokalypsy poněkud zklamání. Autor neustále těká mezi tématy, což se projevuje chaotičností txtu a neustálým opakováním teorií, což zvyšuje objem knihy. Kromě toho bude pro řadu čtenářů asi těžké přijmout postupy jako channeling a systémová analýza jakožto relevantní zdroj.
Nicméně bych knihu úplně nezavrhoval. Sem tam se objeví zajímavá myšlenka. Jen to chce bohužel používat rychločtení, což jinak odsuzuji. U tohoto titulu to ale je nejen možnost, ale přímo nutnost.
Bohové a apokalypsy
Ivo Wiesner
Pokud bych nahlíželi na knihu jako na populárně naučnou, pak můžeme konstatovat, že autor nastínil mnoho zajímavých teorií, z nichž hodně je velmi pravděpodobných a nepřímými důkazy doložených, některé jsou pravděpodobné ale už prakticky neověřitelné a pár zní hodně neuvěřitelně.
Problém je že velká (a troufnu si říct i větší) část knihy pojednává o duchovních věcech nebo se jich alespoń dotýká. Pokud se ale bavíme o víře, pak nemá smysl hledat důkazy. Buď jeho vizi světa věřím nebo ne. První skupina bude pochopitelně nadšená a druhá knihu po pár stranách odloží.
Takže pokud věříte v reinkarnaci a zajímají vás gnostické texty, je to váš šálek kávy. Možná budete jako já mít na jednotlivosti mírně jiný názor, ale v celku vás kniha asi osloví. Pokud jste ateista a bezvýhradně věříte současným oficiálním historikům, pak to ani nezkoušejte číst.
Hovory k sobě
Marcus Aurelius
Tato kniha má opravdu jen jednoho čtenáře, který ji ocení na 100% a tím byl autor. Tímto ji nominuji na cenu "Nejvýstižnější název všech dob".
Neříkám tím, že by jeho úvahy nebyly správné, výstižné atp (dosaďte si co uznáte za vhodné). Jen mám pocit, že kniha prakticky nemá čtenáře, kterým by sdělila něco zásadního. Mladí se k autorovým myšlenkám musí propracovat lety žvotních zkušeností a staří už dávno ví o čem píše. A to pomíjím fakt, že celá řada mouder vychází z pozice hlavy světového impéria, což asi není situace, se kterou by se průměrný čtenář zrovna lehce ztotižnil.
Suma sumárum určitě stojí za přečtení a zamyšlení, ale nepřeceňujme ji. Jsou to prostě jen různorodé myšlenky a úvahy umírajícího starce.
