ZaS
komentáře u knih

Cronin mívá sice zajímavá témata, ale forma je nakonec vždy spolehlivě shodí. I tento román dojíždí na dvě slabiny anglosaské tvorby - zbytečná rozplyzlost příběhu, daná patrně smlouvou na počet normostran, a implementace "současných narativů".
Nutno ale podotknout, že tentokrát se mu málem povedla gradace v závěru. Škoda, že ji nesmyslně pokazil "trojitým koncem"; býval by bohatě stačil ten první.


Protože Vidlákův blog čtu pravidelně už od dob covidových, nečekal jsem, že by mě kniha nějak zvlášť překvapila. Přesto se tak stalo. Pokud totiž čtete jednotlivé denní fejetony bez přerušování a navíc tematicky seřazené, vytvářejí mnohem souvislejší a tudíž i čtivější celek. Díky tomu také mnohem více vynikne autorův svébytný styl. Ve výsledku tak vzniklo něco velmi podobého Čapkovu Zahradníkově roku - dovlím si tedy použít stejnou radu. Nečtěte to na jaře, protože po dočtení neodvratně skončíte v nejbližším zahradnictví. A to v tom lepším případě. V horším si pořídíte domů malotraktor.


Klasická space opera s prvkem vztahu dominantní ženy a pasivního manžela, který se objevil i v 'Mamlasovi...', což vytváří velmi zajímavou kombinaci. Stěžejním tématem je ovšem studie "bláznovství" dotažená k dokonalosti.
Doporučuji jak milovníkům ryzí sci-fi, tak i čtenářům preferující víc mezilidské vztahy. Pro Dickovy fanoušky opět kategorie "must".
PS teď si zase dám od Dika chvíli oddech, abych neskončil v jednom z klanů :-)


Nevýhodou je, že jsem knihu četl bezprostředně po Valisu, který mě nadchl. Božská invaze je sice podobně vynikající, ale přece jen pokud ji srovnám s Valisem, tak o fous horší. Takže reálně 4,5 hvězdy ale k tomu naopak doporučení četby i pro ty co neocení odkazy na gnostiky a obecně Dickovo vidění světa. V Invazi je totiž mnohem silnější dějová linka, která osloví daleko širší okruh čtenářů SF.


Podobně jako Deus Irae i Valis chce svůj čas a náladu na to aby čtenáři "sedl". Opět jde o relativně jednoduchý příběh vyplněný celou řadou filosofických a historických úvah. Do hry navíc vstupuje prolínání více "realit" čili paralelní světy. Opět se tu objevuje postava F.F.Fremonta, jako symbol zla a současně fašistické totality. Tento prvek je s ohledem na vývoj západního světa obzvláště aktuální a v některých momentech až prorocký. Podobně jako zmínky o AI.
Pokud se vám líbil zmíněný Bůh zla a podobně jako mě vás kdysi oslovil i Eco svým Foucaultovým kyvadlem, je to téměř povinná četba a záruka spokojenosti.


Ač Dick patří mezi mé oblíbené autory, tento román jsem objevil až nyní. Mea culpa.
Rozjezd až do první třetiny je trochu pomalý a pro středoevropské čtenáře myšlenkově vzdálený -10 tisíc kilometrů a 80 let. Tato propast se ale začne zmenšovat v okamžiku, kdy do děje vstoupí vášně a emoce. Tehdy se začne odehrávat příběh starý jako lidstvo. a společný všem generacím bez rozdílu. Můžeme polemizovat s drobnými detaily v chování hrdinů, ale to je zhruba tak všechno co s tím naděláme.
Závěrečné kapitoly jsou sice fajn pro plné pochopení knihy, ale jsou z celé knihy nejméně věrohodné.
Jedinou slabinou je Dickův styl psaní, který není z nejlepších. U sci-fi to zpravidla kompenzuje fantaskní myšlenka; to u obyčejného života zprvu nefunguje. S eskalujícím napětím se ale tento handicap vytrácí. Suma sumárum je kniha velmi dobrá a donutí vás přemýšlet jaká cesta životem je ta správná. Ze tří hvězd na začátku jsem se rychle pročetl na čtyři a na závěr přidal ještě jednu bonusovou za volbu ideálních archetypů pro postavy hlavních hrdinů, ve kterých se nakonec - více či méně - najde každý z nás.


Po Mnichově další relativně jednoduchý a čtivý příběh z období 2. světové. Čte se dobře, ale na Otčinu, Ducha nebo Římskou trilogii to nemá.
Nejzajímavější na knize jsou popisy reálií. O V2 ví každý, ale detaily vývoje, výroby a následného použití asi mnoho lidí znát nebude. Nejzajímavější ale je závěrečná zmínka o spojeneckém přetahování se o mozky třetí říše. Operace Paperclip, v rámci které skončil v USA i von Braun je v obecném povědomí; méně však už fakt, že o totéž se snažila i Anglie. Stačilo pár měsíců a z úhlavních nepřátel se stali klíčoví spojenci. Bohužel plody tohoto kroku sklízíme dodnes.


Stejně jako u Předehry jde o pokus vstoupit do řeky, která už dávno odtekla. Výsledkem je bohužel čvachtání v blátě. Postavy jsou příliš schematické, jejich jednání mnohdy nelogické. Za děj dávám dvě hvězdy; jedna navíc je za brilantní popis rozkladu Říše, který velmi přesně popisuje naši dnešní situaci. V tomto směru autor projevil velkou míru předvídavosti.


Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu je (rutinně) dobře napsaná, ale na druhou stranu je takříkajíc 'o ničem'. Děj je velmi triviální, nicméně na hrůzostrašnosti mu to nijak neubírá.
Když sečtu klady a zápory, vychází mi z toho průměr, což je na Gaimana slabé, nicméně jednu hvězdu navíc tomu dávají ilustrace. Ty jsou sice temné stejně jako celá kniha, ale posouvají ji přesto o jeden umělecký stupeň výše.


Popis zajímavého experimentu, který je však pouhou teorií, nepoužitelnou pro většinu lidstva. Je jasné, že současný "komerční svět" je v koncích, ale to co autor popisuje je opačný extrém a tedy pro většinu lidí nepoužitelný model. Od svého počátku lidstvo funguje na principu hromadění majetku za účelem pohodlnějšího života. Tento modus vivendi je nenarušitelný. Jediné poučení, které tedy z knihy plyne, je určitý survivalismus - návod jak přežít dobu ekonomického kolapsu. Určitě ale nebude fungovat jako apel na lidi, aby se chovali střídměji.


Jak už jsem psal v komentáři ke sbírce Chrpy a města, poezii čtu minimálně a proto si ji neodvažuji hodnotit. Přesto je tato sbírka zajímavá. Její přečtení vám zabere jen chvíli, ale přemýšlet o ní můžete donekonečna. Psal to na objednávku doby nebo tomu opravdu věřil? A pokud věřil, jak moc se mýlil? S některými myšlenkami se totiž dá souhlasit.
Je to stále stejný problém. Baarová, Švorcová, Svěrák... Jakmile se začne míchat politika do umění a umění do politiky, je z toho kulantně řečeno průšvih.

Hodnocení této knihy pro mě představuje velké dilema. Na jednu stranu ji považuji za velmi tendenční, na druhou stranu ji doporučuji k přečtení a zamyšlení se nad jejími myšlenkami. Asi nejlépe bude začít číst odzadu - nejprve Epilog a potom zpět na začátek. Díky tomu pochopíte, že se nejedná o prognózu ale sumarizaci trendů. Dále je dobré brát v potaz autora, který je přes Stratfor silně napojen jak na americký deep state, tak na světovou oligarchii. Z tohoto úhlu pohledu je potom jasné, že jde částečně o propagandu. Díky tomu se dá s celou řadou myšlenek velmi úspěšně polemizovat a prognoza vývoje světové politiky ve 20. letech tohoto století to dokladuje - nic z uvedených myšlenek se nestalo a není ani tendence, že by se stát mohlo. Naopak se projevují vlivy, které autor zjevně nebral v potaz.
Přesto si myslím, že je dobré si knihu přečíst. Je na ní totiž jasně vidět jak přemýšlejí lidé, kteří mají na chod tohoto světa výrazný vliv. Takže čtěte, ale udělejte si o popisovaných dějích vlastní názor.


Dobrá kniha. Jen téma je nám o něco vzdálenější než v případě Gentlemana v Moskvě. Přesto doporučuji.


Tradičně dobře napsané, jen počet deus ex machina se silně přiblížil 'ostatkové' sérii, což pochopitelně knize ubírá na věrohodnosti. Ale jinak čtivé a pro lidi, kteří znají Moravský kras i teritoriálně zajímavé.


Na sci-fi velmi nečekaný začátek popisující spíše současnost. SF témata se začínají objevovat až v polovině knihy a mají spíše filosofický charakter. Připojte obvyklou popisnost východních autorů a můžete mít pocit, že půjde o veskrze nudnou knihu. Opak je ale pravdou. Přes výše uvedené se kniha čte jedním dechem a hlavně vás nutí k zamyšlení. Jedna z nejlepších sci-fi knih posledních deseti let.


Celkově slabá kniha, místy svou naivitou připomínající až červenou knihovnu. Vetší část knihy tvoří obvyklý ‚Langdonovský‘ útěk před zloduchy po boku krásné, inteligentní ženy. Člověku se až nechce věřit, že ten tolikrát zopakovaný model stále někoho oslovuje. Zajímavý je až závěr (zhruba od 85 kapitoly) vygradovaný fakticky do dvou konců, nastolující úvahy, které budou nepochybně vrtat hlavou všem vnímavějším čtenářům.
Osobně bych k nim přidal ještě jednu myšlenku nebo spíše oblíbenou konspirační teorii – jsou knihy jako tato psány skutečně jedním autorem nebo za tím stojí spíše „tvůrčí tým“, což je eufemismus používaný místo „továrny na knihy“. Některé pasáže Počátku jsou obsahově opravdu výrazně pod průměrem celé knihy, což by svědčilo spíše o druhé možnosti.
Každopádně pokud mohu doporučit: přečtěte si knihu, ale nečekejte žádný enormní zážitek. Spíš přemýšlejte o jejím závěru.


Další vynikající dílo jednoho z nejlepších spisovatelů současnosti. Propracovaný děj, tentokrát s výraznými prvky magie. Celkem tenká kniha, kterou přečtete jedním dechem, takže perfektní program na zimní víkendové odpoledne či večer.


Nemyslím si, že by to dávalo smysl bez předchozích dílů. Je to ale vykrádání Stínu větru - jakmile máte přečtenou tuto knihu, jsou další díly zytečné nebo alespoň nudné a nevythne to ani Fermín a jeho životní moudra :-)


Podle mne poněkud přeceňovaná kniha. Záklaní myšlenka je dobrá, ale v některých detailech působí snaha o gotický román poněkud anachronicky až komicky. Stejně tak bych měl drobné výhrady k autorovu stylu vyprávění. Prostě - dá se to číst, ale není to úplně to pravé.


Pro mě zklamání. Nebo možná potvrzení toho, že Coelho dávno překonal vrchol své kariéry a teď už je na (silně) sestupné dráze.
Rukověť je podle mne naprosto zbytečná knížka plná prázdných esoterických frází. Ne že by neobsahovala myšlenky se kterými se dá souhlasit, ale je to jako hledání několika perel v hromadě hlíny.
