zdenek5887 komentáře u knih

Všem doporučuju aspoň prolistovat a pročíst pár pasáží, je to psáno převážně formou Q&A. Pěkně zpracované a docela poučné. Spoustu věcí jsem ani netušil a celkem mi to poupravilo soubor znalostí a dojmů ze samotného autismu.

16.09.2016

Uf, týjo... Trochu fantasmagorie, trochu Lara Croft a Tomb Raider, trochu Hunger Games, ale všechno protkaný skandinávským mrazením v zádech s prvky čínské mytologie a navíc SAKRA DOBŘE čtivě napsaný. Toto mě moc bavilo.

7 16.09.2016

Vezmu to v bodech: Jednoduchost, plytká příběhová linka, ale čtivá a vlastně úplně lidská, když se na to pohlíží “ze strany”. Skepse, cynismus - dobrá věc, dává punc vtipnosti a pocit ztotožnění se s protagonistou. Genetika, molekulární biologie - OK, jiný náhled na lidské smýšlení o běžných věcech očima vědce/studenta. Filozofické úvahy, dialogy… Občas přitažené za vlasy, jindy uspokojivě pravdivé, dotváří celkovou povahu odvíjejícího se díla. Palec nahoru za reáliemi podložené zcela pražské prostředí.

1 13.09.2016

Tyvole. o_O

2 23.08.2016

To bylo fajn. Taková ta jednohubka, kdy si řeknete, že to je prostě fajn a nemůžete na to říct půl špatného slova. Hořkosladký konec taky konec.

3 17.08.2016

"Když někoho potká někdo, jak jde žitem kdes..." ---Prokrindapána. Bez psiny. Tajtrlíci a kachny, jestli chcete co vědět. To mě umrtvilo. Teď potřebuju whisky se sodou. Vážně.

4 16.08.2016

Já jsem to četl víc jak 14 dní, panebože! To prostě nešlo číst vkuse, což bylo zapříčiněno formátem stránek (text od kraje ke kraji a nahusto) a příběhem, který se místy hodně vlekl. Ale jinak super změna oproti mým zažitým žánrům. Něco na způsob kočkopsa z filmu "Já, legenda" a seriálu "The Walking Dead". Ale toto bylo i vtipný. Nejméně uvěřitelnou figurou pro mě byl kocour Lúculo.

2 17.07.2016

Životy, zdánlivě rozdílné, avšak na více vztahových úrovních propojené. Příběhy žen a dívek, avšak ne pouze o nich samotných. Směsice všeho reálného, žádný balast. Archetypy? Určitě. Stojí to ale za to? Stojí.

2 08.07.2016

Potřebujete se uklidnit a tak nějak získat nadhled? V jednu chvíli se potutelně usmívat a pak hned trošku hloubat nad "nesmrtelností chrousta"? Musíte si přečíst tuto knížku esejí od jednoho moudrého známého. Moc fajn čtení to je; vřele doporučuju, až toho prostě budete mít tak nějak všeho dost.

6 29.06.2016

Asi v polovině knihy jsem se chtěl zabít, jak špatně/nešťasným stylem napsané to bylo, ačkoliv slabý potenciál to mělo. A musel jsem se nutit do čtení. Opravdu moc. A to se mi často nestává. Došel jsem však statečně až na poslední stranu a... to je celé. Zklamání roku. Nemám k tomu co víc dodat. Vlastně ano. Bude to nejspíš první kniha, která ode mě kdy poputuje dál.

Zajímavý neotřelý svět, do kterého je zasazený na jednu stranu předvídatelný a na stranu druhou originální (já vím, trochu si to protiřečí) příběh, který je podáván napínavou formou. Toto ano, prosím. A sem s dalším dílem!

1 26.06.2016

Obvykle takové věci nečtu, ale nutno podotknout, že jsem rád, že se to ke mně dostalo. Zajímavý náhled do života ne tak úplně ledajaké Vietnamky z éry "boat people".

18.06.2016

Milá oddechovka. Občas se člověk zasměje, občas se chytá za hlavu, jak je ještě možné, že čtenář dychtí po takových klišé, ale naopak se mu dostane i uspokojení z výsledku a rozuzlení všech zápletek, i když nebyly kdovíjak komplikované. Byl by z toho pěkný film, přesně tak se to čtenáři v hlavě odehrává. Je to klasická Jojo Moyes.

5 07.06.2016

Poněkud zajímavá sonda do společnosti... Zdánlivě různé a nesourodé příběhy se postupně neotřelým způsobem propojují v jeden celek. Po příšerném úvodu jsem si říkal, co to čtu za brak, fakt jo. Ale naopak příběh s názvem Neviditelný mi zase vyrazil dech. A všechny ty kousky dohromady nakonec daly zvláštní smysl.

4 04.03.2016

Do poloviny knihy jsem se nudil. Moc jsem se nudil, ale nevzdal jsem to, protože jsem si říkal, že se to přece musí zvrtnout a že to musí nabrat nějaký spád. To se naštěstí stalo, dá-li se tomu tak říkat. Taky vím, že po přečtení jsem si uvědomil, jak moc nereálné to všechno bylo. Jasně, téma moc fajn, mně osobně blízké atd., atd., ale neuvěřil jsem na 100 % tomu konceptu a směru, jakým se celá vynucená zápletka ubírala. Takže slabé 3 hvězdičky z pěti a to snad ještě i přeháním... A facka oběma protagonistům; Arimu o jednu navíc za to, jaký to byl sobec a "chudinka". Jsem z toho zklamaný.

04.03.2016

To. Bylo. Úžasný... Wow! Tímto se "Dám ti slunce" řadí k mým TOP knihám!

2 03.03.2016

Tady jsem se výtečně pobavil. Fakt. Ze života, reálný, úsměvný. Člověk se úplně vcítí do jednotlivých situací a říká si, jak je možný, že to dokáže někdo tak přesně popsat. Tu a tam jsem dokázal charaktery přirovnat dokonce ke členům mé vlastní rodiny.

Trošku divokej jsem byl z formy, jak je celá kniha psána - absence uvozovek u přímé řeči, ale to se dalo přežít, bylo celkem jasný, kde začíná i končí a kdo je mluvčím, ale je to nezvyk u tohoto žánru.

Celkově však hodnotím na výbornou a Olí je fakt fracek, takový děcka nesnáším.

4 16.01.2016

Snad bych připojil ještě jen připodobnění k Dr. Helen Magnus ze seriálu Sanctuary.

Chci další díl, hned!

07.01.2016

Dobrý námět pramenící ze skutečné události. Avšak způsob, jakým je vše podáno - eh... Občas jsem se zasmál, byla tam i troška napětí, ale když bych to měl shrnout, tak to až tak skvělé nebylo a myslím, že častěji o tuto knihu nezakopnu a nejspíš ji ani nikomu nedoporučím.

Jedna z nejmilejších alegorických knížek. Ta poslední věta mi vyčarovala na tváři chápavý úsměv a asi si to musím zase někdy přečíst znovu.

1 04.01.2016