Zemlja komentáře u knih
Čím začít? Začátek mi evokoval rozjasněný klid, skoro až blaženost z pobytu v přírodě a krajině, o samotě pochopitelně, náruč přírody, velebnost toho, co je nad námi. Návrat k přírodě k té době patřil. Krásné popisy, jazyk, neotřelé výrazy. Užívala jsem si to. Pak to příjemné jiskření, když potkáte někoho, do koho se zamilováváte, nemyslíte na nic jiného než na tu bytost, a dělá vás to lehčím, možná i lepším. Následuje trýzeň, když zjistíte, že se svou láskou nikdy nebudete moct být. Rozuměla jsem jí. Litovala jsem toho nešťastníka. Pak se obzor rozšíří o trápení milované. Pro ni bylo W. zbožňování obrovskou zátěží. To mě, upřímně, vůbec nenapadlo, byla jsem zahlcená duševním stavem hlavní postavy. Příběh pro dnešního čtenáře jako z jiného světa. Konec všichni známe... Aspoň že mu vyšly ty lípy.
Mám ráda pochmurné příběhy T. Hardyho, ve kterých se nic neodpouští a nikdo nemá nic zadarmo. Tenhle je o různých podobách lásky, o poznání, co je opravdová láska, o cti, kvůli které by někteří lásku minuli. Jazyk je skvostný. Konečně kniha, ve které jsou souvětí, a ta dávají smysl, byť přesahují třeba i dva řádky. Vynechala bych jen hovory některých venkovanů. Tohle jsem nečetla naposledy...
Jedna z knih od Josefa Vágnera z knihovny rodičů. Ty knihy jsem hltala jako dorostenec. "Vágnerova" ZOO a safari ve Dvoře Králové stále patří do mého života. Jeho dílo je nesmrtelné.
Knížku mám v jednom balíčku s filmem. Obojí se mi líbí s přibývajícím věkem víc a víc. Tajemno, trochu strach z nebezpečí, fantazie. Krásná díla.
Pro osoby v mém věku je to opravdu trochu slovník cizích slov, i když angličtinou poněkud vládnu. Potřebné a zábavné čtení!
Četla jsem od I. Březinové jen několik knížek pro menší děti. Myslím, že se snaží knížkami pomáhat, třeba upozorňovat na nějaké rodinné problémy nebo třeba na mindráky, aby čtenář věděl, že v tom není sám... Ale jako literatura se mi ty příběhy prostě nelíbí. Něco v nich vždycky drhne.
Je to už zastaralé, ale nevadí. Hezké kamarádství a dobrodružství, spíš pro kluky tak od 11 let.
Nějak nevím, ono to bylo prostě obyčejné a nudné. To jsem nečekala.
Svižné tempo díky krátkým větám a souvětím. V druhé půli jsem četla s větším zaujetím - jestlipak dá autorka doktorovi ještě šanci? Asi bych se neshodla s některými hodnotitelkami v tom, že byla hlavní postava nesympatická a sobecká. Viděla bych to tak, že někteří muži zaujatí a vytížení svým povoláním by neměli zakládat rodiny. Prostě jim na to nezbývá ani čas ani pozornost. Stojí pak před, také sobeckými, požadavky nebo dokonce ultimáty svých partnerek. Kvůli přetížení pracovnímu i emocionálnímu potřebují úniky či berličky. Tady to byl chlast a milenka. Nemůžu říct, že by mi kniha předvedla něco nového, překvapivého či neotřelého. Prostě jen slušný standard.
Na základce jsme měli i kroužek Praktická dívka, tam jsem sice nechodila, asi jsem nebyla ani tak horlivě praktická ani dívka. Ale z knížky jsem si nějaké rady či návody vypreparovala, většinou pro ruční práce.
Pobavila o dovolené. Bavila mě nepředvídatelností. Zajímavý vztah starší ženy a mladého muže.
Krteček je tak roztomilý, že i kdyby dělal blbosti, byly by příběhy s ním přitažlivé. Jenže ony jsou i poučné, a tenhle obzvlášť. I pro dospělé je to prostě technika zpracování lnu jak vyšitá.
Že jsem tuhle knížku kdysi dávno četla, mi připomněl komentář některého hodnotitele tady v DB. Je jen brožovaná, ale má krásný přebal. Moc se mi líbila. Vztahy mezi Čechy a Němci, i mezi dětmi. Jak se musí cítit dítě v cizí, a ještě cizojazyčné, rodině? Optimistický konec.
Tuhle knížku ráda s dětmi čtu, aby viděly, že dříve šlo přežít, a užít si, prázdniny bez techniky, dutých vláken, jonťáků apod.
Věrné ilustace, obdivuju je. Na gymplu jsme se tu knížku prostě učili nazpaměť. Dodnes s tím vystačím, poznám kdeco...
Taková veselá a svěží knížka, která se dětem většinou líbila. Postava paní na hlídání je velmi sympatická a má citlivé a rozumné výchovné metody.
Působivé a napínavé i po letech... Jak moc může technika zasahovat do života člověka, co ještě je pomoc a co už jen experiment? Dobře napsáno. Jazyk už zastaral, ale příběh i tak pěkně šlape.
Uf, přečteno. Ukázka slovenské detektivky pro přehled. Název trochu nešikovný, nutí k zamyšlení, co bylo v tom složitém případu vlastně to hlavní. Nenapadlo mě, že si vražda, která vyjde najevo až na konci, ukradne název pro sebe, když delší část kriminalisté řeší něco jiného. Jelikož jsem četla jen tenhle díl, byly pro mě postavy policajtů naprosto nepřehledné, pojmenovávání příjmeními, přezdívkami i křestními jmény bylo fakt matoucí. Jejich dialogy s interními vtípky spíš zdržovaly, než bavily. Případ zřejmě inspirovaný zkušenostmi autora či reálným případem byl napínavý. Překlad ze slovenštiny zvláštní, možná je lepší číst knihu v originále. Pokus o nespisovnou češtinu v dialozích nedopadl myslím nejlépe. Aspoň občas mohl překladatel použít třeba tvar ji namísto jí. Takhle snad nikdo nemluví. A prsník je asi prsní bradavka, ne? Jedna stačila. Dánovka.