Zidanek komentáře u knih
Z pohledu nepolíbeného korejskou problematikou obecně vyjma veřejně dostupných informací musím uznat, že se jedná o dechberoucí publikaci kterou by opravdu každý nepolíbený měl přečíst. KLDR je exemplární a odstrašující případ toho jak se může zvrhnout komunisticko-autokratická ideologie. Sedm rozhovorů s uprchlíky nám poměrně detailně nastíní jejich životy, jejich utrpení ale i jejich šťastné chvíle, kterých sice nebylo mnoho ale o to víc jsou pro ně silnější.
Další dílo po kterém bychom si měli začít více vážit toho jaké štěstí máme kde žijeme, protože nikdo si nevybírá kde se narodí...
Autorku velmi obdivuji, že i přes fakt co se tam děje se rozhodla v KLDR studovat. Klobouk dolů paní Špitálníková!
Vždycky jsem mravence a vůbec celá mraveniště neřešil a tak nějak podceňoval, až tedy do přečtení této knížky.
,,Co to je za číslo snůšky, třeba je to samec 327, a kam asi tak špacíruje, hmm ?" to si občas říkám, když vidím mravence. NE! Nejsem blázen, to možná autor tedy pokud není on sám mravencem.
Změnil jsem úplný postoj a přidal na respektu k samotné hmyzí říši. Zní to sice legračně, ale pokud si to přečtete poznáte sami :)
Jedním slovem skvělé! Autor se mi trefil přímo do chutě, mám rád tyto post-apokalyptické hříčky :) Určitě si to ještě někdy přečtu.
Je to surové počtení... tím ale nechci říct že bych snad čekal knihu o Černobylu jako procházku růžovou zahradou.
První polovina super, pak mi to přišlo takové opakující se a celkem utahané.
Tato kniha naprosto s přehledem převzala první místo v žebříčku knih majících dopad na mojí osobnost, nechci říct že jsem se snad po přečtení stal zázračně šťastnější a že si starosti nedělám, ale rozhodně vnímám život jinak než kdy dříve.
Ten pomyslný vlak mé osobnosti drží lépe na kolejích a některé impulzy dříve vyvolávající starosti už ho nedokáží vykolejit.
Kniha je tak zásadní společně s její mladší příbuznou "Jak získávat přátele..." že se staly mými příručkami do kterých čas od času nahlédnu a inspiruji se jaký postoj zaujmout vůči starostem, životu, přátelům, vztahům atd. když už si sám nevím rady a které zaujmuly jasné místo na nočním stolku.
Kniha opravdu stojí za to číst a používat jako příručku, protože i kdyby jste aplikovali pouze desetinu zásad v knize obsažené rozhodně ucítíte změnu k lepšímu!
První setkání se zaklínačem bylo při hraní PC hry. Zážitek z hraní a hlavně z příběhu ve mě vyvolal touho po přečtení alespoň prvního dílu. Opravdu mi sedí strukturovanost do povídek a jejich minimální návaznost. První díl mě přesvědčil o tom že mám v sérii pokračovat.
Celou knihu jsem zatím nepřečetl, nicméně bych ji chtěl už teď tak trochu zrecenzovat.
Pan Wiseman nás seznámí se všemi způsoby přežití, které jsou možné a přitom tak trochu máme pocit, že si v onu chvíli kdy budou potřeba dané věci nezapamatujeme, protože těch důležitých postupů a rad je v knize mraky. Osobně se těším až nějaké z vychytávek budu moci vyzkoušet v praxi.
Vše je podáno jednoduše a i méně chápavým se zde dostaví pochopení.
Jelikož si važím všech materiálů, které se snaží čtenáře někam posunout a vzdělat, musím uznat, že tato kniha je obzvláště zajímavý počin.Tudíž mi nezbývá nic jiného, než ji všem doporučit a dát pět hvězd (bohužel více nelze ).
Velmi oceňuji autora za to, že propůjčil své tělo k pokusům s dýcháním a investoval 10 let života vzdělávání a výzkumu ač to vlastně vůbec nebyl jeho obor.
Samozřejmě, že jsem vyzkoušel některé techniky dechu a zejména jednu
z nich, koherentní dýchání, která se ujala v mém všedním životě.
Kniha ukazuje jak je dýchání důležité a že to není pouze autonomní funkce žití ale i skvělý prostředek jak žít zdravě. Všichni dýcháme ale jen málokdo z nás správně...
Jsem rád že jsem se k této knížce dostal, protože je to opravdu skvostné počtění, člověk z toho vyjde s takovým obrovským elánem měnit svojí dosavadní finanční strategii za cílem nabití obrovského jmění. Musím se přiznat že mám problém ji někam žánrově zařadit, je to příručka, pohádka, kniha osobního rozvoje nebo kniha o historii? Těžké. Ale od všeho má trochu a navíc se opravdu jednoduše čte, takže se stává srozumitelná i dětem, za mě aspirant na povinou literaturu na školách!
"Jeden z nejoblíbenějších/nejobligátnějších vánočních filmů, a ty si nečetl filmovou předlohu?" To se mi honilo hlavou a zároveň to sloužilo jako motivace před přečtením této knihy.
Musím říct, že film místy dost citoval z knihy, což nebylo určitě na škodu, člověk si tak promítne vtipné momenty. Na druhou stranu to ve mě vyvolalo pocit, že ten balast kolem, který se ve filmu neobjevil, byl jen takovým zbytečným doplněním na počtu stránek knihy. Do dalších dílů už se pouštět nehodlám, zřejmě kvůli zhlédnutí filmu nejsem schopný docenit tu pravou kvalitu knihy.
Spíše jednodušší sci-fi, než na které jsme zvyklí. Nicméně i přes tuto jednoduchost a podobnost s Orwellovým 1984 kniha není špatná a rozhodně stojí za přečtenì.
Geniální, ten pan Škoda. Další, ale doopravdová škoda je, že podobné knihy dnes už nevidíme a nechtěně opomíjíme. Začínám si pomalu myslet, že dnes tu už není nikdo, kdo by dokázal podobným způsobem seznámit s elektronikou a vlastně nejen s elektronikou, ale s většinou technických oblastí.
Hlavní fyzikální a elektronické principy autor zakomponoval do příběhu, a tím spolehlivě dokáže čelit některým učebnicím, ze kterých má člověk jen zamotanou hlavu. Pro děti, které jsou alespoň trochu technicky založené ideální čtení do začatků s elektronikou.
Toto není jediný případ naučné literatury z let dřívějších , která je srozumitelnější než dnešní bláboly. Pevně věřím, ze takové knihy ještě budou :)
Neskutečné, kniha která doopravdy vezme dech. Původně jsem myslel, že je na ostrově někdo další, jenže naprosto geniální konec vyvrátil moje tvrzení.
Nějak těžce se mi hledají správná slova...zápletkou ztracené dítě sestry jejího bratra zasazenou do drsného světa, který se s nikým nepáře. On chodí po světě, neví kam, černý Petr, který přitahuje smůlu a neštěstí. Ona chce jen jedno, ztracené dítě, jak pochopitelné. Možná tento kontrast je to co bylo pro mne nejzajímavější, ovšem konec knihy byl velmi zaskočující. Jak by to mělo jinak skončit? Nevím, ale toto jsem nečekal...možná vlastně tím lépe, kdo by chtěl číst něco předvídatelného.
Čekal jsem od toho více humoru, méně nudy a silnější příběh. Nicméně to bylo ovlivněno tím, že čtu recenze před samotnou knihou. Co se mě ale doopravdy líbilo byl styl psaní. Krásné slova v květnatých větách a v oněch správných rukou dokazují, že čeština navzdory svým mouchám jako třeba y/i nebo s/z je jazykem na něž můžeme být skutečně pyšní.
Dlouhou dobu jsem se odhodlával k jejímu přečtení a musím říci, že nelituji. Knížka detailně vyobrazuje situaci v koncentračních táborech za 2. světové války, na které musel hlavní hrdina dohlížet. Je zde přesně vidět jak se dá člověk člověkem zmanipulovat a zfanatizovat. Z takřka normálního kloučka se stává zabijácká bestie, která to neděla ze své vůle ale z poslušnosti, protože je učen od mládí plnit rozkazy. Hodnotím rozhodně nejlépe :)
Krásné povídky, které dokáží neskutečně zabavit. Vůbec nejraději mám povídku šlépěj :)
Kéž bychom všichni alespoň na chvilku zažili poklidný a spokojený život těchto domorodců, jímž hlavním posláním je přežití, nabírání nefyzickeho vlastnictví a naplňování svých talentů, a tím se tak vzdálit od dnešního uspěchaného života bez doopravdového smyslu, neboť právě oni jsou Opravdoví Lidé.
Ani jsem nepotřeboval nástroje na boj s prokrastinací, mě bohatě postačil začátek knihy, který uvedl do problematiky. Poté se moje problémy s prokrastinací poměrně eliminovaly. Takže pokud mě zase zastihne chorobné odkládání úkolů a povinností směle usednu a začnu číst - pokud však i to nevyprokrastinuji :)