zlinissi
komentáře u knih

Po této novele jsem sáhla cíleně, po předchozím “hutném” čtení vykreslujici padesátá léta, se záměrem odreagovat se u prvorepublikové atmosféry okořeněné příběhem z nevěstince. Záměr splnila-než jsem se dostala k posledním pár stranám-a ty tomu dodaly opět hořkou pachuť let padesátých… bez toho by to bylo nejspíš plytší, pouze poetické čtení, takhle byla ještě bonusem facka z dob ponuré reality let pozdějších pro čtenáře na závěr.

Teoreticky to mělo všechny předpoklady, aby mne kniha oslovila. Zjistila jsem ale, že téma sebepoškozování není prostě pro mě, opakovaně jsem se do čtení musela nutit.


Výborná.
Natolik mne vtáhla, že jsem se její vyústění zdráhala vůbec přijmout.
Důležité svědectví té doby k uzoufání…


Je tu spousta krásných a výstižných komentářů, takže za mne pouze jedno velké wooow.
(Bylo to mé první setkání s Delphine a opravdu předčilo očekávání - a to většinou mívám spíše opačný problém…)


Vlastně bych se mohla podepsat pod předchozí komentář ;). Moc jsem nečekala a tak mne knížka i mile překvapila. Stylisticky by se dalo jistě najít spoustu negativ, ale celkový finální dojem: taková milá oddychovka, ani ty “nebeské” pasáže mě nijak nepohoršovaly...

Příběh se četl dobře (přečten za jeden den) ale úplně mne nevtáhl. Psán syrově, vedlejší efekt ale pro mě byl, že chvílemi vyzníval až nezúčastněně... Každopádně zajímavá sonda do světa baletu.


Útlá knížka shrnující poznatky k těhotenskému diabetu. Oceňuji, že se i v ČR dostane do povědomí, že se nejedná o totéž jako DM I. či II. typu. Řekla bych, že tato diagnóza prochází v posledních letech u nás velkými změnami a doporučení a postupy diabetologů nejsou jednotné. Doplňkové poznámky překladatelů kurzívou o tom, jak je to v ČR hodnotím jako nejpřínosnější.


Po Anežce jsem měla (jen ke své škodě) příliš vysoké očekávání, takže mi kniha nepřišla tolik strhující...Ovšem opět těžké téma, zpracováno autenticky, až mrazilo.


Trošku jiná Třeštíková, než ty předchozí, řekla bych. Čte se lehce, děj se mi zdál ze všech jejích dosavadních děl nejméně vykonstruovaným a při tom v určitém smyslu silný. Překvapilo mne to množství autobiografických reálií.


Bohužel se musím zařadit do řady těch spíše zklamaných...vytratila se ta poetičnost a nadpozemska lehkost prvního snového dílu. Jsem realista, ale enzo prvního dílu mne dostalo. Druhy díl nepřinesl nic moc nového, jen poskytl uzemění, jakoby měl autor potřebu vše dovysvetlit. Jak už zde někdo psal, na závěr až umělá euforie a finální smyčka pro mne už poněkud vykonstruovaná, chyběla mi ta lehkost prvního dílu...


Nerada čtu knihy na jeden zátah, protože mám dojem, že se mi tímto způsobem vymaže rychleji paměťová stopa...Nicméně jsem si u této knížky nemohla pomoct. Ano, literárně se nejedná o vytříbené dílo, ale naopak vliv žurnalistiky tam vidím. Zpočátku se mi zdála kniha poněkud klouzající po povrchu, úsečná. Průběžné jemné narážky a náznaky autorky, že cesta nebyla vůbec tak snadná jako toto čtení a schopnost podívat se na fyzické i psychické problémy s odstupem a otevřeností mne přiměly ji přehodnotit jako psanou s neskutečným nadhledem. Cesta jako cíl se zjevně neminula účinkem a mě nezbývá než se sklonit nad odvahou a vnitřní i fyzickou silou autorky - sama miluju “puťáky”, únik do přírody, hory, opuštěné kraje a trošku toho diskomfortu na cestách - ale nejsem si jistá, jestli bych vůbec zvládla desetinu toho, co autorka.


Útlá knížečka může zdánlivě mást, ale obsahově je to celkem hutné čtení. Autorka se věnuje životním rolím ženy a jejich nástrahám od narození až po roli babičky.


Tak dočíst tento soubor povídek byla opravdu moje výzva roku! Přiznávám, že nebýt jí, daleko bych se nedostala, byť odkládání rozečtených knih bytostně nesnáším. Jak už je tu zmíněno dříve, povídka s kudlankou a několik dalších mne zaujaly, ale že by se mi jevily vtipné, to úplně ne. Celou "červenou" jsem si dávkovala, abych ji vůbec dočetla, v průběhu čtení mne napadaly pojmy jako poplatné své době, příliš tlačící na pilu, překombinované...občas až: probůh, na čem jede? Po takovych čtyřech-pěti povídkách se ale vždy objevila jedna vystupující z temnoty, kdy jsem pochopila co se mi autorka snaží sdělit a povídka Tedy o lásce - o matce a dceři se mi líbila.
Celkově ale za mě velký chaos a jsem ráda, že jsem se dostala až na konec.


Čtení při kterém mrazí. Autenticky a uvěřitelně vykreslený gradující příběh, který přiměje zjistit si více informací o této instituci. Kniha gradovala až do konce, přečetla jsem během svou večerů.
Úvaha pod čarou:
Přijde mi, že v ČR je aktuálně hlavním tématem výchovy kontaktní rodičovství - z tohoto pohledu vnímám velký kontrast v tom, jak snadno lze v Norsku odebrat dítě biologické rodině, které se v podstatě připisuje minimální důležitost pro vývoj dítěte. S porovnáním s kompetencemi sociálky v ČR jsou pro mne ty norské, navíc bez jakékoliv další regulace, až děsivé.


Dalsi skvělá Odeonka. Zpočátku mě přerušování jednotlivých příběhů rušilo, po zacteni už mi nevadilo. Příběh tři silných žen z naprosto odlišných kulturních poměrů, co me vtáhl a nepustil.


Předchozí uživatelka mi vzala slova z úst - milá jednohubka na večer. Každá máma si v tom najde ten svůj komiks, ve kterém se vidí... za mě prima počin.


Přečteno jedním dechem. Přistihla jsem se, že popisované hrůzy mi přišly natolik děsivé, že jsem téměř nemohla uvěřit. Ruta přibližuje kus (pro mě) neznámých dějin. Jen bych uvítala delší kapitoly a propracovanější postavy.


Už dlouho jsem v ruce neměla tak poetickou knížku. Krásné grafické zpracování, mé první setkání s haiku. Příběh zvláštní, plný metafor, ale nakonec se mi jako celek líbilo dílo moc.


Zase skvělé pokračování ságy. Nechápu, jak to autorka/autoři dokáží, ale opět jsem se nechala pohltit. Politiky mi tam přišlo akorát, i když normálně vůbec o politice nečtu, tady mi to přišlo podstatné pro vývoj děje. Jen ten závěr jsem autorce úplně nevěřila :). Jsem zvědavá na grandiózní finále!


Bohužel jsem měla na základě kladných ohlasů od knihy příliš velká očekávání a taky (nevím proč) představu, že se děje jednotlivých vypravěčů nakonec propojí. Třetí příběh mě trošku nudil, ostatní tři se mi zdály opravdu jako vystřižené z vesnice. A nářečí i vulgarismy? K dědině určitě patří :).
