Zmitko.m komentáře u knih
Kniha se mi docela líbila, mám rád historické romány a příběhy ze středověku. Navíc rád dávám šanci českým autorům, takže celkem spokojenost.
Příběh se mi líbil, ačkoliv jsem něco začal tušit cca ve 4. nebo 5. kapitole. Vše se vysvětlilo o něco později. Celkově mě zaujal jiný styl vyprávění - ich-forma, kterou Darcey zatím v této sérii neužila a vlastně i celý příběh byl stavěný úplně opačně než jindy. Neobvyklé, ale zajímavé. Hodně dobře bylo popsáno to plynutí času z pohledu hlavní hrdinky, to bylo skvěle udělané. Jedna z lěpších knih celé série, hlavně i tím, že byla odlišná ve formě vyprávění i příběhu než u ostatních děl. příjemné oživení série.
Kniha se mi hodně líbila, okamžitě jsem se do ní ponořil. Runu si oblíbíte prakticky ihned stejně jako její příběh. Krásně psaná kniha, je znát, že autorka miluje češtinu, knihy a psaní. Celý příběh jsem přečetl až příliš rychle. Super.
Skvělý příběh, který jsem si užil. Oblíbil jsem si spoustu postav a až téměř do konce jsem nedokázal rozklíčovat, kdo je vrah. Což je u knihy tohoto typu rozhodně super věc. Krom hlavní linie příběhu a postavy Anny mě velmi zaujala linka Dany, ta teda byla také hodně silná.
Kniha se mi velmi dobře četla, líbil se mi styl autorky, který mi sedl, příběh krásně plynul i a díky krátkým kapitolám jsem v ní velice rychle postupoval. Nebylo výjimkou, že jsem většinou dokázal přečíst i "dva vyšetřovací dny". Zkrátka, kdykoliv jsem knihu odložil, za chvíli jsem ji už měl opět v rukou.
Dokonalé propojení je parádní kniha, kterou bych rozhodně doporučil ostatním čtenářům.
Přiznám se, moc mě nezaujala. Sice se mi líbilo to nalezení soch a jejich popis, ale přišlo mi, že časem jsem se v ději občas ztrácel a stále se mi nedařilo se do něho nějak výrazně ponořit. Myslím, že sci-fi knihy pro mě asi nebudou to pravé.
Jsem rád, že je Cato s Macronem zase zpět v terénu. Hodně na mě zapůsobil psychycký zlom Catona a jeho následné činy. To bylo takové zlidštění příběhů našich hrdinů. král Rhadamistus mi byl nepříjemný už od začátku, za to mě však překvapila ta zajatkyně. Scarrow prostě nezklame a Macron už vůbec ne.
Kniha Fotografujeme krajiny je velmi cennou příručkou o tom, kterak vyfotit krajinu tak, abyste dokázali zachytit její krásu na úchvatné fotogrfii. Je psána velmi lidsky a čtivě, kolikrát se i zasmějete. Autor nás nezahlcuje záplavou odborných termínů a pouček, ale formou vlastních zážitků a zkušeností nás seznamuje se zákoutím focení.
Kniha je rozdělena do několik kapitol a ty následně do jednotlivých podsekcí, např. Jak fotit hory, Kam s linií horizonru, focení na dlouhý čas a pod. U každé kapitoly a podsekce jsou související fotografie, které vám samy o sobě vezmou dech a které sami budete chtít umět vyfotit. Hned v první kapitole vás Scott seznamuje s nezbytným vybavením každého fotografa-krajináře, od stativu až po typy objektivů, filtry nebo lepící pásku. Kniha Fotografujeme krajiny je pro nás - krajináře - úžasnou příručkou, kterou zpočátku budete jistě tahat s sebou na focení nebo pilně studovat. Kniha je podle mě zajímavá jak pro zkušené fotografy tak pro amatérské nadšence či laiky. Určitě ji doporučuji.
Parádní příběh plný napětí a zadrženého dechu s neuvěřitelným a překvapujícím závěrem. Velmi jsem si oblíbil Meggie a stejně tak jejího otce a všechny další postavy, které se v příběhu vyskytují. A to ani nemluvím o panu Stínovi, slečně Penízkové nebo té holčičce, co nemluvila. Dokonce i jsem si oblíbil i samotný dům BaneberryHall, který měl tedy opravdu hodně tajemství.
Kniha je tvořena dvěma příběhy. Jeden je vyprávěn otcem hrdinky Meggie, a to formou knihy, kterou napsal a druhý je přímo její vlastní. V této knize čtete vlastně krom samotné knihy Riley Sagera i knihu hrdinčina otce, čímž je tento příběh naprosto unikátní. Alespoň pro mě, protože s tím jsem se ještě nikdy nesetkal. Kniha je velmi čtivá, nemůžete se od ní odtrhnout, obzvláště ke konci, kdy celý příběh graduje a jedno odhalení střídá jiné.
Tenhle příběh jsem si opravdu užil a mohu všem jen a jen doporučit.
Oproti předchozím dílům se mi Katakomby zdály trochu nepřehlednější a místy jsem se v ději trochu ztrácel. Čtvrtou hvězdičku dávám vyloženě za závěrečnou pasáž, která byloa opravdu napínavá a bavila mě z celé knihy vyloženě nejvíc.
Paráda! Super napínavý příběh a vaše sympatie se střídavě přelévají od Molly k Anně a zpět. Hodně dobře napsané, čtivé, krátké kapitoly. Závěr knihy vás nenechá chladnými.
Uff, parádní příběh s totálně mrazivým koncem. Zatímco jsem celou dobu držel palce Elize, aby se společně se sestrou Rebekou dostala z toho příšerného domu a obzvláště od zdejší domovnice Paní Pollardové, linka Petera mě moc nebavila. Ale ta Paní Pollardová, ta byla parádní. Temná, odměřená, od počátku jí nemáte rádi a přitom z ní máte respekt. Na Elize se mi líbilo to, jak postupně jako osobnost sílí, Rebeka byla a je....to se prostě nedá popsat, musíte si to přečíst. Celý děj krásně vygradoval a uzavřel se. Hodnocení, které zde kniha má, podle mě vůbec neodpovídá kvalitě příběhu. Já musím dát aspoň 4 * (5* nemohu dát kvůli trochu slabší lince Petera)....Za mě, temný a propracovaný příběh plný napětí.
Dům tajemných stínů byl trochu odlišnější od předchozích dílů. Pohybujeme se v 19. století, v příběhu je více romantiky, vyskytují se zde nejen duchové. Ale všechno to do sebe dobře zapadá, v příběhu jsou nádherně vykreslené postavy, které si zamilujete. Sophie, Joseph....Za zmínku určitě stojí Rose, přesně takhle bych si představoval hrdou paní strašidelného sídla v 19.století. Kniha se skládá ze 2 částí, ta druhá mi přišla více temnější. Tento díl řadím z celé série k těm lepším.
Uff, to byla pecka! Opravdu silný příběh, který byl každým dalším odhalením vyšetřovatelů temnější a temnější. Začalo to padajícími mrtvými ptáky a skončilo...no, to si budete muset přečíst. Posledních sto stran už jsem se od něho nedokázal odtrhnout. Síla. P.S. jo a pokud na tu výstavu jestě někdy půjdu, budou mi v hlavě znít i různé otázky..
Tahle kniha se mi opravdu líbila. Byla mnohem temnější než strašidelné domy od D. Coates. Je zde hodně dobře vystižena ponurá atmosféra domu, nepříjemné věci se začínají dít poměrně brzy. V několika situacích mi opravdu běhal mráz po zádech, obzvláště při scénách z pokojíku maličké Emmy. Fandil jsem oběma sestrám, ikdyž trochu více jsem měl radši Sarah. Konec je celkem nečekaný a slibuje mnohé odkazy do budoucna. Sídlo hrůzy řadím mezi ty lepší knihy o strašidelných domech a sídlech, které už jsem přečetl ( a že jich není málo:-) ).
Přiznám se, že více mě baví díly, kdy je Cato s Macronem "v terénu" než uprostřed Říma. Se Dnem císařů to bylo podobně. Z počátku jsem se nemohl do děje moc ponořit, ale pak se to přecejen rozjelo a vyplynulo to v docela dobrý příběh. Asi nejvíc mě kniha začala bavit, kdy si Cato uvědomil, že stojí na špatné straně. Potom to nabralo grády. Přesto se těším, až zase oba naši hrdinové opustí Řím plný pletich.
Kniha se mi docela líbila. Autorovu vorbu jsem neznal, byl to tedy pro mě krok do neznáma. navíc jsem již dávno mimo věkovou kategorii této knihy. Ale jako příznivec koňských dostihů jsem si ji nemohl nechat ujít. Děj byl zpočátku rozvláčný, než jsem přesně pochopil kdo je kdo a jakou má roli, ale zhruba od poloviny knihy, kdy začal Dostih, mě to velmi chytlo. Hodně se mi líbil ten proces každodenního života Fénixů, od stvoření z popela až po jejich večerní zánik, to bylo hodně zajímavé. Docela mě překvapil vítěz Dostihu, čekal jsem někoho jiného. Kniha se díky krátkým kapitolám četla rychle, obzvláště její druhá polovina. ještě nevím, jestli se pustím do druhého dílu, ale četbu Vládců popela rozhodně nepovažuji za promarněný čas.
Parádní kniha. Byl to můj první King a nezklamal mě. Hodně se mi líbily ty části, kdy jsme viděli Cujovým pohledem. Bylo to super. Během čtení příběhu jsem získal značný respekt k velkým štěkajícím psům, No, respekt. Spíše značnou ostražitost. Parádní příběh.
Jelikož mám rád staršidelné domy, neodolal jsem ani tomuto příběhu. Rodina se nastěhuje do rodiného domu opředeného tajemstvím a zvláštními pravidly a nařízení. Kniha byla zajímavá, příběh se četl snadno a rychle, ale přesto mi přišlo, že tam stále něco postrádám. Jako by tomu chyběla pověstná třešnička na dortu. Konec byl docela zvláštní. Možná jsem na něm čekal víc odhalení zápletky a důvodů, co se tam dělo.
Královny hrůzy je velmi dobře udělaný soubor hororových povídek z pera mnoha světových autorek. Naprostá většina příběhu pochází z konce 19.století a čtenáři se tak naskytne zajímavý pohled, co připadalo hrůzné lidem před sto lety. Každá autorka je představena v krátkém medailonku, výborně je taktéž provedení celé knihy. Já od toho čekal něco jiného, přesto jsem všechny příběhy se zájmem dočetl. Za absolutně nejlepší považuji povídku Žlutá tapeta, další skvělé např. Temná dáma, Kentuckyho duch, Svatyně smrti nebo Nevědecký příběh.
Parádní kniha. Z celé série Strašidelných domů patří k těm lepším. Guyovi jsem fakt fandil, aby se z toho šíleného baráku dostal. Amy byla neskutečně hrůzná....tuhle knihu jsem si užil.