Zmitko.m
komentáře u knih
V náruči pomsty
Lucie Kunešová
V náruči pomsty je kniha, která se mi líbila. Příběh je pěkně vystaven, postavy jsou sympatické, obzvláště Mariana a ta malá Anežka, ta je opravdu kouzelná. Líbilo se mi, narozdíl od první autorčiny knihy Ztracená v čase, že se tento děj tentokrát odehrává celý v minulosti, čímž mi udělal, jako milovníkovi historických románů, skutečně radost.
Co mi asi nejvíc vadilo, bylo časté Vilémovo utápění žalu v alkoholu, ale to je asi i dáno mým osobním názorem a postojem, tudíž to berte jako čistě mou osobní averzi k přílišnému pití :-)
Autorčinu tvorbu sledji déle, protože se mi líbí jak píše. A protože jsem četl i její prvotinu, mohu říci, že tato kniha je na vyšší úrovni. Text je více vyzrálý, děj mnohem více propracovaný a celkově je z příběhu znát autorčin kvalitativní posun. Lucie dopisuje prý další knihu, máme se tedy rozhodně na co těšit.
Krvavý náhrobek
Anna Beatrix Bártová (p)
Krvavý náhrobek jsem si skutečně užil. Kniha mne chytla hned od začátku a nepustila až do samotného konce. Přiznám se, že pachatele se mi nepodařilo odhalit a vlastně jsem neměl na nikoho vyloženě podezření, takže jsem byl na konci skutečně překvapen. Osobně mě taková kniha opravdu baví, mnohem více, než když bych od samého začátku měl tušení, kdo to bude. to jako čtenář skutečně nechcete. Z postav jsem si skutečně oblíbil vyšetřovatele Erika a samozřejmě i mladou novinářku Julii. Také jsem poměrně fandil oběma mladíkům. Oceňuji, že se příběh odehrává na jihu Čečh, které mám velmi rád. Kniha se mi četla příjemně, i díky kratším kapitolám poměrně rychle ubíhá, děj má spád a dokonce je v něm i spousta vtipných hlášek, nad kterými jsem se skutečně zasmál. Mohu jen doporučit.
Jak na přechody hor
Jakub Venglář
Jak na přechody hor je naprosto skvělá příručka pro všechny, kteří chtějí nebo sní o překonávání hor a putovat mezi nimi na delších i kratších trecích. Je plná skvělých rad, tipů a doporučení, podpořená osobními zážitky autora.Dokážete s ní připravit svůj batoh na přechod, poradí vám, co brát, co ne, čeho se vyvarovat a naopak, na co nezapomenout. Knihu mám stále při ruce a dlouze ji studuji, ať už pro své plánované treky nebo i pro oddech při čtení o mé oblíbené zálibě. Mohu ji jen a jen doporučit.
Smrt v domě Gillespieů
Darcy Coates
Musím říci, že tento příběh od Darcy se mi konečně zase hodně líbil, ačkoliv jsem víceméně v polovině příběhu tušil, co je to škrábání na zdi, oko ve škvíře a pod. Přecejen už jsem několik strašidelných domů přečetl a to nejen od Coates.
Kniha se četla příjemně, byla to spíše oddychovka, ale konečně se tam zase objevilo více tajmena než nemrtvých, takže to tontokrát bylo více pro mě.
Dle mého názoru je tato kniha jednou z těch lepších od Darcy, ačkoliv kapku kratších.
Triumf trpaslíků
Markus Heitz
Tahle série mě prostěě nezklame. Tungdila, pruďase a všechny ostatní hrdiny Skryté země skutečně miluji a tak jsem se rád (po letech) mezi ně zase vrátil. A opět to stálo za to. Návrat našeho oblíbeného Učeného ke svým přátelům mě velmi potěšil a celou dobu jsem doufal, že tentokrát to už bude skutečně on. Příběh je zajímavý jako vždy, plyne svým tempem a opět se v něm leccos stane. A jako vždy musí národ kladiva a kovadliny zachránit celou Skrytou zemi, aby vše zůstalo tak jak má být. A to je dobře. A pokud jste v dlouhé době odločení od trpaslíků četli další autorovu sérii - Legendy Alfů, určitě to v tomto 5. díle oceníte. Jemných a skrytých narážek je na ni v knize celkem dost, tak vás potěší. Stejně jako návrat jejích temných hrdinů - Aiphatona a Carmodaje. Tenhle díl jsem si užil.
Toulky Alpami
Alex Roddie
Parádní kniha plná nádherných fotografií Alp. Seznamuje nás s několika magickými treky, které zde můžete podniknout, poskytuje cenné rady a ukazuje náročnost trasy. Jako milovníka Alp a hikingu mě láká okamžitě začít plánovat vyrazit :-) Tuto knihu si zamilují jak turisté, tak i ti, kteří se jen rádi kochají fotografiemi nádherné krajiny.
Česká démonologie: Tucet příšerných strašidel Čech, Moravy a Slezska
Jan Kravčík
Parádní kniha s nádhernými ilustracemi, popisem a pověstmi 12 našich strašidel. Mohu doporučit všem. A které strašidla v knize najdete? Hejkala, Divoženku, Bezhlavého rytíře, Bílou paní nebo třeba i Čerta a Vodníka....tuhle knížku si užijete...Jediné, co mi tam ještě chybělo, byla Bludička, Čarodějnice nebo třeba i Bludný kořen....tak třeba bude někdy druhá knížka ;-)
Hřbitov
Ed Warren
Tahle kniha byla něco přímo pro mě. Miluju takovéto příběhy, zajímám se o tyto jevy a tak jsem si tuto knihu vyloženě vychutnal. Hodně mě dostala Rozmluva se zemřelou, Bílá paní varování od víly smrti....přečteno poměrně rychle, cca za 3 večery...
Dům mrtvých
Steven Erikson (p)
Musím říci - totální síla. Masakr na začátku, masakr uprostřed a velmi silný závěr, který mě nenechal chladným. Hodně mě zasáhl osud Coltaina i odzbrojených zajatců včetně Historika. A doslova epochální doslov, který dává hodně temný příslib.
Dvě tváře lásky
Marie Hamáková
Měl jsem tu čest číst maruščinu knihu jetě před tím, než spatřila světlo světa (ta kniha, samozřejmě) a asi možná i jako první muž vůbec. Mám rád v knihách mezilidské vztahy a tak jsem si toto dílu skutečně užil. Co může být od počátku třaskavější než souboj matky s dívkou o jediného syna? Líbila se mi Matyldina ztřeštěnost a lehká naivita zpočátku (ale tu prostě čekáte u mladé, zaláskované holky), tak i celý její vývoj během příběhu.
Možná jako jeden z mála jsem měl i značné pochopení pro Janu, protože my, rodiče dospívajících děcek, co pomalu roztahují křídla a chtějí vyletět z rodinného hnízda, to tak nějak vidíme podobně. Za mě byla Jana opravdu vypočítavá a důmyslná, přesně tak, jak očekáváte a chcete od ženy v jejím postavení a s jejími možnostmi.
V knize je spousta komických a vtipných scén, které mě skutečně pobavily, některé mi dokonce utkvěly v paměti napořád :-).
Celý příběh jsem byl zvědavý jak to celé dopadne a konec mě rozhodně nezklamal. Postavy jsou milé, lidské a velmi rychle si je oblíbíte. Ať už ty kladné, tak ty záporné. Já osobně si myslím, že bych si dobře rozuměl jak s Matyldou, tak i s Janou :-).
Tuhle knihu si užijete a já ji mohu jen doporučit.
Cena života
Michal Hrnčíř
Na westernech jsem vyrostl (Vinnetou, Sedm statečných, tenkrát na západě a mnoho dalších), a tak jsem se hodně těšil i na western ve formě knihy. A byl jsem mile překvapen. Michal nás přenesl na Západ pohledem správných lidí, kteří se rozhodli pomoci nebohým ženám pátrat po jejich uneseném chlapci, což je prostě paráda. Mám rád "správňáky", kteří prostě jdou a udělají něco, z čeho jim sice nekouká obrovská odměna, ale je to dobrá věc, pro kterou stojí za to žít i zemřít. A to je dobře. V příběhu se dočkáme i romantiky, což je super, nikdo nejsme z kamene a tohle prostě k životu lidí patří.
Dále co bych ocenil, Michal má velmi pěkně a realisticky zachycené prosředí, v němž se hrdinové pohybují, dob, vztahy, jednání a postavy. Už s prvními větami jsem se přenesl na Západ a užíval si každičké nadechnutí té skvělé atmosféry. příběh nám nakonci v dovětku vysvětlí, jaké další osudy naše hlavní hrdiny potkaly a čeho všeho ve svých životech dosáhly, což je moc fajn, protože se jen tak nechcete od svých milovaných postav odtrhnout a nevědět, jak skončily.
Dále, co mě upoutalo, je perfektní provedení knihy, kratší kapitoly, intarzie krásné detaily. Samozřejmě musím vyzdvihnout i obálku.
Michalovu knihu mohu doporučit všem, kdo chtějí nasát atmosféru starého Západu a postavit se na stranu Dobra v tomto divokém a nebezpečném světě.
P.S. jo, a Luisu jsem si vyloženě zamiloval.....
Návrat do Bridgewater
Kristina Hattenhauer
Návrat do Bridgewater mě překvapil svou komplexností. Mám rád příběhy z Anglie a ještě více ty, které slibují někjaké tajemství a pod. A tak jsem sáhl po této knize, ačkoliv je vedená jako román pro ženy.
Olivii jsem fandil, líbilo se mi, že není jako spousta jiných hrdinek, o kterých jsem četl v jiných příbězích. Nepodléhala ihned svým citům a nešla okamžitě do kolen z druhého hrdiny příběhu.Navíc trpí úzkostnými stavy, kterými jsem si také prošel. Ano, dámy, tyto nemoci nejsou jen "vaše". Takže jsem přesně věděl, jak se v nich cítí a i po nich.
Koho jsem od začátku nesnášel, to byl starý Henderson. To byl od začátku parchant, slizoun a totálně nepříjemná, až spíše odpudivá postava. Proto mě překvapilo, jaký vývoj on skutečně v příběhu udělal a až do takové míry, že jsem mu nakonci i docela fandil.
Také jsem celou dobu čekal, jak to bude s tím tajemstvím. Byl jsem napnutý, co Henderson tají, čemuž trochu napomáhá i začátek a scény s uložením urny, nebo co ukrývá jeho dům. A nakonec to bylo všechno úplně jinak.
Autorce se podařil vykreslit velmi silný příběh, který zasadila na krásné místo plné deště, podmračené oblohy a vysokého útesu s bouřícím mořem pod ním. Zkrátka vše, od staré dobré Anglie chcete :-)
Ač jsem muž, mě se ten příběh líbil. Doufám, že Kristina nezůstane jen u tohoto jednoho románu a směle připravuje další knihu ;-)
Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
Tahle kniha byla teda síla. Totálně rozsáhlý svět, neuvěřitelné množství postav, děje a zápletek. přiznám se bez okolků, než jsem se jakž takž v příběhu začal orientovat a zjistil, kdo je kdo, na čí straně je a pod, byla pryč skoro polovina knihy. Přesto pro mě byla velmi zajímavá, právě tím množstvím rozličných postav, jejich úmysly, snahou a vlastnostmi. Takovouto fantasy jsem ještě skutečně nečetl. Má nejoblíbenější postava? Jednoznačně pobočnice Lorn :-)
Ztracena v čase
Lucie Kunešová
Jako čtenář historických příběhů a historie všeobecně jsem nemohl minout knihu Lucky Kunešové Ztracena v čase.. Ač nejsem přímo cílovka a knihy pro ženy většinou nečtu, tady mě hodně zaujala a ke knize přitáhla myšlenka, na níž je příběh postaven. Nápad prohodit dvě ženy v čase je podle mě velmi neotřelý a rozhodně lákavý. Samotného mě vždy zajímalo, jak se našinec dokáže vypořádat se strohým životem v dobách minulých anebo jak si bude připadat osoba z doby dávno minulé v našich časech. Lucka tyto dvě základní otázky spojila do velmi zajímavého příběhu.
Dále co oceňuji - odvaha pojmenovat obě hlavní hrdinky stejným jménem. Je jasné, že příběh si to žádal, ale můj strach, zda se mi obě ženy nebudou plést, se nakonec ukázala lichá. Vždy jsem se v příběhu perfektně orientoval a nikdy se mi nestalo, že bych, byť jen na chvíli, nevěděl, jakou linku čtu.
Líbilo se mi, jak se každá z Katek dokázala "naučit plavat ve vodě do které byla vhozena" a obě holky si dokázaly poradit s neznázemi, do kterých se nutně musely dostávat vzhledem ke svým dosavadním a zcela rozdílným životům.
Obě děvčata jsem si oblíbil a byl jsem skutečně zvědav, jak celý ten příběh dopadne.
A konec mě skutečně překvapil, osobně jsem čekal, že to dopadne úplně jinak.:-):-)
Kniha má kratší kapitoly, takže se mi četla poměrně rychle a téměř pravidelné střídání linek a časového období jí dodává překvapivou svěžest a rychlost.
Opravdu jsem si Ztracenou v čase užil a jsem si jistý, že i příště dám autorce šanci, aby mě překvapila svým dalším příběhem. :-)
Kopírák
Sam Holland
Tahle kniha mě celkem dostala. Napínavá, občas člověku běhal mráz po zádech, obzvláště při těch brutálních vraždách, to jako na mě byla docela síla. Závěr byl silný a po epilogu jsem si říkal Cože jako?....masakr
Hrůza na Šibeničním vrchu
Darcy Coates
Velice zajímavý příběh s parádním koncem, ten byl skutečně efektní. Přiznám se ale, že více se mi líbí Darceyny vyloženě duchařské příběhy než tato forma, ale budiž. Nápad Šibeniční vrch skutečně měl a v celé sérii ho řadím k těm lepším.
Volání mrtvých
Rebecca Netley
Kniha se mi velmi líbila. Strašidelný dům na ostrově, malá holčička co nemluví obklopena "divnými" lidmi...paráda...A když se pak rozezněla Vdovina flétna...
jeden z těch lepších hororů, co jsem četl.
Ti, co vidí
J.R. Erickson
Kniha se mi místy četla obtížně, jiné pasáže zase byly velmi chytlavé a znepokojivé. Za nejsilnější považuji asi scénu, kdy Sophii podrobují tomu testu a ona vidí, to co vidí. To byla asi opravdu nejděsivější scéna v knize. Dávám 4* protože se mi hodně líbil námět i celkové rozuzlení příběhu, ale občas jsem se v něm místy ztrácel. Ale už mám objednaný další díl, takže se těším.
Dům zrcadel
Ben Cheetham
Tato kniha mě z počátku vůbec nebavila. Ale postupně, asi od té doby, kdy Hary utekl od rodičů, mě začala velmi bavit a přitáhla si mě jako ten dům Haryho. Hodně dobrá pro mě byla postava té Grace s rudými vlasy. Nakonec jsem měl z příběhu docela dobrý pocit a myslím, že tato kniha je lepší než Neohlížej se.
