Zmiu komentáře u knih
Pro mudly dobrý. :D
Ale teď vážně. Kniha vypadá navenek moc hezky, ale pro Potter nadšence mají cenu hlavně 2 věci. Ilustrace od Rowlingové, které se mi líbí mnohem víc než ty přeplácené od Kaye. Jsou takové opravdové. Druhá věc jsou ty verze kapitol, které nebyly uveřejněny. To mě zajímalo.
Informace o postavách jsou spíše povrchní, na druhou stranu je tam dost témat, které souvisí s příběhem jen okrajově nebo vůbec. Že si nikdo nedal práci a nepřeložil ty koncepty do češtiny a že se ty ručně psané nedají číst, to už tu někdo zmiňoval. Celkově je kniha dost nevyvážená. Na jednu stranu obsahuje rady pro malé děti, kdy mám pocit, že si snad autoři myslí, že jsou děti dementní, a na druhou stranu zde jsou ty koncepty ve formě, kdy i dospělý má problém mezi těmi škrtanci přečíst slovo. Nerovnováha zmiňovaných informací to podtrhuje. Nechci být ale jen tak kritická. Určitě stojí za to se na knihu podívat. Každý si v ní něco najde. Jen jsem ráda, že jsem ji měla z knihovny.
Dlouho jsem tenhle díl odkládala, ale bavila jsem se výborně. Konec byl tedy možná trochu přeplácaný. Víc než graindiózní řeči a tleskání na sněmu bych ocenila informaci, jak to dopadlo s těmi dětmi. Jestli hraničáři provedli nějaká opatření nebo je jen tak vrátili do jejich peklíčka.
Už i v předchozích dílech jsem měla problém sledovat, kdo je kdo a do úplného pochopení zápletky mi taky vždycky něco chybělo. Zde jsem se ztrácela už tak, že mě série pomalu přestává bavit.
Když jsem v roce 1990 vstoupila do skauta, kupovala jsem si časopis Junák a tam vycházely Příběhy starého vlka, které se mi tehdy moc líbily. Nedávno jsem si na tyto příběhy vzpomněla. Vím, že jsem tehdy netrpělivě čekala na pokračování a ono nepřicházelo. Tak jsem hledala nějaké informace na internetu a najednou objevím tuto knihu! Ze zvědavosti jsem si ji půjčila, a ani jsem nečekala, že mě po tolika letech bude bavit vyprávění o skautících. Ale stalo se neuvěřitelné. Bavilo! Taky jsem si uvědomila, že jsem asi nečetla jinou knihu, která by popisovala takhle dobře dobu mého mládí. A to včetně her a dobrodružství. p.s. Jen nechápu, proč nemá kniha aspoň podnázev Příběhy starého vlka. Dala by se najít daleko líp. Přece nejsem jediná, kdo si ty příběhy pamatuje. Ta porevoluční doba byla silná pro všechny.
Jedna z knih, kterou určitě doporučuji, neboť se zabývá pojetím autorství, dobra a zla, pravdy a dalších kategorií, které my dnes vnímáme jinak, než jak je vnímali lidé středověkého Islandu. Hodně mi rozšířila obzory hlavně co se týče různých úhlů pohledu a schopnosti myslet jinak.
Kniha obsahovala pár zajímavých myšlenek, ale ty jsem četla jinde a líp. To, co mě zaujalo nejvíc, jsem četla v knize Mít nebo být? a ta se mi moc líbila. Umění milovat je především kniha dnes už zastaralá. I když jsem četla s vědomím, že v době, kdy byla psaná, se na některé skutečnosti dívalo jinak, tak ty názory na homosexualitu, S/M , mateřskou a otcovskou lásku a taky i náboženskou víru jsou už dnes hodně jinde.
Tento díl byl hodně mimo, postavy najednou jako by nebyly samy sebou. Dospělí hrdinové se chovají najednou jakoby jim bylo 15, ostatní nedostanou skoro prostor. Oproti ostatním knihám zde nejsou žádné vtipné interakce postav, jen nekonečné popisy.
Tuhle knihu jsem si půjčila a vzápětí na to koupila. Už jsem se nějakou dobu zabývala vyhazováním, ale pořád to nebylo ono. Až teď jsem se konečně rozhoupala, že i nějaké věčné poklady pošlu dál. Akorát tu kapitolu o tělesné očistě beru z rezervou, protože na to téma se názory různí, myslím, že se autorka neměla pouštět tak daleko. Ale co se týče vyklízení, tam mě chytla za srdce. V některých kapitolách jsem se musela smát, jak to sedělo na mě i na některé lidi, co znám.
Paráda, že vyšly všechny příběhy takhle pohromadě. Ale oproti původním z ABC je někde změna v textech, schválně jsem si to srovnala a někde chybí soudruzi, VB nebo pomocná stráž VB. Myslím, že to tam mělo být zachováno. Pokud to budou číst nějaké dnešní děti, stejně tam nebudou rozumět mnohem více věcem.
Tak pobavila jsem se, ale to, co jsem od knihy očekávala, bylo hlavně v první části. Trochu mě mrzelo, že kniha víc než o nemocech byla o politice. Také díky tomu, že se jednalo o články dříve otištěné, zde chyběla nějaká kostra a některé části se dost opakovaly. Základní názor autora o léčení chorob a ne příčin je něco, s čím jsem se setkala již dříve a jsem moc ráda, že konečně tento názor prosazuje někdo z lékařů a člověk si už nepřipadá sám v tomhle bláznici.
Hodně drsná kniha, ale myslím, že dost potřebná.
Moje oblíbená knížka z dětství, která zaujme hlavně průstřihy, jež vytvářejí jedinečnou grafickou podobu tohoto díla. A verše jsou taky pěkné.
Trvalo mi chvíli, než jsem těmto komiksům přišla na chuť, ale nakonec se do nich ráda začítám znovu.
Asi nejlepší z těch velkých příběhů čtyřlístku.
Drobná studie, ale velmi cenný pramen o germánských kmenech v prvních stoletích našeho letopočtu.
Na téhle knize, s krásnými ilustracemi od V. Fialy jsem vyrostla, a příběhy jsem znala skoro nazpaměť. Obrázku Medusy jsem se moc bála. :-)
Výborné pohádky, které jsou (tedy aspoň některé) propojeny jednou linií o tajemném cizinci. V našich očích to možná ani nebudou klasické pohádky, ale spíše příběhy, které si vyprávějí kupci v karavaně. Některé jsou docela kruté, a ukazují dost nám dost nepochopitelné mravy, např. "příběh o uťaté ruce". Ale účelem pohádek je mimo jiné seznámit čtenáře s odlišnou kulturou, což Karavana dělá znamenitě.
Jedna ze základních knih pro religionisty zabývající se předkřesťanskými evropskými náboženstvími. Dumézil je sice dnes už překonaný, ale v jistém směru se na něj pořád navazuje a reaguje, takže je rozhodně nutné se seznámit s nějakým jeho dílem. Rozhodně doporučuji.
Tato kniha mě opravdu dostala. Neřekla bych ani, že jde o hledání svého smyslu života, spíše o pochopení svého vlastního já, tedy smyslu sebe sama, neboť my sami jsme jedineční. Hillman dává skvělé příklady ze života géniů, kterak se projevovali jako malí, a tím ukazuje, že jedinečnost člověka se projevuje bez ohledu na výchovu, které se přikládá příliš významu. To co nás ovlivňuje, není ani natolik samotná výchova, ale to, jak ji interpretujeme! Hillmanův přístup jistě není pro každého, používá dost mytologie, a je hodně ovlivněn Platónským pojetím duše. Mně jsou tyto přístupy blízké. Knihu jsem přečetla jedním dechem a teď se k ní znovu vracím.
Krátké povídky jsou neuvěřitelně čtivé, a kromě toho se čtenář dozví i dost o tehdejší společnosti. Tedy zábava i poučení, přesně jak to má být.