Zomy komentáře u knih
Příjemné překvapení v podobě lehké romantické komedie, i když si každý z hrdinů nese nějakou bolest.
To, jak se Lilly dostane do letadla, mi trochu připomíná až styl Bridget Jonesové.
Damien je takový tajnůstkář, samotář, navíc způsob, jakým si přivydělával... no moc mi neseděl. Konec byl už taky trochu příliš, ale knížka jako celek je moc fajn.
Navíc každá další knížka Jo Watson je čím dál tím lepší, takže se těším, co si ještě přečteme.
Pro mě je to zatím nejslabší kniha, kterou jsem od autorky četla. U Woodiwissové jsem zvyklá na hodně akce, skončí jedna potíž a hned začíná další,...
Tady to bylo rozvláčnější, pomalejší, pointa "detektivní" zápletky byla jasná v podstatě hned.
Ovšem úvod byl nezvyklý, hned jsme byli hozeni do děje, Jeff a Raelynn byli už svoji než to všechno začalo, to mě bavilo.
Jinak vzato kolem a kolem, jde o příjemnou historickou romanci.
Pořád je to Sally, ale tentokrát trochu slabší.
Zápletka je vymyšlená moc hezky, postavená na dvě stě let staré kletbě. Ale tady mi moc neseděly hlavní postavy.
Proč se Marcusovi přezdívalo vévoda Necita, když se skoro rozbrečel pokaždé, jakmile uviděl malé dítě? Autorka podle mě nedokázala popsat jeho osamělost tak, aby z něj zůstal chlap a ne ufňukaný měkkota. Stejně tak Cat se občas chovala spíš jako rozmazlená slečinka, která myslí jen na sebe.
Přesto pěkná historická oddechovka, kdybych mohla, dám 3,5 hvězdy.
Jé, to bylo fajn. Taková ta romantická klasika, kterou už má člověk skoro celou přečtenou a už ani nedoufá, že ještě na něco takového narazí.
Jé to klišé od začátku (spíš od samotné anotace) až do konce. Dohodnutý prospěchářský sňatek a postupně se rozvíjející city. Bomba.
Další Moraviův neorealistický román o mladé dívce a její matce, u kterého se vám tají dech, chcete před těmi hrůzami zavřít oči a zároveň čtete dál, protože doufáte, že se tam přece jen nějaká naděje prostě musí objevit. Ženy za války putují před bombardováním do hor, ale zažívají další a další traumata, která je pomalu ničí. Nejemotivnějším momentem je znásilnění Rossety, která se pak promění v prázdnou tělesnou schránku bez pocitů.
Ještě lepší než první díl. Je to nadupané, svižné, plné energie.
Ta domnělá nenávist mezi Lexem a Gabi byla velice osvěžující už v předchozím díle, ale tady to ještě dostalo grády.
Opět je tu moje oblíbená dějová linka, která - když je dobře napsaná - nezklame. On je arogantní (ale krásný, inteligentní, bohatý atd. atd.), ona je kráska v nesnázích. Samozřejmě že Gabi je silná a dokáže bojovat i sama, ale kdo by netoužil po princi, který nakonec dýchá jen pro ni.
Do téhle knihy se mi vlastně ani moc nechtělo, nemám ráda, když vztah začíná křivdou, bolestí a nepochopením v minulosti a tady to bylo naprosto jasné od 1.dílu. Ale nechat sérii nedočtenou jsem nedokázala.
Nakonec to bylo přesně takové, jak jsem čekala. Hrozně po sobě touží, milují se, byli pro sebe stvořeni, ale neustále hledají problém, proč by si něco z minulosti nemohli odpustit.
Tristan byl chvíli extrémní romantik se srdcem na dlani a sliboval, že už ji nikdy neopustí. Sydney se bála mu věřit a jakmile ten strach překonala, tak on se zatvrdil a umínil si, že si ji už k srdci nepustí. A tak pořád dokola, než tedy našli svůj šťastný konec.
Průměrná knížka, stejně jako celá série.
Jeffries umí, ale tenhle příběh mě neoslovil. Je to ukecané, zápletka uměle vykonstruovaná, Julie a Sebastian se neustále udobřovali a pak znovu v podstatě bezdůvodně rozhádali.
Jako by staré dobré Garwoodce tak trochu došel dech... Rozjezd je velmi pomalý, myšlenky se opakují (ano, pochopili jsme hned napoprvé, jaký je strýc a jeho rodina), děj se spíš popisuje, než aby nás do něj autorka vtáhla... tentokrát jen průměr, který sice neurazí, ale ani nenadchne.
Chcete oddechovou milou romantiku? Bez velkých zvratů, dramat a dokonce i bez větší zápletky? Máte ji mít.
Všechno to tak nějak pluje po povrchu, žádná velká hloubka se v tom teda asi nenajde (předchozí díl série mi přijde propracovanější), ale k vypnutí hlavy ideální.
Je to svižné, kapitoly jsou krátké a pohledy obou hrdinů se rychle a často střídají.
Totálně mimo žánr. Předchozí díly série byly klasické průměrné romány červené knihovny. Tohle byla jedna velká deprese.
Taková jednohubka.
První půlka byla opravdu zdlouhavá, sice vtipná, ale pořád jen rozjezd. Chápu proč, získali jsme přesný obraz neutěšené situace, kdy se chce svobodná žena seznámit.
Pak už to sice trochu nabralo spád, ale taky o to víc to bylo "klišoidní".
Vztah mezi hlavní dvojicí byl pro mě příliš plochý. Mám ráda, když v romantické knížce pár "nesejde ze scény ", tady se v podstatě jen párkrát potkali.
Knížka byla fajn, to zase jo.
A opravdu se to nápadně podobá filmu Chceš mě, chci tě. Dokonce jsem si hledala, co bylo dřív - film, nebo knížka. Můžete tipovat :-)
Tak tuhle jedinou jsem ze série nedočetla. Ten začátek byl natolik ujetý, že mě na knížku přešla chuť.
V úvodu o vévodově dětství nám autorka ukázala, že je výborná vypravěčka. Ale už v momentě, kdy Miles přijel do školy a promluvil se svými novými kumpány, se dalo tušit, že dialogy nebudou její silná stránka. Jsou prkenné, všichni mluví jako zastaralá kniha, nebo dokonce spíš jako stroje a mě to hrozně rušilo. Příběh by nebyl špatný, ale byl tak moc plochý, že to ve mně nic nezanechalo.
Přečíst jednou a rychle, aby tomu nebylo věnováno moc času, a hotovo.
Wheeler mě - alespoň ze začátku - bavil víc než předchozí díly. Bylo to trochu svižnější, Wheeler si hned přiznal, že Poppy chce a Poppy se tomu nebránila. A že teda dostala v životě naloženo... Líbila se mi (pochopitelná) křehkost Poppy a Wheelerova uklidňující síla a před spaním jsem si vždycky přečetla pár něžných stránek. Později už to opět sklouzlo k nekonečným úvahám a přehnaně spisovným dialogům. Takže jako vždy fajn kniha na jedno čtení.
Autorka si určitě drží stále stejný styl i úroveň - když se mi knížka dostane do ruky, přečtu si ji a neurazí mě, ale ještě nikdy jsem neměla potřebu se k jakémukoliv příběhu ze série vracet.
Church je (opět) hodně ukecaný a tady mám i pocit, že je mezi Dixie a Churchem slabá chemie, že si spíš každý řeší ten svůj problém a u toho se tak nějak potkávají. Takže na pár deštivých večerů fajn, ale jinak žádný zázrak.
Ovšem na Wheelera a Poppy jsem zvědavá, takže v sérii budu samozřejmě pokračovat ;-)
Na novou Eloisu jsem se těšila, protože některé její knihy jsou moc příjemné.
Výhodný sňatek se čte svižně, ale nijak zvlášť mě neoslovil. Působí zmateně, zrychleně, skoro odbytě. Jsou tu i určité nesrovnalosti - například že si šlechtična v 19. století úzkostlivě chrání svou počestnost a naše Stella si užívá s umělým penisem, takže při svatební noci se neobjeví krev. V každé jiné podobné knize by se to řešilo v několika kapitolách.
Některé pasáže byly fajn, dokonce dojemné, ale nedostala jsem to, co jsem očekávala.
Když jsem najednou po dlouhé době neměla chuť na žádnou zamilovanou literární novinku, sáhla jsem po knížce, která je v originále stejně stará jako já a která mi ukázala úplně jiný styl než je současná literarura.
Knížka má hrozně zvláštní atmosféru, pozvolný děj s popisem každodenního života na opuštěném americkém venkově a vlastně naivní příběh lásky. A je to neskutečně čtivé.
Jsem moc ráda, že jsem si do tohoto světa odskočila.
Jednoduchá, nekomplikovaná záležitost, která rozhodně neurazí. Láska a chemie dvou silných a rovnocenných partnerů. Na rozdíl od některých komentářů zde, mně ani Zařino chování nevadilo. Zamilovala se, ale nechtěla všechno zahodit kvůli krátké a nejisté romanci, i když vlastně moc chtěla. Naštěstí byl ON takový slaďouš, že se mu nedalo odolat.
Je to vlastně konverzační kniha, děje tu moc nenajdeme, proto je to taky v půlce takové rozvláčnější. Ale knížka svůj účel splnila a příjemná romantika na letní den to byla jako vyšitá.
(SPOILER) Za začátku mi to připadalo jako fajn odlehčené čtení (když pominu 6 úvodních stran o kočičích závodech).
Meggie byla roztomilá spontánní holka, která se nepřetvařuje.
Veškerý příjemný pocit ze čtení pro mě skončil svatební nocí. Troufám si říct, že v dnešní době by už tohle neprošlo. Vždyť Thomas ji v podstatě znásilnil, a to jen proto, aby si něco dokázal, aby se cítil dost chlapsky a potrestal svou zasněnou (devatenáctiletou!) manželku! A co udělá Meggie? Po jednom dni trucování mu všechno odpustí.
Pobyt na hradě už byl jen snůškou absurdních situací. Dvě bláznivé frivolní vdovy, padouch, který Meggie praští po hlavě a Thomase to nijak zvlášť nezařazené, prostě panoptikum podivínů a nesmyslných rozhovorů.
Čtivé to bylo, o tom žádná, ale jednou stačilo.