ZÓNA komentáře u knih

Překrásné obrázky musely inspirovat Jaroslava Seiferta k obzvlášť láskyplné tvořivosti. Čtete a vnímáte jednoduchost, až prostotu rýmů, které zasahují srdce každým slovem; tak čistá je Seifertova poezie.
Dokonalost je k vidění málokdy, ať již se jedná o jakýkoliv obor lidské činnosti. Ale zde je od prvních řádků zřejmá. Pan Seifert píše s lehkostí básníka, jenž zná život a ví o přírodě a člověku tolik podrobností.
Nejde vyjmenovat všechny básně, ale přeci jen mě asi nejvíce zasáhla PÍSEŇ O JAHODĚ... Přenádherně poetické...
Kdyby každý člověk uměl čísti básně a často neopovrhoval láskou v nich se skrývající, byl by svět úplně jiný a lidstvo na zcela jiné úrovni.
Je nádherné nechat se hladit Seifertovou tvorbou. Je jako ženská ruka. Mírná, hebká a konejšivá.

114 27.12.2023

Podivně pojatý příběh.
S možnostmi, které se nabízejí.
Postavy jsou přijatelně sympatické, vykreslené detailněji než bývá obvyklé a mají ambice být postupem času ještě výraznější. Přesto se tak nestane.
Unavoval mě děj. Posouval se ztěžka a nedynamicky.
Žánrově je kniha nezařaditelná. Společenský román o složitých životech?
Není ani špatně napsaná. Enggaard má bezpochyby talent. Ale pokud jako podnět k sepsání románu má být osobní rodinná tragédie, nemusí být ve výsledku správně koncipováno. Jisté vypisování se z tragédie, je zde částečně cítit.
Přečtení knihy není ztrátou času, ale ani jeho naplněním.
Jde o noční cestu autobusem. Dopraví vás na místo a vy jen vystoupíte... Nic ve vás nezůstane...

114 26.06.2021

Pana Hrubína jsem měl doposud spojeného se Špalíčkem veršů a pohádek, s časopisem Mateřídouška a Romancí pro křídlovku.
Již název jeho válečné sbírky napovídá o jinakosti veršů, než které od něho znám.
Básně jsou nemelodické, přesto poutavé a tíživě znepokojující. Některé klenoty jako jsou Z ULICE, NOSIČ UHLÍ, NEKONEČNÁ NIT, či destruktivní UMÍRAJÍCÍ, zaslouží naprosté absolutorium. Oplývají mocí slov, která přecházejí ve smutek, až čiré zoufalství a přitom popisují život, který není zlý, ani špatný. Jen drsný a chudý.
Ne všechny básně mi byly příjemné a srozumitelné. Ale za zmiňovaných pár básní a ještě několik dalších k tomu, přijal jsem Františka Hrubína za excelentního českého virtuosa, který ovládal svůj obor v širokém rozsahu a nesobecky působil v mnoha odvětvích literatury.
Nepopulární sbírka HIROŠIMA vám nabídne zákoutí mistrova smutku a zároveň utěší, protože bolest nemůže být nekonečná...

114 14.06.2021

Je zajímavé, jak někdo může napsat román podle skutečných událostí tak nezajímavě, jako se povedlo paní Howeové.
U tak hezké ženy bych navíc předpokládal více vášně a odvahy. Více spojitosti mezi minulostí, současností a osobním příběhem...
Román se vleče a je nudně popisována jak minulost, tak přítomnost. Nikterak zvlášť vykreslené postavy, které si nemůžete oblíbit a v tomto ohledu s nimi i soucítit.
Historie Salemu je jistě politováníhodná a osud nevinných žen rovněž. Ale možná je zajímavější přečíst si skutečnou historii, než tuto fikci, byť propojenou se skutečnými událostmi, které se v Americe odehrály.
Román je uhlazený, bez výraznějších zvratů a překvapení.
Autorka se sice v závěru probudila a snažila se být na posledních padesáti stranách knihy aktivnější.
Nicméně. Ani tím nezměnila můj pohled na nepovedenou knihu. Od autorky bestsellerů bych očekával výraznější počin. Ale ne pokaždé se podaří napsat román, který strhne davy. Omlouvám se, Katherine... :-)

114 12.12.2020

Nechci být přísným kritikem, protože paní Zagorovou mám velice rád...
Ale její poezie, resp. texty k písním (kterých je v knize hodně), mi nepřinesla takový zážitek, jaký jsem upřímně očekával.
Poezie žen je jiná a nechci napsat špatná. Jen má jiné základy, je více komplikovaná a méně čitelná, než poezie mužská.
Paradoxně mě nejvíce zaujaly básnické texty, které sloužily jako předěly mezi tvorbou paní Zagorové. A fotografie. Děkuji Jakubu Ludvíkovi, že zaznamenal krásu zpěvačky v jejím zralém ženství a umělecky ji posunul na vyšší stupeň noblesy.
Budu paní Zagorovou více poslouchat, protože s hudbou jsou její slova více spjata.
Hana Zagorová je mistryní šansonu a jako takovou ji mám rád...

114 07.08.2020

Příběh z rezervoáru "béčkových" fimů.
Čtivě napsán, relativně dobře podán, ale s příměsí mnoha berliček, bez kterých by nedošel ani do poloviny knihy.
Sympatičtí hrdinové rozplétají záhadu, která cílí na dobrodružné charaktery čtenářů.
Ač bych rád přisoudil knize více hvězdiček, tak nemohu, z důvodu použití humorných vložek, které z románu dělají parodii a z výše zmíněných absurdních situací, které v realitě nejsou možné.
Novodobý "western" z brazilského pralesa vás možná vtáhne do děje, ale na konci se budete divit, čím jste se vlastně nechali zlákat.
Šablonovitý thriller průměrného ražení...

114 02.05.2020

Murakamiho vytříbené mistrovství slova. Jeho až poetické pojetí vyprávění. Tajemství, které zůstane utajeno. A přesto vás příběh oslní a můžete si o něm přemýšlet nekonečné hodiny.
Až k filozoficky pojaté povídce připojil pan Murakami neméně osobní doslov. Četl jsem ho se zaujetím a dychtivě. I to se počítá a přidává na kvalitě vydané knihy.
Budu muset dohnat mezery ve svém výběru autorů a Murakamiho brzy zařadit mezi své spisovatele, které rád čtu.
Pokud patříte mezi přemýšlivé typy čtenářů, bude pro vás tato povídka tou nejlepší jednohubkou, jakou můžete vůbec pozřít...

114 16.06.2018

Jak jde hodnotit něco dokonalého? Slovy velice obtížně. Každý kdo tohle přečte, musí smutnit, musí přemýšlet nad životem, nad pomíjivostí lidského osudu. Ale zároveň se i radovat z toho, že může být na této planetě, že někam patří, že má rodinu. Je to doopravdy skvost literatury. Proniknete do osudu jedné veliké francouzské rodiny a stanete se jedním z nich. A nebudete chtít, aby kdokoliv zemřel. Jenže to nejde. To právě nejde...

114 06.07.2015

Koncepčně naprosto výjimečné!
Prolínání časové osy příběhu a koneckonců i vypravěče. Naprosto bezchybná první osoba.
Jsem nadšený z familiárního vyprávění, které nepostrádá hloubku, chytrost, nonšalanci, ale i vrozenou přízemnost.
Příběh popisující lidskou přirozenost. Famózním způsobem odhaluje způsob života v jistých kruzích, které možná většina lidí přijímá jako urážku vlastní osoby.
Vyústění krátkého příběhu nepostrádá překvapení.
Moje literární srdce objevilo klenot, který by se mohl vystavovat společně se skutečnými klenoty na Pražském hradě. Až jednou nebude nikde k mání.
Jsem hrdý na pana Štiftera a jím vytvořené postavy: Rudolfa, Libušku, Magdalenu, Salomenu a Annu Václavíkovou.
Ztratit se v kráse lidí a slov je znepokojující.
Pan Štifter s vámi tento zázrak provede velice snadno...

113 02.03.2024

Rozsahově dokonalé.
Stylisticky vytříbené.
Poutavě zkomponovaná mysl nemocného muže.
Příběh s vyústěním, jenž překvapí a nepůsobí nepatřičně vzhledem k tématu.
Závoj, s nímž je překryto mužovo nesmyslné snažení o naplnění jeho snu, je mistrovsky pomalu stahován do ostrosti, která má skutečnou celistvost a sílu sdělení.
S jemností vyprávěný příběh o jednom niterném šílenství dospělého muže, vtahuje a nepouští, dokud nehlesnete a váš mozek nespočine v důsledku vykonané spravedlnosti.
Dle mého soudu Nabokov předčil Lolitu již dávno před jejím vydáním. Právě touto s noblesou napsanou novelou.
Na opravdu krátké literární ploše je takřka vše, co má splňovat plnohodnotný román.
Pro mě jeden z nepřekonatelných klenotů literatury.
Život je myšlenkový proces. A někteří z nás své myšlenky rozvíjejí nesprávným směrem. Nabokov popsal jeden z takových procesů.
Při čtení bych doporučoval mít u sebe kyslík. Kdybyste náhodou přestali dýchat... )

113 08.10.2023

Přes veškerá negativa, která jsem při čtení knihy vnímal, nelze jednoznačně román odsoudit.
I přes snahu autora postupně odkrývat tajemství příběhu, stránky přináší povětšinou nudné vyprávění, odstavce plné nepodstatných myšlenek a popisů. Překlápíte stránku za stránkou a doufáte, že třeba zrovna v této chvíli děj zhrubne, nastaví svoji tvář, v které odhalíte jizvy, emoce, prožitá příkoří a nebo cokoliv, čím minulost mohla být. Protože taková je celková konstrukce. Vzpomínání a hodnocení. Málo přímočarosti v kapitolách vyprávěných postavami v třetí osobě. Neporozuměl jsem, proč tak významný autor nepoužil ich formu. Příběhu by mnohem více vyhovovala a absorbovala by, jak již jsem zmínil, rozvleklá místa plná rozmazaných kontur.
Nicméně, ačkoliv jde o nepříliš originální zápletku, některé dialogy postav románu jsou mistrovsky poskládány a máte z nich enormně dobrý pocit. Vytváří úplně jiný úhel pohledu, probouzí ve vás správné emoce a i když posléze opět propadnete jisté literární skepsi, přesto ve vás zůstávají a činí postavy nezapomenutelnými.
Rozporuplné čtení, vlnolam, místy vyprahlá poušť.
A zda je Russo mužem, který jim nejvíce rozumí (jak praví obálka knihy)? Neměl jsem takový pocit. Čekal jsem ztotožnění, nalezl rozpačitost a nejistotu, s níž knihu odkládám, zbaven okouzlení, s jakým jsem ji bral před čtením do rukou...

113 05.09.2023

Literatura pro ženy určitě dokáže nabídnout mnohem lepší knihy.
Román slovenské autorky je velice slabý. Naivní, skýtající tolik balastu, kolik jen dokážete unést. Jednoduchý příběh v kterém se ukrývá především láska. Zhrzená, rodičovská, lidská. Přesto neosloví.
Možná namítnete, že muž nemá co mluvit do textu, který je určený ženám...
Možná máte pravdu, ale i mužský pohled má přeci hodnotu.
Oceňuji snahu, ale ta dobrou knihu nedělá.
Chybí zde talent. Slova postrádají náruživost. Energii... A...
Přirozenost.

113 13.11.2020

Tahle kniha je znepokojivou sondou do budoucnosti lidstva. Příběh plyne poklidným tempem a odhaluje z naší lidskosti to, co bychom raději zatajili před jinými lidmi...
Faber je neutrální sci-fista. Jeho vyjádření budoucnosti je milé, i když zároveň bolestivé. On se nestará o vědeckost. On popisuje budoucnost naší společnosti. Není nereálná, není ani příjemné to zjišťovat.
V podstatě je příběh banální. Možná již mnohdy použitý v povídkách, či snad i románech. Jen ten přílišný důraz na víru je tu jaksi navíc...
Jak já jsem pochopil, Faber nás donutí nahlédnout do našeho nitra. Odhalit naši dobrotu i zlobu. Vyznat se. A pochopit.
Z hlediska literárního tomu všemu chybí kapka většího napětí. Ale ono tam je. Ale Faber ho umí umě skrývat. Ono totiž o napětí nejde v první řadě. V první řadě jde o každého z nás......

113 27.10.2017

Isserley si vás podmaní. Dostane vás i atmosféra studeného Skotska a cosi, co visí ve vzduchu. Tajemný a drsný rituál nabírání stopařů. A navíc utajená farma, plno nejasností, které pomalu dostávají konkrétní obrysy...
Po dlouhé době na mě udělalo dojem sci-fi. Je skutečné a nefalšované. Zasazené do naší doby, do prostředí, které každý zná. Miluji právě tento způsob vyprávění. Možná by někdo mohl románu vytknout příliš uhlazený styl, nepříliš složitou zápletku, ale nad to všechno vyčnívá originální nápad, jemné nuance dialogů a závěr, který citlivější povahy možná obrečí.
Já se klaním panu Faberovi a děkuji mu za až mrazivou sci-fi, která se možná někde na Zemi mění v realitu... Natolik Vás příběh může zmanipulovat... Rozhodně nepůjdete pár dní na stopa. Pokud vůbec ještě někdy... !

113 20.06.2016

Upřímně. Přečetl jsem velké množství sci-fi románů. Dá se uvažovat o tom, že takřka to nejlepší z žánru.
Podle anotace se tato kniha měla zařadit mezi tyto klenoty. Bohužel, podle mého názoru, nedosahuje těchto kvalit ani zdaleka.
Banální příběh, hlavní postavy bez charisma, donekonečna se vlekoucí popisy SILA, činností jeho obyvatel, nulové napětí. Snad jen uprostřed knihy byla šance na uchopení čehosi tajemného, ale autor to kupodivu nechal být a propásl příležitost knihu někam dovést.
Pokud se takhle dají vydělat miliony, pokud tohle je to nejlepší ze současného žánru sci-fi, tak je nejvyšší čas s touto literaturou skoncovat. Alespoň já končím.
Myslím, že pánové jako Asimov, Clarke, Aldiss, Silverberg, nebo svého času G.R.R. Martin, by měli stejný názor jako já. Promiňte, ale jen z úcty k obsáhlosti díla uděluji tři hvězdičky.

113 27.12.2015

Nikdy jsem tento druh literatury nečetl. Snad je to historie, snad psychologická sonda do podhoubí jedné britské rodiny. Od počátku knihy je zde až s neskutečným zanícením líčen příběh několika lidí, kteří vyrůstají v prostředí psychického teroru a následně na něj záhy umírají. Výjimkou je hospodyně Nelly, která celé roky přežívá a je vypravěčem i glosátorem.
Literární styl není až tak špatný, ale předlouhé dialogy jsou obrovským mínusem knihy. Nesdílím nadšení kritiků a s klidným srdcem dávám nízké hodnocení.

113 16.12.2015

Už sám námět knihy slibuje skvělou četbu. Mám nejraději tzv. reálné horory, kdy je čtenáři známá doba a i téma té doby. Zde se jedná o druhou světovou válku, do které je zasazena problematika zla. Sama o sobě je druhá světová zlem toho největšího kalibru. Nicméně obsah knihy čtenáře vyvede z omylu. Šiky Wehrmachtu a oddíly SS jsou pohlazením, oproti démonu, který se ukrývá kdesi hluboko v rumunských horách. I když napětí maličko postrádá více děsu, reálie smrti je vykreslena dokonale. V románu plném mužů je nakonec rozhodujícím faktorem žena a proto v něm nechybí ani láska, která knihu obohacuje a dodává ji na pravdivosti. Co my víme, co je skutečnost a co bylo a nebylo, kdesi hluboko v rumunských horách... ???

113 18.08.2014

Obecně je přírodní lyrika přijímána vlažně. Přitom jde o veliký básnický um, popsat scenérie přírodních krás. Navíc vzletnými rýmy, které takové tematice nesporně přísluší.
Nelze tedy hodnotit pouze obsah, ale i techniku a jemnost vyjádřeného. Dnes se takové básně zřejmě moc neskládají.
Z celé sbírky na mě dýchla svojí dokonalostí báseň IN MEMORIAM, která, ač se vymyká z celkového výrazu umělcova sdělení, má nespornou hloubku a jistou dvojakost. Dovolím si z ní citovat:
PRŠÍ NA TVOU MILOVANOU HRUĎ
PŘES HLÍNU A PŘES KOŘÍNKY ZEMĚ,
A V NEJDELŠÍ NOCI JINÁ TÍHA
TISKNE TVOJI MILOVANOU HRUĎ,
CHVÍLI SLADCE, CHVÍLI NEPŘÍJEMNĚ.
Takové verše považuji za básnický obraz plný barev, kontur a tajemna.
Není snadné takto tvořit. A pan Hrubín takovou poezii ctil a dával všanc. Já mu za ni musím dát vysoké hodnocení.

112 07.10.2023

Oceňuji melodičnost Hrubínových veršů. V některých básních jakoby prosvítal duch Seifertův.
Vybrané básně se dotýkají především přírodních krás a pocitů z nich vyplývajících. Jejich motivem jsou vzpomínky na dětství, na první lásky, na nelehké, přesto šťastné bytí obyčejných lidí.
Rozumím i panu Vacinovi, kterýžto velký obdivovatel přírody naplnil sbírku takovými básněmi. U mě ovšem vyhrávají především básně věnované ženám a lásce, tudíž doporučuji neopomenout PÍSNĚ PRO ŽENU, NOČNÍ ROZMLUVU, nebo výňatky z ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU, jakožto dominantního úseku celé sbírky.
Dovolím si tvrdit, že jedna z nejznámějších básní české historie MÁJ, v sobě nenalézá tolik naléhavosti jako verše Hrubínovy, i když nejsou tolik známé:
PRALESY KOPŘIV, HVĚZDAMI BIČOVANÉ
K OKNU DOKOŘÁN. VLAHÁ SRPNOVÁ NOC.
SEDÍM V OKNĚ S KOLENY U BRADY. BDÍM.
MUSÍM BDÍT. A CHLAD ZE SVĚTNICE MĚ TISKNE
DO TEPLÝCH A VONNÝCH VOSKŮ TAM VENKU.
----
NAVŽDY MNE BUDE VÍC
O ČLOVĚKA, Z NĚHOŽ BŘÍMĚ LÁSKY A SMRTI
A BŘÍMĚ ŽIVOTA VYRAZÍ ZPĚV.

Hrubínova zádumčivá tendence veršování je dokonale protkána vírou v lásku. A takové spojení je více než ojedinělé.

112 01.09.2023

Nepřeberné množství básní od našeho geniálního tvůrce...
Pro zainteresované čtenáře polechtání bránice, ale i určitá míra děsu a dekadence. Hroby, chlast a chtíč.
Přesně v tomto pořadí.
Marně přemýšlím nad tím, nakolik pomáhá našemu přednímu tvůrci při jeho skládání básní alkohol. Kde bere nápady a především skvostně vypointované závěrečné rýmy.
Samozřejmě všechny básně nesnesou nejpřísnější měřítko. Za mě jich není možná ani polovina.
Přesto v těch špičkových naleznete maximum perverze, totální protest vůči světu a nepřeberné množství chmur a strach z umírání, či právě ono umírání.
Rád bych vypíchl pár básní, které považuji za nepřekonatelné. Ale ponechám si je jako osobní poklad. Protože právě básně, které vás činí šťastnými,
jsou jen pro vnitřní potěchu a jako takové mají zůstat ve vašem srdci.

112 04.06.2018