ZÓNA komentáře u knih

Několik postřehů k poezii, kterou milují všichni, kteří milovali, nebo právě milují.
Nechci hodnotit kvalitu básní, protože všechny se dotýkají pocitů a vnímaní lásky s nimi spojených.
Pokud někdo takto píše, čerpá především ze svého nitra a je jen na čtenáři, jak se s jeho myšlenkami, touhami a něžnostmi ztotožní...
U mě se to autorce podařilo, i když básní je možná zbytečně moc, jistá selekce by proběhnout mohla, ale za SPÍŠ si zaslouží nejvyšší hodnocení.
Samozřejmě si říkám, že v konkurenci VRCHLICKÉHO, SEIFERTA, nebo MÁCHY, se pět hvězdiček vyjímá špatně. Ale i pátý stupeň hodnocení může mít rozsáhlejší stupnici...
Zajímavostí jsou básně psané i v mužském rodě a to dodává sbírce na zajímavosti.
V dodatku ještě musím uvést, že spojení s paní Šárkou Křapovou, povýšilo sbírku o pár dílku výše. Její malby jsou důstojným partnerem vytištěných veršů...

99 22.09.2018

Když jsem si půjčoval tuto sbírku básní, resp.textů k písním, líbila se mi hlavně něhou vonící obálka.
Ale jaký zázrak se stal, když jsem otevřel knihu a začal vnímat rytmus básní, jejich až blahodárný vliv na moji duši.
Básně jsou teskné, psané často z pohledu žen, balisticky přesně zasahují čtenářovo otevřené srdce.
Již tu v komentářích zřejmě byla zmíněná báseň OČI STÁRNOUCÍCH ŽEN. Je klenotem této knihy, je bolestná vůči ženám, pravdivá k nabubřelým mužům a dokonale vystihující současný marnotratný svět.
Básní je plno a čtou se snadno. To je jejich deviza.
Vezměme si od Milana Poutníka k srdci jeho titulní báseň, která končí takto:

"Ještě jsou rána cítit létem
a slunce chodí pozdě spát,
ač je tu září, minul květen,
mám stále chuť tě milovat."

Jak příznačné ve všech ohledech...

99 27.11.2017

Nerad tak činím, ale Krchovský ode mne poprvé nedostává nejvyšší hodnocení.
Jakoby v této sbírce nechtěl šokovat, měl málo napnutý luk...
O to větší zklamání je to po prvním verši, který sbírku básní otevírá - to je vskutku zásah do srdce!!!
Nicméně, schází tomu zběsilost, obscénnosti, živelnost a více života. Možná jsem příliš přísným kritikem, ale pokud chci zachovat správnou míru, nemohu jinak než takto.
Přesto na pana Krchovského nezanevřu, ono to ostatně není možné... Jeho osobitý styl nikým jiným nahradit nejde. Zatím jsem na nikoho podobného nenarazil... :-)

99 27.09.2017

Byť miluji poezii, jméno Vladimíra Holana pro mě dosud bylo jen pouhým slovem z učebnice literatury.
Objevil jsem tuto malou knížečku a zamiloval se do jejího názvu. Tak láskyplná, krásná věta...
Básně uvnitř jsou mnohdy syrové, kruté a hloubavé zároveň. Málo z nich je jasných, milých a lehce čitelných.
Všechny však jsou silné, je v nich cit a láska, bolest i strach, utrpení a smrt. Vzlyky nad životem v této sbírce ovšem nehledejte. Holan byl zřejmě mužem pravým, básníkem z podstaty, který tvořil, protože znal a věděl...
Velice povedený je i doslov Rudolfa Kvíze, a je to o to pozoruhodnější, protože tyto části knih pro jejich většinovou nudu, zpravidla nečtu...
Složitost Holana svádí k tomu, aby jej člověk nosil stále při sobě. Ženy v kabelce, muži v náprsní kapse. Představa obou pohlaví sedících na lavičce v parku a čtoucí Holana, je vskutku nadčasová...

99 24.06.2017

Odpuštění. Všech a všem. To vás napadne, když přečtete tuto knihu. Geniálně vylíčená zpověď mladého plavce, kterému ublížil svět, který ublížil sám sobě, který si hlavně pokazil život. Příběh se dere ztěžka přes jistá úskalí, dostáváte se mu na kloub a pak ho zase ztrácíte, jste v napětí, jakápak kapitola to zase přijde. Budete se chtít naučit plavat jako on a dokázat splynout s vodou. Kdo sleduje sport, ví co pro Australany plavání znamená. Ale to není podstatné. Podstatný je styl psaní, mnohdy vulgární až sprostý, ale o to víc věrohodný. Všichni v románu jsou skvělí. Od Dannyho, přes trenéra, až po Dennise. A že je to jen malý výčet všech postav. Najděte si čas a určitě si přečtěte tuto bombasticky napsanou knihu.

99 15.07.2015

Povídky s velice kvalitním obsahem.
Autorka se nebojí dějové složitosti, mnohdy absurdních postav, ale zvládá i lidské příběhy s prvky tajemství se záhadnými jevy.
Nevítám označení fantasy povídky, protože taková proklamace díla je poměrně zavádějící a nejednoznačná. Ať se již přikláníme k tomuto žánru jakkoli, paní Tidbeck se v této sbírce pohybuje spíše na hranici fantaskních obrazů a dějů. I vyústění jsou nejasná a tudíž velice přitažlivá. Nad povídkami se dá přemýšlet a povídat si o nich.
Nechci zde vyzdvihnout žádnou z nich, každá je osobitá a vábivá svou roztodivností. Snad jen PYRET se vymyká a jeho zařazení je pro mě spornou stránkou editace knihy.
Doporučuji i doslov autorky. Je neobvyklý.
Láska k fantastickým příběhům nemůže začít lépe. Podlehnete. Uvidíte... )

98 07.04.2024

Z celé knihy na mě nejvíce zapůsobil její úvod. Dva krásné citáty od Becketta a Solie, jimiž budou okouzleny zejména romantické duše. Čímž jsem i já podlehl a jal se číst příběh o avizované lásce dvou žen.
Příběh se rozvíjí zajímavě, atmosféra okolo zapovězené lásky je uhrančivě vábivá a něžná. Postupujícím textem mé nadšení opadá a téměř dokumentaristicky vyprávěný děj začíná ztrácet na přitažlivosti. Sekvence vyprávění je sice schematicky přijatelná, ale pro mne osobně postrádá větší hloubku a citovost, která by patrně scházet neměla.
Nehodnotím zvláštnost osudů dvou skutečných historických postav. Jakákoliv osobní antipatie by znehodnotila můj pohled na román.
V dnešní době určitě hodně populární téma osloví poměrně široké spektrum čtenářů.
Ale já zaznamenal malou vypovídající hodnotu knihy vhledem k citlivému spojení obou žen a spíše vnímal historický rámec jejich vztahu, úskalí, jež přinášel a koneckonců i autorův vcelku monotónní styl psaní.
Přiznám se, že mými prioritami i nadále zůstanou knihy, které se odvíjejí od spisovatelské fantazie a nečerpají z historických osudů lidí.
Samozřejmě i taková díla dovedou pohltit, ale musí být napsána jinak, dramatičtěji a s lepší řemeslnou zručností k dané době a popisovaným postavám...

98 30.11.2023

Surrealistický nádech básní mi příliš nevoní.
Jsou neosobní a palčivě z nich bolí hlava.
Málo se rýmují a když už, tak nějak neobratně.
Vždy, když sáhnu vedle a z básní nemám radost, prožívám smutek na duši. Básníkem je každý, kdo si dovede hrát se slovy, ale z básní by mělo vonět čisto, láska, krása a hlavně malebnost. Nebo naopak syrovost, smrt a odpor.
Pokud se básně dostanou do vzduchoprázdna, kde nenaleznete ani jedno z těchto témat, či pocitů, ztrácí pro mě takové čtení mobilitu.
Snad za báseň ZTRACENÁ EXISTENCE hodnotím tak, jak bych jinak nehodnotil...

98 21.04.2019

S básněmi je to jako v životě... Někdy se daří, jindy nepříliš. Seifertova krásná, malá knížečka byla velkým lákadlem, nicméně první polovina knihy mě neoslovila. Ale to nepovažuji za mínus pro svoje hodnocení.
Druhá polovina knihy vše vynahrazuje a básně jako BÁSNÍK, S KOKETNÍ DÁMOU, či DÝM CIGARETY jsou útěchou pro smutnou duši.
Považuji tuto sbírku básní za něžné rozpětí mladistvých křídel geniálního básníka. Jeho pozdější tvorbu považuji za výjimečnou. Proto "pouze" čtyři hvězdičky... :-))

98 29.05.2017

Nádherné... Slova plná lásky, která někdy bolí, jindy ševelí jako jarní vánek a povzbuzují bolavou duši.
Ano, v této poezii je naděje.Tahá vás za ruce a říká: NIKDY VE MĚ NEZTRÁCEJ VÍRU... NIKDY...
Obdivuji genialitu Jana Maruny. Jeho básně jsou krátké, mnohdy se nerýmují, ale použitá slova zasahují Vaše srdce spolehlivěji, než sebelépe mířené patrony střelných zbraní. Největší rozdíl je ten, že při nich neumíráte, ale naopak ožíváte a toužíte se utopit v lásce, kterou buď máte, nebo hledáte.
Milovník poezie jistě ocení Marunovu zručnost, nacházet smysl pro detail. Vypichuje ve svých krátkých básních pocity strachu, něhy, bolesti, odloučení, ztráty, naděje i víry.
125 básní si zamilujete a po přečtení si uvědomíte, že můžete začít znovu. Básně se neomrzí. Rozhodně ne ty Marunovy.
Romanticky založení lidé mi jistě dají za pravdu. A určitě nejen oni.
Děkuji, pane básníku...

98 05.05.2016

Velice silný román. Kniha v knize, hodně psychologické, byť to tak není na první pocit patrné. Sledujete osud Tonyho a jste v napětí, jaké bude jeho rozuzlení . Mezitím nahlédnete do života jedné ženy, která zrovna neoplývá štěstím. Propojenost obou postav a krásně otevřený konec, dělá z této knihy maximální věc. Musím hlavně vyzdvihnout krásně napsané postavy. Geniální záležitost!!!!

98 04.12.2014

Ivan Blatný...
Jeden z velkých českých básníků a jeho raná tvorba.
V básních naleznete dojemný jemnocit autora, jeho vnímání města, nálad, mikro příběhů a pohladí vás láska přítomná v každém verši.
A co víc, budete v každé z básní laskáni nádhernými rýmy, inteligentní stavbou slov a ačkoli ne každý má rád pocitově popisné básně, nelze být takovému umění přezíravým kritikem.
Obzvlášť Brňanům budou verše znít domácky a možná v nich objeví více než ostatní čtenáři.
Pohnutý osud Blatného je smutnou kapitolou české poezie.
Posuzované básně, ještě nepoznamenané nemocí, jsou výmluvnou sondou do nitra básnického génia.
Snad ještě ve svém životě narazím na básníkovu exilovou tvorbu a dozvím se z ní více o jeho moudrosti, láskách, radostech i utrpení...

97 12.12.2023

Sonety mi nepřinášejí básnickou radost.
Příliš nerozumím jisté míře spoutanosti; báseň má být volná a svobodná, mířit do jakékoliv možnosti sdělení.
Pan Žáček je velice zkušený artista se slovy. Dalo by se napsat: žonglující fenomén.
Ale z této sbírky na mě nedýchá tolik jeho rozlet a vtip, spousta básní mi přijde strojených a na sílu veselých. Chybí lehkost a mnohdy i jeho pověstný básnický šarm.
Co nelze nepochválit... Obrázky, velice povedenou grafiku i velikost vytištěné knihy. Málokdy se podaří takový skvost.
Možná jsem příliš omotaný svými přesvědčeními o dokonalosti básní.
I sám někdy čekám, že mi múza přihraje motiv básně, jenž svým sdělením a barvami uhrane celý svět.
Básně jsou estetický skvost literární tvorby. Nebylo jich ve sbírce tolik, abych mohl dát vyšší hodnocení. Promiňte, pane Žáčku...

97 25.09.2023

Dávná poezie francouzského básníka.
Verše vzpomínkové, smutné, melancholické. Nepřekvapím, když uvedu radost z básní zamilovaných. Bylo jich nemnoho, ale nechyběly.
Básně jsou famózním způsobem přebásněné do češtiny, laskavý přístup překladatele je zde velice silně zastoupen.
Co nejvíce oceňuji je skvělý rým, i když je v mnoha básních předem určující.
Ale tato charakteristika nebolí.
Bolí básníkův smutek, z básní nečiší ani radost, ani bolest. Naopak je tu zastoupen plíživý osten zklamání, nedokonalosti, nářek nad pomíjivostí, snad v některých básních oslava Francie.
I přes určitou nedůvěru k tak staré poezii musím uznat, že je to počin originální a plný tvůrčí invence... Na tak hlubokou propast času, kdyby byl stvořen...

97 21.07.2018

Velice šarmantně napsané. Autorka nesklouzla do sítě psychothrilleru a nedala tak důvod k šťourání se v zápletce, či vyústění pointy...
Kdo z nás se nestal obětí toho, čím si musela projít mně tolik sympatická, charismatická Jodi? Jistě, není nás možná většina, možná je, ale v každém případě má málokdo takovou touhu se pomstít. A uskutečnit pomstu.
Děj románu nic neskrývá. Hraje s otevřenými kartami a čtenář již od první kapitoly ví a zná... Jen pomalu odkrývá tajemství všech postav a to tak dokonale, že je to jako byste je znali od sousedů, nebo naproti přes ulici. Tento román mě fascinoval. Nemohl jsem kvůli němu spát, musel jsem číst i v hluboké noci. A bylo mi Jodi moc líto... Bylo mi líto i Todda... Láskou se někdy plýtvá... Láska se rozmělňuje a přitom je jen jedna... Todd to věděl, ale nepochopil...
A je mi i moc líto, že paní Harrisonová již nic dalšího nenapíše...

97 16.01.2017

Utopický román z nádherného prostředí umělce. Krásný jazyk, neskonale krásná souvětí, která nikdy nekončí. Skvěle zpracované téma, až pěstěné dialogy, nad kterými se srdce otevírá. Nejde si nezamilovat jednotlivé postavy, od slavného Petera, až po vychytralého očního chirurga Thomase. Každý člověk v románu je krásným, i když ne dokonalým. Čtětě tuto knihu s láskou, protože budete litovat, že končí...

97 02.01.2015

Kniha zřejmě málo čtená, málo dostupná a tudíž v Česku nepříliš známá.
Sám jsem ji objevil v pražském antikvariátu a jako příznivec Jaroslava Seiferta jsem ji i za poměrně vysokou cenu zakoupil.
Kniha má hodnotu, je vyjádřením díků za existenci Seifertovy poezie.
I když si myslím, že koncepčně mohla mít vyšší úroveň, ale již sám název naplňuje obdivovatele Seiferta mírou vrchovatou.
Trochu zpolitizované, ale není divu. Kniha byla vydána ve Švýcarsku a za dob socialistického zřízení. Seifert nebyl představiteli státu milován, národem možná ano. Ale myslím si, že především za jiné básně, než které jsou vytištěny v této sbírce.
Ale jak je uvedeno, některé z nich jsou prakticky českému čtenáři neznámé.
Dojemné jsou básně věnované smrti TGM, Vltavě a Praze.
Milostná a lidová poezie se vydavatelům nehodila povahově.
Přesto pro ni především byl Seifert tím velikánem, jenž přetrvá i v další generaci čtenářů, kteří milují, když mohou číst o lásce a kráse...

96 30.03.2024

Slabounká knížka o necelých sto stránkách se může číst několik týdnů a stále bude co objevovat.
Píši o výhodách šachové literatury, která svým pojetím převyšuje své tematické kolegyně.
Miroslav Filip dokonale popsal atmosféru světového kolbiště a jeho zápisy partií spolu s fundovanými komentáři jsou famózním počinem.
Kniha je mým šachovým bohatstvím, protože kdykoliv otevřu stránky, ocitám se na Filipínách, vidím krásný sál s šachovnicí uprostřed a našeho Miroslava Filipa, jak dohlíží na zdárný průběh šampionátu.
Jen výsledek si vždy přeji jiný... Ale potom si přiznám, že Anatolij Karpov si vítězství zasloužil...
Přesto se do četby vrhám znovu a přehrávám již dávno přehrané partie... Pokolikáté už?

96 15.09.2018

K plné spokojenosti mi chybí krásné rýmy, které Věra Kopecká umí... )
Mně neveršovaná poezie unavuje a příliš nepopohání vpřed. Ale pozorovací schopnosti má Věra Kopecká dokonalé. A dokáže s nimi vzletně nakládat. Básně z broumovských skal, od Baltského moře, i pocitová životní vyznání jsou zajímavá a vás určitě zaujmou, pokud máte křehkou duši a dovedete vnímat skrze slova, skrze básníkovo srdce a jeho vyznání.
Dřívější tvorba paní Věry Kopecké byla silnějším zážitkem, nicméně i tato forma básní má své kouzlo a naplnění, jen není tolik okouzlující a melodická.
Přesto děkuji za možnost, si tyto básně přečíst.

96 29.08.2018

Neustálé vysvětlování minulosti mi velice vadilo. Literární styl nebyl špatný, ale nuda byla jediným podstatným projevem celého děje.
Jedná se o komorní příběh, který vás jistojistě dovede k odporu k vlasům, v podstatě i jejich majitelkám a možná budete pochybovat o kvalitě námětu a jeho věrohodnosti.
Možná jsem nepochopil záměr autorky, zřejmě mě minulo její zaujetí pro vytvoření ženského kriminálního románu.
Román unavoval a snad jen díky závěru a jistému druhu napětí nezavrhnu dílo jednou hvězdičkou.
Nepříliš dobře barvité postavy, svázané tempo příběhu a především nuda, tak vypadá charakteristika právě přečtených kapitol.
Málokdy edice Světová knihovna Odeon zklame. Tentokrát utrpěla přímo debakl.

96 15.04.2018